Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930
III. volební období.	3. zasedání.

688.

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé

Úmluva mezi republikou Československou a republikou Rakouskou

o rozdělení odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých pragmatických zaměstnanců (pozůstalých) správy jmění druhdy vázaného pro rod Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev, podepsaná dne 30. listopadu 1923,

a Protokol z téhož dne.

Návrh usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s úmluvou mezi republikou Československou a republikou Rakouskou a rozdělení odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých pragmatických zaměstnanců (pozůstalých) správy jmění druhdy vázaného pro rad. Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev, podepsanou dne 30. listopadu 1923, a Protokolem z téhož dne.

Důvodová zpráva.

Na pensijní konferenci vídeňské r. 1923 byla. vedle jiných pensijních úmluv s Rakouskem sjednána a dne 30. listopadu 1923 podepsána též bilaterální úmluva shora zmíněná.

Úmluva tato upravuje rozdělení pensijních (zaopatřovacích) požitků bývalých pragmatických zaměstnanců (a jejich pozůstalých) fideikomisních statků rodu Habsbursko-Lotrinského (t. zv. korunní fideikomis a statky rodinného fondu) a fideikomisních statků některé pobočné větve (arcivévodských členů) tohoto rodu.

Majetek ten, pokud leží na československém území, přešel podle ustanovení čl. 208 m. sml. St. Germ. a 191 m. sml. Trian., resp. podle zák. č. 354/21 Sb. z. a n. do vlastnictví československého státu. Jsou to statky rodinného fondu: Hodonín, Holič, Šaštín, Bezno, Smiřice a statky korunního fideikomisu: Zákupy, Police, Ploskovice, Zvoleněves, Buštěhrad, Kácov, Tachlovice, Korunní (Červené) Poříčí, Bystré; dále statky Albertinského fideikomisu (arcivév. Bedřicha) ve Slezsku.

Za pragmatické zaměstnance považují se úředníci a sluhové býv. generálního ředitelství nejv. soukromých a rodinných fondů, jakož i správ jemu podřízených, kteří byli dekretem ustanoveni s právem na pensi. [Naproti tomu nepřicházejí v této úmluvě v úvahu zaměstnanci soukromých statků císařských (Brandýs) nebo členů býv. císař. dvora (Konopiště, Ostrov)].

Úmluva založena je na zásadě territoriální podle posledního služebního místa bez ohledu na státní příslušnost zaměstnancovu (čl. 1. a 2.). Rozdělení podle tohoto hlediska bylo vlastně v obou státech provedeno již po převratu a dává se mu nyní smluvní podklad, kterým byla vyřešena též řada sporných případů vzniklých v důsledku státního občanství, opce, bydliště a pod. Tyto sporné případy jsou nyní rovněž rozhodnuty podle zásady posledního služebního místa.

Mezi převzatými jsou též býv. zaměstnanci uhelných dolů v Buštěhradu a Otvovicích. Doly ty náležely druhdy císaři Ferdinandovi, který je v r. 1882 prodal a za získané peníze koupil statky v Čechách.

Tím způsobem je provedeno rozdělení všech percipientů.

Pro výměru pensijních platů rozhodny jsou vnitrostátní předpisy zavázaného státu (čl. 2.).

Čl. 3. ustanovuje dvě lhůty jako počátek platební povinnosti: pro pensisty, kteří od rozdělení vázaného majetku neobdrželi vůbec žádných požitků, den 16. VII. 1920, pro ostatní den 1. prosince 1923.

Čl. 4. prohlašuje platby smluvními státy provisorně nebo zálohou placené za vzájemně vyrovnané.

Čl. 5. obsahuje obvyklé ustanovení o ratifikaci.

Protokol obsahuje dva body:

1. Prohlášení rak. zástupce, že není pensijního fondu pro placení pensí shora uvedených a výhradu československého zástupce pro případ, že by takový fond dodatečně se objevil.

2. Výhradu, československého zástupce. Tato výhrada stala se však nyní bezpředmětnou následkem dohod sjednaných v Haagu dne 20. ledna 1930, jimiž byly všem cessionářským státům prominuty dluhy uložené mírovými smlouvami za převzaté státní statky.

Po stránce formální projevuje vláda přání, aby byl návrh přikázán v poslanecké sněmovně i v senátě výboru ústavně-právnímu, zahraničnímu a rozpočtovému.

V Praze, dne 2. října 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

ÚMLUVA

MEZI REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU

A REPUBLIKOU RAKOUSKOU

o rozdělení odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých pragmatických zaměstnanců (pozůstalých) správy jmění druhdy vázaného pro rod Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev.

Úmluva

mezi republikou československou a republikou Rakouskou o rozdělení odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých pragmatických zaměstnanců (pozůstalých) správy jmění druhdy vázaného pro rod Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev.

Vlády republiky československé a republiky rakouské vedeny snahou, aby bylo smlouvou pravoplatně upraveno vzájemné převzetí břemene odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých pragmatických zaměstnanců (pozůstalých) správy jmění druhdy vázaného pro rod Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev, jmenovaly svými plnomocníky:

Vláda republiky Československé:

Dra Bohumila Vlasáka,

vedoucího odborového přednostu ministerstva financí,

Vláda republiky Rakouské:

Dra Viktora Kienböcka,

spolkového ministra financí,

kteří prozkoumavše navzájem své plné moci a shledavše je v náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních:

Článek 1.

Každý z obou států, případně fondy s vlastní právní osobností, zřízené ze jmění vázaného pro rod Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev, převezmou ta pensijní břemena, jež souvisejí s nemovitostmi jmění druhdy vázaného pro rod Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev; jest tudíž rozhodným pro převzetí výplaty odpočivného a zaopatřovacího požitku poslední služební místo pragmatického zaměstnance.

Článek 2.

Smluvní strany tudíž přiznají a budou platiti podle ustanovení čl. 1. odpočivné a zaopatřovací požitky i těm pensistům, kteří jsou v souvislosti s převzatými nemovitostmi, i když nabyli nebo nabudou podle mírové smlouvy St. Germainské a jiných vzájemných úmluv státního občanství některého druhého smluvního státu, a to v takové výměře, jaká jest stanovena příslušnými předpisy zavázaného státu.

Článek 3.

O době, od které každý ze smluvních tátů má platiti odpočivné a zaopatřovací požitky jím převzaté (čl. 2.), stanoví se souhlasně tyto zásady:

a) Oněm pensistům, jimž od rozdělení nemovitostí jmění druhdy vázaného pro rod Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev nebyly dosud ani republikou Československou ani republikou Rakouskou nebo některým z fondů uvedených ve článku 1. ani přiřknuty ani vyplaceny zvýšené pensijní požitky, budou přejímajícím státem poukázány požitky se zpětnou platností od 16. července 1920, do nichž se započtou částky, jež již obdrželi.

b) Pro ostatní pensisty, kteří přicházejí v úvahu, počne povinnost smluvních stran platiti dnem 1. prosince 1923.

Článek 4.

Pense nebo jiné platby provisorně nebo zálohou smluvními státy placené se nesúčtují a považují se dosavadní vzájemné platby tohoto druhu za vyrovnané.

 

Článek 5.

Tato úmluva bude ratifikována.

Ratifikační listiny vymění se ve Vídni.

Úmluva sepsala se ve dvou prvopisech, a to v československém a německém jazyku. Oba texty jsou authentické. Ratifikovaná úmluva bude oběma smluvními státy v obou autentických zněních uveřejněna v úřední sbírce zákonů.

Ve Vídni, dne 30. listopadu 1923.

Za Československou republiku:

Dr BOHUMIL VLASÁK v. r.

 

Protokol

sepsaný dne 30. listopadu 1923 ve Vídni.

Zástupci Československé republiky a Rakouské republiky uzavřeli úmluvu o rozdělení odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých pragmatických zaměstnanců (pozůstalých) správy jmění druhdy vázaného pro rod Habsbursko-Lotrinský nebo pro některou jeho pobočnou větev.

K tomu prohlašují:

1. Zástupce rakouské vlády prohlašuje, že není fondu se samostatnou právní osobností ku placení pensí zaměstnancům, o něž se jedná.

Zástupce československé vlády béře to na vědomí a prohlašuje, že ustupuje prozatím od požadavku, aby se domnělý pensijní fond rozdělil, že si však vyhrazuje, kdyby se snad objevilo, že přece je tu fond se samostatnou právní osobností, žádati dodatečné rozdělení.

2. Zástupce československé vlády prohlašuje, že úmluva tato bude československou vládou jen tehdy ratifikována, bude-li příslušným místem rozhodnuto, že se kapitalisovaná hodnota převzatého pensijního břemene při ocenění převzatých nemovitostí dle článku 208. mírové smlouvy St. Germainské odpočte.

Ve Vídni, dne 30. listopadu 1923.

Za Československou republiku:

Dr BOHUMIL VLASÁK v. r.

ÜBEREINKOMMEN

ZWISCHEN DER REPUBLIK ÖSTERREICH UND DER ČECHOSLOVAKISCHEN REPUBLIK

betreffend die Aufteilung der Ruhe- und Versorgungsgenüsse von ehemaligen pragmatischen Angestellten (Hinterbliebenen) der Verwaltung des früher für das Haus Habsburg-Lothringen oder für eine Zweiglinie desselben gebundenen Vermögens.

 

Übereinkommen

zwischen der Republik Österreich und der Čechoslovakischen Republik betreffend die Aufteilung der Ruhe- und Versorgungsgenüsse von ehemaligen pragmatischen Angestellten (Hinterbliebenen) der Verwaltung des früher für das Haus Habsburg-Lothringen oder für eine Zweiglinie desselben gebundenen Vermögens.

Die Regierungen der Republik Österreich und der Čechoslovakischen Republik von dem Wunsche geleitet, durch Abschluß eines Übereinkommens die gegenseitige Belastung mit den Ruhe- und Versorgungsgenüssen der ehemaligen pragmatischen Angestellten (Hinterbliebenen) der Verwaltung des früher für das Haus Habsburg-Lothringen oder für eine Zweiglinie desselben gebundenen Vermögens endgültig zu regeln, haben zu ihren Bevollmächtigten ernannt:

Die Regierung der Republik Österreich:

Dr Viktor Kienböck,

Bundesminister für Finanzen,

und die Regierung der Čechoslovakischen Republik:

Dr Bohumil Vlasák,

leitenden Sektionschef des Finanzministeriums,

welche, nachdem sie gegenseitig ihre Vollmachten geprüft und richtig befunden haben, über nachstehende Bestimmungen übereingekommen sind:

Artikel 1.

Jeder der beiden Staaten bezw. die au dem für das Haus Habsburg-Lothringen oder für eine Zweiglinie desselben gebundenen Vermögens errichteten Fonds mit eigener Rechtspersönlichkeit haben für jene Pensionslasten aufzukommen, welche mit den von ihnen übernommenen, zu dem früher für das Haus Habsburg-Lothringen oder für eine Zweglinie desselben gebundenen Vermögen gehörige Liegenschaften im Zusammenhange stehen; es ist daher für die Übernahme des Ruhe- und Versorgungsgenusses der letzte Dienstort des pragmatischen Angestellten maßgebend.

Artikel 2.

Die vertragsschließenden Teile verleihen und zahlen somit in Gemäßheit dieser Bestimmung (Art. 1.) Ruhe- und Versorgungsgenüsse auch jenen mit den übernommenen Liegenschaften im Zusammenhange stehenden Pensionsparteien, welche kraft des Staatsvertrages von St. Genmain und sonstiger gegenseitiger Übereinkommen die Staatsbürgerschaft des anderen Vertragsteiles erlangt haben oder erlangen und zwar in jenem Ausmaße, welchen durch die bezüglichen Vorschriften des verpflichteten Staates festgesetzt ist.

Artikel 3.

Hinsichtlich des Zeitpunktes, von welchem an jeder der beiden vertragsschließenden Teile die Auszahlung der ihn treffenden Ruhe- und Versorgungsgenüsse (Art. 2.) zu vollziehen haben wird, werden einvernehmlich nachstehende Grundsätze festgesetzt:

a) Jenen Pensionsparteien, weichen seit der staatenweisen Aufteilung der zum früher gebundenen Vermögen des Hauses Habsburg-Lothringen oder einer Zweiglinie desselben gehörigen Liegenschaften bisher weder von der Republik Österreich noch von der Čechoslovakischen Republik oder einem der im Art. 1 genannten Fonds eine Erhöhung ihrer ursprünglichen Pensionsgebühren zuerkannt und ausgezahlt worden ist, sind die neuen Bezüge mit Rückwirkung auf den 16. Juli 1920 unter Einrechnung der von ihnen bereits erhaltenen Beträge von dem verpflichteten Staate anzuweisen.

b) Für alle übrigen in Betracht kommenden Pensionsparteien beginnt die Zahlungspflicht der Vertragsparteien mit 1. Dezember 1923.

Artikel 4.

Eine Abrechnung über die von jedem der beiden vertragschließenden Teile bisher provisorisch bezw. vorschußweise gezahlten Pensionen oder sonstigen Zuwendungen hat nicht stattzufinden und werden die beiderseitigen bisherigen Leistungen dieser Art als ausgeglichen betrachtet.

Artikel 5.

Dieses Übereinkommen wird ratifiziert werden.

Die Ratifikationsurkunden werden in Wien ausgetauscht werden.

Das Übereinkommen wird in zwei Urschriften und zwar je in deutscher und čechoslovakischer Sprache ausgefertigt. Beide Texte sind authentisch. Der ratifizierte Vertrag wird von beiden Staaten in ihrer offiziellen Gesetzessammlung in beiden authentischen Texten verlautbart werden.

Geschehen zu Wien, am 30. November 1923.

Für die Republik Österreich:

Dr KIENBÖCK m. p.

 

Protokoll

aufgenommen am 30. November 1923 in Wien.

Die Vertreter der Republik Österreich und der Čechoslovakischen Republik haben ein Übereinkommen über die Aufteilung der Ruhe- und Versorgungsgenüsse von ehemaligen pragmatischen Angestellten (Hinterbliebenen) der Verwaltung des früher für das Haus Habsburg-Lothringen oder für eine Zweiglinie desselben gebundenen Vermögens abgeschlossen.

Hiezu erklären sie Folgendes:

1. Der Vertreter der österreichischen Regierung erklärt, daß kein Fonds mit selbständiger Rechtspersönlichkeit zum Zwecke der Pensionszahlung am die in Betracht kommenden Bediensteten besteht.

Der Vertreter der čechoslovakischen Regierung nimmt dies zur Kenntnis, und erklärt, von dem Verlangen nach Aufteilung eines vermutlichen Pensionsfonds vorläufig abzusehen, sich jedoch vorzubehalten, falls es sich doch erweisen sollte, daß es sich um einen Fonds mit selbständiger Rechtspersönlichkeit handelt, späterhin die nachträgliche Aufteilung zu begehren.

2. Der Vertreter der čechoslovakischen Regierung erklärt, daß die Ratifizierung des Übereinkommens durch die čechoslovakische Regierung nur dann erfolgen wird, wenn durch die kompetente Stelle entschieden wird, daß der Kapitalswert der übernommenen Pensionslast bei der gemäß Art. 208 des Staatsvertrages von St. Germain vorzunehmenden Bewertung der übernommenen Liegenschaften in Abschlag gebracht wird.

Wien, am 30. November 1923.

Für die Republik Österreich:

Dr KIENBÖCK m. p.