ze dne ...................................... 1930

Národní shromáždění republiky Českoslovanské usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Státním zaměstnancům, jejichž platové poměry jsou upraveny zákonem ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platovým zákonem), dále plně zaměstnaným osobám, jejichž platové poměry jsou upraveny na základě § 210 odstavec 1 a § 211 téhož zákona, a učitelům uvedeným v §§ 1, 13 a 14 zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (učitelského zákona), vyplatí se 1. prosince každého roku pro výměru výslužného nezapočitatelný vánoční příspěvek ve výši 70% měsíční částky služného. U zaměstnanců, kteří nemají služného, tvoří základ pro výpočet vánočního příspěvku plat služnému odpovídající.

(2) Jak pro nárok na příspěvek tak pro jeho výměru jsou směrodatnými okolností dané v den splatnosti.

(3) Příspěvek přísluší pouze zaměstnancům, kteří konali v tom kterém kalendářním roce do dne splatnosti příspěvku alespoň po deset měsíců službu, nehledíc k době nepřítomnosti ve službě z důvodu dovolené na zotavenou nebo nemoci, nepřísluší však zaměstnancům, kteří v den splatnosti podle platných předpisů jsou vyloučeni ze zvýšení služného nebo platu jemu odpovídajícího. Po dobu, po kterou je zvýšení služného odloženo, nastává též odklad výplaty příspěvku až do doby, kdy důvod odkladu pominul.

(4) Z nároku na příspěvek jsou vyloučeni manželé, kteří jsou oba ve služebním poměru, v němž by jim jinak příspěvek podle tohoto zákona příslušel.

§ 2.

Část I. zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních ve veřejné správě, doplňuje se v tam směru, že vláda je povinna o činnosti komise zmíněné v § 3 odstavec 2 uvedeného zákona padávati každého druhého roku zprávu Národnímu shromáždění.

§ 3.

Náklad vzniklý provedením tohoto zákona uhradí příslušní vydržovatelé osobního nákladu toho kterého druhu zaměstnanců.

§ 4.

Zákon tento provede ministr financí v dohodě s ostatními členy vlády.

Různost, jež zavládla v udělování tzv. vánočních odměn v jednotlivých resortech a úřadech státní správy, zavdala podnět k nespokojenosti zaměstnanectva a vyvolala snahy směřující k všeobecnějšímu a úměrnějšímu jejich rozdělování. Tento cíl sleduje předložená osnova, jež na místo vánočních odměn zavádí vánoční příspěvek splatný 1. prosince toho kterého roku. Náměty, aby tento příspěvek byl vyplácen ve dvou lhůtách (před dovolenými a před vánocemi), byly po zralé úvaze všech důvodů opuštěny, neboť nejtíživější dobou pro státního zaměstnance je vždy doba předvánoční, která nejspíše uvede jeho rozpočet z rovnováhy; kdyby příspěvek, jejž v rámci únosnosti státních financí možno poskytnouti, byl rozdělen na dvě poloviny, nebyl by pro státního zaměstnance tak účinným.

Prostředkem k vytčenému cíli jest zevšeobecnění příspěvku za určitých předpokladů stanovených osnovou, jež vymezuje okruh příjemců na zaměstnance, jejichž platné poměry jsou upraveny platovým zákonem č. 103/1926 Sb. z. a n. nebo na základě jeho § 210 odst. 1, a § 211, po případě učitelským zákonem č. 104/1926 Sb. z. a n., pokud jsou plně zaměstnáni. Avšak i těmto osobám přiznává osnova příspěvek jen tehdy, konaly-li do dne splatnosti příspěvku (1. prosinec) v tom kterém kalendářním roce službu aspoň po dobu 10 měsíců, při čemž doba nepřítomnosti ve službě z důvodu dovolené na zotavenou nebo nemoci se pro tento účel počítá jako doba služby. Samozřejmě nemůže býti příspěvek přiznán osobám, jež se neosvědčují (na př. jsou disciplinárně potrestány a pod.).

Jako nejpřiměřenější základnu pro zmíněný příspěvek volí osnova služné, v jehož výši se odráží jak délka služby tak i význam činnosti zaměstnance. U zaměstnanců, kteří nemají služného, tvoří základ pro výpočet vánočního příspěvku podle § 1:

U čekatelů dvě třetiny příslušného adjut stanoveného pro skupinu míst A,

u vysokoškolských asistentů a konstruktérů, jakož i u asistentů na umělecko-průmyslových, průmyslových, zemědělských a jiných odborných školách dvě třetiny příslušné remunerace stanovené pro skupinu míst A, po případě u těch, kteří kromě remunerace mají i činovné, celá remunerace, u sekundárních lékařů v civilních státních ústavech léčebných a humanitních a ve všeobecné nemocnici v Praze, jakož i u asistentů ve státních babických školách a ve státním ústavu pro zubní lékařství dvě třetiny příslušné odměny stanovené pro skupinu míst A,

u poštovních pomocníků, u pomocných zřízenců, pomocných zaměstnanců československých státních drah, pomocných řemeslníků v technické službě stavební a udržovací a v automobilovém provozu československé pošty, u pomocných ošetřovatelů a u pomocných nižších zaměstnanců silničních, mostních a vodních a poštovních poslů příslušná roční částka denního platu stanoveného pro skupinu míst A snížená o 3.000 Kč,

u poštovních expedientů 75% příslušného úřadovného.

Vánočním příspěvkem ve formě zákonné úpravy dostává se zaměstnancům předem pevně stanoveného peníze, kdežto dosud zaměstnanec neměl ani bezpečné jistoty, že obdrží vánoční odměnu vůbec, ani nemohl počítati s určitou částkou. Tímto příspěvkem se současně ulevuje zaměstnancům při zatížení způsobeném zvyšováním činží.

Zevšeobecnění vánočního příspěvku a jeho úprava znamená však trvalé zatížení státní pokladny, ke kterému se vláda odhodlává v době, kdy po několik let úspěšně se dařilo obhájiti stabilitu rozpočtu do rovnováhy uvedeného, které je stale nutně zapotřebí, má-li náš stát hospodářsky prospívati a býti zahraniční soutěže schopen, což vyžaduje naopak snížení rozpočtu k cíli stálého nepřerušeného postupu v úlevě daňových břemen, zejména oněch, jež jsou pro výrobu nejtíživější a hospodářsky méně prospěšné. Aby novým trvalým zatížením alespoň stabilita rozpočtová nebyla ohrožena, je nezbytně třeba, aby náklad byl uhrazen různými úsporami v letošním a příštích rozpočtech; prvá možnost úspor se podává již z té okolnosti, že vánoční příspěvek má nahraditi dosavadní individuelní vánoční odměny, které proto musejí odpadnouti. Tyto vánoční odměny, jež v roce 1929, kdy byly povoleny oproti rokům dřívějším ve větším rozsahu a částkami vyššími (větším dílem z úspor na osobních nákladech), činily

na úhradu vyššího nákladu spojeného s osnovou nestačí, neboť dle přibližných odhadů, při nichž nemohlo býti ještě přihlíženo k výsledkům resystemisace, činí potřeba na měsíční částku služného

Je tudíž třeba zasáhnouti úsporami i při rozpočtových úvěrech určených pro různé odměny, jež nutno omeziti na míru nezbytnou pro odměny za zvláštní mimořádné práce v mimořádných případech.

Avšak ani tímto způsobem nebude ještě daleko dosaženo potřebné částky. Nezbývá tudíž, nelze-li státní rozpočet z důvodů výše uvedených zvyšovati, než aby státní správa pokud se týče podniky samy zabezpečily úhradu zbývajícího nákladu okamžitě zahájenou a důsledně i energicky prováděnou racionalisaci správy, resp. provozu. Osnova nemusí se zabývati otázkou, jakým způsobem má býti v tomto směru postupováno, jelikož část I. zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 250 Sb. z. a n., poskytuje dostatečných direktiv.

Aby však byla dána záruka, že komise zmíněná, v §u 3 odstavec 2 citovaného zákona bude co nejdříve ustavena a bude vyvíjeti intensivní činnost ku zhospodárněni státní správy a podniků, doplňuje se v osnově část I. citovaného zákona ustanovením, že bude vláda povinna podávati každého druhého roku Národnímu shromáždění zprávu.

K jednotlivým ustanovením osnovy se podotýká:

Příspěvek nemá býti již podle své povahy započitatelným do pensijní základny, neboť má zastupovati ve zvýhodněné formě odměny za činnou službu; nemohl by však býti započitatelným také z toho důvodu, poněvadž by tím vznikl opětně rozdíl mezi novo- a staropensisty.

Příspěvek se řídí podle služného, které zaměstnanec má 1. prosince toho kterého roku.

Osnova nečiní rozdílu mezi zaměstnanci, jimž se plat vyplácí předem a těmi, jimž se vyplácí pozadu.

Osnova nerozlišuje v odstavci 3 §u 1 mezi vyloučením ze zvýšeného služného nastavším v důsledku disciplinárního nálezu a v důsledku diskvalifikace nebo jiného důvodu.

Pokud jde o povinnost k ohradě nákladu, zdůrazňuje § 3 osnovy výslovná, že se v otázce, kdo uhradí náklad touto osnovou vzniklý, nemění ničeho na dosavadním právním stavu. Jinak by mohl vzniknouti nesprávný výklad, že stát touto osnovou přejímá úhradu nákladu vzniklého výplatou vánočního příspěvku pro učitele veřejných obecných a občanských škol, nebo pro učitele státních veřejných lidových a občanských škol na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Po stránce formální se doporučuje, aby osnova tohoto zákona byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výboru sociálně-politickému a rozpočtovému.

Praze, dne 12. června 1930.

Předseda vlády:

Udržel v. r.