Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

V § 75, hlavě VI. ž. ř. ruší se články IX., X., XI., a XII. a. Místo těchto zrušených článků vkládá se jako čl. IX. a tento článek:

V obchodní živnosti musí býti dveře, jimiž se vstupuje do obchodních místností, určených pro obchod s obecenstvem, zavřeny od 6 hodin večer v sobotu do 8 hodin ráno v pondělí.

Provozuje-li se s obchodní živností ve společné provozovně ještě jiná živnost, pro níž platí, pokud jde u nedělní klid, odchylné předpisy, pakliže zařízení provozovny neumožňuje takové prostorové rozdělení jednotlivých závodů, které spolehlivě zaručuje zachování příslušných předpisů o nedělním klidu, platí pro celý závod přísnější předpis o nedělním klidu.

Také majetníci obchodních živností, kteří nezaměstnávají žádných zaměstnanců, nesmějí obchodovati v době uvedené v prvním odstavci a nesmějí míti otevřené dveře, jimiž se vchází do místnosti určených pro obchod s obecenstvem.

§ 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provede jej ministr sociální péče.

Ustanovení živnostenského řádu o nedělním klidu v obchodní živnosti pocházející z let 1895 nebo 1905, jsou vývojem již dávno překonána a neodpovídají již dnešním poměrům. Článek IX. v §u 75 v VI. hlavě živnostenského řádu dovoluje zásadně nedělní práce v obchodní živnosti po dobu 4 hodin a zároveň vyhrazuje zemským úřadům právo snížiti nedělní práci pod tuto dobu nebo ji i úplně vyloučiti. Tohoto práva zemské úřady použily pro velké množství okresů a míst, takže ve skutečnosti ve velkých částech republiky v obchodní živností úplný nedělní klid již máme. Také v ostatních částech republiky, v nichž úplný klid nedělní nebyl ještě zaveden, nelze již mluviti o skutečné potřebě, aby obchody zůstaly otevřené. Tam, kde jest nedělní klid zaveden - z části již několik let - vedle souhlasného vyjádření jak spotřebitelů, tak také většiny obchodníků se vžil a jest tak jasné, že kupující obyvatelstvo neřídí se při nákupu tím, jsou-li obchody v neděli dopoledne několik hodin otevřeny, nýbrž, že nakupuje v době prodejní a že jsou-li obchody v neděli zavřeny, nakupuje ve všední dny. Také význačné organisace a zástupci obchodníků sami již několikráte prohlásili, že ničeho nenamítají proti zavedení úplného nedělního klidu v obchodní živnosti, bude-li nedělní klid nařízen v celém státním území.

Nynější stav, že obchody jednotlivých krajů republiky smějí býti otevřeny v neděli po několik hodin dopoledne, musí ovšem vésti k rozporu se zákonem ze dne 19. prosince 1918, čís. 91 Sb. z. a n. o osmihodinové denní nebo 48 hodinné týdenní pracovní době. § 1 tohoto zákona ustanovuje výslovně, že v podnicích podrobených živnostenskému řádu nebo provozovaných po živnostensku nesmí skutečná pracovní doba zaměstnanců trvati zásadně déle než osm hodin ve 24 hodinách nebo 48 hodin ty"dně, § 4 tohoto zákona ustanovuje, že se zaměstnancům musí nezbytně poskytnouti jednou týdně nerušená přestávka aspoň 32 hodin, která zpravidla má připadnouti na neděli. Dovoluje-li se obchodům míti otevřeno několik hodin v neděli dopoledne, není jinak možno, než že tam, kde jsou zaměstnanci zaměstnáni, musí také konati nedělní práci a tak jsou připravováni o právo příslušející jim podle zákona o osmihodinové době pracovní na pracovní přestávku připadající na neděli. Ustanovení obsažené v článku X. §u 75, v VI. hlavě živnostenského řádu o volnu každé druhé neděle zaměstnancům konajícím nedělní práci nebo o poskytnutí půl všedního dne jakožto den odpočinku neposkytuje za to přiměřené náhrady. Nehledě k potížím, které se staví proti použití těchto předpisů o náhradním klidu, zvláště tam, kde jsou jen jeden nebo dva zaměstnanci, jak tornu obyčejně bývá u převážné části obchodů, volno každé druhé neděle nebo půl všedního dne nemůže ani tehdy, děje-li se to, poskytnouti dotčeným zaměstnancům náhrady za neděli, která má býti podle zákona o osmihodinové době pracovní ponechána úplně bez práce. Půl všedního dne nelze za žádných okolností klásti na roveň celé volné neděli (pobyt s ostatními členy rodiny, možnost cestování a výletů, účast na zábavách konaných jen v neděli a mnoho jiného).

Z důvodů konkurenčního poměru mezi obchody, v nichž jsou zaměstnáni zaměstnanci a obchody provozovanými jen majetníkem živnosti a jeho příslušníky rodiny, jest nezbytně nutno, aby byl nařízen úplný nedělní klid pro veškeré obchody a živnosti.

Tímto návrhem státní finance nejsou zatěžovány, není tedy třeba návrhu na úhradu.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně politickému.

V Praze dne 5. listopadu 1930.