Auf dem Bauplatz des čechischen Národní dům in Freistadt wird fleißig gearbeitet. Schon am Nachmittag arbeiten fast alle Staatsbeamten mit, ohne Rücksicht auf die einzuhaltenden Amtsstunden. Seit dem Herbst arbeitet aber das Militär unter Aufsicht von Offizieren zu Jeder Tageszeit am Sportplatz und beim Bau des Vereinsheims. Erst in Jüngster Zeit hat ein auswärtiger Baumeister eine Tafel auf dem Bauplatze aufgestellt, laut welcher der Bau unter seinem Namen geschieht.

In Wirklichkeit wird der Bau vom Militär und den Offizieren, sowie Staatsangestellten vollzogen.

In Freistadt wurden die beiden Eisenwerke stillgelegt und es herrscht Arbeitslosigkeit, wie nie zuvor. Die Bevölkerung ist daher mit Recht empört, daß die wenigen bestehenden Arbeitsmöglichkeiten für die Zivilisten von Soldaten weggenommen werden, die ja mit der Militärlöhnung abgespeist werden dürften und deshalb, weil für dieselben weder eine Krankenversicherung, noch eine Pensionsversicherung geleistet werden muß, unter allen Umständen eine unlautere Konkurrenz für die Privatarbeiter darstellt.

Die Interpellanten fragen daher den Herrn Minister für öffentliche Arbeiten:

1. Wie ist seine Stellungnahme dazu, daß durch die Heranziehung von Soldaten zu privaten Bauten eine schwere Schädigung der Professionisten eintritt?

2. Ist er bereit die untergeordneten Stellen darauf zu verweisen, daß sie die Verwendung von Soldaten zum Bau von Vereinshäusern zu untersagen haben?

Die Interpellanten fragen daher den Herrn Minister für nationale Verteidigung:

1. Ist ihm der Unfug bekannt daß Militär zum Bau von Vereinshäusern verwendet wird?

2. Ist er bereit dies im Falle Freistadt und in jedem anderen Falle zu untersagen?

Prag, am 19. Mai 1930.

Na staveništi českého Národního domu ve Fryštátě se pilně pracuje. Již odpoledne pracují skoro všichni státní úředníci bez ohledu na úřední hodiny, které mají dodržovati. Od podzimku pracuje však vojsko pod dozorem důstojníků v každé denní době na hřišti a při stavbě spolkového domu. Teprve nedávno umístil cizí stavitel na staveništi tabulku, podle které stavba děje se jeho jménem. Ve skutečnosti pracují na stavbě vojsko a důstojníci, jakož i státní zaměstnanci.

Ve Fryštátě byly obě železárny zastaveny a jest tam nezaměstnanost taková, jako nikdy před tím. Obyvatelstvo jest tedy právem rozhořčeno, že těch málo příležitostí ku práci odnímají občanským osobám vojáci, jimž se platí asi jen vojenský žold a kteří, poněvadž se za ně nemusí platiti ani nemocenské pojištění, ani pensijní pojištění, jsou rozhodně nekalou soutěží soukromým dělníkům.

Interpelanti táží se tedy pana ministra veřejných prací:

1. Jak pohlíží na těžké poškozování odborných řemeslníků tím, že vojáci konají soukromé stavby?

2. Je ochoten naříditi podřízeným místům, aby zakázala užívati vojáků ke stavbě spolkových domů?

Interpelanti táží se dále pana ministra národní obrany:

1. Ví o nešvaru, že se vojska užívá ke stavbě spolkových domů?

2. Je ochoten zakázati to ve fryštátském a každém jiném případě?

V Praze, dne 19. května 1930.