Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Obce, okresy a samosprávné korporace přicházející v úvahu ve smyslu zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 Sb. z. a n. a zákona ze dne 30. ledna 1920 pro příděl lesních pozemků, mohou k úhradě kupní ceny, investic a nákladů spojených s převzetím lesní půdy do vlastnictví, neb společného obhospodařování, uzavříti potřebný dlouhodobý hypotekární, neb zaručený úvěr ve výší skutečně prokázané potřeby. Na zápůjčky ve smyslu tohoto zákona učiněné nevztahuje se ustanovení § 20, zákona ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n.

§ 2.

1.) Za zápůjčky ve smyslu tohoto zákona uzavřené, které nebudou kryty dostatečnou jistotou hypotekární, přejímá záruku stát.

2.) Ministerstvo financí se zmocňuje, aby sjednalo s Ústřední sociální pojišťovnou neb Všeobecným pensijním ústavem, po případě se Zemskými bankami v Praze, Brně a Bratislavě veškeré podmínky pro poskytnutí úvěru, sazby úrokové i úmorové a to jak pro úvěr hypotekárně zajištěný, tak i pro úvěr státem zaručený.

§ 3.

Korporace v §u 1, označené, požívající státní záruky dle ustanovení § 2, odst. 1, a 2, pro získaný úvěr, jsou povinny vésti oddělené hospodářství na pozemcích, pro jichž nabytí byla jím poskytnuta státní záruka za úvěr a veškerý čistý výtěžek, plynoucí z tohoto hospodářství, výhradně použití ku splácení zápůjčky hypotekárně nezajištěné a státem zaručené do doby úplného jejího splacení.

§ 4.

Obce a okresy, jimž by výnos hospodářství na přidělených pozemcích v prvních letech neposkytoval tolik příjmů, aby z něho mohly býti kryty úroky a amortisace učiněné zápůjčky a to jak hypotekární tak i státem zaručené, a pokud by toto krytí nemohlo býti hrazeno ani v rámci všeobecného řádného rozpočtu, mohou se schválením dozorčích úřadů k úhradě scházejících částek zvýšiti přirážky nad zákonem stanovenou hranící přirážkovou. Přirážky tyto mohou však býti vybírány pouze po tak dlouho, pokud jest to nezbytně třeba a dokud nelze úhradu úroků a amortisace krýti z výnosu hospodářství na těchto pozemcích, neb v rámci řádného rozpočtu obce neb okresu.

§ 5.

Podrobnější ustanovení o výši státní záruky, o podmínkách pro její nabytí, způsobu vedení odděleného hospodářství vydáno bude prováděcím nařízením.

§ 6.

Zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení.

§ 7.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministři financí a vnitra.

V zákonech o pozemkové a lesní reformě, které byly vyvolány v život jak z důvodů politických tak i hospodářských, zdůrazňováno jest, zejména pokud jde o příděl lesů, že nároky na příděl lesů mají v prvé řadě stát, země, okresy a obce. Tímto ustanovením sledována byla jednak snaha odčiniti křivdu, která byla spácháni tím, že druhdy bývalý majetek státu, země neb obcí konfiskační praksí neb jiným způsobem byl těmto svazkům odcizen a přešel do rukou šlechty, za druhé, aby výnos tohoto přírodního bohatství neplynul do kapes soukromníků, nýbrž stal se zdrojem příjmů k účelům všeobecně veřejných zájmů a potřeb. Zejména pak obcím aby se přídělem lesů dostalo nezbytných podmínek k nutnému rozvoji a plnění komunálních úkolů. Neboť jsou případy, že obce rozprostírající se několik desítek kilometrů a v jejíchž katastru nachází se desetitisíce ha lesní půdy, nevlastní žádné půdy a jsou ve svém rozvoji odkázány výhradně na milost soukromých držitelů těchto lesních latifundií. Jest proto nejen aktem spravedlnosti, ale i hospodářsko-veřejným a státním zájmem, umožniti obcím jejich rozvoj a plnění úkolů přídělem lesů v největších rozměrech. Státní pozemkový úřad při provádění zákona, řídě se různými směrnicemi, stejně jenom z části uspokojuje vznesené a oprávněné požadavky obcí. Jest proto nutno, aby alespoň to málo, co bude obcím přiděleno, bylo jim umožněno převzíti do vlastnictví. To však předpokládá nezbytně dáti možnost obcím, aby mohly sobě uzavříti zápůjčku a současně usnadniti jim získání úvěru. Neboť kdyby nebylo učiněno potřebné opatření, byly by zejména nejpotřebnější obce z přídělu lesa úplně vyloučeny, zejména kdyžby dozorčími úřady prováděno bylo ustanovení §u 20 zákona č. 77/1927. Jde nejen o obce, které nemají vlastního majetku, aby si mohly opatřiti hypotekární úvěr, ale i o okresy, zejména na Moravě, které byly teprve před 2 lety ustanoveny. Zvláště pak nutno míti na zřeteli, že řada lesů přicházejících v úvahu pro příděl obcím, jest vydrancována, takže pro první léta nenechá se počítati s určitým výtěžkem, ze kterého by se mohly hraditi úroky a amortisace učiněné zápůjčky; jest nutno umožniti obcím i okresům, aby potřebný příjem k tomu účelu mohly si opatřiti jiným způsobem. Neboť jde o získání majetku hodnotné ceny, který, když ne okamžitě, tedy pro budoucnost bude znamenití jak pro obce, tak i pro okresy nejen zdroj příjmů, ale současně i základnu pro další rozvoj jejích hospodářství a plnění jím vytčených úkolů. Provedení tohoto zákona nevyžaduje úhrady se strany státu.

V ohledu formálním navrhují podepsaní přikázání tohoto návrhu k projednání výboru rozpočtovému a ústavně-právnímu.

V Praze, dne 20. května 1930.