Rozdělením Těšínského Slezska, provedeným konferencí velvyslanců 28. července 1920, vznikla potřeba, aby byly upraveny různé právní poměry mezi republikou Československou a republikou Polskou, vzniklé v důsledku rozdělení.

Úprava ta byla provedena z větší části smlouvou mezi oběma republikami ze dne 23. dubna 1925, ratifikovanou Národním shromážděním a publikovanou pod č. 6 ve Sbírce zákonů a nařízení z r. 1926.

Než některé otázky nebyly v té době ještě zralé k dohodě a proto citovaná smlouva vyhradila je v čl. 37. zvláštním dohodám.

Sem patří mimo jiné otázky, týkající se užívání městských objektů Bývalé obce Těšína; rozdělené určením hranice československo-polské na dvě obce: Český Těšín a Czieszyn.

K objektům těm patří vodovod, plynárna, elektrárna, sít tramwayová a kanalisační.

Smlouva upravuje vzájemné užívání těchto zařízení oběma obcemi, určuje poměr, dle kterého přispívá každá na jejich udržování a provoz, upravuje platy za užívání plynu a elektřiny, podmínky zrušení spoluužívání a vzájemný poměr pro případ zrušení společného užívání, vzájemný styk obou měst prostřednictvím zvláštní smíšené komise pro otázku vodovodu a dále obsahuje ustanovení o tom, jak mají býti řešeny spory, vzniklé mezi oběma obcemi o výklad a provádění smlouvy: spor rozhodnou v první řádě ministerstva vnitra obou republik; nedojde-li k dohodě, smíšená komise, a nedojde-li k dohodě ani tam, rozhodčí soud.

Pro vlastnictví objektů je rozhodující článek 43, smlouvy z 23. dubna 1925, dle kterého je směrodatná zásada území, takže nemovitosti s inventářem a jiným příslušenstvím a movitosti jsou vlastnictvím toho státu, na jehož území leží.

Užívání vodovodu je upraveno tak, že na Český Těšín připadne 40% a na Czieszyn 60% z denního množství vody; v témže poměru přispívají obě obce na náklady, spojené řádným a mimořádným udržováním vodovodu. Až do konce r. 1933 nesmí podniknouti žádná z obcí jednostranně jakékoliv změny na technických zařízeních vodovodu; po té době má právo každá ohlásiti změny, provésti je však může až dvě léta po ohlášení.

Obec český Těšín bude dodávati Czieszynu plyn a naopak Czieszyn Českému Těšínu elektrický proud za cenu, na které se dohodnou. Sítě tramwayové a kanalisační bývalého Těšína se společně neužívá, takže není třeba úpravy užívání smlouvou.

Zvláštním je ustanovení článku 23. smlouvy, dle kterého mohou si zemský úřad v Brně a slezský vojvodský úřad v Katovicích, jakož i ministerstva vnitra obou států dopisovati ve věcech smlouvou upravených přímo. Výjimečnost ustanovení toho je odůvodněna účelností a potřebnou rychlostí řízení.

Ratifikace smlouvy shora uvedené je nutno se zřetelem k § 64., ústavní listiny odst. 1., neboť z ní plynou majetková břemena pro občany města Čes. Těšína.

Výbor zahraniční projednal smlouvu, uzavřenou v Olomouci 21. prosince 1929, shledal, že řeší účelně a správně všechny předměty její úpravy a doporučuje proto poslanecké sněmovně tento vládní návrh schvalovacího usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí se Smlouvou mezi republikou Československou a republikou Polskou o užívání městských objektů bývalé obce Těšína; podepsanou v Olomouci dne 21. prosince 1929, a se Závěrečným protokolem z téhož dne.

V Praze dne 23. září 1930.

Delimitací Těšínska bylo nejcitelněji postiženo město Těšín, které vedením hranice řekou Olší bylo rozděleno na dvě části, z nichž větší a starší část, vybavená všemi veřejnými budovami, ústavy a zařízeními nutnými k jejímu vývoji, zůstala na území polském a menší, novější část s rodícím se průmyslem, postrádající však všech objektů, sloužících administrativě, školství a sociálním účelům, připadla Československu. Z tohoto torsa obce vznikl Český Těšín.

Jest pro nás všechny zajisté radostným pocitem, přehlížíme-li práci, která se od převratu v této obci, dnes tak zdárně prospívající, cílevědomým úsilím veřejných činitelů a jeho obyvatelstva vykonala. Nebylo však možno ani za uplynulých 12 roků odstraniti všechny svazky, které obě tyto městské části k sobě pojily, a vytvořiti dvě obce, v každém směru od sebe neodvislé. Jsou to některá technická zařízení, která se zřetelem na velké finanční náklady a krátkost doby nebylo lze vypraviti tak, aby je každá z obcí mohla samostatně obhospodařovati a užívati. Jest to především vodovod, jehož jímky, sběrny a hlavní řád jsou na území našem, a vodojem s částí hlavního a rozvodného potrubí zůstaly na území polském.

Předložená smlouva řeší podrobným způsobem otázky, související se společným užíváním, tohoto vodovodu, jeho udržováním, spravováním a případným rozšířením.

Podle spotřeby vody v domácnostech a v průmyslových závodech v době rozhraničení stanoví se tu klíč, jak se obě města budou o vodu děliti. Dále pamatuje smlouva na vzájemné vyúčtování všech provozních a udržovacích nákladů.

Vydatnost dnešního vodovodu není úměrná spotřebě. Tento nedostatek, který vbrzku pocítí zvláště Český Těšín, bude nezbytně vyžadovati vydatného rozšíření vodovodu, po případě částečného nebo úplného osamostatnění obou obcí v zásobování vodou. Na tyto okolnosti byl ve smlouvě brán zvláště zřetel případnými ustanoveními jak rázu technického, tak i právního.

Aby vzájemný dobrý poměr obou měst byl zachován a aby společné záležitosti vodovodu bylo možno vyřizovati jednotně a urychleně, zřizuje se smlouvou zvláštní smíšená komise vodárenská a určuje se okruh její působnosti. Zřízení této komise nutno označiti nejen za účelné, nýbrž s hlediska rozpočtového a administrativního i za velmi hospodárné.

Nedostatečná vydatnost vodovodu v době sucha přiměla po převratě obě obce k tomu, že společně vybudovaly nové jímky v trati, zvané "U Lotra", které se v důsledku toho staly jejich společným majetkem. Poněvadž smlouva upravuje vlastnické poměry k vodovodu podle principu teritoriality, bylo nutno zavázati Český Těšín, aby obci Czieszynu vrátil jeho příspěvek. Ježto v tomto případě jde o založení břemena, vyplývajícího ze smlouvy pro právnickou osobu (obec), mající sídlo na našem území, byla tato smlouva podle ustanovení § 64, odst. 1, č. 1 Ústavní listiny předložena Národnímu shromáždění ku projevení souhlasu.

Pokud šlo o další městské objekty býv. obce Těšína, jako: plynárnu, elektrárnu, sít tramwayovou a kanalisační, byly tyto hranicí rozděleny tak, že obě obce mohou jim připadlé části užívati a spravovati samostatně a neodvisle. S ohledem na tuto okolnost pamatuje smlouva jen na případný vzájemný odběr plynu a elektrického proudu.

Předložená smlouva jest takového druhu, že její platnost nebylo lze časově omeziti, a proto bylo účelné, že v ní byly stanoveny směrnice pro případy, kdyby snad v budoucnu vznikl spor mezi zúčastněnými městy o její výklad nebo provádění.

Z uvedeného vyplývá, že smlouva vyhovuje plně jak státním zájmům, tak i zájmům Českého Těšína, a proto navrhuje dopravně-technický výbor poslanecké sněmovně smlouvu ke schválení.

V Praze dne 23. září 1930.