Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930. |
|
III. volební období. |
3. zasedání. |
702.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ............................................................,
kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. o přímých daních.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 76/1927 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto
Ustanovení § 55, odst. 4., se ruší a nahrazují tímto zněním:
"(4) U podniků vedoucích řádné obchodní knihy, které měly prokazatelně po dvě hospodářská období, která bezprostředně předcházela hospodářskému období pro zdanění rozhodnému, nepřetržitě ve svém vlastnictví alespoň 20% akcií, kuksů, podílů nebo užitkových listů jiného tuzemského podniku, podrobeného zvláštní dani výdělkové, nabytých prokazatelně z vlastních prostředků, nezapočítávají se do základů všeobecné daně výdělkové podíly na zisku zmíněných podniků. Nebyly-li uvedené hodnoty nabyty zcela z vlastních prostředků, odečte se jen částka, která převyšuje výdaje potřebné k zúrokování cizích prostředků, k jejich nabytí získaných.
(5) Výhoda tato platí u podniků s hospodářským obdobím 1930 pro berní rok 1930, dále u podniků s hospodářským obdobím 1929/1930 pro berní rok 1931 i v případech, lidy podnik neměl naznačených hodnot ve svém vlastnictví po celá dvě hospodářská období, která bezprostředně předcházela hospodářskému období 1930, pokud se týče 1930/1931, zaváže-li se, že je podrží ve svém vlastnictví nepřetržitě nejméně po dvě hospodářská období, která bezprostředně následují po období, v němž jich nabyl. Nedodrží-li tohoto závazku, opraví se dodatečně vyměření daně."
V § 57, odst. 1., věta druhá, se nahrazují slova: "vedle jednoho společníka ještě další společníci činni takovým způsobem, že vykonávají služby, jež by za ně musily konati síly placené" slovy: "zapsaném do obchodního rejstříku vedle jednoho veřejného společníka. Ještě další veřejní společníci nebo ve společenském podniku do obchodního rejstříku nezapsaném vedle jednoho společníka ještě další společníci činni prokazatelně takovým způsobem, že tato činnost jest jejich hlavním povoláním a jest taková, že by jí jinak byly trvale a plně zaměstnány placené síly zaměstnanecké", a mezi slova: "zaměstnaného" a "společníka" se vsunuje slovo "takového".
Ustanovení § 79, lit. f) se doplňují na konci takto: "Nastalé úbytky a ztráty, k jejichž úhradě byla zřízena nezdaněná zvláštní reserva, smějí zkrátiti daňovou základnu jen pokud reserva nestačí ku jejich krytí".
Ustanovení § 79, lit. i) se ruší a nahrazují se tímto zněním:
"u podniků, které měly prokazatelně po dvě hospodářská období, která bezprostředně předcházela hospodářskému období pro zdanění rozhodnému nepřetržitě ve svém vlastnictví alespoň 20% akcií, kuksů, podílů nebo užitkových listů jiného tuzemského, této dani podrobeného podniku, nabytých prokazatelně z vlastních prostředků, podíly na zisku tohoto podniku. Nebyly-li uvedené hodnoty nabyty zcela z vlastních prostředků, odečte se jen částka, která převyšuje výdaje potřebné k zúrokování cizích prostředků, k jejich nabytí získaných.
Výhoda tato platí u podniků s hospodářským obdobím 1930 pro berní rok 1930, dále u podniků s hospodářským obdobím 1929/1930 pro berní rok 1931 i v případech, kdy podnik neměl naznačených hodnot ve svém vlastnictví po celá dvě hospodářská období, která bezprostředně předcházela hospodářskému období 1930, pokud se týče 1930/1931, zaváže-li se, že je podrží ve svém vlastnictví nepřetržitě nejméně po dvě hospodářská období, která bezprostředně následují po období, v němž jich nabyl. Nedodrží-li tohoto závazku, opraví se dodatečně vyměření daně."
V § 80, odst. 1., první věta se vypouštějí slova: "jen tehdy" a tento paragraf se doplňuje odstavcem 3. tohoto znění:
"(3) Zdanění úložek do reserv označených v § 79, lit. f) - pokud nejde o daněprosté reservy určené k úhradě úbytků a ztrát na budovách; strojích, zařízení a na podstatě, nebo o zvláštní reservy pro kursovní ztráty podle § 79 lit. f), odst.5. - nastane, nebude-li jich nejdéle ve čtyřech obchodních obdobích, která bezprostředně následují po obchodním období, v němž byly zřízeny, upotřebeno podle-jejich určení k úhradě nastalých úbytků a ztrát. Ustanovení toto neplatí pro úložky nahromaděné před obchodním obdobím 1927 (1926/1927)."
V § 83, odst. 1. se nahrazuje číslice "8%" číslicí "9%".
Čl. II.
Ustanovení tohoto zákona, jejž provede ministr financí, nabývají účinnosti pro vyměření daní počínajíc berním rokem 1930 s úchylkou, že pro podniky s hospodářským obdobím 1929/1930 nabývají tato ustanovení platnosti teprve pro vyměření daní počínajíc berním rokem 1931.
Důvodová zpráva.
A. Všeobecná část.
Odstup téměř 4 let ode dne, kdy nabyla účinnosti daňová reforma tj. ode dne 1. ledna 1927, dovoluje aspoň zhruba učiniti si obraz a tom., jak se projevily účinky její v hospodářství národním i v hospodářství státním. Výhody, které byly poskytnuty oběma daním výdělkovým jsou neobyčejně značné a finanční správa počítala již napřed s jistým úbytkem na výnosech obou daní. Leč u zvláštní daně výdělkové ukázal se obzvláště nápadný pokles ve výnosu (platby v roce 1926: okrouhle 239,000.000 Kč, 1927: 251,000.000 Kč, 1928: 41,000.000 Kč, 1929: 88,000.000 Kč, 1930 I. pololetí 51,500:000 Kč), který jest tím nápadnější, že tu přece jde o výtěžky více méně silné asociace kapitálové, tedy a výtěžky s hlediska objektivní únosnosti pro daňový postih obzvláště způsobilé.
Návrh zákona zamýšlí podrobiti revisi ona ustanovení zákona, která buď jdou příliš daleko, buď zasluhují autentického výkladu anebo dopouštějí obcházení zákona.
B. Zvláštní část.
K čl. I.
I. Všeobecná daň výdělková.
Pokud jde o navrhované změny v § 55, odst. 4. viz odůvodnění u zvláštní daně výdělkové pod II.
Kromě toho jeví se nutně potřeba další změny v § 57, odst. 1. věta 2. z těchto důvodů:
Při všeobecné dani výdělkové nebylo lze - ježto jde o daň výnosovou - přihlížeti k okolnostem subjektivní nosnosti, bylo ale nutno uvážiti do jaké míry jest ve výnosu obsažena odměna práce podnikatelovy a do jaké míry odměna kapitálu, poněvadž výnos fundovaný kapitálem snese vyšší daňové zatížení než výnos pracovní. Tyto ohledy na pracovní příjem byly vyjádřeny ve vládním návrhu zákona o přímých daních (č. tisku 706 posl. sněm. N. S. 1926) jednak odstupňováním sazby daňové a jednak ustanovením (§ 57, odst. 1. věta druhá), že hranice výtěžku, pro něž platí sazba snížená a sazba zvýšená se při společenských podnicích zvyšují o tolikráte 30.000 Kč, kolik veřejných společníků mimo jednoho jest v podniku plně (tj. trvale a cele) činných.
Proti vládní osnově došlo ke škrtnutí slov "veřejného" (společníka) a "veřejní" (společníci), "aby bylo jasným, že ustanovení toto má platiti pro všechny společníky činné ve společenských podnicích, ať už jde o veřejnou společnost nebo o jinou společnost", a ke škrtnutí slova "plně" (vztahujícího se na zaměstnání společníků) "jako zbytečného".
Obou zmíněných škrtů bylo - jak zkušenosti dosvědčují - využito proti vůli zákonodárcově k tomu, že si velmi mnohé podniky jednotlivců daly pro forma formu podniků společenských jen proto, aby tímto způsobem docílily věcně neoprávněného snížení sazby berní, a že se domáhaly snížení toho i tehdy, když formální společníci byli v podniku zaměstnáni ne trvale, nýbrž jen příležitostně anebo jen po zlomek pravidelné doby, v níž byl podnik skutečně provozován (nař. 1 hod. denně při pravidelném 8 hodinném denním provozu), takže se mohli při tom věnovati svému jinému hlavnímu povolání.
Aby bylo toto obcházení úmyslu zákonodárcova do budoucnosti znemožněno, navrhuje se nové znění, jež přesně vymezuje, na které společníky a za jakých podmínek může býti brán zřetel při poskytnutí výhod v § 57, odst. 1. věta 2. stanovených.
Na takto vymezený druh společníků (tedy na př. u veřejných společností veřejných společníků a u komanditní společnosti komplementářů) lze bráti zřetel jen za další podmínky, tj. že tito společníci prokáží že jsou v podniku zaměstnáni trvale a plně tak, že nahrazují svou činností jinak nezbytnou, trvalou a plnou činnost placené síly cizí a dále, že jest tato činnost společníků jejich hlavním povoláním. V tomto bodě se navrhované znění přimyká k ustanovení § 79, lit. h) č. 4. zák. č. 76/1927 Sb. z. a n., sledujícímu týž účel. Zmíněných výhod nemohou býti ovšem vůbec účastna taková zaměstnání, u nichž jest pojmově forma jakéhokoliv způsobu společenství zásadně vyloučena.
II. Zvláštní daň výdělková.
Vývody seskupují se tu nikoliv podle chronologického pořadí paragrafů, nýbrž podle logické souvislosti.
1. Základní sazba (§ 83, odst. 1.) zvyšuje se při zachování odpočitatelnosti daně (§ 78, lit. f) věta druhá) na 9% a zůstává tak ještě o 1% nižší, nežli byla 10%ní daň bez odpočitatelnosti daně po dobu skoro 25 let (od r. 1902 - 1926).
Zvýšení státní daně lze přibližně odhadovati asi přes 7 mil. Kč, vychází-li se z průměrného očekávaného ročního výnosu 100 mil. Kč. Poněvadž však tato částka nekryje se s přirážkovou základnou, nutno počítati ve skutečnosti s menším výnosem.
I při této výši nebude v Československu zatížení podniků zvláštní dani výdělkové podrobených touto daní a přirážkami - pokud jest vůbec mezistátní srovnávání možné - v průměru vyšším, nežli analogické zatížení v Rakousku (zejména vyšší vyměřovací základ u Körperschaftssteuer a sociálně velmi tíživá dávka zvaná "Fürsorgeabgabe") a v Německu (Körperschaftssteuer, Gewerbeertrags- a Gewerbekapital-, Lohnsummensteuer, daň z majetku a Aufbringungslast).
2. Zvláštní pozornosti zasluhuje způsob, jakým se v praxi kryjí ztráty a úbytky z daněprostých zvláštních reserv podle § 79, lit. f), dále pak vůbec nakládání s těmito reservami.
V prvém směru jest zjevem pro stát nepříznivým, ba znamená přímo obcházení zákona, jestliže podniky mají možnost očekávatelné úbytky a ztráty krýti daněprostými reservami, jestliže však, dojde-li k nim, nekryjí je z těchto reserv, nýbrž kryjí je k tíži účtu ztráty a zisku, čili podruhé. Tomuto nevítanému zjevu má zabrániti doplněk k § 79, lit. f).
Pokud jde o nakládání se zvláštními daněprostými reservami podle § 79, lit. f), lze je (§ 80, odst. 1.) zdaniti jen tehdy, když a pokud se jich upotřebí způsobem, který ukládá daňovou povinnost. To se však velmi často neděje, a pokud se tak nestalo, zůstávají tyto reservy nezdaněny a representují tak thesauraci nezdaněných zisků po případě na řadu let. Tomuto zjevu má odpomoci navrhovaný odst. 3. k § 80. Z dodatečného zdanění vyloučeny jsou úložky nahromaděné před obchodním obdobím 1927/1926/1927/.
Výjimka na počátku navrhovaného odst. 3. vychází z úvahy, že u těchto druhů majetků jde o úbytky a ztráty již nastalé a reservované částky nejsou tudíž ničím jiným, nežli oceňovací položkou tj. opravou příliš vysoko oceněného, ale již znehodnoceného aktiva. Tyto reservy likvidovati nemělo by tudíž smyslu. V ostatních případech jde však o reservy pro očekávatelné, ale dosud nenastalé ztráty, a tu jest likvidace na místě.
3. Ustanovení § 79, odst. 1., lit. i) se hospodářsky neosvědčila, jednak proto, že kvota pro držbu hodnot tam uvedených (15%) jest nízká, jednak ale též proto, že modality držby jsou tak volně stanoveny, že dopouštějí obcházení zákona.
Navrhuje se tudíž, aby výše zmíněná kvota byla zvýšena na 20% a aby poskytovaná výhoda byla podmíněna jednak nepřetržitou držbou hodnot nejméně dvou let a jednak tím, že odčitatelnost podílu na zisku nastane jen tehdy, jestliže podnik nabyl naznačených hodnot prokazatelně z vlastních prostředků. Tímto opatřením se má zameziti tomu, aby podniky nezkracovaly poplatný výnos tím, že k zakoupení potřebného množství hodnot si opatří úvěr, jehož úroky zkrátí poplatný výnos a mimo to aby dosahovaly dalšího zkrácení daňové základny vyloučením podílu na zisku z hodnot na úvěr získaných. V těchto případech bude odčitatelným jen rozdíl mezi podílem na zisku a úroky, jichž jest potřebí k zúrokování cizích prostředků k nabytí hodnot získaných.
Pro přechodnou dobu umožňuje se odčitatelnost výnosů již pro berní rok 1930 pokud se týče 1931, byť i podnik neměl uvedených hodnot ve svém vlastnictví pro celá dvě hospodářská období, zaváže-li se, že hodnoty ty podrží ve svém vlastnictví po dvě léta.
K čl. II.
Platnost zákona posunuje se pro skupinu podniků s hospodářským obdobím 1929/1930 na berní rok 1931 proto, poněvadž podniky ty při bilancování právem mohly počítati s dosavadním stavem právním.
Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách přikázán rozpočtovému výboru k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze, dne 10. října 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
Ministr financí: |
|
Dr. Engliš v. r. |