Národní shromáždění republiky Československé se usnáší takto:

ťVláda se vyzývá, aby v nejkratší době vydala vládní nařízení, kterým se zařazuje město železnice do skupiny míst ťCŤ činového.Ť

Platový zákon vyměřuje ve svém paragrafu 12., případně 28. výši činovného pro jednotlivé kategorie státních a veřejných zaměstnanců a rozřaďuje obce, ve kterých zaměstnanci působí do čtyř skupin míst, při čemž rozhodným kriteriem je počet obyvatelstva toho kterého místa. Odstavec 5., 7. a 8. paragrafu 12. platového zákona pak potvrzuje, že samotný počet obyvatel v místě nemůže ve všech případech býti rozhodným a jediným pro stanovení výše tohoto řádného požitku a tak jsou již samotnými odstavci 5. a 8. stanoveny výjimky od nosné zásady; odstavec 7. pak připouští zařazení do vyšší skupiny činovného vládním nařízením, pokud se v dotyčném místě zjistí mimořádné drahotní poměry, které jsou pak důvodem pro zařazení místa do vyšší skupiny.

Město Lázně Železnice má t. č. přes 1.500 obyvatel, leží mezi Jičínem a průmyslovou Lomnici n. Pop. Má obecnou a měšťanskou školu, poštovní úřad, četnickou stanici, vojenskou střelnici, rašelinové a uhličité lázně, tkalcovnu a továrnu na výrobu a broušení zrcadel.

Městu Železnici jest nutno přiznati rovnocennost s městy nad 2.000, poněvadž v létě přicházejí sem hosté jednak stálí v počtu 200-500 na letní pobyt a kromě nich i četní nemocní, kteří dojíždějí z dalekého okolí, aby tu léčili svoje neduhy. V důsledku toho vzrůstá tu bytová tíseň a s ní enormní drahota bytů. Byt v době sezony není téměř k dostání a platí se byt jednopokojový se zařízením až 150 Kč, byt o dvou místnostech (kuchyně a pokoj) až 300 Kč měsíčně. Jsou tu zjištěny případy, že majitelé bytů žádali z postele 20 Kč za jednu noc. Stálý byt nelze tu téměř sehnati, poněvadž prázdný byt dá majitelům za sezonu více než celoroční nájemné.

Poněvadž ceny životních potřeb zde jsou vyšší než kde jinde, neboť odvážejí se odsud do Liberce, Jablonce n. N., Jičína a Lomnice n. Pop. a prodávají se u nás za tytéž ceny jako ve jmenovaných městech, ba i dráže. V důsledku toho chodí zdejší občané na trhy do Jičína a Lomnice n. Pop., aby tam levněji životní potřeby nakupovali. Ceny veškerých životních potřeb v Železnici a v Jičíně, jsou tyto: Mléko v Železnici 2 Kč, v Jičíně 1.80 Kč, vejce v Železnici 1 Kč až 1.10 Kč, v Jičíně 80 hal., máslo v Železnici kg 30-32 Kč, v Jičíně 16-22 Kč, chléb v Železnici tak drahý jako v Jičíně. Maso nejlepší jakosti vyváží se do Jablonce n. N., druhořadé podává se jako maso nejlepší za stejné ceny ba i dráže jako v Jičíně.

Drůbež není tu téměř k dostání a je nutno ji nakupovat na trhu v Jičíně, čímž zdražuje se o náklad cestovní. Uhlí jest mnohem dražší než v Jičíně, poněvadž nutno platit dvojí dovoz.

Poněvadž všichni živnostníci, na něž jsou zaměstnanci odkázáni, žijí ve stejných poměrech životních, jsou nuceni životní potřeby přepláceti, v důsledku čehož účtují všechny svoje výkony a zboží výše, než na příklad v Jičíně a v jiných větších městech.

Ač je železnice ve skupině D činovného jako vesnice, kde se dávka z nájemného neplatí, jsou obyvatelé nuceni platit dávka z nájemného jako města ve skupinách vyšších. Při značném nájemném jest samozřejmě i tato dávka značná.

Jak z uvedených odstavců patrno, drahota bytů, životních potřeb a živnostenských výkonů doléhá těžce na státní, obecní zaměstnance a učitelstvo a ohrožuje je v beztak těžké hospodářské situaci.

V Praze, dne 12. května 1930.