Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Mzdy a platy v hornických podnicích, ať jsou vyměřeny dle hodin, kusů, nebo jednotlivých výkonů buďtež vypláceny nejméně každého sedmého dne. Je-li tohoto dne svátek, tedy dne předcházejícího. Tyto mzdy a pluty musí býti vypláceny úplné.

§ 2.

(1) Veškerá ujednání, odporující tomuto zákonu, jsou právně neúčinná.

(2) Zaměstnavatel, jež by naváděl zaměstnance k porušení tohoto zákona anebo by zaměstnancům vyhrožoval, nezřeknou-li se tohoto zákona, dopouští se zločinu, který se trestá vězením od 6 měsíců do jednoho roku a pokutou od 10.000 do 50,000.- Kč.

§ 3.

(1) Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Současně pozbývají platnosti všechna ustanovení, jež tomuto zákonu odporují.

(2) Zákon provede ministr veřejných prací v dohodě s ministrem sociální péče a ministrem spravedlnosti.

Bezprostředním podnětem k podáni tohoto návrhu zákona je surový a bezohledný útok uhelných podnikatelů v Mor. Ostravě, na hornické mzdy a platy a jejích vyplácení zamýšleným prodloužením výplatní doby ze čtrnáctí darů na jeden měsíc, anebo ještě delší výplatní období, jak rozhodl báňský úřad v Mor. Ostravě. Surový útok uhlobaronů ostravských znamená nejen pro horníky další snížení jejích hladových mezd a platů a pro hornické podnikatele ohromné zisky, ale i ohrožení týdenních výplat a to tam, kde týdenní výplaty v hornictví dosud zavedeny jsou, (Mostecko a jinde). V kapitalistických poměrech je dělník nucen nejen prodávati svou pracovní sílu, ale dávati i zaměstnavateli tuto sílu na úvěr. Nezaměstnaný, jež vyčerpal úspory, měl-li jaké, když konečně nalezne zaměstnání, pracuje první dobu na úvěr, aniž se kdo stará, kde sežene prostředky nutné k výživě sebe a své rodiny. Zatím co vytváří nové hodnoty, je dělník odsouzen starati se úplně sám o sebe; z jakých prostředků obnoví svou pracovní sílu, o to se nikdo nestará. Je nucen dále se zadlužovati, zatím co podnikatel vedle nadhodnoty shrábne také úroky ze zadržované mzdy. Čím delší je výplatní období, tím vyšší je celková suma úroků, jež musí platit dělník ze svého dluhu a tím větší jsou také úroky, jež shrábne se zadržené mzdy podnikatel. Úroky ze zadržených mezd dělnické třídy jdou do milionů. Pokud se súčtování mezd týče, má předně pro dělníka ten význam, že čím delší je účetní období, tím nepřehlednějším stává se pro dělníka zjištění úhrnné sumy vydělané mzdy, takže těžko může kontrolovat případné nesprávnosti, jichž se zaměstnavatel při vypočtu mzdy dopustil ať vědomě či nevědomě.

Mimo to systém záloh na mzdu dosud nesúčtovanou znamená zpravidla nové zkrácení dělníka, poněvadž zpravidla jsou zálohy nižší, než skutečně docílená mzda, takže úrok ze zadržené diference shrabuje opět na úkor dělníka zaměstnavatel.

Racionalisační snahy vedou právě nyní podnikatele k tomu, že prodlužují výplatní a účetní období pro výplaty mezd horníků, co naproti tomu velcí úředníci požívají vysokých služných a to napřed nejméně na měsíc, anebo delší dobu a dělník, kterému hladová mzda nedostačuje k výživě sebe a rodiny, pracuje a musí pracovat na úvěr.

Z těchto praktických a pro dělníka krajně nepříznivých zkušeností a ze skutečnosti, že platné zákonodárství neposkytuje v této otázce dělníkům patřičné ochrany, předkládáme tento návrh. Jeho provedení neukládá státu žádných nákladů, a není tudíž třeba úhradového návrhu. Rovněž i jinak jeho provedení nevyžaduje žádného nákladu, ježto je povahy čistě administrativní. Navrhujeme, aby byl přikázán výboru sociálně politickému, aby o něm nejdéle do osmi dnů podal zprávu Národnímu shromáždění.

V Praze, dne 6. října 1930.