Die ostböhmische Textilarbeiterschaft ist seit jeher der größten Not und einem grenzenlosen Elend preisgegeben. Die in diesem Gebiete gezahlten Arbeiterlöhne blieben stets weit hinter denen anderer Gebiete zurück und zeichneten sich solcherart seit jeher durch ihre besondere Niedrigkeit aus. Nur unter den größten Entbehrungen und Entlassungen aller Art vermochte die in der ostböhmischen Textilindustrie beschäftigte Arbeiterschaft bisher ihr Leben zu fristen. In der Nachkriegszeit und insbesondere in den allerletzten Jahren trat noch eine wesentliche Verschärfung in dieser sowieso trostlosen Lage ein. Weit über das Maß der in den anderen Industrien durchgeführten Einschränkungen, traten vorallem in der ostböhmischen Textil-, bezhw. Flachsindustrie zahlreiche Betriebsstillegungen zu Tage, wodurch neben der großen Zahl von Kurzarbeitern und nur vorübergehend Arbeitenden, auch ein gewaltiges Heer dauernd Arbeitsloser geschaffen wurde. Infolge Fehlens anderer Industrien ist ein anderweitiges Unterkommen dieser, durch den Zusammenbruch der ostböhmischen Flachsindustrie arbeitslos gewordenen Menschen unmöglich. Sicherlich ist ein Teil dieser Stillegungen auf die herrschende allgemeine Wirtschaftskrise, auf die mangelnden Absatzmöglichkeiten und die anderen allgemein bekannten Zeiterscheinungen zurückzuführen, die eben ihre Ursachen in der keineswegs gerechtfertigten Zoll-, Handels- und Wirtschafts-, aber auch Finanzpolitik dieses Staates haben und nicht zuletzt auch in der mangelnden Kaufkraft der Bevölkerung zu suchen sind. Hervorgehoben aber muß werden, daß es nicht immer nur wirtschaftliche Gründe waren, die zu den in Frage stehenden Stillegungen führten. Oftmals wirkte sich hiebei auch eine bloße Willkür einzelner Menschen, Unternehmer und ihrer Vereinigungen aus. Geradezu verheerend muß in diesem Zusammenhänge das Wirken der Banken und Kartelle angeführt werden, und das umsomehr, als noch nichts geschehen ist, um diesem unheilvollen Wirken ein Ende zu bereiten. Ein besonders drastischer und zugleich für tausend Menschen tragischer Fall liegt gegenwärtig in der geplanten gänzlichen Stillegung der beiden Betriebe der Firma Johann Faltis - Erben in Trautenau und Jungbuch vor. Wie Nachrichten besagen, soll es zur Stillegung dieser beiden bedeutsamen Betriebe wegen Kündigung der Kredite durch die "Böhmische Eskomptebank" in Trautenau kommen, da diese bisher gewährten Kredite für die Weiterführung der Betriebe unbedingt notwendig sind. Den bisherigen Mitteilungen gemäß soll die Zurückziehung der Kredite über angebliches Betreiben des einstelligen Direktors der genannten Firma erfolgen: Der in Frage stehende einstellige Direktor der Firma Johann Faltis - Erben in Trautenau, Her Videky schied aus dem angeführten Unternehmen als Direktor aus und soll nunmehr seinen Einfluß als maßgebender Funktionär der "Böhm. Eskomptebank" in Trautenau dazu benützt haben, die Kündigung der gewährten Kredite herbeizuführen. Daraus geht hervor, daß die Stillegung der beiden Betriebe lediglich auf das Betreiben eines Menschen zurückzuführen ist, wodurch 1700 Arbeiter und Arbeiterinnen arbeitslos, mit ihren Familienangehörigen aber nahezu 5000 Menschen brotlos gemacht und in das größte Elend gestoßen werden sollen. Es ist nur allzu natürlich, daß sich aus diesen Ursachen heraus der ostböhmischen Bevölkerung und allen voran der ostböhmischen Arbeiterschaft eine ungeheure Beunruhigung bemächtigt hat, da die gänzliche Stillegung der beiden in Frage stehenden Betriebe für das wirtschaftlich völlig verödete ostböhmische Gebiet von unabsehbaren Folgen begleitet wäre.

Es erscheint daher dringendste geboten, daß von maßgebender Stelle raschestens eingeschnitten wird, um zu verhindern, daß durch einen bloßen Willkürakt eines einzigen Menschen das sowieso vorhandene Elend nicht noch mehr und ins Unermeßliche gesteigert wird und tausend arbeitswillige Menschen der Verzweiflung in die Arme getrieben werden. Zu alledem aber scheint sich Ähnliches auch noch in anderen Betrieben vorbereiten zu wollen, so daß es nicht nur bei einem Einschreiten in dem einen, hier genannten Falle bleiben darf, sondern endlich auch eine gesetzliche Regelung für die Überprüfung aller Betriebsstillegungen, die Einführung gewisser Karenzfristen und die Bestrafung aller jener, die sich einer willkürlichen Betriebsstillegung schuldig gemacht haben, platzgreifen muß.

Die Gefertigten richten daher an die Gesamtregierung nachfolgende Anfragen:

1. Ist sie bereit in dem vorstehend angeführten Falle raschestes einzugreifen und die durch einen Willkürakt geplante Brotlosmachung Tausender Menschen mit allen zu Gebote stehenden Mitteln zu verhindern?

2. Ist sie gewillt sofort auf gesetzlichem Wege die Überprüfung aller bereits vorgenommenen und noch zu erwartenden Betriebsstillegungen festzulegen?

3. Ist sie bereit für eine gesetzliche Anmeldepflicht bei Betriebsstillegungen, für die Festlegung einer mindestens 26 wöchentlichen Frist zwischen Anmeldung und Durchführung der Betriebsstillegung und für die Festsetzung entsprechender Strafen bei unbegründeter Stillegung Vorsorge zu treffen?

Prag, am 10. Oktober 1930.

Východočeské textilní dělnictvo jest neustále vydána největší nouzi a nezměrné bídě. Mzdy dělníků v této oblasti byly vždy daleko za mzdami placenými v jiných oblastech a vyznamenávaly se tedy vždy tím, že byly zvlášť nízké. Jen s největším strádáním a s odříkáním všeho druhu mohli dosud dělníci, zaměstnaní ve východočeském textilním průmyslu, živořiti. Po válce a zvláště v posledních letech toto beztak smutné postavení se ještě podstatně zhoršilo. Zejména ve východočeském textilním nebo lnářském průmyslu bylo zastaveno daleko více podniků než v jiných průmyslech, pročež kromě velkého počtu dělníků, pracujících s omezenou pracovní dobou a jen přechodně, vznikl ohromný zástup trvale nezaměstnaných. Poněvadž není tam jiného průmyslu, není možno jinak zaměstnati ty, kdo zůstali bez práce, když se východočeský lnářský průmysl zhroutil. Příčinou některých těchto zastavení práce jsou jistě všeobecná hospodářská krise, nedostatečná možnost odbytu a jiné časové zjevy, všeobecně známé, které právě mají původ v naprosto neodůvodněné celní, obchodní a hospodářské, ale i finanční politice tohoto státu a jejichž nikoliv poslední příčinu dlužno hledati v nedostatečné kupní síle obyvatelstva. Ale musíme zdůrazniti, že to nebyly vždy jen hospodářské důvody, které vedly k tomuto zastavení podniků. Často působila při tom také pouhá libovůle jednotlivců, podnikatelů a jejich svazů. V této souvislosti dlužno přímo jako ničivou uvésti působnost bank a kartelů a to tím spíše, že se ještě nestalo nic, aby byla učiněna přítrž tomuto neblahému působení. Přímo drastickým a zároveň pro tisíce lidí tragickým případem jest nyní zamýšlené úplné zastavení obou podniků firmy Dědiců Jana Faltise v Trutnově a Mladých Bukách. Jak se proslýchá, má dojíti k zastavení těchto obou významných podniků, poněvadž "Česká eskomptní banka" v Trutnově vypověděla úvěr a tento dosavadní úvěr jest nezbytný pro další vedení podniků. Podle dosavadních zpráv banka vypověděla tyto úvěry prý na naléhání někdejšího ředitele této firmy. Tento někdejší ředitel firmy Dědicové Jana Faltise v Trutnově, pan Vídeky, vystoupil jako ředitel ze zmíněného podniku a jako rozhodující činitel "České eskomptní banky" v Trutnově použil prý svého vlivu k tomu, aby poskytnutý úvěr byl vypověděn. Z toho vyplývá, že popud k zastavení obou podniků dal pouze jediný člověk, čímž má přijíti o práci 1700 dělníků a dělnic a se členy jejich rodin skoro 5000 lidí má zůstati bez chleb a má býti vydáno největší nouzi. Jest jen příliš přirozené, že se proto východočeského obyvatelstva a především východočeského dělnictva zmocnilo ohromné zneklidnění, poněvadž úplné zastavení obou zmíněných podniků mělo by nedohledné následky pro východočeskou oblast, hospodářsky úplně zpustošenou.

Jest tedy naléhavě nutné zakročení rozhodujících míst, aby pouhou svévolí jediného člověka nebyla ještě více a nezměrně stupňována bída, která i tak zde jest a aby tisíce lidí k práci ochotných nebylo vrháno do zoufalství. Ale ke všemu tomu se zdá, že něco podobného zamýšlejí ještě i jiné podniky, takže nesmí zůstati jen při jediném zakročení v případě zde uvedeném; nýbrž musí konečně dojíti i k tomu, aby se zákonitě upravilo zkoumání o každém zastavení podniku, aby se zavedly určité karenční lhůty a aby trestáni byli všichni, kdo se proviní svévolným zastavením podniku.

Podepsaní táží se tedy vlády:

1. Jest ochotna v uvedeném případě co nejdříve zasáhnouti a všemi prostředky, které má po ruce zabrániti, aby pro jeden svévolný čin tisíce lidí nezůstalo bez chleba?

2. Jest ochotna ihned cestou zákona přezkoumati všechna již provedená a ještě očekávaná zastavení podniků?

3. Jest ochotna postarati se o zákonitou povinnost ohlašovati zastavení podniků, o ustanovení nejméně 26ti týdenní lhůty mezi přihláškou a zastavením podniku a o ustanovení přiměřených trestů při neodůvodněném zastavení?

V Praze dne 10. října 1930.