Zákonem ze dne 24. června 1926, čís. 103 Sb. z. a n., § 147 byla vláda zmocněna, aby vydala vládní nařízení, kterým by byl stanoven nárok na náhradu služebních výloh - zejména při úředních výkonech mimo úřad (úředních cestách, komisích, substitucích, dočasném přidělení a pod.), - jakož i při cestách, za něž se poskytnutí náhrady podle obdoby předpisů, platných pro úřední cesty - při přeložení, stěhování -, jakož i veškerých otázek s tím souvisejících.

Platový zákon nabyl účinnosti dne 1. ledna 1926, ale do dnešního dne nebyla tato otázka řešena, takže se služební výlohy likvidují stále podle velmi zastaralých, od platového zákona úplně odlišných norem na podkladě předpisy starých i několik desetiletí, které v zásadě byly platovým zákonem zrušeny, ale ponechány podle § 206 platového zákona v platnosti pouze na období přechodné.

Zákonodárce měl nesporně na zřeteli unifikaci a nové řešení, od dosavadních předpisů odlišné, tak aby veškeré služební výlohy a skutečná vydání při zvláštních úkonech vzniklých v zájmu služby - nikoliv v zájmu zaměstnance -, byly plně nahrazeny, aby zaměstnanec nebyl služebními příkazy nucen dopláceti ze svých skrovných přítmí na potřeby úřední. Dnešní likvidace nekrytí vzniklé výlohy v žádném případě plně a proto je nutno přechodné období ukončiti, nově stanoviti právní nárok tak, aby se předešlo stálým sporům o diety, o stěhovací výlohy, substituční náhrady a p. a aby úřady nebyly zatěžovány hromadnými rekursy, které mnohdy nemohou ani býti řešeny tak, aby kryly skutečné výlohy proto, že plná úhrada podle zastaralých předpisů není možna a tak zaměstnanci doplácí ze svých prostředků na potřeby služby. Poukazujeme zejména na nocležné 10 Kč pro úředníky a 5 Kč pro ostatní zaměstnance, kilometrovné určené pro úředníky 2 Kč, pro ostatní zaměstnance pouze 1 Kč, dále denní diety, které buly rozhodnutím ministerské rady z roku 1920 stanoveny pod průměrem skutečných výloh. Některým úřednickým kategoriím vyplácí se zcela bezdůvodně dieta snížená oproti úředníkům jiným v téže služební třídě (cestmistři, úředníci poříční aj.), pomocným kancelářským úředníkům přiznává se náhrada služebních výloh ve stelné výši jako oficiantům atd. Platovým zákonem vznikla řada nových kategorií (čekatelé, vrchní oficianti, pomocní kancelářští úředníci, podúředníci I. stupnice, pomocní zřízenci, gážisté mimo plat. stupnice aj.), kteří nemohou ani správně podle dosavadních předpisů své služební výlohy likvidovati. Dietní předpisy Jsou vyměřeny u úředníků podle hodnostních tříd tč. zrušených, které přesně neodpovídají platovým zákonem zavedeným stupnicím, takže bylo nutno vydati zvláštní předpis o vztahu hodnostních tříd k platovým stupnicím v otázce diet, který však v platovém zákoně nemá právní opory, poněvadž nezmocňuje vládu k žádným opatřením přechodným, nýbrž pouze k zásadnímu řešení a stanovení právního nároku na veškerá služební vydání shora uvedená. Pětiletým průtahem a odkládáním potřebného vládního nařízení k § 147 platového zákona vzniká de facto stav mimo zákon, který zkracuje zaměstnance již od 1. ledna 1926, zvláště pak příslušníky kategorií, které před platovým zákonem neexistovaly.

Proto se táží podepsaní pana předsedy vlády:

1. Je vláda ochotna naříditi zahálení přípravných prací k vydání vládního nařízení k § 147 platového zákona tak, aby bylo vydáno nejdéle do konce roku 1930?

2. Je vláda ochotna připravenou osnovu projednati se zástupci vrcholných organisací, které sdružují nejméně 50.000 veřejných zaměstnanců?

3. Je vláda ochotna odškodniti zaměstnance, kteří od vydání platového zákona byli poškozováni starými předpisy

V Praze, dne 1. září 1930.