Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Provozování živnosti drogistické jest vázáno koncesí, prodej ve velkém a malém označuje se názvem ťDrogerieŤ.

§ 2.

Koncese drogistická jest výrobní a prodejová.

Výrobní koncese opravňuje k výrobě jedů a přípravě látek a preparátů, specialit, které jsou určeny, aby jich bylo užito za léky, pokud to není výlučně vyhrazeno lékárnám, aneb není k jich vydání zapotřebí lékařského předpisu, k výrobě a přípravě zvěroléčiv, jakož i látek k hubení hmyzu a škodné, dále k výrobě umělých vod minerálních a zřídelních výrobků, k výrobě předmětů pyrotechnických, éterických olejů, trestí, rostlinných šťáv, pomád, mastí a náplastí a látek podle lékopisu nepřipravených.

Prodejní koncese ve velkém nebo v drobném opravňuje k prodeji látek výše uvedených, dále k prodeji specialit, které jsou nabízeny po obchodnicku pomocí inserce, dále k prodeji obvazových látek i impregnovaných, chirurgických potřeb, umělých sladidel, veškerých drog, prostředků dietetických, desinfekčních, kosmetických, ošetřování nemocných, kojenců, neb k hygieně těla, zboží sanitního, hygienického, prostředků antikoncepčních, zvláště gumových, přístrojů a potřeb fotografických, lučebnin, žíravin, kyselin, chemických výrobků a chemických barev.

Předpisy o obchodu s jedy, toho času platné, zůstávají v platnosti.

§ 3.

Oprávnění ku provozování koncese, znějící pouze na prodej předmětů, podle ustanovení předchozího článku obsahuje v sobě současně právo ku provozování živnosti obchodní podle ustanovení odst. 3. a 4. §u 38 ž. ř. a §u 53 ž. z. č. 259/1924 Sb. z. a n. potud, pokud nebude prodej určitých předmětů vázán na zvláštní kupecký průkaz způsobilosti, dále pak oprávnění k výrobě prostředků kosmetických, toiletních, dietetických, desinfekčních, lihových nápojů, pak v rozsahu určeném potřebou závadu.

§ 4.

K dosažení koncese drogistické vyžaduje se kromě splnění podmínek k samostatnému provozování pro všechny živnosti předepsaných (§ 2-10 ž. ř. a živn. zákona č. 259/1924), aby byl žadatel k provozování živnosti spolehlivý a měl průkaz zvláštní způsobilosti.

V příčině průkazu způsobilosti k nabytí koncese výrobní podle čl. II. tohoto zákona zůstávají v platnosti dosavadní předpisy; mimo to mají způsobilost k nabytí výrobní koncese absolventi odborných škol drogistických.

Žadatelé o drogistickou koncesi prodejovou mají vedle průkazu o absolvování nejméně nižší střední neb občanské školy s prospěchem prokázati, že se živnosti té vyučili, v ní prakticky působili a podrobili zkoušce praktikantské.

a) Výučný list vydává se po nejméně 3leté učební době a praktické vysvědčení po nejméně pětiletém zaměstnání v některé tuzemské drogerii příslušným drogistickým gremiem; nařízením bude určena, za jakých podmínek lze praktické působení v drogerii cizozemské považovati za rovnocenné zaměstnání v drogerii tuzemské, rovněž i pokud se týče průkazu způsobilosti cizích státních příslušníků, po vyslechnutí drogistických gremií a státní rady živnostenské.

b) Zkouška praktikantská vykonává se před zkušební komisí grémia drogistů, bližší o této zkoušce určí vládní nařízení vydané po vyslechnutí drogistických gremií.

Způsobem nařizovacím budou určena odborná učiliště drogistická a součastně bude ustanoveno, v jaké míře vysvědčení o jich návštěvě s prospěchem odbyté nahražuje průkaz způsobilosti v živnosti drogistické.

Koncese k výrobě neobsahuje způsobilosti ku prodeji v drobném.

Gremia drogistická mohou usnesením svých valných hromad stanoviti i vyšší předběžné školské vzdělání pro přijetí praktikanta než jak jest tímto zákonem minimálně stanoveno.

§ 5.

Koncesi podle ustanovení tohoto zákona udělují okresní úřady přihlížejíce při tom k místní potřebě této živnosti; ministerstvo průmyslu, obchodu a živností vydá po slyšení drogistických grémií závazné směrnice pro podřízené úřady, podle kterých se politické úřady při udělovaní koncese podle tohoto zákona musí říditi.

Seznamy oprávněných prodavačů jedů budou doplněny seznamem koncesovaných drogistů s přesným vyznačením rozsahu jejich koncese.

Při výkladu rozsahu živnostenského oprávnění rozhoduje zemský úřad, vyslechna drogistická grémia.

§ 6.

Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení. Vyhlášením jeho pozbývá platnosti ustanovení § 15 čl. 14. ž. ř. a § 22 pol. 14 ž. z. č. 259/1924 Sb. z. a n., § 54 odst. 3. ž. ř. a § 70 odst. 3. ž. z. č. 259/1924 a předpisy na jejich základě vydané pokud se příčí ustanovením tohoto zákona, aneb více obmezují rozsah živnostenskoprávního oprávnění, jak zákon tento. Po vyhlášení tohoto zákona mohou nabýti oprávnění ku provozování drogistické koncese pouze osoby, které plně vyhovují podmínkám, jež jsou podle ustanovení do té doby platných předepsány k dosažení této koncese, nadále pak ty, které se vykáží průkazem způsobilosti podle tohoto zákona.

§ 7.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr obchodu, průmyslu a živností.

Předložený návrh zákona o úpravě živnosti drogistické má vyplniti mezeru, která jest v dosud platném živnostenském řádu již od jeho vydání v r. 1859 a která v něm zůstala až do dnešního dne i po vydání novel a má učiniti konec nejasnostem, nesprávnému výkladu zákona a jeho nařízení, jakož i z toho důvodu vyplývajících persekucí drogistů. V živnostenském řádě, ani v jeho novelách, není nikde přesně vytknut pojem drogerie, či živnost drogistická. Rovněž ani ve vládních nařízeních, ať se tak státi mělo a zákonem bylo to nařízeno, se tak nestalo; živnost tato během staletí stále se více uplatňovala, zdokonalovala a specialisovala na rozdíl od obchodů jiných, až konečně se ve své formě ustálila tak, že jest dnes nepostradatelnou živností nejen ve městech a městečkách, ale i v městysích a větších obcích republiky, mnohdy desítky kilometrů od měst vzdálených, zvláště pak v místech lázeňských a léčebných.

Živnostenský řád z 20. prosince 1859, č. 227 ř. z. v §u 16 bod 13, zná jen prodej jedů a látek léčivých lékárnám nevyhrazený, nezmiňuje se však o přesnějším poznačení této živnosti, t. j. drogerii. Teprve novela k tomuto živnostenskému řádu z 15.,března 1883, č. 39 ř. z., jíž byla částečně změněna a doplněna ustanovení hlavy IV. živnostenského řádu o rozsahu a výkonu práv živnostenských, přináší označení ťdrogistaŤ a to v §u 54 odst. 3., podle něhož: ťvymezení práv prodejních mezi lékárníky a drogisty bude, po vyslechnutí obchodních a živnostenských komor a příslušných společenstev upraveno způsobem nařizovacímŤ. Toto ustanovení bylo pojato nezměněně i do poslední novely řádu živnostenského z 5. února 1902, č. 26 ř. z.

Novela z roku 1883 a po ní novela z roku 1902 ztotožňuje ještě drogisty v materialisty, t. j. nevymezuje přesnější hranice mezi těmito příbuznými živnostmi (§ 13 a) a § 38 ř. ž.), z čehož vysvítá, že materiální obchody sloužily za podklad dnešní drogerie a byly jejím jádrem. Po staletí zabývaly se tyto obchody sběrem, úpravou a prodejem surovin a přípravků ze všech tří říší přírodních (rostlinné, živočišné a nerostné), jež slouží potřebám technickým pro živnosti, průmysl a zemědělství a jichž rovněž lékárny potřebují ku přípravě léků a léčiv.

Když byla poznána upotřebitelnost různého rostlinstva a zvířecích produktů pro účely léčivé a výživné, byla současně zamýšlena jich směna a pěstitelé, pokud se týče obchodníci těmito produkty, byli nuceni věnovati péči tomu, aby se plodiny a produkty udržely a nekazily, a tím jich uchování a odbyt byl umožněn; za tím účelem bylo nejprve nutno odstraniti z nich zhoubnou vlhkost. Počalo se sušiti, krájeti a drtiti a čím odborněji bylo postupováno podle získaných zkušeností, tím déle se, zvláště plodiny, udržely po dlouhou dobu ve stavu upotřebitelném. Jsou to hlavně koření, semena, byliny a jich nati, květy, kořeny, kůry atd. V tom směru šel a jde dále vývoj této živnosti, vyvíjející se z původních obchodů materiálních.

Nejstarším dvorním nařízením ze dne 22. dubna 1780 bylo dovoleno drogistům prodávati ve velkém i malém. Veškeré druhy zboží materiálního a barvářského jako semena, kořeny, rostliny, květy, dřeva, kůry, listy, gumy, smoly, houby, terpentiny, silice (éterické oleje), balsámy, soli, horniny, chemické produkty, minerální vody, likéry, destiláty (výtažky), jemné vonné octy (voňavky), ovocné šťávy, různé druhy tuků a mnoho jiných druhů zboží toho času běžného do tohoto oboru spadajícího a na trhu se nacházejícího. Dnes by byli drogisté spokojeni, kdyby platily tytéž zásady, jako v tomto dvorním nařízení, i dnes. Není však tomu tak a stále se během doby z tohoto ubíralo, neb tak nejasně upravovalo, že dnes koncese drogistická podle §u 15 bod 14 ž. ř. nemá valného významu, ačkoliv prakse a hospodářský život si udržení této živnosti v pravém slova smyslu vynucuje. Tato dvorní nařízení potrvalo až do doby, kdy nabylo účinnosti nové ministerské nařízení ze dne 17. září 1883, č. 152 ř. z. a ze dne 17. června 1886, č. 97 ř: z., kterážto nařízení omezila původní nařízení tím, že veškeré jmenované zboží jest jen potud volné volně v drogeriích prodejné, pokud se těchto dá upotřebiti k účelům technickým a nejsou připraveny podle předpisu lékopisu; jinak vyhražují se lékárnám. Drogerie chovaly dále na skladě k prodeji i mnoho různých látek jedy obsahujících, omamujících, žíravých, zápalných a jinak zhoubně působících, kterých pokrokem průmyslu značně přibývalo a bez nichž se tento, zvláště pak chemický průmysl neobešel.

Přírodní produkty, jimž přiznávána i síla léčivá, prospěšná lidem i zvířatům a které se těšily všeobecné oblibě v domácím hospodářství, byly ode dávno žádány a vyhledávány u drogistů, co lidové domácí prostředky, a to zvláště lidem venkovským a zemědělským. Tím se vysvětluje také prodej v drogerii žádaných léčiv, zvěroléčiv a jednoduchých přípravků zvěrolékařských. Takovýto prodej jednoduchých léčiv (symplicia) byl drogistům dvorním dekretem ze dne 14. dubna 1822, č. 15.532 dovolen, rovněž i nařízením ministerským ze dne 17. září 1883, č. 152, avšak již doplňovacím nařízením ministerským ze dne 17. června 1886, č. 97, byl značně obmezen. Jest to zvláště stav zemědělský, rolníci a domkáři, kteří v náhlé potřebě, vypuknutí dobytčí epidemie, nebo onemocnění dobytka nadmutím, kolikou nebo nežíru, jsouce ponejvíce velice vzdáleni od nejbližší lékárny, vyhledávají drogisty, aby rychlým zakročením svůj majetek zachránili od zhoubného pádu. Drogisté, chovajíce na skladě veškeré látky obvazové, stali se vyhledávanými též při úrazech a neštěstích, kdy namnoze k rychlé pomoci není ani lékaře, ani potřebného materiálu obvazového, ani lékárny. Doba a pokrok kultury vyžádala si, že značnou část obchodu drogistického tvoří zboží dietetické a kosmetické, jež v nynější době moderní hygieny vyžaduje zvlášť odborného zacházení, jak výroby, tak i uchování a prodej. Ale nejen ve jmenovaných případech jsou obchody drogistické vyhledávány; drogisté jsou průkopníky obchodu zbožím dováženým z kolonií, jako jest čaj, koření, semena atd., chovají na skladě a v prodeji různé zboží, jako: přírodní strojené minerální vody, různé druhy vín a lihových nápojů v uzavřených láhvích, barviv, chemického skla a nářadí, potřebného v laboratoři různých živností, továren, pivovarů, lékáren, lučebnin, žíravin, kyselin, výrobků fotografických, trestí a výtažků atd.

Tato specialisace a stále větší odborné znalosti drogistů tvoří určitý stupeň mezi jinými obchodníky a lékárnami, pročež také již po dlouhá desítiletí usilují drogisté o to, aby na jejich stav bylo pohlíženo s tohoto vyššího stanoviska úřady, ačkoliv občanstvem se tak dávno již děje, aby byli uznáni za plně samostatné obchodní odvětví, jemuž by se dostalo zvláštní zákonité úpravy a jimž by byla zákony prodejová práva zvlášť upravena a vyhražena, jakož i aby k provozování živnosti drogistické dostalo se oprávnění pouze těm osobám, které k tomu potřebnou, předepsanou znalost prokáží. Z části pouze vyhověl těmto požadavkům zákon:

a) ustanovením §u 38 ž. ř. ve znění novely z 5. února 1902, č. 26 ř. z., jímž byl zaveden průkaz způsobilosti (§ 13 s) ž. ř.), avšak kteréžto ustanovení smazalo do velké míry hranice mezi drogisty a jinými vyučenými obchodníky oborů jiných.

b) ustanovením §u 15, bod 14., jímž byly znovu prohlášeny za živnost koncesovanou výroba a prodej jedů a příprava látek a preparátů, které jsou určeny, aby jich bylo užito za léky, pokud jich prodej není výlučně vyhrazen lékárnám. (Původní oprávnění koncesovaných drogistů - § 16, bod 13. ž. ř. z 20. prosince 1859, č. 227.)

c) ustanovením §u 54, odst. 3., ve znění novely ze dne 15. března 1883, č. 39 ř. z., jímž zaveden zákonitou terminologií název ťdrogistaŤ. Vymezení svých zvláštních výhradních práv prodejových i vůči jiným obchodníkům se drogisté dosud nedomohli.

Medicinální povaha zboží drogistického způsobila, že jsou drogisté již od počátku svého vývoje v neustálém zápase o svá prodejová práva se stavem lékárnickým.

Dvorním dekretem z 10. prosince 1803 vymezeny určité hranice, ale již nařízením z 20. prosince 1822 tyto opraveny v neprospěch drogistů. Dekrety dvorní kanceláře ze dne 14. dubna 1822 a ze dne 4. dubna 1837 bylo dovoleno prodávati v drogeriích jednoduché látky léčivé, a to ve velkém i malém, při prodeji v drobném však za určitých pravidel opatrnosti. Tento dvorní dekret ponechalo ministerstvo vnitra výnosem ze dne 20. března 1886, č. 2271 v platnosti s podotknutím, že nemají býti činěny překážky prodeji t. zv. lidových léčiv. Široké vrstvy obyvatelstva si tehdy na tento prodej zvykly a takové potřeby za levný peníz v drogeriích kupovaly. Živnostenský řád z r. 1859 ponechal zásady uvedené v dekretech dvorní kanceláře při starém, avšak již nový živnostenský řád z r. 1883 v §u 54 vyslovil zásadu, že Jest nutno prodejová práva mezi lékárníky a drogisty upraviti a ponechal tuto úpravu cestě nařizovací; tak došlo k vydání nařízení ministerstva vnitra a obchodu ze dne 17. září 1883, č. 152 ř. z., které povolilo k prodeji v drogeriích přípravky dietetické a kosmetické, dále veškeré přípravky, jichž se upotřebuje nejen k účelům léčivým, nýbrž také k účelům technickým. Toto nařízení doplněno a omezeno v neprospěch drogistů pak nařízením ze dne 17. června 1886, č. 97 ř. z., ve kterém byla jednoduchá léčiva, drogy atd. jednotlivě vyjmenována, která se smí též jako léčiva v drogeriích v drobném prodeji prodávati. Toto nařízení značně omezilo prvé a do dnešního dne nebylo novelisováno, ačkoliv přibylo sta a tisíce přípravků nových, nehledě k tomu, že z těchto celkem 56 drog dovolených mnohé jsou lékařskou vědou zavrženy, jichž v lékárně se jako léčiva používati nesmí, kdežto v drogerii jsou dovolena. Všechna tato nařízení nedovedla odstraniti četné pochybnosti, vyskytující se v praktickém prodeji, neboť nebyl přesně vymezen polem, co sluší rozuměti prostředkem. čistě léčivým, co léčivou smíšeninou, nebo potřebou technickou, takže spory mezi stavem lékárnickým a drogisty trvaly dále.

Proto spolek drogistů usnesl se na valné hromadě dne 4. března 1895 podati ministerstvu petici, ve které bylo za řádnou úpravu živnosti drogistické žádáno. V sezení poslanecké sněmovny dne 18. března 1903 byl v téže věci podán dotaz na ministerského předsedu, 9. května 1905 vyslána pak delegace drogistů do Vídně. Bývalí poslanci podali návrh na svolání ankety obou stavů v radě říšské, ke které došlo 6. prosince 1908, avšak dohoda, která se sjednala, byla stavem lékárnickým porušena, nedodržena, pak neuzákoněna a neshody trvaly dále. Revise v drogeriích byly prováděny tak drasticky, že uznalo tehdy místodržitelství české za nutné, vydati nařízení z 10. dubna 1910, čís. 68.780 všem podřízeným úřadům, jímž se dávají pokyny, jak se mají revise v drogeriích prováděti.

Bohužel, dodnes revise se provádí libovolně, nařízení jsou vykládána různě, prodejová práva rovněž a spleť nařízení, výnosů atd. obzvláště na Slovensku jest taková, že se jich většina nezná a nikdo se v nich nevyzná.

Jak drogisté starali se všemožně o uzákonění svých oprávněných požadavků, o tom svědčí nesčetná řada dotazů a interpelací, podaných na bývalé říšské radě ve Vídni českými poslanci. Dne 18. března 1903 na předsedu ministerstvy a ministra obchodu ve příčině úpravy živnosti drogistické, dne 21. prosince 1902 na ministra vnitra a obchodu stran výkonu úředních revisí závodů drogistických v markrabství moravském, dne 30. dubna 1908 na ministra spravedlnosti ve věci neoprávněného a nesprávného pronásledování drogistů; 12. května 1908, ve kterém žádána vláda, aby upravila živnostensko-právní oprávnění drogistů. Dne 8. června 1909 předloženo usnesení živnostenského výboru poslanecké sněmovny vládě, ve kterém se vláda vyzývá, aby požadavkům živnosti drogistické vyhověla cestou nařizovací. Dne 1. prosince 1909 na ministra vnitra ve příčině neustálého odkládání úpravy živnosti drogistické cestou zákona. Dne 22. prosince 1909 na ministra vnitra ohledně omezování prodejových práv drogistů.

Jestliže stav drogistický byl po celá desetiletí macešsky odstrkován, pak zajisté pochopí dnešní vládní činitelé, že není možno déle s úpravou otáleti, neboť doba pokroku, kultury, potřeba širokých vrstev obyvatelstva, potřeba průmyslu a řádné zaměstnanosti téhož si tuto žádanou úpravu vynucuje. Zajímavé je, že chemický průmysl, tak nutný a prospěšný pro celkové národní hospodářství, jakož i obranu státu, vyrábějící řadu látek chemických, léčiv atd., tyto látky a léčiva na základě platných a zastaralých předpisů nesmí vyráběti, třeba tak v praktickém životě činí, a to proto, že v zákonech a nařízeních těchto jest mezera a není nikdo oprávněn takové látky zde vůbec vyráběti. Koncese drogistická podle §u 15 bod 14. Jest k tomu nedostačující, lékárnická koncese pak opravňuje k výrobě jen v lékárnách a pro potřebu v lékárně, takže pro průmysl a živnosti nestává žádného zákonitého podkladu, takovíto výrobci-průmyslníci, třeba jsou i někde kryti nesprávně koncesí lékárnickou, která se na takovou výrobu vztahovati nemůže, museli by své podniky dle platných předpisů zavříti, dělnictvo a zaměstnance propustiti a státní návladní by dle ustanovení trestního zákoníka musel tyto obžalovati a soud je také odsouditi, ačkoliv vyrábějí potřeby ve státě a k jeho soběstačnosti nutné, dbalí všech opatrností, bezpečnostních předpisů a mají náležité znalosti, jako doktorát technických věd, věd chemických a pod. Proto jest nutné upraviti živnost drogistickou jak výrobní, tak prodejovou, aby tato mezera v našem zákonodárství vymizela. Stav drogistický byl tak dalece skromný a rozumný, že čekal s řešením problémů ve svobodné vlasti až budou vyřešeny ony, vyskytnuvší se následkem likvidace války a související s vybudováním státního zřízení. Proto předložil návrhy na úpravu své živnosti státní radě živnostenské a ministerstvem obchodu pak bylo slíbeno, že, bude-li vyžadovati úprava živnostenského řádu delší doby, že bude podán ministerstvem obchodu zvláštní návrh zákona o živnosti drogistické sborům zákonodárným.

Aby mohlo býti vyhověno všem požadavkům nové doby, stará se stav drogistický o pečlivý výběr způsobilého dorostu s náležitým předběžným školským vzděláním, t. j. nejméně nižší střední školy s dobrým prospěchem, ačkoliv většina gremií již delší dobu požaduje 6 tříd školy střední anebo obchodní školu s měšťankou, neb občanskou školu s obchodní akademií a pod. Dorost tento jest dále vzděláván v odborných školách pokračovacích, po vyučení pak absolvováním dvouroční drogistické školy při státní průmyslové škole v Praze neb v Liberci, což dává nemalou záruku řádné výchovy dorostu drogistického.

Předloženým návrhem zákona o právní úpravě živnosti drogistické má se zavésti úprava této živnosti, jak se během doby v dnešní formu vyvinula, a to jak v Čechách, Moravě, Slezsku, tak i na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Má tím býti vymýtěna nejasnost, nedostatečnost různých předpisů, obzvláště mezer a má se státi úprava nejen živnosti prodejové, ale i výrobní. Takto bude vyhověno nejen požadavkům stavu drogistického, nýbrž i výrobě, právnímu postavení průmyslu tohoto oboru, tím náležité rozvinutí jeho a zaměstnání našeho dělnictva, obraně státu, potřebám zemědělským, zvláště však potřebám konsumentů a širokých vrstev obyvatelstva.

Návrh budiž přikázán výboru iniciativnímu a pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností. Ježto návrh zákona finančního nákladu nevyžaduje, netřeba navrhovati úhrady.

V Praze, dne 25. září 1930.