Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne ......................,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ustanovení § 31, upravené zákonem ze dne 22. prosince 1920. č. 687 Sb. z. a n., se doplňuje takto:

Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem zemědělství povolil zemědělským lihovarům zpracování obilí, zejména žita, z vlastní sklizně na líh, buď jednotlivě na zvláštní žádost nebo všeobecně pro určité výrobní období, když by to vyžadovaly zvláštní hospodářské poměry. Ustanovení to vztahuje se též na zemědělské lihovary, zřízené po účinnosti zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 687 Sb. z. a n.

§ 2.

Zákon tento nabývá účinnosti dne 1. září 1930 a provedení jeho se ukládá ministrovi financí v dohodě s ministrem zemědělství.

Navrhovaným zákonem má býti umožněno zpracování obilí, zejména žita, na líh, pokud by to hospodářské poměry vyžadovaly. Zpracování obilí bylo lihovým zákonem v § 32 připuštěno bez jakéhokoliv omezení, až teprve vázané hospodářství obilní v době válečné a bezprostředně poválečné tuto možnost omezilo z důvodů zásobovacích. Novela lihového zákona ze dne 22 prosince 1920 č. 687 Sb. z. a n. vyslovila zákaz zpracování obilí vyjma drožďáren a vyjma přípravy sladu.

Zákaz použití obilí k výrobě lihu byl tehdy opatřením nouzovým, které se nyní velmi těžce pociťuje. Za krátkou dobu vydání této novely bylo hledáno východisko pro zmírnění tohoto ustanovení u kukuřice a zpracování jetí bylo dovoleno s tím odůvodněním, že kukuřice jest okopaninou a nespadá mezi obilí. Tímto opatřením neposloužilo se mnoho domácímu zemědělství, poněvadž převážná část kukuřice, která se zpracuje v lihovarství, jest kukuřice dovážená z ciziny.

Zemědělské lihovarství má ovšem v prvé řadě sloužiti ke zpracování zemáků, zejména v horských oblastech, kde plní důležité národohospodářské poslání. Jelikož však produkce zemáků jest značně odvislá od poměrů vegetačních a také skladování zemáků jest daleko obtížnější než u ostatních plodin zemědělských, stává se, že sklizeň zemáků jest v jednotlivých letech značně rozdílná při stejné osázené ploše, při čemž také škrobnatost zemáků.Jest značně kolísavá.

Stává se proto, že zemědělské lihovary v některé kampani, aby při neúrodě zemáků mohly si opatřiti jinou náhradní surovinu a tak plniti svůj důležitý úkol pro zabezpečení krmiva pro produkci živočišnou, mohou nyní používati toliko melasu anebo cizí kukuřici. Tento postup není vždy hospodářsky účelný, poněvadž melasa může býti zkrmována přímo a zpracováním kukuřice podporu je se dovoz této suroviny z ciziny.

Naproti tomu však naše horské zemědělství jest v současné době postaveno před veleti obtížný úkol zhodnocení sklizně obilovin, zejména žita a ovsa, z nichž první jest velmi dobrou surovinou lihovarskou. Podnikatelé zemědělských lihovarů v takovém kritickém roce neúrody zemáků, která se často projevuje pouze v některých oblastech, jsou nuceni přikupovati suroviny náhradní, méně vhodné nebo cizího pit vodu, zatím co jejich velmi dobrá vlastní surovina, žito, leží na sýpkách a nenalézá odbytu.

Pro takovéto mimořádné poměry, které mohou se projeviti také jen u některých lihovarů anebo v určitých oblastech, bylo by zajisté hospodářsky účelnější, aby byla povolena výroba lihu z některých druhů obilovin, zejména žita.

Poradní sbor pro otázky hospodářské, který projednával novelu lihového zákona, dospěl rovněž k tomuto názoru a doporučil připuštění podobné výjimky v textu zákona. Navrhované opatření může míti v budoucnosti mimořádnou důležitost hospodářskou, poněvadž by umožňovalo při neúrodě zemáku lepší zhodnocení přebytků obilí, zejména žita, které jest postiženo těžkou krisí cenovou i odbytovou. Kdyby v roce neúrody zemáků mohl býti použito žita na vypracování 50% výrobních oprávnění zemědělských lihovarů, znamenalo by to zhodnocení více než 2.000 vag. žita, Jakož i přípravu hodnotného krmiva pro produkci živočišnou.

Československo jest jediným státem v Evropě, ve kterém zpracování obilí na líh jest zakázáno, poněvadž zejména v Rakousku, v Maďarsku, v Německu, Francii, Italii a Indii jest zpracování obilí na líh volně připuštěno a v Polsku jest připuštěno za souhlasu ministerstva financí.

Předložený návrh zákona má dáti ministrovi financí a ministrovi zemědělství zmocnění, aby na základě posouzení hospodářské situace dali povolení ke zpracování obilí, buď na zvláštní žádost jednotlivým lihovarům anebo všeobecně pro celou skupinu zemědělských lihovarů, takže nestává žádná obava, že by tohoto ustanovení mohlo býti použito způsobem nehospodárným.

Tímto návrhem nevzniká žádné finanční zatížení pro stát a proto není třeba činiti návrh na úhradu.

Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh zákona byl přikázán v poslanecké sněmovně výboru iniciativnímu a pak zemědělskému.

V Praze, dne 3. června 1930.