Z podnětu interpelace učinil jsem opatření, aby okolnosti uvedené v interpelaci byly přísně vyšetřeny.

Pokud se týká trestní věci vojína Beleby, byl tento rozsudkem divisního soudu v Užhorodě ze dne 26. září 1919 čj. Dtr. 134/29/177 odsouzen pro zločin vraždy, zločin zběhnutí, zločin porušení subordinace, zločin veřejného násilí, zločin krádeže a přečin nešetření služebních předpisů k trestu smrti provazem a k vyloučení z vojska. Proti tomuto rozsudku podal obhájce Belebův Dr. Otakar Benda z Užhorodu zmateční stížnost, která byla rozsudkem nejvyššího vojenského soudu ze dne 30. dubna 1930 čj. P 268/29 zamítnuta.

Tím bylo trestní řízení definitivně skončeno a ministerstva národní obrany nemá možnosti na věci ničeho měniti. Přezkoumávati správnost zjištění okolností uvedených v rozsudku nepřísluší ministerstvu národní obrany. Zjištění objektivní pravdy přísluší jedině trestním soudům.

Toho času jest v proudu řízení podle § 375 odst. 3. voj. trest. řádu stran udělení milosti Belebovi.

Pokud se týká podplukovníka Paclíka, bylo zjištěno, že týž se dopustil vojenského přečinu nešetření služebních předpisů podle § 277 e) voj. trest. zákona tím, že vojína Beleby používal k posluze i v době služební. Avšak trestní stíhání tohoto přečinu není již možné, poněvadž podplukovník Paclík byl pro tento čin potrestán kázeňsky a tím případ ve smyslu platných předpisů pravoplatně a definitivně vyřízen. Vojenské přečiny lze totiž podle § 2/1/lit. c) zákona z 4./7. 1923 č. 154 Sb. z. a n. vyříditi kázeňsky, jestliže představený, jemuž přísluší kázeňská pravomoc, uzná kázeňské potrestání za dostatečné.

Jelikož v daném případě velitel uznal kázeňské potrestání za dostatečné, jest dodatečné soudní stíhání podplukovníka Paclíka pro totéž proviněni vyloučeno.

Poněvadž kázeňské vyřízení tohoto případu je právně odůvodněno, není zákonného podkladu k nějakým opatřením z moci dohlédací.

Pokud se týká otázky tzv. vojenských sluhů, stanovilo ministerstvo národní obrany opětovně přísné směrnice pro jich používání a uložilo posléze výnosem čj. 4152 dův. pres./1. oddělení ze dne 18. listopadu 1929 velitelům jednotek pod jich vlastní odpovědností, aby vydané předpisy byly přísně zachovávány. Zejména smí býti používána jen vojínů dobrovolně se hlásících a toliko k osobní posluze důstojníků, tedy nikoli ku pracem v domácnosti a k obsluze členů rodin.

V Praze dne 5. června 1930.