Zum Zwecke der Schulung und Aufklärung der Landjugend veranstaltet die Deutsche Landeskommission für Kinderschutz und Jugendfürsorge i. B. alljährlich eine Leihe von Kursen. So bedeutsam dieselben in ihrer Auswirkung auch sind stellen sie doch nur ein bescheidenes Maß jener Fürsorgearbeit dar, welche die Kommission im Interesse der kulturellen und sozialen Wohlfahrt zu verrichten hat. Die Erledigung eines großen in dieser Richtung laufenden Planes hängt ab von der Schaffung hiezu notwendiger Tagesheimstätten, in denen diese Art der Fürsorgearbeit förderlich geleistet werden kann.

Für eine Reihe von körperlich oder geistig beschränkter erwerbsunfähiger Jugend die in normalen lehr- und Arbeitsstellen nicht untergebracht werden können, besteht das Bedürfnis nach einer Lehrlandwirtschaft, wie solche in anderen Staaten besonders in Österreich Beschaffen sind.

Wenn die Landeskommission die Initiative wohl aufbrächte, um die letzte Aufgabe in kultureller und sozialer Beziehung zu erfüllen, bestehen für sie die Schwierigkeiten doch aber hierin, daß sie nicht im stunde ist, den finanziellen Aufwand für solche weitgreifende Unternehmungen zu decken. Die Unterstützung des Staates ist deshalb dringlich geboten. Was die ländliche Fürsorgearbeit anbelangt wäre es der Kommission für deren Erledigung eine außerordentliche Erleichterung, wenn ihr seitens der Regierung für Tagesheimstätten bezw. Mehrlandwirtschaften die entsprechenden Gebäude und Grundstücke zur Verfügung stellte.

Die Gefertigten stellen deshalb den Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Regierang wird aufgefordert, der deutschen Landeskommission für Kinderschutz und Jugendfürsorge aus dem beschlagnahmten Budenbesitz entsprechende Gebäude und Landwirtschaften zuzuweisen, welche als Tagesheimstätten für die Erziehungsarbeit, andererseits für Lehrlandwirtschaften für körperlich und geistig beschränkte Kinder geeignet sind.

Prag, am 21. Mai 1930.

Německá zemská komise pro ochranu dětí a péči o mládež v Čechách pořádá každoročně ke školení a vzdělání venkovské mládeže množství kursů. I když jejich výsledek jest velmi významný, přesto jsou jen skrovnou mírou oné ochranné péče, kterou má komise vykonávati v zájmu kulturního a sociálního blaha. Splnění velkého takovéhoto záměru závisí na opatření k tomu nutných denních útulku, v nichž by bylo lze takovýto druh ochranné práce úspěšně vykonávati.

Mnoho mladých lidí, jejichž výdělečná způsobilost jest tělesně nebo duševně omezena a jichž nelze umístiti v normálních učebných nebo pracovních místech, potřebuje hospodářství, kde by se učilo, jak jsou zřízena v jiných státech, zvláště v Rakousku.

I kdyby se zemská komise chopila iniciativy, aby splnila tento úkol po stránce kulturní i sociální, její potíže přece však záležejí v tom, že nemůže pro takovéto dalekosáhlé podniky opatřiti finanční úhradu. Jest tedy naléhavě třeba podpory státu. Pokud jde o ochrannou péči na venkově, bylo by pro komisi mimořádnou úlevou, kdyby jí vláda poskytla pro denní útulky nebo učebné hospodářství vhodné budovy a pozemky.

Podepsaní tedy navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vláda se vybízí, aby německé zemské komisi pro ochranu dětí a péči o mládež přikázala ze zabraného majetku pozemkového vhodné budovy a zemědělství, které se hodí jednak za denní útulky pro výchovnou práci, jednak pro hospodářství, kde by se učily tělesně duševně omezené děti.

V Praze, dne 21. května 1930.