Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) V §u 96 d živnostenského řádu, v hlavě VI. (zákon ze dne 14. ledna 1910, č. 19 ř. z.), odstavci 1. ve větě první nahrazuje se číslo 11 číslem 14. Druhá věta se škrtá.

(2) V §u 96 d, odst. 2, věta druhá zní takto: "Polední přestávka budiž poskytnuta všem pomocným pracovníkům (zaměstnancům) v podniku současně a musí činiti aspoň dvě hodiny."

§ 2.

(1) V §u 96 e ž. ř., v odst. 1, nahrazuji se slova "od osmi hodin večer do 5 hodin ráno" slovy "od šesti hodin večer do osmi hodin ráno". Druhá věta §u 96 e, odst. 1, se škrtá.

(2) Nový druhý odstavec bude zníti:

O Štědrý den buďtež podniky, uvedené v odst. 1., uzavřeny nejpozději o 5. hodině odpolední.

(3) V §u 96 e, odst. 3., příště odst. 4., škrtají se slova "mezi sedmou a osmou, vztažmo devátou hodinou večer a stanovenou" a místo slov "v pět hodin ráno" vkládají se slova "v osm hodin ráno".

§ 3.

Předpisy tohoto zákona platí také pro prodejní místnosti, pisárny a sklady konsumních, výrobních, stavebních, hospodářských, zemědělských, nákupních, prodejních a jiných družstev.

§ 4.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením pověřuje se ministr sociální péče.

Nyní ještě platná úprava zavírání krámů nebo odpočinku v obchodních a zasílatelských živnostech a při prodeji zboží výrobních živností, pocházející z roku 1910, jest již dávno překonána vývojem a neshoduje se již s dnešními poměry. Již zákon z 19. prosince 1918, čís. 91 Sb. z. a n. o osmihodinné době pracovní vlastně v podstatě zásadně ruší zastaralá ustanovení zákona, jejichž změnu navrhujeme, Zaměstnanci pracující v obchodní a zasílatelské živnosti mohou jen tehdy skutečně použíti příslušejícího jim zákonného práva na osmihodinnou dobu pracovní, souhlasí-li otevírání a zavírání obchodů se skutečným počátkem a koncem osmihodinné doby pracovní, To, že obchody podle dosud ještě platných ustanovení živnostenského řádu smějí býti otevřeny denně přes osm hodin, musí ovšem vésti k tomu, že také zaměstnanci pracující v obchodech musí téměř pravidelně a takřka bezvýjimečně konati práci přesahující nejvyšší pracovní dobu 48 hodin týdně, nebo osm hodin denně, Zvláště tam, kde jest zaměstnán jen jeden nebo jen málo zaměstnanců, nemohou ovšem například přijíti do obchodu později než se otvírá, nebo odejíti dříve, než jest obchod uzavřen. Má-li tedy zákon ze dne 19. prosince 1918, čís. 91 Sb. z. a n., podle svého výslovného obsahu nyní, kdy již jest téměř 12 let v platnosti, býti uskutečněn také pro zaměstnance pracující v obchodní a zasílatelské živnosti a při prodeji zboží výrobních živností, předpokládá to nezbytně změnu živnostenského řádu, jak ji navrhujeme. Při tom dlužno také upozorniti na výnos ministerstva sociální péče ze dne 21. března 1919, č. j. 475/III.-19 nebo jeho poznámku k §u 4 zákona ze dne 19. prosince 1918, čís. 91 Sb. z. a n., v níž se uvádělo, že pokud by byly pošinuty konkurenční poměry mezi většími obchody, jež při zkrácené době pracovní nuceny jsou své místnosti uzavříti a oněmi menšími obchody, v nichž by majitel pouze s manželkou bez pomocníků pracující, déle živnost svou provozoval, jest věcí živnostenských společenstev, aby ve smyslu §u 119 e, ž. ř. stanovena byla pro dotčená obchodní odvětví jednotná doba zavírací. Toto ustanovení ve zmíněném výnosu však nepostačuje a doporučuje se tedy rozhodně, aby navrhovanou změnou zákona samého byla již tímto zákonně a závazně pro všechny provedena nutná jednotná úprava uzavíracích předpisů.

Požadavek 5 hodinové uzavírací hodiny o Štědrý den jest samozřejmý.

Návrhu na úhradu není třeba, poněvadž návrh státních financí nezatěžuje.

Po stránce formální navrhujeme, aby byl přikázán výboru sociálně-politickému.

V Praze dne 5. listopadu 1930.