Die Gefertigten stellen den Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Regierung wird aufgefordert noch im Laufe des Jahres 1970 einen Gesetzentwurf vorzulegen, durch den das gesamte, in der Čechoslovakischen Republik geltende Aktienrecht nach einheitlichen, dem modernen Wirtschaftsleben angemessenen Grundsätzen neu geregelt wird. Hiebei ist ganz besonders darauf zu sehen, daß die rechtliche Stellung der kleinen Aktienbesitzer den Großaktionären gegenüber verbessert werde.

Das Aktienrecht der Čechoslovakischen Republik stammt noch zum größten feile aus der Vorkriegszeit. Die Regierungsverordnungen vom 24. Juni 1920, vom 27. Juli 1920 und vom 13. September 1920 sind wie das Gesetz vom 11. Dezember 1919 eigentlich als wirtschaftlicher Rückschritt zu werten. Die neuzeitliche Entwicklung der Wirtschaft braucht dringend eine neue Regelung dieses Rechtsgebietes, welche sich nicht nur auf äußerliche Formalitäten beziehen soll sondern auch den Kern der Tragen gründlich und in einer Weise löst, daß dadurch das hiesige Aktienrecht möglichst weitgehend an das Aktienrecht der benachbarten westlichen Staatsgebiete Europas angeglichen wird. Es hat sich aber gerade in der letzten Zeit, anläßlich der mehr erzwungenen als freiwillig zustande gekommenen Fusion von 3 Aktienbanken gezeigt, daß die kleinen Sparer, denen seitens gewissenloser Elemente Aktien zweifelhafter Güte als angeblich sichere Kapitalsanlage verkauft worden sind - der börsentechnische Ausdruck heißt ťangedreht worden sindŤ - den Großaktionären gegenüber in der Generalversammlung vollkommen schutzlos ausgeliefert erscheinen. Sie werden überstimmt und müssen sich Beschlüssen fügen, die für sie empfindliche Vermögensverluste bedeuten, ohne in der Lage zu sein, die tatsächliche Berechtigung der betreffenden Anträge nachprüfen und zu ihnen mit Erfolg Stellung nehmen zu können. Ein solches Vorgehen ist nicht nur unsittlich, sondern auch geeignet das Vertrauen; das die breite Bevölkerung bisher den führenden Anstalten des Geld- und Anlagepapiermarktes entgegenbrachte, aufs tiefste zu erschüttern, wenn es auch nach den Buchstaben des geltenden Gesetzes zulässig ist und unter dem besonderen Schutze des Herrn Finanzministers geschieht. Es ist daher notwendig, daß auch in dieser Richtung das geltende Aktienrecht zu Gunsten des kleinen Aktienbesitzers geändert wird. Einmal müßte die Anstalt, die Aktien an solche wirtschaftlich schwächere und des Geldmarktes weniger kundige Leute verkauft, eine gewisse Gewähr übernehmen, die auch durch private Abmachung nicht aufgehoben werden dürfte. Hier könnte eine analoge Anwendung der § 1299 und 1300 des a. b. G.-B. von großem Nutzen sein. Das andermal müßten sie das Recht erhalten in der Generalversammlung den Anträgen der Mehrheit mit Aussicht auf einigen Erfolg zu opponieren. Hier könnte die Möglichkeit ein Minoritätsvotum anzumelden, das die Ausführung des Beschlusses bis zur Entscheidung durch ein drittes, überparteiliches Organ, z. B. die Börsenkammer oder ein besonderes Schiedsgericht, hemmt, nur von Vorteil sein. Das betreffende Verfahren müßte freilich so gestaltet werden, daß es den Kleinaktionären die gesetzliche Möglichkeit gewährleistet, alle ihre Behauptungen vorzubringen und gerichtsordnungsmäßig zu beweisen.

Mit diesem Antrage erwächst dem Staatssäckel keinerlei Belastung, daher fällt die Bedeutungsfrage weg.

Im formeller Hinsicht wird beantragt, diesen Antrag dem Initiativ- und verfassungsrechtlichen Ausschuß zuzuweisen.

Prag, 5. Mai 1930.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vláda se vybízí, aby ještě během roku 1930 podala návrh zákona, jímž se nově upravují veškeré předpisy o akciových společnostech platné v Československé republice podlé zásad moderního hospodářského života. Při tom budiž zvláště hleděno, aby bylo zlepšeno právní postavení drobných akcionářů proti velkoakcionářům.

Akciové právo Československé republiky pochází většinou ještě z doby předválečné. Vládní nařízení ze dne 24. června 1920, ze dne 20. července 1920 a ze dne 1. září 1920, jakož i zákon ze dne 11. prosince 1919 dlužno posuzovati vlastně jako hospodářské zpátečnictví. Moderní vývoj hospodářství naléhavě potřebuje nové úpravy tohoto právního oboru, která se nemá tykati jen vnějších formalit, nýbrž důkladně rozřešiti také jádro otázek, a to tak, aby jí zdejší akciové právo bylo co možná nejvíce přizpůsobeno akciovému právu sousedních, západních evropských států. Ale právě v poslední době při více vynucené než dobrovolné fusi tří akciových bank se ukázalo, že drobní střádalové, jimž nesvědomití živlové prodali akcie pochybné jakosti, jako zdánlivě bezpečné uložení kapitálu - bursovně technický vyraz jest ťbyli napáleniŤ - jsou bez ochrany vydáni na valné hromadě na pospas úplně velkoakcionářům. Jsou přehlasováni a musí se podrobiti usnesením, která pro ně znamenají citelné ztráty na majetku, aniž mohli zkoumati skutečné oprávnění příslušných návrhů a úspěšně k nim zaujmouti stanovisko. Takovýto postup jest nejen nemravný, nýbrž i způsobilý co nejhlouběji otřásti důvěrou. kterou dosud chovaly široké vrstvy obyvatelstva k vedoucím ústavům na peněžním a ukládacím trhu, i když jest to podle znění platného zákona přípustné a děle se to pod zvláštní ochranou pana ministra financí, jest tedy nutno, aby také v tomto směru bylo platné akciové právo změněno ve prospěch drobného akcionáře. Předně ústav, který prodal akcie takovýmto lidem hospodářsky slabším a málo obeznámeným s peněžním trhem, musil by převzíti určitou záruku, která by nesměla býti zrušena ani soukromou úmluvou. Zde mohlo by přinésti velký užitek analogické použití §§ 1299 a 1300 v. o. z. Za druhé musili by dostati právo oponovati na valné hromadě návrhům většiny s vyhlídkou na nějaký úspěch. Zde by mohla jen prospěti možnost ohlásiti minoritní votum, které brání provedení usnesení než rozhodne osoba třetí, nestranný orbám na příklad bursovní komora nebo zvláštní rozhodčí soud. Příslušné řízení musilo by býti ovšem upraveno tak, aby se drobným akcionářům zákonem zaručila možnost přednésti všecka svá tvrzení a soudně je dokázati.

Tímto návrhem státní finance nejsou zatíženy, netřeba tedy jednati o otázce úhrady.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru iniciativnímu a ústavněprávnímu.

V Praze, dne 5. května 1930.