Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	2. zasedání.

 

Překlad.

656.

Návrh

poslanců O. Horpynky, H. Simma a druhů

na započtení let válečného zajetí do pense a do postupu státních zaměstnanců a zaměstnanců státních podniků.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne .......................................

o započtení let válečného zajetí do pense a do postupu státních zaměstnanců a zaměstnanců státních podniků.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Všem bývalým účastníkům války, kteří se za světové války dostali do válečného zaletí a,Jimž by tedy měla býti započítána válečná léta, započítává se při výměře pense 1 rok a to tak, že za každý rok válečného zajetí se započítává plný další rok do pense.

Stelně započítává se jim za každý v zaletí ztrávený rok půl roku do postupu.

§ 2.

Jako doba válečného zaletí počítá se doba, kterou bývalí účastníci války, kteří byli příslušníky rakousko-uherského vojska, a jako tací se dostali do zajetí země, která s bývalým rakousko-uherským vojskem byla ve stavu válečném, ztrávili v takové zemi.

§ 3.

Tato výhoda přiznává se oněm bývalým účastníkům války, kteří v jednom kalendářním roce byli v zajetí aspoň 3 měsíce. Doba ztrávená v zajetí po roce 1921 se nezapočítává.

§ 4.

Vdovám po státních zaměstnancích již zemřelých, kterým se této výhody nedostalo, započítává se rovněž tato doba za jejich zesnulé muže.

§ 5.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr vnitra v dohodě s ministrem financí a příslušnými odbornými ministry.

§ 6.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 7.

Bližší ustanovení ku provedení tohoto zákona upraví prováděcí nařízení.

Odůvodnění:

Zákony opravující zvláštní výhody pro účastníky války, tj. zákon č. 457/1919 Sb. z. a n. a císařské nařízení č. 362 ř. z. ex 1815 opírají se o ustanovení zákona ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z. Tento zákon výslovně prohlašuje, že doba válečného zajetí nemůže býti započítána.

Když tehdy - tedy před více než 55 lety - bylo válečné zajetí výslovně vyloučeno a tím považováno za zneuctívající, lze pochopiti, že to snad souhlasilo s tehdejším duchem doby. Ale právě světová válka, která jako zákopová a pohyblivá válka za svého dlouhého trvání postavila proti sobě miliony lidí, způsobila, že válečné zajetí není nikterak zvláštním průvodním zjevem.

Pouze počet Rakušanů a Uhrů, kteří byli v zaletí, lze odhadnouti nikoliv nízko na 3 miliony a to dokazuje, co bylo výše řečeno.

Přes nejrozmanitější mezinárodní dohody uzavřené před válkou v Haagu a v Ženevě, přes ochranu, kterou válečným zajatcům poskytovaly neutrální státy, jako tak zvané ochranné mocnosti, musili zajatci snášeti nejtěžší strádání a obávati se smrti právě tak, jako činní bojovníci na frontě. Ohromné číslice mrtvých v zajateckých zemích, na př. v Rusku, Srbsku, Rumunsku a také Italii, o nichž se dovídáme ze zpráv mezinárodního Červeného kříže v Ženevě a které musejí býti známy i z archivu ministerstva národní obrany v Praze, dokazují, že zajetí kladlo velké požadavky na zdraví zajatců.

Skoro všichni bývalí váleční zajatci vrátili se ze zajetí duševně a tělesně choří, nejsou již tak schopni odporu jako jiní bývalí účastníci války a utrpěli silně i na duchu.

Když tedy dosavadní zákony a nařízení výhodami pro účastníky války nesměřují k ničemu jinému než právě poskytnouti jim náhradu za vytrpěné strasti a silně tím poškozené zdraví, měla by důsledně i doba zajetí býti započitatelná jako doba válečné služby.

Omezující ustanovení, že jen ten má nárok na započtení této doby jako válečných let, kdo buď byl legionářem nebo může prokázati, že neměl možnosti vstoupiti do československé zahraniční formace, není správné.

Skoro bez výjimky byli všichni bývalí váleční zajatci, kteří byli v Rusku, Italii Srbsku, Francii a Anglii, vyměněni nebo dopraveni domů jako českoslovenští státní občané a musili tedy před odjezdem z cizí země de facto uznati československé státní občanství.

Československá republika podle svého ústavního zákona nečiní rozdílu mezi národnostmi. Ale tento rozdíl se zřetelně projevuje v tom, že nebyla dosud přiznána výhoda započtení válečných let ani bývalým válečným zajatcům, jelikož jsou tím postiženi hlavně Němci a Maďaři. Zákon by se musil ovšem vztahovati - a tu bylo by zapotřebí vložiti vhodnou doložku - i na státní zaměstnance, kteří mají domovské právo na Hlučínsku, sloužili za války v říšskoněmeckém vojsku a podle mírové smlouvy stali se československými státními občany.

Usiluje-li se a zlepšení postavení státních zaměstnanců, měl by tedy býti skutečně proveden i tento zákon. Jest to nesmyslné, že účastníkům války, kteří sloužili v zázemí a frontu vůbec neviděli, započítává se válečná doba plně, jest nesmyslné, když se státním zaměstnancům, kteří za války vůbec nenastoupili vojenské služby, nýbrž v zázemí dále konali svou občanskou službu, započítává za každý válečný rok ztrávený v občanské státní službě půl roku do pense a půl roku do postupu, ale nezapočítává se tato doba těm, kdož byli na frontě zajati a drženi v zajetí jako otroci. Když péče o válečné invalidy uznává i invaliditu, která nastala v zajetí, měla by se důsledně státním zaměstnancům započítávati i doba zajetí jako doba válečná.

Peníze potřebné k tomuto účelu buďtež uhrazeny z úspor, které státní správa učinila při provedení zákona č. 103/196 Sb. z. a n., jakož i vyššími příjmy na daních a daňových nedoplatcích.

Po stránce formální budiž tento návrh přikázán k projednání sociálně-politickému a rozpočtovému výboru poslanecké sněmovny.

V Praze, dne 3. září 1930.

Horpynka, Simm,

dr. Hassold, dr. Hanreich, Geyer, Szentiványi, Nitsch, dr. Tököly, Fedor, dr. Jabloniczky, dr. Holota, Schubert, Kasper, inž. Jung, Matzner, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Schollich, Krebs, Köhler, Knirsch, dr. Szüllö.

 

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	2. zasedání.

 

Původní znění.

656.

Antrag

der Abgeordneten Otto Horpynka, Hugo Simm und Genossen

betreffend die Einrechnung der Kriegsgefangenschaftsjahre in die Pension und Vorrückung der Staatsangestellten und Angestellten der staatlichen Unternehmungen.

Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus möge beschließen:

Gesetz

vom ......................

betreffend die Einrechnung der Kriegsgefangenschaftsjahre in die Pension und Vorrücken der Staatsangestellten und Angestellten der staatlichen Unternehmungen.

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

Allen ehemaligen Kriegsteilnehmern; die während des Weltkrieges in Kriegsgefangenschaft gerieten, denen also die Zurechnung von Kriegshafen zukommen würde, ist bei der Bemessung der Pension ein Jahr zuzuzählen und zwar derart, daß für jedes Gefangenschaftsjahr ein volles weiteres Jahr in die Pension eingerechnet wird.

Desgleichen ist ihnen für die Vorrückung für jedes in der Gefangenschaft zugebrachte Jahr ein halbes Jahr in die Vorrücken einzurechnen.

§ 2.

Als Kriegsgefangenschaftszeit wird die Zeit gerechnet, die von den ehemaligem Kriegsteilnehmern, die Angehörige der österreichisch - ungarischen Armee waren und als solche in die Gefangenschaft eines Landes gerieten, das mit der ehemaligen österreichisch - ungarischen Armee im Kriegszustände sich befand, in einem solchen Lande zugebracht wurde.

§ 3.

Die Begünstigung wird Jenen ehemaligen Kriegsteilnehmern zuerkannt, die sich im Laufe eines Kalenderjahres mindestens drei Monate in Gefangenschaft befanden. Eine nach dem Jahre 1921 in der Gefangenschaft zugebrachte Zeit wird nicht gerechnet.

§ 4.

Witwen nach bereits verstorbenen Staatsangestellten die dieser Begünstigung nicht teilhaftig wurden, ist diese Zeit für ihre verstorbenen Männer ebenfalls einzurechnen.

§ 5.

Mit dem Durchführung dieses Gesetzes wird der Minister des Innern im Einvernehmen mit dem Finanzminister sind den zuständigen Resortministern betraut.

§ 6.

Das Gesetz tritt mit dem Tage der Verlautbarung in Kraft.

§ 7.

Die näheren Bestimmungen zur Durchführung dieses Gesetzes wird eine Durchführungsverordnung regeln.

Begründung:

Die Gesetze, die die besonderen Begünstigungen Für Kriegsteilnehmer regeln, d. h. das Gesetz Nr. 457 ai 1919 und die Kaiserliche Regierungsverordnung Nr. 336 R.-G.-Bl. ex 1915 fußen auf den Bestimmungen des Gesetzes vom 2Z. Dezember 9.825, Nr. 158 R.-G.-Bl. In diesem Gesetz wird ausdrücklich die Zeit der Kriegsgefangenschaft als nicht einrechenbar erklärt.

Wenn damals - also vor mehr als 55 Jahren - die Kriegsgefangenschaft ausdrücklich ausgeschlossen und damit als entehrend betrachtet wurde, so kann das vielleicht dem damaligen Geiste der Zeit entsprechend verstanden werden. Gerade aber der Weltkrieg, der als Stellungs- und Bewegungskrieg in seiner langen Dauer Millionen Menschen gegen einander brachte, machte die Kriegsgefangenschaft zu einer nicht verwunderlichen Begleiterscheinung.

Allein die Zahl der Österreicher und Ungarn, die sieh in Gefangenschaft befanden, dürfte mit 3 Millionen nicht zu niedrig gegriffen sein und beweist das oben Gesagte.

Trotz der verschiedentlichen vor dem Kriege zu Laffe und. Genf getroffenen internationalen Abkommen trotz des Schutzes; der von neutralen Staaten als sogenannten Schutzmächten den Kriegsgefangenen zuteil wurde. Maßten diese die schwersten Entbehrungen erleiden und maßten den Tod genau so fürchten wie die aktiven Kämpfer an der Front. Die ungesehen Totenziffern der Gefangenschaftsländer, z. B. Rußland, Serbien, Rumänien und auch Italien, von denen die Berichte des Internationalen Roten Kreuzes in Genf Kunde geben und die auch aus den Archiven des Ministerinns für Nationale Verteidigung in Prag bekannt sein müssen, beweisen, daß die Gefangenschaft an die Gesundheit der Gefangenen die größten Anforderungen stellte.

Fast alle ehemaligen Kriegsgefangenen sind seelisch und körperlich krank aus der Gefangenschaft zurückgekehrt, sind nicht mehr so widerstandsfähig wie andere ehemalige Kriegsteilnehmer und sind auch seelisch stark in. Mitleidenschaft gezogen worden.

Wenn nun die bisherigen Gesetze und Verordnungen mit den Begünstigungen für Kriegsteilnehmer nichts anderes verfolgen als eben ein Äquivalent für die ausgestandenen Leiden und die dadurch stark in Mitleidenschaft gezogene Gesundheit zu bieten, so müßte doch auch die Zeit der Gefangenschaft folgerichtig als Kriegsdienstzeit einrechenbar sein.

Die einschränkende Restinnung, daß nur derjenige Anspruch auf Einrechnung dieser Zeit als Kriegsjahre hat, der entweder Legionär war oder nachweisen kann. Daß er keine Möglichkeit hatte in eine čechoslovakische Auslandsformation einzutreten, ist nicht stichhaltig.

Fast ausnahmslos sind alle ehemaligen Kriegsgefangenen die sich in Rußland, Italien, Serbien, Frankreich und England befanden, als čechoslovakische Staatsbürger ausgetauscht, bezw. heimbefördert worden und rußten daher vor dem Abtransport aus dem Fremden Lande de facto die čechoslovakische Staatsbürgerschaft anerkennen.

Die Čechoslovakische Republik macht nach ihrem Staatsgrundgesetz keinen Unterschied zwischen den Nationalitäten. In der bisher nicht erfolgten Zuerkennung der Begünstigung der Einrechnung der Kriegsjahre auch für die ehemaligen Kriegsgefangenen scheinbare dieser Unterschied deutlich zu werden, da hauptsächlich hieven Deutsche und Ungarn betroffen werden.

Selbstverständlich müßte auch das Gesetz - und da wäre eine entsprechende Klausel einzufügen - sich auf diejenigen Staatsangestellten beziehen, die im Hultschiner Längen heimatberechtigt sind, während des Krieges in der reichsdeutschen Armee gedient haben und kraft Friedensvertrages čechoslovakische Staatsbürger wurden.

Im Sinne den Bestrebungen der Besserung der Lage der Staatsangestellten müßte daher auch dieses Gesetz wirklich durchgeführt werden. Es ist ein Absurdum daß denjenigen Kriegsteilnehmern, die im Hinterlande dienten, die Front nicht sahen, die Kriegszeit voll gerechnet wird; es ist ein Absurdum wenn man den Staatsangestellten, die während des Krieges überhaupt nicht eingerückt waren sondern im Hinterland ihren Zivildienst: weiter versahen für jedes im Zivilstaatsdienst vollbrachte Kriegsjahr ein halbes Jahr in die Pension und ein halbes Jahr in die Vorprüfung einrechnet denen aber diese Zeit nicht anrechnet die an der Front gefangen und in der Gefangenschaft wie Sklaven gehalten wurden. Wenn die Fürsorge für die Kriegsinvaliden auch eine in der Gefangenschaft zugezogene Invalidität anerkennt, so müßte folgerichtig auch die Zeit der Gefangenschaft als Kriegszeit für Staatsangestellte gerechnet werden.

Der für diese Zwecke erforderlichen Geldbetrag ist aus den Ersparnissen zu decken, die die Staatsverwaltung bei der Durchführung des Gesetzes Nr. 103 ex 1926 gemacht hat, sowie aus Mehreinnahmen an Steuern und Steuerrückständen.

In formeller Hinsicht möge dieser Antrag dem sozialpolitischen und dem Budgetausschusse des Abgeordnetenhauses Zuge Behandlung zuwiesen werden.

Prag, den 8. September 1930.

Horpynka, Simm,

Dr. Hassold, Dr. Hanreich, Geyer, Szentiványi, Nitsch, Dr. Törköly, Fedor, Dr. Jabloniczky, Dr. Holota, Schubert, Kasper, Ing. Jung, Matzner, Dr. Keibl, Ing. Kallina, Dr. Schollich, Krebs, Köhler, Knirsch, Dr. Szüllö.