Odpovídajíc na interpelaci konstatuje vláda, že se interpelace dotýká jen výroku ministra zahraničních věcí, učiněného dne 22. května 1930 v zahraničním výboru poslanecké sněmovny, nikoli však také jeho doplnění tohoto výroku v senátě dne 27. května 1930, které vlastně už obsahuje odpověď na tuto interpelaci. Přes to však chce vláda ještě dodati, že ve svých jednáních církevně politických nemohla nedbati teorií, které byly zastávány jak v bývalém Rakousku, tak zvláště v bývalém Uhersku, a které přiznávaly státu zvláštní práva na církevní majetek.

Při jednání o modus vivendi dohodly se obě strany ponechati stranou řešení těchto právních rozporů a modus vivendi byl sjednán beze zřetele na ně, při čemž právní stanovisko každé z interesovaných stran zůstalo nedotčeno.

Pokud bylo třeba u nás upravovati majetkoprávní poměry církve katolické, stalo se to článkem I a II modu vivendi. Vláda pokládala a pokládá oba tyto články jakož i vůbec celou tuto dohodu pro sebe za závaznou a hodlá ji i v budoucnosti přesně zachovávati.

V Praze dne 21. června 1930.

Předseda vlády:

Udržal, v. r.