Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930. |
|
III. volební období. |
2. zasedání. |
Původní znění.
473.
Antrag
der Abgeordneten Hugo Simm, Rich, Köhler und Genossen
auf Umreihung der Stadt Reichenberg in die Gruppe A der Aktivitätszulagenklasse.
Die Unterzeichneten beantragen:
Das Abgeordnetenhaus möge beschließen:
Die Regierung der Čechoslovakischen Republik wird aufgefordert, durch eine Verordnung ausnahmsweise mit Rücksicht auf die außerordentlichen Teuerungsverhältnisse die Stadt Reichenberg in die Gruppe A der Aktivitätszulage im Sinne des Absatzes 7 des § 12 des Gesetzes vom 24. Juni 1926, Zahl 103 S. d. G. u. V. einzureihen.
Motivenbericht.
In Anziehung des § 12, Abs. 7 des Gesetzes vom 24. Juni 1926 Slg. d. G. u. V. Nr. 103 und 104 betreffend die Regelung der Gehalts- und einiger Dienstverhältnisse der Staatsbediensteten (Gehaltsgesetz), haben die Staats- und öffentlichen Bediensteten, sowie die Lehrerschaft in Reichenberg die Forderung gestellt, die Gemeinde Reichenberg, sowie die durch Regierungsverordnung Nr. 163 vom 14. September 1928 umgereihten Nachbargemeinden durch Regierungsverordnung für die Aktivitätszulagenbemessung in die Ortsgruppe A einzuteilen.
Gemäß den eingangs zitierten gesetzlichen Bestimmungen können einzelne Gemeinden mit Rücksicht auf die außerordentlichen Teuerungsverhältnisse durch Regierungsverordnung in eine höhere Ortsgruppe eingereiht werden.
Tatsächlich wurde auch unter ariderem mit Regierungsverordnung vom 14. September 1928 unter Hinweis auf die erwähnten Bestimmungen eine größere Anzahl Gemeinden in höhere Ortsklassen eingereiht und die Einteilung der Gemeinden in die Ortsklasse A ist überhaupt nicht an eine bestimmte Bevölkerungsziffer gebunden.
Es darf daher wohl angenommen werden, daß die Einteilung in die Ortsklasse A nur von den Teuerungsverhältnissen abhängig ist. In der Gruppe A sind in den historischen Ländern nur Groß-Prag und Brünn eingeteilt. Für die Gemeinden in den historischen Ländern dürften daher die Teuerungsverhältnisse von Gruß-Prag und Brünn für die Einreihungswürdigkeit in die Ortsklasse A als ausschlaggebend zu betrachten sein.
Falls die Zulage A für Prag, als eine besondere Repräsentatianszulage zu betrachten wäre, muß darauf verwiesen werden, daß auch die Städte Brünn und Bratislava bereits in die Ortsklasse A eingereiht wurden. Daraus geht ganz unzweideutig hervor, daß diese Zulage als eine durch die Teuerungsverhältnisse begründete Zulage aufzufassen ist. Falls die Notwendigkeit bestehen sollte, für die Hauptstadt Prag eine eigene Repräsentationszulage zu schaffen, so besteht hiefür im Verordnungswege ebenfalls die Möglichkeit im § 148 des Gesetzes Nr. 103, wogegen sicherlich die gesamte Staatsbeamten- und Lehrerschaft nichts einzuwenden hätte. Da aus dem Gesetze aber hervorgeht, daß die Teuerungsverhältnisse in Reichenberg höher sind als in Prag, so besteht aus diesem Grunde kein Hindernis, Reichenberg in die jetzige Prager Ortsklasse einzureihen, Hiebei ist auch der Hinweis darauf notwendig, daß schon seit Jahren auf die Teuerung in den industriereichen Grenzbezirken von sämtlichem Organisationen in wiederholten Memoranden und Vorsprachen hingewiesen wurde, um für diese Gebiete eine besondere Zulage als Ausgleich für die dort bestehende Teuerung zu erhalten. Diese Notwendigkeit wurde auch seinerzeit an den maßgebenden Stellen anerkannt und Abhilfe zugesagt, nur ist die Einlösung dieser Zusage bis zum heutigen Tage ausgeblieben.
Es sei noch gestattet, auf die Preisverhältnisse in Reichenberg, Groß-Prag und Brünn hinzuweisen, wobei nur auf Lebensmittel, Beheizung, Beleuchtung und Wohnung Rücksicht genommen wird, weil es sehr schwer ist, für Kleidungsstücke einen einheitlichen Maßstab zu finden. Doch ist allgemein bekannt, daß sämtliche Kanfektionsware in den Landeshauptstädten billiger zu haben ist, da die Provinzgeschäfte ihre Ware von Firmen beziehen, welche ihren Sitz in den Landeshauptstädten haben.
Die besonders schwierige Lage der Staats- und öffentlichen Bediensteten, sowie der Lehrerschaft, welche sich in Reichenberg auf Grund der dargelegten Verhältnisse ergibt, ist so bekannt, daß Bedienstete, welche nach Reichenberg versetzt werden sahen, alle Mittel versuchen, um eine solche Versetzung zu umgehen und lieber Nahe Übersiedlungskosten aus Eigenem tragen, als sich auf Staatskosten nach Reichenberg versetzen zu lassen, wo sie mit ihrer Familie binnen kurzer Zeit infolge der herrschenden Teuerung in eine ungeahnte Notlage geraten.
Die Staats- und öffentlichen Bediensteten sowie die Lehrerschaft in Reichenberg verdienen daher auf Grund der dargelegten Teuerung, welche bedeutend größer ist als in den Landeshauptstädten in den historischen Ländern eine Teuerung, unter welcher sie nun schon seit Jahren auf das Schwerste leiden, durch die sie gegenüber anderen gleichrangigen und gleich gestuften Staatsbediensteten in ihren Bezügen verkürzt erscheinen, von der Regierung der Čechoslovakischen Republik die dargelegten Gründe gewürdigt zu bekommen.
Prag, am 15. Mai 1930.
Simm, Köhler,
Dr. Schollich, Dr. Szüllö, Bobek, Dr. Mayr-Harting, Kunz, Dr. Petersilka, Greif, Krumpe, Ing. Kallina, Oehlinger, Krebs, Kasper, Schubert, Geyer, Ing. Jung, Knirsch, Dr. Jabloniczky, Hokky, Dr. Hassold, Horpynka, Dobránsky, Fedor.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930. |
|
III. volební období. |
2. zasedání. |
Překlad.
473.
Návrh
poslanců Simma, Köhlera a druhů
na přeřazení města Liberce do skupiny míst A činovného.
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Vláda Československé republiky se vyzývá, aby nařízením výjimečně pro mimořádné drahotní poměry zařadila město Liberec do skupiny míst A činovného podle odst. 7 §u 12 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n.
Důvodová zpráva:
Podle §u 12, odst. 7 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 a 104 Sb. z. a n. o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platového zákona) podali státní a veřejní zaměstnanci, jakož i učitelé liberečtí žádost, aby obec Liberec jakož i sousední obce přeřazené vládním nařízením ze dne 14. září 1928, č. 163 Sb. z. a n. byly vládním nařízením zařazeny do skupiny míst A pro výměru činovného.
Podle výše uvedených ustanovení zákona mohou býti jednotlivé obce vzhledem k mimořádným drahotním poměrům zařazeny vládním nařízením do vyšší skupiny míst.
Ve skutečnosti bylo mezi jiným vládním nařízením ze dne 14. září 1928 s poukazem na zmíněná ustanovení zařazeno více obcí do vyšší skupiny míst a zařazení obcí do skupiny míst A není vůbec vázáno určitým počtem obyvatelstva.
Dlužno tedy jistě míti za to, že zařazení do skupiny míst A závisí jen na drahotních poměrech. Do skupiny A jsou v historických zemích zařazeny jen Velká Praha a Velké Brno. Pro obce v historických zemích dlužno tedy jistě považovati drahotní poměry Velké Prahy a Velkého Brna za rozhodující pro to, má-li býti místo zařazeno do skupiny míst A.
Kdyby se činovné A pro Prahu mělo považovati za zvláštní representační přídavek, dlužno poukázati na to, že do skupiny míst A jsou jíž zařazena i města Brno a Bratislava. Z toho zcela zřejmě vyplývá, že toto činovné dlužno považovati za činovné odůvodněné drahotními poměry. Kdyby bylo nutno utvořiti pro hlavní město Prahu zvláštní representační přídavek, jest to jistě také možno vládním nařízením podle §u 148 zákona č. 103/1926 Sb. z. a n., proti čemuž by jistě žádný úředník a učitel nic nenamítal. Ale poněvadž ze zákona vyplývá, že v Liberci jsou drahotní poměry horší než v Praze, proto není z tohoto důvodu překážky, aby Liberec nebyl zařazen do nynější pražské skupiny míst. Při tom netřeba ani upozorňovati, že již po léta všechny organisace v četných memorandech a při četných návštěvách poukazovaly na drahotu v průmyslových pohraničních okresích, aby pro tyto krajiny dostaly zvláštní přídavek na vyrovnání tamější drahoty. Tuto nutnost uznala kdysi i rozhodující místa a slíbila nápravu, jenže tento slíti nebyl do dneška splněn.
Budiž ještě dovoleno poukázati na poměr cen v Liberci, Velké Praze a Velkém Brně, při čemž se přihlíží jen k potravinám, otopu, osvětlení a bytům, poněvadž jest velmi těžké pro oděv nalézti jednotné měřítka. Ale všeobecně jest známa, že veškeré konfekční zboží lze levněji dostati v hlavních městech zemí, poněvadž venkovské obchody dostávají své zboží od firem, majících své sídlo v zemských hlavních městech.
Zvlášť těžká situace státních a veřejných zaměstnanců a učitelů, která v Liberci vyplývá z uvedených poměrů; jest tak známá, že zaměstnanci, kteří mají býti přeložení do Liberce, snaží se všemi prostředky vyhnouti se tomuto přeložení a raději z vlastních peněz platí vysoké stěhovací náklady, než by se dali na státní útraty přeložiti do Liberce, kde se svou rodinou v krátké době se dostanou do netušené nouze pro tamější drahotu.
Státní a veřejní zaměstnanci jakož i učitelé liberečtí zasluhují tedy, aby pro drahotu, která jest značně větší než drahota v zemských hlavních městech v historických zemích a kterou již po léta velmi těžce trpí a pro kterou jsou ve svých požitcích zkráceni proti jiným státním zaměstnancům stejné hodnosti a stejného stupně, vláda Československé republiky uznala vylíčené důvody.
V Praze dne 15. května 1930.
Simm, Köhler,
dr Schollich, dr Szüllö, Bobek, dr Mayr-Harting, Kunz, dr Petersilka, Greif, Krumpe, inž. Kallina, Oehlinger, Krebs, Kasper, Schubert, Geyer, inž. Jung, Knirsch, dr Jabloniczky, Hokky, dr Hassold, Horpynka, Dobránsky, Fedor.