Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) 24. prosince každého roku (na Štědrý den) v živnostech obchodních, kde se prodává zboží, v obchodních místnostech odběratelům přístupných (v krámech), musí býti tyto místnosti i s náležejícími k nim pisárnami a skladišti uzavřeny nejpozději o 17. hodině (5. hod. odpolední).

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí též na prodejny zboží, pisárny a skladiště konsumních spolků, i jiných výrobních a hospodářských družstev, jakož i pro podniky dopravní.

(3) Výhodnější ustanovení kolektivních smluv, jakož i výhodnější zvyklosti co do dřívějšího, než v odst. 1. uvedeného zavírání, v jednotlivých v předu jmenovaných odvětvích platné, zůstávají zachována.

§ 2.

Tento zákon vstupuje v účinnost dnem vyhlášení.

§ 3.

Provedením zákona se pověřuje ministr sociální péče v dohodě s ostatními ministry.

Předpisy zákona ze dne 14. ledna 1910, říš. z. č. 19 o uzavírání krámů v živnostech obchodních a závodech příbuzných, představujících vlastně novelisaci některých ustanovení VI. hlavy živnost. řádu, jsou od let předmětem stížnosti odborových organisací obchodního pomocnictva a soukr. úřednictva.

Jest to zejména § 96 e) ž. ř., který připouštěje otevírání krámů, resp. pisáren a skladů již o páté hodině ranní a zavírání o 20., případně 21. hod., jest jedním z hlavních důvodů soustavného porušování zákona o osmihodinové době pracovní ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n. Neboť zvláště obchodní pomocnictvo je zpravidla zaměstnáno od otevření obchodu až do chvíle jeho zavření, to jest v onom celém časovém rozpětí, jež cit. § 96 e) ž. ř. umožňuje, při čemž není poskytována ani polední přestávka, předepsaná § 96 d) ž. ř. Z těchto důvodů domáhají se odborové organisace obchodního pomocnictva od let novelisace § 96 e) ž. ř. tak, aby doba otevření a zavírání krámů byla ve shodě s předpisy zákona č. 91/1918.

Okolnost, že zejména v době předvánoční jest na obchodní zaměstnance kladen zvýšený požadavek i co do intensity i co do délky doby pracovní, vyvolává od let spravedlivý požadavek těchto kruhů, aby pracovní doba na 24. prosince, tj. na Štědrý den, byla zkrácena, resp. aby obchodní místnosti (krámy), jakož i pisárny a skladiště byly zavírány již o páté hodině odpolední.

Odborové organisace, domáhajíce se toho, aby zákonem toto dřívější zavírání v oblasti celého státu bylo provedeno, vycházejí ze skutečnosti, že vánoční obchod nevyvrcholuje teprve na Štědrý den (24. prosinec), nýbrž mnohem dříve. V tento den (24. prosince) obchod značně ochabuje, aby v odpoledních hodinách téměř úplně ustal.

Konsumentstvo, zejména pak ony vrstvy, které hodlají nakoupiti zboží větší hodnoty, nenechávají tyto nákupy na poslední chvíli, kdy není ani potřebného výběru. Zkušenosti učí, že na Štědrý den dochází k nákupům jen menším, zpravidla pak toho, co dříve bylo zapomenuto. Není proto důvodu, aby obchodnictvo jen k vůli této zapomnětlivosti, nebo snad i pohodlnosti, uhrazovalo zvýšená vydání na otop, světlo, světelnou reklamu a pod. a tím ztrácelo zhusta i značnou část zisku, docíleného z předchozích prodejů.

Tedy jsou to i hospodářské důvody a hospodářský zájem obchodnictva, který odůvodňuje dřívější zavírání na 24. prosince. Pak-li toto dřívější zavírání nebylo zavedeno všeobecně, dlužno příčinu toho hledati v důvodech konkurenčních.

Nehledě k hořejším důvodům hospodářským, které přesvědčivě mluví o zbytečnosti, aby krámy byly zavírány i na Štědrý den pozdě večer, přistupují důvody jiné, neméně závažné, jsou to důvody citové a lidské. Vánoce nejsou toliko svátky církevními, jsou svátky rodinnými a nesporně nejkrásnějšími svátky celého roku. Tato jejich výlučnost vysvětluje, proč právě všichni lidé chtějí zejména 24. prosince býti pokud možno brzo u svých rodin. To se týče jak obchodních zaměstnanců, tak i obchodnictva samotného. Pohříchu ve většině případů, patrně ze starého, ničím nezdůvodněného zvyku, bývá to právě Štědrý den, o kterém bývají krámy dlouho do večera otevřeny a tím je vzata důležité vrstvě zaměstnanecké i kupectvu samotnému možnost, užíti nejkrásnější chvíle vánočních příprav v kruhu rodinném. Uvedli jsme výše, že se tak děje jen k vůli nepatrným nákupům, vzniklým většinou ze zapomnětlivosti. Žehrají na to nejen zaměstnanci, ale i zaměstnavatelé. A přece se nenašlo dosti odvahy, tento zlozvyk odstraniti.

V továrnách a dílnách končí práce zpravidla v poledne, nebo v časných hodinách odpoledních. Tolika zaměstnanci v obchodech a v kancelářích jsou dosud nuceni i na Štědrý den býti v závodech pozdě do večera, ač zvýšený předvánoční ruch znamenal pro ně vysilující práci fysickou i duševní. Tento fakt, jakož i vědomí, že ostatní vrstvy občanstva již řadu hodin jsou u svých rodin, působí v jejich myslích pochopitelné roztrpčení, zvláště tehdy, přichází-li právě v předvečer Vánoc domů stejně pozdě, ne-li později než v jiné dny. A toto roztrpčení je provázeno vědomím, že pro zpoždění není žádného důvodu, neboť většinou, zejména jde-li o prodavače, jsou v obchodech drženi bezúčelně.

Z těchto důvodů - hospodářských i lidských - odborové organisace i pomocnické hromady již od let se obracely na obchodní grémia, aby se tato usnesla na zavírání obchodů již o páté hodině odpolední. Dlužno říci, že v řadě míst k tomuto usnesení docházelo a bylo také respektováno.

Také letos byla zaslána memoranda na obchodní grémia (společenstva) česká i německá se stejným apelem. Můžeme právem poukázati na fakt, že mnoho obchodních grémií uvítalo tuto akci sympaticky a příslušná gremiální usnesení se stala skutkem. Také denní i odborový tisk zaměstnavatelský se sympaticky o celé akci vyslovil a doporučoval její jednotné zavedení všude.

Jak je známo, byl loňského roku v Německu vydán zákon, jímž se zavírání obchodů o 17. hod. zavádí všeobecně.

Z toho, co bylo výše řečeno, vysvítá, že i obchodnictvo a jeho korporace staví se k myšlence zákonného řešení v naší republice sympaticky a že nelze tedy počítati s nějakým vážným odporem s této strany. Zákon, jak jej navrhujeme, bude také nesporně znamenati značný sociální pokrok. Budiž ještě poznamenáno, že odborové organisace a Pomocnické hromady, které od let myšlenku tuto propagovaly, konaly značný kus propagační práce, která vydání zákona značně usnadňuje. Konečně jednotné řešení této otázky bude ve značném počtu případů představovati zákonné řešení fakticky již stávajících zvyklostí. Zákonem tímto nevzniknou státu žádné finanční závazky. Podepsaní proto navrhují, aby předložený návrh byl s urychlením předložen k ústavnímu projednávání a to ve výboru živnostensko-obchodním a sociálně politickém, tak, aby zákon byl v účinnosti již 24. prosince 1930.

V Praze, dne 21. října 1930.