Vládní návrh zákona k ochraně osob oprávněných požadovati výživu, výchovu a zaopatřeni ve znění přijatém senátem, sleduje účel, osobám, které mají právní nárok na výživu, výchovu a zaopatření, nárok ten zabezpečiti zvýšenými sankcemi jak civilně-právními, tak i trestněprávními. Sankce civilní směřuje nejen proti osobám přímo alimentací povinným, nýbrž i proti osobám, které nepřímo povinně ho podporují v jeho snaze vyhnouti se alimentační povinnosti. Rozmnožením, zostřením a také usnadněním prostředků, jimiž možno osoby k výživě povinné nutiti k plnění jejich povinnosti, dosahuje se dalšího cíle, preventivní ochrany mladistvých před fysickou a morální zkázou. Alimentační povinnosti se dotýkají převážně - třeba nikoliv výlučně - dětí nemanželských i manželských, které nejsou ještě s to samy se živiti a zaopatřiti, tedy osob mladistvých a potom osob, na nichž (manželky rozvedené, rozloučené) z větší části výživa a zaopatření, ale zejména výchova mladistvých spočívá. Poměry ty jsou někdy velmi trudné, přes to, že pomocná zařízení pro péči o mládež vyvinují úspěšnou činnost. Dosavadní předpisy nejsou dost hustou sítí, aby nesvědomitý nemanželský otec, rozvedený od matky manžel - otec atd. nemohl se svou povinností proklouznouti, aby se nemohl někdy i trvale vyhýbati alimentační povinnosti ke škodě nejen přímo oprávněných, ale i ke škodě veřejnosti, která musí přejímati na svá bedra břemeno nekonané povinnosti a je nad to i ohrožována tělesně a mravně zchátralými individui. Zákon vyplňuje citelnou mezeru v naší péči o mladistvé.

§ 1 ustanovuje povinnost k výživě, výchově a zaopatření zavázaných osob, pokud nemají k plnění této povinnosti jiných prostředků, vykonávati činnost umožňující plnění závazku. § 2 umožňuje stanoviti a realisovati nárok alimentační proti osobám, které vykonávají činnost jinak výdělečnou bezplatně, aby se vyhnuli své povinnosti. Zákon omezuje tuto možnost na zaměstnání u osob "blízkých", vyjmenovaných v odst. 2., poněvadž tyto případy budou nejčetnější, ač stejný poměr úmyslně bezplatného zaměstnání je možný i v poměru k osobám cizím. § 3 stanoví solidární povinnost k alimentaci osob, jež podporou přímo zavázaného mu umožňují, že výdělečné činnosti nedbá. § 4 dává soudci možnost přihlížeti při stanovení alimentační povinnosti k jednáním nebe opominutím povinného, jimiž zmenšil svoji alimentační schopnost. §§ 5, 6 a 7 ulehčují podmínky prozatímních opatření a zajišťovací exekuce na alimenty a urychlují jejich stanovení a splnění. § 8 ustanovuje trestní sankci na toho, kdo úmyslně nebo z hrubé nedbalosti neplní své povinnosti vyživovati nebo zaopatřiti jiného a podmínky její, a § 9 upravuje podmínky stíhání pro přestupek § 8. Přestupek § 8 se stíhá sice veřejnou žalobou, ale jen k návrhu osoby oprávněné, který může býti vzat zpět. Ústavně-právní výbor navrhuje poslanecké sněmovně, aby připojený návrh zákona schválila ve znění usneseném senátem.

V Praze, dne 6. listopadu 1930.

ze dne ................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Kdo je právně zavázán vyživovati, vychovávati nebo zaopatřiti jiného a nemá jmění nebo stálých příjem, aby z nich mohl úplně uhraditi potřebný náklad, je povinen vykonávati podle možnosti a podle svých schopností takovou činnost, aby z jejího výtěžku mohl řádně dostáti tomuto svému závazku.

§ 2.

(1) Porušuje-li někdo povinnost uvedenou v § 1 a koná-li trvale neb občasně práce nebo služby osobě blízké, platí pro stanovení jeho závazku a pro jeho vymáhání, že byla smluvena mzda neb odměna podle předběžného jeho vzdělání a schopností, splatná v obvyklých obdobích.

(2) Za osoby blízké se pokládají manžel a osoby, které s povinným nebo s jeho manželem jsou příbuzny v pokolení přímém nebo v pokolení pobočném včetně až do bratrance (sestřenice) nebo které žijí s ním v životním společenství nebo jsou v poměru osvojitelů a osvojenců nebo pěstounů a schovanců.

(3) Domněnka stanovená v odstavci 1. neplatí pro dobu, o které zaměstnavatel prokáže, že nevěděl ani věděti nemusil o závazku zaměstnaného.

(4) Právní jednání odporující tomuto ustanovení jsou proti oprávněnému bezúčinná. Zaměstnavatel nemůže zejména namítati, že vyplatil osobě zavázané mzdu neb odměnu napřed ani že má vzájemnou pohledávku za ní.

§ 3.

(1) Kdo, nemaje zákonné povinnosti, a kdo nad tuto povinnost podporuje poskytováním výživy nebo jiných prostředků jiného, takže si nehledí výdělečné činnosti uložené mu v § 1, je zavázán s ním rukou společnou a nerozdílnou oprávněné osobě za dávky příslušející jí za dobu, po kterou poskytoval tuto podporu.

(2) Tuto odpovědnost nemá, kdo nevěděl ani věděti nemusil o závazku podporovaného ani o tom, že svou podporou maří, ztěžuje neb omezuje stanovení nebo splnění tohoto závazku.

§ 4.

Jestliže ten, kdo má závazek uvedený v § 1, v posledních třech letech před tím, než oprávněná osoba se soudně domáhala stanovení tohoto závazku, se zřekl právním jednáním neb opominutím jakýchkoli majetkových práv nebo výhod nebo jestliže se vzdal bez důležité příčiny dosavadní výdělečné činnosti nebo bez takové příčiny zaměnil svoji činnost za méně výnosnou, přihlédne soud, když stanoví jeho závazek a plnění, k majetkovým a výdělečným jeho poměrům v době, než tak učinil.

§ 5.

Kdo se domáhá, aby soud stanovil nárok na výživu, výchovu nebo zaopatření nebo plnění z něho jdoucí, může navrhnouti proti zavázanému (§ 1) k zajištění dávek, splatných v jednom roce, zatímní opatření podle § 19 a d. exekučního řádu ze dne 27. května 189, čís. 79 ř. z. nebo podle § 228 a d. exekučního zákona čl. LX/1881 ve znění § 50 zák. čl. LIV/1912 a čl. V. č. 20 a 21 zákona ze dne 19. ledna 1928, č. 28 Sb. z. a n., aniž je mu třeba prokázati listinou svoji pohledávku a osvědčiti, že by se jinak dobytí dávek zmařilo nebo značně ztížilo.

§ 6.

(1) K zajištění nároku uvedeného v § 5 může býti povolen výkon exekučních úkonů (zajišťovací exekuce), jakmile se zahájí nebo již dříve se zahájila proti dlužníku exekuce k vydobytí některé dospělé dávky. Zajištění smí býti pokaždé povoleno jen pro dávky, které dospějí v jednom roce.

(2) Zajišťovací exekuci lze povoliti podle kteréhokoliv exekučního titulu opravňujícího k vymáhání dávek z uvedeného nároku a není třeba, aby bylo osvědčeno, že je ohroženo jejich dobytí (§ 5).

(3) Nastalou dospělostí jednotlivých dávek přeměňuje se zajišťovací exekuce sama sebou v exekuci uhrazovací.

§ 7.

Řízení, ve kterém se někdo domáhá stanovení nároku uvedeného v § 5 nebo plnění z něho jdoucího, buď provedeno s největším urychlením. Soudní prázdniny nemají na ně účinku.

§ 8.

(1) Kdo úmyslně nebo z hrubé nedbalosti neplní svoji povinnost vyživovati nebo zaopatřiti jiného, takže oprávněný je vydán nouzi nebo že musí, aby nebyl vydán nouzi, býti podporován odjinud, budiž potrestán soudem za přestupek tuhým vězením od jednoho týdne do šesti měsíců; vedle trestu na svobodě budiž vyslovena ztráta volebního práva do obcí.

(2) Trestný není:

a) kdo mohl důvodně spoléhati, že nouze bude odvrácena podporou jiné osoby, k tomu způsobilejší a podle ustanovení soukromého práva alespoň podpůrně povinné,

b) kdo nemohl nouzi odvrátiti bez ohrožení výživy vlastní nebo výživy osoby alespoň stejně blízké jako osoba ohrožená, leč by porušení své povinnosti zavinil tím, že úmyslně zanedbal výdělečnou činnost k jejímu splnění potřebnou, nebo tím, že úmyslně možnost jejího splnění zmařil nebo ztížil.

§ 9.

(1) Trestný čin uvedený v § 8 se stíhá veřejnou obžalobou, ale jen na návrh. K návrhu je oprávněna osoba, která má právo na výživu nebo zaopatření. Není-li oprávněná osoba svéprávná, je místo ní oprávněn k návrhu poručenský (opatrovnický) soud (úřad).

(2) Dokud oprávněný neučinil návrh na stíhání, je jakékoli stíhání vyloučeno. Návrh může býti odvolán, dokud soud první stolice nepočal prohlašovati rozsudek. Zřekl-li se oprávněný svého práva k návrhu neb odvolal-li jej, nemůže pak již pro tento čin návrh platně učiniti.

(3) Trestnost činu uvedeného v § 8 pomíjí, je tuže čin neměl trvale nepříznivých následků a pachatel napravil veškerou skutečnou škodu z něho vzešlou dříve, než soud první stolice počal prohlašovati rozsudek.

§ 10.

Provésti ten o zákon se ukládá ministrům spravedlnosti a národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry.