Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	2. zasedání.

490.

Návrh

poslanců Ant. Čuříka, dra Lud. Labaje a druhů

na změnu a doplnění zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 82 Sb. z. a n., kterým se upravují právní poměry domovníků.

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne ……………………………,

kterým se upravují právní poměry domovníků.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Právní poměr domovnický může býti založen buď ústní nebo písemnou smlouvou, nebo písemným prohlášením vlastníka domu nebo jeho oprávněného zástupce, vydaným na základě kolektivní smlouvy a doručeným zaměstnanci.

Domovníky (správci domu, vrátnými) po rozumu tohoto zákona jsou muži nebo ženy, kterým bylo svěřeno vlastníkem domu nebo jeho zástupcem, aby měli dohled na dům, udržovali v něm čistotu a pořádek a obstarávali jinaké práce, týkající se správy domu.

Na ně nevztahuje se ustanovení čeledního řádu.

§ 2.

Zákon nevztahuje se též na osoby, zaměstnané takovými pracemi v budovách, určených výhradně pro veřejné úřady a ústavy, jsou-li státními nebo veřejnými zřízenci.

§ 3.

Zpravidla buď pro každý dům ustanoven domovník. Vlastníku domu jest však dáno na vůli, aby obstarával domovnické práce sám, nebo je obstarávati dal svými služebnými. Tito nepodléhají pak tomuto zákonu. Pro několik domů může ustanoven býti jediný domovník, je-li s to, aby ve všem dostál svým povinnostem, a nevadí-li tomu policejní důvody.

§ 4.

Domovníku náleží; aby hájil bedlivě a poctivě zájmů vlastníkových, týkajících se domu jeho správě svěřeného, oznámil ihned vlastníku nebo jeho zástupci závady v domě, ze kterých by mohla povstati újma na zdraví, životu nebo majetku vlastníku domu, nebo jiným osobám, a aby dbal; aby nebyl poškozován dům a jeho místnosti i příslušenství. Za škodu, povstalou jeho opomenutím, jest zodpověden. Příkazů vlastníka nebo jeho zmocněnce (zástupce), co do správy domu a dohledu naň, jest povinen poslechnouti. Domovník jest také povinen oznámiti majiteli domu nebo jeho zástupci závady a stížnosti, přednesené jemu nájemníky (přednostou domácnosti anebo jeho zástupcem).

§ 5.

Zejména mu náleží také pečovati o čistotu a osvětlování domu a to na chodbách, schodištích a jiných místnostech, přístupných vůbec nájemníkům a jiným osobám, a dohlížeti na vodovod a osvětlovací zařízení. Pokud jest k tomu povinen vlastník, náleží také domovníku čistiti a za náledí posypávati chodník před domem podle vydaných nařízení. Jest dále povinen obstarávati pochůzky potřebné pro správu domu a s ní spojené, jakož i veškeré práce, které se ukládají veřejnými úřady v domech, jako doručování upozornění, příkazův a pod.

Kromě takových prací, vyžadovaných správou samou, nejsou povinni domovníci konati bezplatné služby; konají-li jinaké služby, sluší je odměňovati podle mzdy v místě obvyklé.

§ 6.

Není-li jinak ujednáno, může domovník vykonávati jinaké své zaměstnání. Je-li však zaměstnán po delší dobu mimo dům nebo po nějakou dobu nepřítomen ve vlastních věcech, náleží mu, aby se na své útraty a svou odpovědnost postaral o způsobilého zástupce v domovnických pracích.

§ 7.

Domovníkovi dlužno dáti vhodný, světlý a k řádnému používání způsobilý byt, pokud možno o dvou místnostech (pokoj a kuchyň) blízko domovních dveří. Byly-li mu vykázány místnosti stavebnímu řádu, policejním a zdravotním nařízením odporující, může ihned domovnický poměr zrušiti a žádati náhradu škody (§ 13). Policejní a zdravotní úřady po zjištění závadného a zdravotním ohledům odporujícího bytu učiní zákonná opatření, aby domovníkovi dostalo se bytu odpovídajícího zdravotním předpisům.

§ 8.

Mimo byt a náhradu hotových výloh, spojených se správou domu, přísluší domovníku za konané práce od vlastníka odměna smluvená nebo v místě obvyklá. Výše její může stanovena býti v kolektivních smlouvách, učiněných mezi organisacemi vlastníků domův a organisacemi domovníků, a jest pak závazna v obvodu, pro který byla smlouvá učiněna. S nájemníky může vlastník domu ujednati, aby tuto odměnu platili přímo domovníkovi podle výše nájemného.

Za každé otevření domovních dveří v době, po kterou má býti dům podle schváleného domovního řádu uzamčen, zaplatí strana, otevření žádající, poplatek domovníku. Tento poplatek určí se domovním řádem, schváleným pro celou obec policejní správou, příslušnou pro obec.

Se svolením vlastníka domu může dáti domovník nájemcům i podnájemníkům klíč domovní za poplatek mezi nimi ujednaný. Není-li ujednání, rozhoduje poplatek, určený ve schváleném domovním řádě. Dal-li klíč vlastník sám nájemníkům, podnájemníkům, jest povinen odškodniti domovníka podle tohoto ustanovení. Nájemníci jsou pak zodpovědni za škodu, která povstala opominutím jejich nebo jejich příslušníků.

Za opatřování čistícího materiálu jako: košťat, mýdla, petroleje, hadrů, smetáků, kartáčů a pod. obdrží domovník roční paušál dle dohody. Rovněž za čistění chodníků budiž vyplácen domovníkovi roční paušál.

§ 9.

Domovnický poměr uzavírá se na celý rok.Výpověď jest jednoroční a tuto může domácí pán dáti jen k 1. lednu každého běžného roku. Domovník může dáti výpověď kdykoliv a tato výpověď jest šestinedělní. Eventuelní výpověď domácího pána vůči domovníkovi může býti tříměsíční, ale po uplynutí této tříměsíční výpovědi mění se dosavadní poměr domovnický v poměr nájemní, stojící pod ochranou nájemníků a činže z takového bytu platí se rovněž podle směrnic zákona o ochraně nájemníků.

Proti výpovědi možno podati námitky podle § 1 a 4 zákona čís. 48 Sb. z. a n. ze dne 26. března 1925. Proti rozhodnutí soudu odvolacího jest přípustno odvolání.

§ 10.

Z důležitých příčin může zrušen býti domovnický poměr i bez výpovědi. Zdali jsou příčiny důležitými, posoudí, je-li o to rozepře, soud.

§ 11.

Vlastník domu jest oprávněn přerušiti ihned domovnický poměr, byl-li zaměstnaný potrestán pro zločin krádeže nebo zpronevěry na zaměstnavateli spáchaný, anebo opětovně pro přestupky krádeže nebo zpronevěry.

Choval-li se přes napomenutí neslušně, urážlivě nebo hrubě k vlastníku domu nebo jeho zástupci a byl proto trestním soudem odsouzen, pakliže vlastník domu, nebo jeho zástupce nebo jejich rodiny, neb jejich zaměstnaní sami nedali příčinu nebo podnět k tomuto jednání domovníka, anebo nedopustili-li se stejně urážlivého chování vůči domovníku. Oddává-li se prokázaně soustavně opilství.

§ 12.

Za důležitý důvod, ze kterého může zaměstnaný před časem zrušiti poměr, považuje se zejména:

1. je-li nebo stane-li se neschopným konati domovnické práce nebo nemůže-li je zastati bez újmy pro své zdraví;

2. dopustil-li se zaměstnavatel činů, porušujících mravnost, nebo značných urážek proti němu nebo jeho příslušníkům, nebo nezabrání-li tomu svým lidem;

3. zadržuje-li mu bez důvodu mzdu, nebo ho v ní zkracuje, poskytuje-li mu byt zdraví škodlivý, neb obmezuje-li ho v jeho užívání;

4. porušuje-li zaměstnavatel jiná podstatná ustanovení smlouvy, nebo zákon, nebo hledí-li svésti domovníka k nezákonnostem.

§ 13.

O náhradě, jež přísluší za bezdůvodné předčasné zrušení poměru, o jejím promlčení a o vysvědčení platí ustanovení ob. zákona občanského o služební smlouvě.

§ 14.

Práva, jež příslušejí domovníku podle § 6 odst. 2., 8, 10, 11 a 13, nemohou býti ujednáním vyloučena ani obmezena. Ustanovení §§ 6 odst. 1., pak 7 a 9 mohou býti změněna písemnou smlouvou.

§ 15.

Veškery spory mezi vlastníkem domu a domovníkem přísluší rozhodovati řádným soudům podle zákona o soudní příslušnosti povolaným.

§ 16.

Zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří ze dne 9. října 1924, čís. 221 Sb. z. a n. vztahuje se také na domovníky, pokud nevykonávají domovnické práce jenom jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně (1 uved. zák.).

§ 17.

Kolektivní smlouvy, ujednané v rámci tohoto zákona mezi organisacemi majitelů domův a mezi organisacemi domovníků, jsou závazny pro obě strany, náležejí-li navzájem k organisacím, které ujednaly smlouvu.

Kolektivní smlouvy uzavřené mezi organisacemi domácích pánů a domovníků jsou platny pro všechny majitele domů a domovníky.

§ 18.

Majitelé domů jsou povinni býti pojištěni proti úrazům před domem a v domě. Rovněž domovníci podléhají zákonnému pojištění nemocenskému, invalidnímu a starobnímu a pojištění úrazovému.

§ 19.

V případě výpovědi domovníka po 10leté službě vyplatí majitel domu domovníkovi odbytné, kterýžto obnos stupňuje se přiměřeně za každý další rok služby: Výše tohoto odbytného ustanoví se v kolektivní smlouvě.

§ 20.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Současně pozbývá platnosti zákon ze dne 30. ledna 1920, čís. 82 Sb. z. a n. Jej provésti náleží ministru sociální péče a spravedlnosti:

Odůvodnění.

Zákon domovnický jak byl vypracován a uzákoněn v r. 1920 nevyhovuje ve všem a na základě zkušeností nutno některé jeho části upraviti. § 2 zákona z r. 1920 má býti zrušen, ježto domovník v průmyslovém podniku zaměstnaný při výpovědi přichází s rodinou do těžké situace, má-li se hned stěhovati a není zde činěn rozdíl od jiného domovníka, který pracuje někde v továrně a zastává domovnictví u majitele domu, který nemá průmyslového podniku.

Doplněk k původnímu § 7 zákona z r. 1920 je nutný, ježto zpravidla domovník, který odchází, postará se tak jako tak o náhradu za sebe, neboť nemůže nechati dům opuštěný. Také ustanovení o hlášení se je méně významné.

K § 8 zákona z r. 1920 navrhuje se doplněk, ježto domovnictvo namnoze žije v temných, sklepních a velmi nezdravých, všem zákonným předpisům odporujících bytech.

K § 9 zákona z r. 1920, navrhovanému § 8, nutno uvésti, že domovník nemůže hraditi ze svého nepatrného příjmu náhradu na potřebný materiál, kdežto majitel domu může tyto výlohy započítati do činže.

K § 10 zákona z r. 1920, nyní § 9, uvádíme, že zákon měl význam v tomto směru dotud, pokud povolovaly se odklady exekučního řízení a vyklizení bytu. Ochrana nájemníků se však postupně odbourává, počet odkladů tím klesá. Jest proto třeba hájiti domovníka, který jest vlastně honorován za svou práci naturálním bytem.

Pokud se týče změny v § 12 zákona z r. 1920, nyní § 11, třeba postupovati liberálněji při výkladu přestupků, neboť dnes každý zaměstnanec váží si práce a netřeba tudíž pro každou malichernost vyvozovati důsledky zbavení zaměstnání.

K § 18 zákona z r. 1920, nyní § 17, nutno poznamenati, že jest značný chaos v upravování poměrů domovnických a proto se doporučuje tyto poměry stanoviti závaznými kolektivními smlouvami pro obě strany a pro všechny interesenty. Konečně navrhuje se závaznost pojištění úrazového, nemocenského, invalidního a starobního, aby byli domovníci chráněni před veškerými nehodami a požívali výhod těchto zákonů.

Pokud se týče odbytného, jak se navrhuje v § 19 po delší době zaměstnání, odpovídá to plně namáhavé práci, které toto zaměstnání vyžaduje.

Návrh budiž přikázán výboru sociálně-politickému k ústavnímu projednání.

V Praze dne 2. května 1930.

Čuřík, dr. Labaj,

Hlinka, dr. Fritz, Danihel, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Mederlý, Macháček, dr. Polyák, Mojto, Onderčo, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak, dr. Tiso, Šalát, Bobek, Fritscher, dr. Petersilka, Greif.