Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

§ 206 obecného horního zákona ze dne 23. května 1854, č. 146 ř. z., v poslední úpravě podle zákona ze dne 17. května 1912, č. 107 ř. z. a zákona zo dňa 25. Januára 1928, č. 24 Sb. z. a n., ktorým sa mení a doplňuje všeobecný banský zákon (obecný horní zákon) zo dňa 23. mája 1854, č. 146 r. z., pre Slovensko a Podkarpatskú Rus, mění se takto:

1. Těžař je povinen vypláceti mzdu svým dozorcům nejméně každého měsíce a svým dělníkům nejméně třikrát v měsíci; kde jsou lhůty pro výplaty dělnických mezd kratší, nesmějí býti prodlouženy. Při vystoupení ze služby budiž mzda ihned vyplacena. Výplatou mzdy rozumí se výplata mzdy čisté, t. j. přesné vyúčtování všech složek, z nichž mzda se skládá a nemůže být nahražena, výplatou záloh, mzdy hrubé, nebo mzdy přibližné.

2. Výplatní období v měsíci upraví se tak, aby první dvě období zahrnovala po 10 dnech, třetí pak zbytek dnů dotyčného měsíce, při čemž vyplacená mzda odpovídá přesně vyúčtované mzdě za předcházející mzdové období. Připadne-li výplata mzdy na neděli nebo svátek, nebo na den, kdy se na závodě nepracuje, vyplácí se v pracovní den bezprostředně předcházející.

3. Zákonně ustanovené srážky ze mzdy, na potištění nemocenské, starobní a invalidní, na revírní radu, provedou se stejnoměrně pro každé výplatní období. Každá provedená srážka musí na výplatním lístku být zřetelně vyznačena.

4. Dni, ve které se pravidelně mzda vyplácí, stanoví se ve služebním řádu a oznámí se vyhláškou na dolech.

5. Vystoupení ze služby nesmí býti odepřeno pro pohledávky, které má báňský podnikatel nebo někdo jiný za dozorcem nebo dělníkem.

6. Účinnost zákona počíná po 30 dnech po jeho vyhlášení, prvním dnem měsíce po této době následujícího.

Výplata mzdy dozorcům a dělníkům na závodech podléhajících pod ustanovení obecného horního zákona byla posledně upravena zákonem ze dne 17. května 1912, č. 107 ř. z. v tomto znění:

§ 206.

ťTěžař jest povinen vypláceti mzda svým dozorcům alespoň každého měsíce a svým dělníkům alespoň každých 14 dní; kde jsou kratší lhůty pro výplatu hornických mezd, nesmějí býti prodlouženy. Při vystoupení ze služby budiž mzda ihned vyplacena. Dni, v nichž se vyplácí pravidelná mzda, se stanoví ve služebním řádu.

Vystoupení ze služby nesmí býti odepřeno pro pohledávky, které má báňský podnikatel nebo někdo jiný za dozorcem nebo dělníkem.Ť

Následují dále ustanovení §§ 206 a, 206 b, 206 c, 206 d, která tímto návrhem se nemění.

Zákon tento vstoupil v platnost dne 5. října 1912.

Aby bylo zabezpečeno jeho řádné provádění, byly výnosy ministerstva veřejných prací vydány za tím účelem tyto předpisy:

Ve výnosu ministerstva veřejných prací ze dne 17. září 1912, č. 32.914-XV-b se praví:

1. Výrok ťkaždých 14 dníŤ v zákoně uvedený není stejnoznačný s výrazem ťpůlměsíčněŤ. Dvě výplaty mzdy v měsíci za delší mzdová období než za období čtrnáctidenní, provedené v termínech určených pro vždy podle data, neodpovídají tudíž předpisu zákona.

2. Výplaty srážek nebo záloh nelze považovati za výplaty podle zákona. Předpisu zákona se neučiní tudíž zadost, vyplatí-li se dělníku úplně mzda pouze jednou v měsíci podle výpočtu výdělku, jinak však se provedou v určitých termínech výplaty srážek a záloh.

V dalším výnosu ministerstva veřejných prací ze dne 30. května 1913, č. 29.431-XV-b (tedy již v době platnosti zákona) se praví:

1. Z předpisu zákona, že báňský podnikatel jest povinen vyplatiti mzdu svým dělníkům nejméně každých 14 dní, musí se odvozovati se zřetelem na úmysl zákonodárcův, že mzdová období (periody) súčtovací, odpovídající jednotlivým výplatám mzdy, nejenom nesmělí býti delší než 14 dní, nýbrž že také od skončení jednoho súčtovacího období až do příslušné výplaty nesmí uplynouti více než 14 dní.

Takový je zákonný podklad pro výplaty mezd v hornictví. V důsledku jeho také od vydání tohoto zákona až do letošního roku, tedy po dobu 18 let, byly výplaty v hornictví na tomto podkladě prováděny a ustáleny, a to tak, že v hornictví kamenouhelném byly výplaty prováděny každých 14 dní, v hornictví hnědouhelném, kde již při vydání zákona byly výplaty týdenní, jsou tyto dosud zachovány.

Také mezi dozorčími báňskými úřady nebylo sporu o výklad zákona a jeho provádění. Toho důkazem je, že revírní báňský úřad ve Slaném ve sporu o provádění výplat rozhodl výměrem ze dne 20. června 1922, č. 2493, že ve smyslu zákona nutno prováděti výplatu mezd v období nejdéle 14denním a že poskytování záloh zákonu odporuje. Ku odvolání těžařů báňské hejtmanství v Praze rozhodnutí revírního báňského úřadu ve Slaném výnosem ze dne 14. prosince 1922, č. 12.254, potvrdilo. Rovněž zákonodárné sbory schválením zákona ze dne 25. ledna 1928, č. 24 Sb. z. a n., kterým se platnost ustanovení zákona ze dne 17. května 1912, č. 107 ř. z. zavádí i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, platnost tohoto zákona jednomyslně znovu potvrdily.

Změna ve výkladu a v provádění tohoto zákona, po jeho 18leté nesporné platnosti, a sice ve směru horníky hospodářsky a sociálně nepříznivém vzniká letošního roku rozhodnutím nejvyššího správního soudu ze dne 2. dubna 1930, č. 5280/30. Tímto rozhodnutím nejvyšší správní soud ku stížnosti firmy ťKamenouhelné doly akc. spol., dříve společnost státní dráhyŤ v Praze, zrušuje shora zmíněné rozhodnutí báňského hejtmanství v Praze ze dne 14. prosince 1922, č. 12.254 pro nezákonnost. Věty v odůvodnění uvedeného rozhodnutí nejvyššího správního soudu obsažené, že ťustanovení § 206 hor. zák. bylo by, podle toho vyhověno i tehdy, jestliže čtrnáctidenní výplata mzdy se přibližně rovná mzdě čistéŤ, uchopili se nyní uhelní podnikatelé revíru ostravsko-karvínského - a není sporu o tom, že by je následovali podnikatelé ostatních uhelných revírů - k tomu účelu, aby ve smyslu zákona dosud platné plné vyúčtování mezd v období nejvýše 14denním, které podmíněno je t. zv. odbírkou a vyúčtováním vykonané práce, nahradili odbírkami a výplatou mzdy měsíčně, s poskytnutím dvou záloh, které docela jednoduše na místo záloh jmenují ťvýplatami přibližnýmiŤ.

Třebaže rozhodnutí nejvyššího správního soudu týká se jen případu projednávaného a nemůže být závazný m výkladem zákona pro úřady, pro něž musí býti směrodatnými ustanovení zákona jsou důsledky tohoto rozhodnutí dalekosáhlé a mohou způsobiti těžké komplikace a spory s vážnými sociálními otřes a hospodářskými škodami.

Podle uvedeného rozhodnutí nejvyššího správního soudu, neodporuje § 206 ob. horního zákona, pakliže čtrnáctidenní výplata mzdy se rovná přibližně mzdě čisté. To je nový způsob výplat, o němž v horním zákoně vůbec není zmínky a který je v přímém rozporu se shora citovanými výnosy ministerstva veřejných prací. O tom, kdy má být provedena výplata mzdy čisté, čili kdy má býti provedena plná výplata mzdy, rozhodnutí nejvyššího správního soudu nepraví vůbec ničeho. A ježto ustanovení zákona o výplatě mzdy, jimž nutno rozuměti a také se tak od vydání zákona rozumělo, jako výplatě plné mzdy, byla rozhodnutím nejvyššího správního soudu jinak vyložena, zůstává nyní otevřena otázka: Kdy se má vlastně konati výplata plné mzdy?

Uhelní podnikatelé zatím rozhodli, že tato výplata plné mzdy na místo dosud období nejvýš čtrnáctidenního, má býti prováděna jednou za měsíc a v důsledcích toho také tak zv. ťodbírky práceŤ, na základě jichž možno plnou mzdu konečně vyúčtovati. Podnikatelé ovšem mohli a do budoucna mohou ve smyslu uvedeného výkladu, dodržujíce výplatu ťmzdy přibližnéŤ, tedy v podstatě záloh na mzdu, zavésti výplatu mzdy plné také za dva měsíce, příp. snad v obdobích ještě delších, neboť podle uvedeného rozhodnutí o pojmu výplaty mezd nebylo by v horním zákoně o výplatě mzdy plné vůbec žádného ustanovení. Tento výklad zákona znamená pro hornictvo vážné nebezpečí hospodářské, především pro horníky zaměstnané v úkolu. Jejich mzda sestává z celé řady různých položek, které řídí se podle poměrů, obtíží a ulehčení toho kterého pracovního místa. Tyto poměry (tlak zemin, kvalita a tvrdost uhlí nebo jiného nerostu, mocnost uhelné vrstvy, vzdálenost ruční dopravy vytěženého nerostu, spotřeba dřeva a jiného materiálu, špatný vzduch, abnormální teplota, vlhkost a voda, důlní plyny a j. v.), nezávislé od vůle horníka se vsak často mění, takže jen v období poměrně krátkém možno na základě stanovených úkolových sazeb vykonanou práci zjistiti a vypočísti. Za období delší musí nutně dolíti k tomu, že horník, spoléhající se ponejvíce na svoji paměť, není v stavu řádný odběr vykonané práce kontrolovati a v důsledcích toho řádný výpočet vydělané mzdy, zejména když v obdobích delších je přesazován do jiného místa pracovního, nebo když dokonce jeho pracovní místo se vůbec zavalí. Za těchto poměrů jedině poměrně krátké mzdové období, v němž nutno provésti odběr vykonané práce, a v důsledcích toho vyčíslování mzdy, umožňuje horníku řádnou kontrolu při konečném stanovení jeho výdělku a zabraňuje různým mýlkám nebo úmyslným manipulacím orgánů závodních, směřujícím zpravidla ku mzdovému zkrácení a poškození horníka. Z těchto důvodů bylo uvedeným zákonem z r. 1912 změněno ustanovení obec. horního zákona z r. 1896 o měsíčních výplatách v hornictví v ten smysl, že výplaty mezd musí býti provedeny v období nejdéle 14denním, a tam, kde období tato v době vydání zákona byla kratší, že musí býti zachována. Jestliže nyní po rozhodnutí nejvyššího správního soudu výplata plné mzdy a v důsledcích toho také výplatní období, odbírka vykonané práce a konečné vyúčtování mzdy, muže být stanoveno libovolně, s výhradou, že v období nepřesahujícím 14 dní se provede výplata ťmzdy přibližnéŤ, jejíž stanovení leží úplně v moci podnikatele, a která v podstatě není nic jiného než zálohou, pak jsou k různým manipulacím závodních správ ke škodě dělníka otevřeny dokořán dveře. Je proto samozřejmým, že zavádění měsíčních odebírek práce, vyúčtování mezd a plné její výplaty, k němuž uhelní podnikatelé, opírajíce se o uvedené rozhodnutí nejvyššího správního soudu, nyní přikročují, naplňuje horníky roztrpčením a že jsou odhodláni použít i nejkrajnějších prostředků, které mátí po ruce, aby aspoň byl zachován dosavadní po 18 roků platný a uznávaný způsob výplat. Na tomto stavu nic nemění, jestliže revírní báňský úřad v Mor. Ostravě, odvolávaje se rovněž na uvedené rozhodnutí nejvyššího správního soudu, žádost uhelných podnikatelů na zavedení měsíčního vyúčtování a plné výplaty mezd s poskytnutím dvou ťvýplat přibližnýchŤ - správně záloh - schválil. Tím hůře, že revírní báňský úřad v Mor. Ostravě dopustil se při tom porušení dosud platných výnosů ministerstva veřejných prací, které na počátku tohoto odůvodnění jsou uvedeny, dále porušení § 19 odst. zákona o závodních a revírních radách při hornictví (zákon ze dne 25. února 1920. č. 144 Sb. z. a n.) tím, že podle žádosti uhelných podnikatelů schválil, aby zavedení měsíčního vyúčtování a výplat mezd bylo ohlášeno pouhými vyhláškami na dolech, ač § 206 obec. horního zákona výslovně praví, že ťdni, v nichž se vyplácí pravidelně mzda, se stanoví ve služebním řáduŤ. To stalo se jen z toho důvodu, aby zástupci dělníků, kteří při změně služebního řádu, podle zákona mohou uplatniti svoje námitky a stanovisko, o toto právo byli připraveni.

Z uvedených důvodů je zřejmo, že jeví se nutnou a neodkladnou novelisace ustanovení § 206 obec. horního zákona v tom smyslu, aby výplaty mezd v hornictví byly určitě a jasně stanoveny. Navrhují-li navrhovatelé, aby na místo dosud platných výplat v období aspoň 14denním, byly zavedeny v měsíci výplaty tři, tudíž, aby výplatní období pro plnou výplatu mezd v hornictví bylo stanoveno v období aspoň 10denním, příp. 11denním, pak tu jde nejen o stanovení sociálně spravedlivější, nýbrž odpovídá to také daným poměr ani. Je-li dosud na hnědouhelných dolech - kterých je dvakráte tolik jako dolů kamenouhelných prováděna odebírka práce a plná výplata mzdy v období týdenním, aniž by proti tomu bylo ně jakých námitek, pak nelze odůvodniti, proč plné výplaty mezd v hornictví kamenouhelném měly by být prováděny v období dvojnásobně dlouhém, nebo dokonce v období více než čtyřnásobně dlouhém podle vyhlášek ostravských těžařů, nebo snad dokonce v období ještě delším a vůbec neohraničeném. Nelze zajisté dobře pro dělníky jednoho povolání připouštěti v tak důležité otázce jako je výplata mzdy za vykonanou práci, tak horentní rozdíly, příp. úplnou libovůli zaměstnavatele.

Ostatně sám revírní báňský úřad v Moravské Ostravě v podstatě uznává prospěšnost zavedení výplat v období 10denním. Ve svém výměru ze dne 22. července 1930, č. 10.474, výslovně uvádí toto:

ťZnačnou výhodou pro horníky bude, že posavadní výplatní lhůty budou zkráceny ze 14 na 10 dní, a že dělník obdrží tedy mzdu za vykonanou práci v kratších lhůtách a častěji než dosud (místo 26krát 36krát do roka). Zároveň tím bude vyhověno tendenci moderního pracovního práva, aby dělník obdržel mzdu za práci co nejdříve. Další výhoda záleží v tom, že srážky, které se konají ze mzdy horníků, budou při rozvrhu jednou třetinou na tři desetidenní období v měsíci stejnoměrnější.Ť

Třebaže revírní báňský úřad při této úpravě staví výplatu zálohy na stejný stupeň jako přesné vyúčtování a plnou výplatu mzdy, tyto jeho důvody v podstatě plně odůvodňují předložený návrh na zavedení aspoň 10denních výplat mezd v hornictví.

Současně bude navrhovanou úpravou vyhověno také tvrzení těžařů v tom směru, že zavedením 10denních výplat by různé úředně požadované statistiky (mzdové, těžební a j.) mohly být sestavovány podle kalendářních měsíců a ne v období 14denním, jímž - podle jejich tvrzení ve vyhláškách na dolech vyvěšených - ťvznikaly nepřesnosti, které se přenášely také do úředních záznamůŤ.

Zavedením 10denního výplatního období se tudíž i tomuto požadavku těžařů po odstranění obtíží při sdělávání úředních statistik plně vyhovuje.

Z uvedených důvodů předkládáme tento návrh. Jeho provedení neukládá státu žádných nákladů, netřeba tudíž návrhu na úhradu. Rovněž i jinak jeho provedení žádných výloh nevyžaduje, ježto je povahy čistě administrativní. Navrhujeme, aby byl přikázán výboru sociálně-politickému, aby podal o něm zprávu v době co nejkratší.

K Jednotlivým ustanovením osnovy se podotýká:

Tímto návrhem zákona upravuje se v bodu 1. a 2. jen § 206 obecného horního zákona. §§ 206 a, 206 b, 206 c a 206 d zůstávají beze změny. Nutnost zavedení aspoň tří výplat v měsíci místo dosavadních aspoň každých 14 dnů je odůvodněna vedle důvodů shora uvedených také tím, aby mzdové období v dolech kamenouhelných přiblížilo se mzdovému období v dolech hnědouhelných, kde výplata mzdy - ovšemže mzdy plné - koná se každý týden. Dále vyhovuje se přání uhelných podnikatelů, aby mzdové období bylo upraveno tak, aby úřední statistické výkazy mohly býti sestavovány v obdobích měsíčních a ne v obdobích jako dosud 14denních. Dále z důvodů uváděných revírním báňským úřadem v Moravské Ostravě, které se citují v odůvodnění všeobecném. Konečně obsahuje návrh přesnou stylistici o tom, co jest rozuměti pod pojmy ťvýplata mzdyŤ a ťmzdové obdobíŤ, aby předešlo se různým výkladům a bylo docíleno jednotného provádění.

Další odstavce návrhu jsou logickým důsledkem změn navrhovaných v odstavcích 1. a 2.

V Praze, dne 16. září 1930.