Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	2. zasedání.

 

652.

Zpráva

výboru sociálně-politického a rozpočtového

k vládnímu návrhu zákona (tisk 534)

o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě.

I.

Sociálně politický výbor projednal ve svých schůzích vládní návrh zákona o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě a uznal jeho oprávněnost a nutnost. Neboť existenční poměry státních zaměstnanců jsou ve dvanáctém roce československé republiky stále hluboko pod valorisačním číslem průměru životních potřeb. Z tohoto stavu vzniká latentní krise, kterou přirozeně trpí výkon a která značí sociální křivdu na jedné třídě obyvatelstva našeho státu. Proto již minulého roku uvažovalo se o prostředcích, kterými by tato latentní kříse byla zmírněna a proto zahájeny byly práce resystemisační, které však z technických příčin nad očekávání se protáhly. Ježto eventuelní změny platového zákona vyžádají si doby poměrně delší, byla již minulého roku odborovými korporacemi nadhozena otázka tzv. 13. služného, které se v soukromých službách na mnohých místech osvědčilo. Proto vláda předložila vládní návrh o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům, v činné službě, při čemž sledovala také úmysl sjednotit a zevšeobecnit vyplácení nynějších tzv. vánočních renumerací.

Při tom ovšem zůstává nedotčena možnost udělovati odměny za zvláštní mimořádné práce v mimořádných případech. Ač vánoční přídavek pouze zmenšuje dnešní platovou vzdálenost od řádné valorisace, přece náklad na jeho vyplácení znamená značný obnos.

Podle předloženého úředního výkazu počtu zaměstnanců pro výpočet nákladu na vánoční příspěvek činí počet admin. úředníků 26.601, podnikových 26.590, soudců 2.972, profesorů, učitelů, asistentů atd. na školách vysokých a středních 10.024, vojen. a četnických důstojníků 10.606, vojen, a četn. gážistů mimo služ. třídy 20.628, kont. pomocného personálu 11.533, u podniků 18.294, zřízenců stát. 19.710, u stát. podniků 132.780, celkem 102.074 státních zaměstnanců a 177.664 podnikových zaměstnanců. Připočteme-li k tomu 49.413 učitelů obecných a občanských škol, docházíme k počtu 329.151 veřejných zaměstnanců, tangovaných tímto zákonem. Při navržených 70% měsíčního služného znamená to:

ve vlastní státní správě	108,157.000 Kč
ve státních podnicích	133,903.700 Kč
dohromady	242;060.700 Kč
s připočteními nákladu pro učitele národních škol (obec. i obč.)	56,121.100 Kč
tedy úhrnem	298,181.800 Kč

 

Čísla tato liší se dosti značně od čísel uvedených v původním vládním návrhu proto, poněvadž na počátku jednaní nebylo plné jednoty o velikosti okruhu osob, jichž zákon má se týkati. Také některé resorty mohly nyní ve svých výpočtech počítati již s čísly, zvýšenými resystemisací. Ale ani nově udaná čísla nejsou ve svých podrobnostech zcela přesná, neboť kromě přirozeného odpadu (pense, úmrtí) odpadnou na jedné straně druzí manželé, dále disciplinárně vyloučení ze zvýšení služného nebo služebního platu, na druhé straně zvýší se u podniku železničního náklad asi o 1;250.000 Kč vzhledem k rozšíření pojmu služného na platové přídavky, stanovené usnesením vlády ze dne 14. prosince 1927, čís. 17.572. Toto rozšíření uvedl sociálně-politický výbor přímo do zákona, ježto jde o přídavky nejen do pense započitatelné, ale vládními činiteli v prosinci r. 1927 přímo za "služné" označené. Stejně pozměnil sociálně-politický výbor v původním návrhu odstavec 4. § 1., kterým byli z příspěvku vyloučeni oba manželé, jsoucí ve služebním poměru, na znění, udělující příspěvek aspoň jednomu z manželů a to onomu, který má nárok na příspěvek větší. Pouze při rovnosti nároků obdrží příspěvek manžel. Ostatní změny týkají se přesnějšího vymezení jednak deseti měsíců služby, jednak důvodů vyloučení ze zvýšení služného nebo služebního platu. Také pro zaměstnance, kteří nemají služného, volena přesnější a jasnější terminologie.

Pokud se týče smluvních dělníků u státních podniků ponechal sociálně-politický výbor tuto otázku dalšímu jednání s vládou, poněvadž jest možno ji řešiti cestou administrativní.

Sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny usnesl se ve své schůzi dne 11. září 1930 vládní osnovu zákona s uvedenými a přijatými změnami, doporučiti poslanecké sněmovně k schválení.

Tím vyřizují se současně iniciativní návrhy tisk 36, 37, 171, 191, 225, petice čís. 96, 101, 114, 250, 297, 299, 307, 343 a 348.

V Praze, dne 11. září 1930.

Dr. Winter v. r.,	Fr. Ježek v. r.,
předseda.	zpravodaj.

 

Zákon

ze dne ........................................................... 1930

o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Státním zaměstnancům, jejichž platové poměry jsou upraveny zákonem ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platovým zákonem), dále plně zaměstnaným osobám, jejichž platové poměry jsou upraveny na základě § 210 odstavec 1 a § 211 téhož zákona, a učitelům uvedeným v §§ 1, 13 a 14 zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (učitelského zákona), vyplatí se 1. prosince každého roku pro výměru výslužného nezapočitatelný vánoční příspěvek ve výši 70% měsíční částky služného. U železničních zaměstnanců, jejichž platové poměry jsou upraveny pole § 210 platového zákona, jest platové přídavky, stanovené usnesením vlády ze dne 14. prosince 1927, čís. 17.572, považovati za součástku služného, ze kterého se vyměřuje vánoční příspěvek. U zaměstnanců, kteří nemají služného, tvoří základ pro výpočet vánočního příspěvku část služebního platu, odpovídající služnému.

(2) Jak pro nárok na příspěvek tak pro jeho výměru jsou směrodatnými okolnosti dané v den splatnosti.

(3) Příspěvek přísluší pouze zaměstnancům, kteří konali v tom kterém kalendářním roce do dne splatnosti příspěvku alespoň po 10 měsíců službu, nehledíc k době nepřítomnosti ve službě z důvodu dovolené na zotavenou (školních prázdnin) nebo placené studijní dovolené, nebo pro nemoc, dále k době zákonné nepřítomnosti ve službě pro těhotenství nebo mateřství anebo z důvodu presenční služby vojenské; nepřísluší však zaměstnancům, kteří jsou v den splatnosti v důsledku disciplinárního (kárného) odsouzení vyloučeni ze zvýšení služného nebo služebního platu.

(4) Jsou-li manželé oba ve služebním poměnu, v němž by jim jinak příspěvek podle tohoto zákona příslušel, obdrží příspěvek pouze ten z nich, jenž má nárok na příspěvek vyšší; mají-li oba manželé nárok na příspěvek ve stejné výši, obdrží jej pouze manžel.

§ 2.

Část I. zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních ve veřejné správě, doplňuje se v tom směru, že vláda je povinna o činnosti komise zmíněno v § 3 odstavec 2 uvedeného zákona podávati každého druhého roku zprávu Národnímu shromáždění.

§ 3.

Náklad vzniklý provedením tohoto zákona uhradí příslušní vydržovatelé osobního nákladu toho kterého druhu zaměstnanců.

§ 4.

Zákon tento provede ministr financí v dohodě s ostatními členy vlády.

II.

Československá veřejnost, politické i vládní kruhy jsou přesvědčeny, že platy čsl. státních zaměstnanců jsou nedostatečné, neboť nebyly dostatečnými ani v době míru a válkou byly rodiny státně zaměstnanecké přímo ožebračeny, poněvadž poskytovanými přídavky drahotními nikdy nebyla dohoněna překotně stoupající vlna drahoty všech potřeb životních, nýbrž platy státních zaměstnanců silně pokulhávaly za enormním zvyšováním cen. Platové zákony ze dne 24. června 1926, č. 103 a 104 Sb. z. a n., nedostatečně valorisovaly předválečné platy zaměstnanců, jak vidno z těchto skutečností:

Podle zpráv stát. statistického úřadu vydala úřednická rodina ročně (dle indexu):

	v r. 1925	v r. 1927	v r. 1929
za výživu	804,-	820,-	816,-
za topivo, světlo	786,-	767,-	803,-
za šatstvo, prádlo, obuv.....	1054,-	1030,-	999,-
za byt ve starém domě	262,-	275,-	328,-
za byt v novém domě	431,-	481,-	703,-
za ostatní	609,-	537,-	537,-

 

Podle zpráv statistického úřadu byl průměr měsíčního příjmu stát. zaměstnanců nejvyšší v r. 1921 a činil 1586 Kč, klesl pak v r. 1928 na 1096 Kč, tedy průměrně měsíčně o 490 Kč.

Podle zpráv statistického úřadu jeví se potřeba na výživu jedné osoby v rodině úředníka za rok 10.700 Kč, v rodině zřízence 9.000 Kč. Takovýto příjem, aby mohli na výživu jednoho člena rodiny ročně věnovati 10.700 Kč mají jen nejvyšší úředníci, v rodině zřízenecké není takového příjmu, aby mohlo býti na výživu jednoho člena rodiny věnováno ročně 9.000 Kč.

Důvodová zpráva k platovým zákonům praví, že platy ubyly valorisovány u nejnižších zaměstnanců koeficientem cenovým (9 násobkem), u středních zaměstnanců koeficientem měnovým (6 násobkem), u nejvyšších kategorií koeficientem nižším. Skutečnost je poněkud jinou, jak vyplývá z tohoto srovnání:

Plat zaměstnanců v Praze v korunách:

Kategorie	Počáteční	Konečný	V násobku Kč	Nynější plat	Méně
	v r. 1914	v r. 1914	9 x	Kč	o Kč
pom. zříz.	1.022		9.198	8.400	798
def. zříz.	1.260	2.440	11.440	9.300	2.140
def. zříz.			21.960	14.700	7.260
podúředník	1.400		12.640	9.300	3.300
podúředník		2.720	24.480	16.056	8.424

 

dosáhne nyní o 2 léta později než v roce 1914

				6 x
úředník	IV.	služ. tř.	4.100	24.600	24.600
úředník	III.	služ. tř.	5.504	33.024	28.200	4.824
úředník	II.	služ. tř.	6.088	36.528	30.300	6.228
úředník	I.	sl. tř. C	6:688	40.128	35.400	4.728
úředník	I.	služ. tř.	7.688	46.128	40.128	6.000

 

Převodem do nových platů byla mima to provedena tvrdá degradace všeho zaměstnanectva při nejmenším o 1 stupnici platovou, takže všichni zaměstnanci, počínaje dřívější VIII. hodn. třídou a konče nejposlednějším zřízencem, pobírají vyrovnávací aneb doplňovací přídavky, aby po úpravě zákony platovými neměli menší příjem než před těmito zákony.

Skutečné zvýšení platů obdrželi jen zaměstnanci svobodní a od býv. VII. hodn. třídy nahoru. Tím se stalo, že na 50% zaměstnanců v platu nepostupuje, poněvadž se vyrovnávací přídavky předepsanými postupy stravují a zaměstnanec zůstává po kolik roků na stejném příjmu. Nedostatek pak vyšších systemisovaných míst vylučuje dobrou polovinu z naděje na postup vůbec. Tyto následky lze odčiniti jedině znovu zavedením postupu časového.

Srovnáme-li platy předválečné a platy podle platových zákonů ve zlaté měně, přicházíme k výsledku, že nynější platy rovnají se v 6. platové stupnici úřednické 60.59% v 5. plat. stupnici 59.79%, ve 4. plat. stupnici 67.96%, ve 3. plat. stupnici 57.43% a ve 2. plat. stupnici 46.05% platu předválečného. - Podle znehodnocení zlaté měny valuty indexem životních nákladů ve zlatě, klesá toto procento ve starých domech na 59,31, 58.54, 66,54; 56,22 a 45.08, v domech nových pak na 55.97, 55.24, 62.79, 53.07 a 42.55% hodnoty předválečné.

Ve všech okolních státech jest poměr nynějších platů k platům předválečným příznivější, než jest tomu v našem státě. Tyto neutěšené poměry působí přímo vražedně na ambici, píli a svědomitost zaměstnanců a podkopávají jejich morálku. -Zaměstnanci na jedné straně jsou nuceni vyhledávati vedlejší zaměstnání, aby si k nedostatečnému platu přivydělali potřebný doplněk k výživě svých rodin a na straně druhé, nemohou-li vedlejšího zaměstnání sehnati, se zadlužují. Obé jest pro stát nebezpečným a škodlivým.

Ve vedlejším zaměstnání ubijí se fysická i duševní schopnost zaměstnance, poněvadž se o ni dělí soukromý zaměstnavatel se státem, v jehož zájmu jest, aby mu zaměstnanec věnoval veškeré své schopnosti a síly duševní i fysické. Zaměstnanec stává se v důsledku vyčerpávání sil předčasně méně výkonným, ba invalidním, nebo předčasně umírá, čímž se zatěžuje enormně pensijní etát státní.

Zadluženost státních zaměstnanců nebyla dosud všeobecně a oficielně zjišťována, ačkoliv se toho jeví nezbytná potřeba. O jejím rozsahu možno si však učiniti přibližný obraz z oficielní zprávy ministerstva železnic, z níž se dovídáme, že za poslední rok bylo vedeno proti 8600 zaměstnanců přes 12.000 exekucí, jež činily úhrnem 15 a půl mil. Kč, zápůjček u různých záložen bylo skoro 8000 a činily přes 30 mil. Kč, zápůjčky na služné činily asi 2 mil. Kč, zápůjčky z různých humanitních fondů činily asi výše 7¹/₂ mil. Kč. Podle těchto dat jsou zaměstnanci za jeden rok dlužni přes 55 mil. Kč. Tato částka jest o celou jednu třetinu vyšší, než byla rok před tím. Tedy zadluženost stoupá. Uvedená čísla zde jistě neodpovídají skutečnosti, neboť zjišťují pouze záznamy služební, takže lze dobře říci, že zadluženost u železničářů jest dvojnásob vyšší. - Zadlužený zaměstnanec, zatížený starostmi o placení dluhů a štván netrpělivými věřiteli, klesá hlouběji a hlouběji. Tím ubíjí se i jeho smysl pro výkon služby a podrývá se jeho fysická i duševní zdatnost a schopnost, čímž vznikají státu nenahraditelné škody.

Vláda prohlásila ve svém programovém prohlášení dne 13. prosince 1929, že problém státně-zaměstnanecký bude řešen co nejpečlivěji. Vláda se přičiní o vyřešení otázky staropensistů. Systemisace bude dělána na zásadě spravedlivého ohodnocení služebního výkonu, jakož i se zřetelem na sociální strukturu zaměstnanectva. Nutno s povděkem konstatovati, že vláda, věrna svému programu, přikročuje k jeho realisaci a posiluje tím důvěru v nynější vládní většinu. - Zrovnoprávněním staropensistů byl splněn jeden z nejdůležitějších bodů vládního prohlášení. - Předloženou vládní osnovu zákona o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě, tisk č. 534, i když neodpovídá na plných 100% očekávání zaměstnanců a učitelů, nutno považovati za další projev dobré vůle v rámci finanční možnosti státu, postupně řešiti celý zaměstnanecký problém. Osnova je kompromisem mezi požadavkem zaměstnanců, aby jim bylo přiznáno 100% plného měsíčního platu (služného a činovného se všemi přídavky) a finanční možností státu, který dává pouze 70% měsíčního služného. Lze zajisté vysloviti očekávání, že, jakmile tomu finanční situace státu dovolí, bude přikročeno ke zvýšení vánočního příspěvku na plných 100% služného, což by podle odhadu důvodové zprávy vyžádalo si zvýšeného nákladu o nových 115 mil. Kč a postupně na plných 100% plného měsíčního platu a rozšíření nároku na vánoční příspěvek na všechny zaměstnance státu a jeho podniků, žádného nevyjímaje.

Vláda ukládá v § 2. sobě povinnost podávati Národnímu shromáždění každého druhého roku zprávu o činnosti komise pro reformu státní správy, předepsané odst. 2. § 3 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n.

Rozpočtový výbor očekává, že nynější vláda tuto komisi, která měla býti jmenována již v r. 1925, v nejkratší době ustanoví, aby mohla svoji činnost co nejdříve zahájiti, neboť potřeba reformy a zjednodušení státní správy jeví se již nejvýše nutnou, má-li býti vyřešen problém státně-zaměstnanecký, který jest stejně problémem státní administrace a nejdůležitějším zájmem státním.

Bez klidu v státní administraci nelze si představiti zdravý vývoj státu, klid v administraci státní jest však podmíněn hmotným zabezpečením státních zaměstnanců. Obé pak lze dosíci zdravou reformou a zjednodušením státní správy, jež přinese přímý i nepřímý prospěch občanstvu a tím celému státu.

Rozpočtový výbor očekává, že vláda věnuje největší pozornost zadluženosti státních zaměstnanců, dá sestaviti statistiku jejich dluhů a vhodným opatřením vynasnaží se o vybavení státních zaměstnanců z dluhů. - Hmotně zabezpečený státní zaměstnanec nebude vyhledávati vedlejšího zaměstnání a bude možno také od něho žádati, aby veškeré své duševní i fysické schopnosti věnoval službě, z čehož bude míti prospěch opětně státní správa a celý stát, neboť na trhu soukromého zaměstnání odpadne jeden z nejvážnějších konkurentů soukromého zaměstnance.

Jest také nutno vydati co nejdříve předepsaná a dosud scházející vládní nařízení k §§ 25, 49, 142, 144, 146, 147 a 209 plat. zákona č. 103 a k §§ 17, 18, 23, 24, 26, 27, 32 a 46 učit. zákona č. 104 z r. 1926, aby obraz účinků obou zákonů mohl býti úplný a mohlo se přikročiti k brzké revisi obou těchto zákonů, jež velmi hluboce zasáhly do práva státně-zaměstnaneckého a nesplnily plně svůj úkol zjednati klid a pořádek ve státní správě, nýbrž způsobily v mnohých směrech právní i správní chaos, který nejde k duhu zájmům státní správy a státu, neboť ve strnulé státní správě máme nyní i strnulé poměry personální, které přímo znemožňují volný pohyb personálu podle potřeby služby.

V osnově zákona není žádného ustanovení, jímž by se přiznával nárok na vánoční příspěvek také zaměstnancům veřejnoprávních korporací a ústavů, na něž se vztahuje § 19 zákona čís. 394/1922 Sb. z. a n.

I když tato ustanovení nebylo pojato do zákona, jest samozřejmým, že zmíněné korporace mohou svým zaměstnancům přiznati vánoční příspěvek ve stejné výši jako se přiznává zaměstnancům státním. Vyplývá to z ustanovení § 19 zákona čís. 394/1922 a § 212 zákona č. 103/1926 Sb. z. a n., a z prohlášení pana ministra financí k osnově o staropensistech, jež zní:

"Nemůžeme přímo zákonem ukládati samosprávným územním svazkům nová břemena, aniž bychom jim současně neposkytli nových zdrojů příjmů, tyto mají však možnost použíti § 212 platového zákona, kde se praví: Služební, požitky a právní nároky zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů, na něž se vztahuje § 19 zákona č. 394/1922, nesmějí přesahovati míru jednotlivých druhů platových a služebních práv a nároků státních zaměstnanců stejné nebo rovnocenné kategorie a stejných služebních, jakož i rodinných poměrů." Tím jest míněn i nově zákonem pro státní zaměstnance zavedený vánoční příspěvek a mohou tudíž tyto korporace přiznati svým zaměstnancům vánoční příspěvek ve stejné výši obdobně podle tohoto zákona.

Rozpočtový výbor také očekává, že se tak stane.

Rozpočtový výbor pojednal o této osnově zákona ve své schůzi dne 16. září 1930 a uznávaje projednávanou vládní osnovu za nový důkaz, že vláda ve smyslu svého nástupního prohlášení míní vážně řešiti problém státně-zaměstnanecký i otázku reformy a zjednodušení státní správy co nejpečlivěji, doporučuje poslanecké sněmovně schválení osnovy ve znění usnesení sociálně-politického výboru. Tím vyřizují se současně iniciativní návrhy tisk čís. 36, 37, 171,191, 225 a petice čís. 96, 101, 114 a 250.

V Praze, dne 16. září 1330.

Dr. Černý v. r.,	Hugo Bergmann v. r.,
předseda.	zpravodaj.