Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	2. zasedání.

444.

Vládní návrh,

kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu přátelská a obchodní smlouva

mezi republikou Československou a republikou Čínskou, podepsaná v Nankinu dne 12. února 1930.

Návrh usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s přátelskou a obchodní smlouvou mezi republikou Československou a republikou Čínskou, podepsanou v Nankinu dne 12. února 1930.

Důvodová zpráva.

Čína se svými 350 miliony obyvatel byla co tradiční odbytiště našich průmyslových výrobků po léta předmětem pozornosti ministerstva zahraničních věcí. Uzavření obchodní smlouvy, která by zajistila udržení starých posic a dovolila další jejich vybudovaní, naráželo na dvě překážky. Byl to jednak rozdíl mezd stanoviskem moderních čínských státníků a evropskými vládami v otázce exteritoriálních práv cizinců v Číně, jednak snaha Číny vypustiti zásadu nejvyšších výhod z obchodních smluv.

Náš obchod byl stále brzděn nebezpečím, že Čína uvalí na československé zboží trestní cla. Proto se musil zatím náš obchod s Čínou dáti nepřímou cestou. Usazování se československých obchodníků v Číně bylo právní,nejistotou jejich postavení téměř znemožněno.

V situaci nastalo vyjasnění, když bylo čínské stanovisko v otázce právního postavení cizinců evropskými mocnostmi, Spojenými státy americkými i Japonskem v zásadě přijato a když čínská vláda, přizpůsobujíc se požadavkům mezinárodních konferencí a odporučením ekonomického komitétu rady Společnosti národů, pojala klausuli nejvyšších výhod do svých obchodních omluv.

Stanoviska naše i čínské sblížila se po několikaletých jednání, avšak uzavření smlouvy bylo znemožněno pádem vlády pekingské v roce 1928. S novou vládou bylo ihned navázáno jednání, které bylo konečně dovršeno podepsáním smlouvy v Nankinu dne 12. února 1930.

Smlouva ta umožní vybudování pravidelného diplomatického a konsulárního zastoupení v Číně. Našemu zboží zaručuje se při vývozu do Číny zacházení podle zásady nejvyšších výhod. Připouští usazování se našich příslušníků, nabývání majetku, provozování obchodu, živností a plavby, umožní ochranu, známek, modelů a vzorků. Hospodářská činnost je volná nejen jednotlivcům, ale i právnickým osobám.

Veškerá tato oprávnění jsou poskytována za předpokladu vzájemnosti při šetření plné svrchovanosti obou smluvních států.

Význam čínského odbytiště, na kterém sídlí čtvrtina obyvatelstva celé zeměkoule, je patrný z těchto dat:

V roce 1928 Čína dovezla zboží za 1.195,969.271 taelů. Při průměrném kursu taelu 2 sh 11 1/6 (podle dat čínské celní správy) čili 24.03 Kč činila tedy hodnota čínského dovozu 28.739 milionů korun. Z dovozu připadá na Japonsko 7.583 mil. Kč na Hongkong 5.343 mil. Kč, na Spojené státy americké 4.909 mil. Kč, na Velkou Britanii 2.714 mil. Kč, na Německo 1.327 mil. Kč. Dále následují v pořadí podle svého významu Holandská Indie, Britská Indie, Rusko, Francie, Belgie, Kanada, Italie a Korea s vývojem přesahujícím 300 mil. Kč u každého státu.

Vývoz z Číny činil v r. 1928: 991,354.988 taelů čili 23.822,260.360 Kč a šel v pořadí podle důležitosti do Japonska, Hongkongu, Spojených států amerických, Ruska, Francie a Velké Britanie.

Hlavní předměty vývozu jsou boby a pokrutiny z bobů (4.880 mil. Kč), hedvábí a hedvábné zboží (3.506 mil. fič), kůže (1.244 mil. Kč), vejce (1.050 mil. Kč), dále textilie, vegetabilní aleje; čaj, obilí, bavlna a rudy.

Dovážejí se hlavně bavlněné výrobky (za 4.160 mil. Kč), obilí (za 3.087 mil. Kč), cukr (za 2.370 mil. Kč), minerální oleje (za 2.349 mil. Kč), bavlna (za 1.628 mil. Kč), kovy a minerály (za 1.623 mil. Kč), tabák,a cigarety (za 1.488 mil. Kč), vlněné zboží (za 1.161 mil. Kč) atd.

Přes zmatky, které po řadu let v zemi panují, obchoď neklesá - naopak dovoz v r. 1928 stoupl proti r. 1927 o 183,137.647 taelů čili o 4.398 mil. Kč.

Podíl československého dovozu na čínském obchodě z čínských statistik nelze zjistiti, ježto uvádějí zemi přístavu, z něhož je zboží dováženo, a ne zemi původu zboží.

Podle československých statistik činil náš vývoz do Číny v r. 1927 celkem 46,861.000 Kč a vstoupl v r. 1928 na 113,173.000 Kč.

Hlavní předměty vývozu byly v r. 1928 (v tisících Kč): bavlněné zboží 5.462, vlněné zboží 12.288, hedvábí a hedvábné zboží 3.113 (z toho hedvábí umělé 1.855), zboží konfekční 1.517, papír a papírové zboží 3.217 (z toho novinový papír 2.091), kůže a kožené zboží 3.023 (z toho obuv 2.920), dřevěné zboží 1.058, sklo 4.798, železo a železné zboží 56.775, kovové zboží 5.361 (z toho výrobky z hliníku 4.057), stroje a přístroje 8.109, umělá sladidla 2.361, zápalky 1.851.

Vláda předkládajíc tento návrh oběma sněmovnám Národního shromáždění projevuje po stránce formální přání, by tato předloha byla projednána v poslanecké sněmovně výborem zahraničním a výborem živnostensko-obchodním a v senátě výborem zahraničním a národohospodářským.

Text smlouvy se přikládá ve znění československém a anglickém.

V Praze dne 15. května 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

PŘÁTELSKÁ A OBCHODNÍ SMLOUVA MEZI REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU A REPUBLIKOU ČÍNSKOU.

Republika Československá a republika Čínská přejíce si navázati přátelský poměr mezi oběma státy a usnadniti obchodní styky mezi svými národy, rozhodly se uzavříti přátelskou a obchodní smlouvu založenou na zásadách rovnosti a vzájemného šetření svrchovanosti a jmenovali za tím účelem svými plnomocníky:

President republiky Československé:

pana Jaroslava Hnízdo,

zástupce republiky Československé,

President národní vlády republiky Čínské:

pana Dra Chenting T. Wanga,

ministra zahraničních věcí národní vlády republiky Čínské,

kteří předloživše si své příslušné plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích:

Článek I.

Mezi republikou Československou a republikou čínskou, jakož i mezi jejich národy bude trvalý mír a přátelství.

Článek II.

Vysoké smluvní strany budou míti právo vzájemně vysílati řádně pověřené diplomatické zástupce, kteří budou požívati ve státu, u jehož vlády jsou pověřeni, všech práv, výsad a osvobození všeobecně uznaných mezinárodním právem.

Článek III.

Vysoké smluvní strany budou míti právo vzájemně vysílati generální konsuly, konsuly, místokonsuly a konsulární agenty do všech míst, v nichž jsou zřízeny konsuláty jiných států. Tito konsulární funkcionáři budou požívati zacházení, přiznaného všeobecnou mezinárodní zvyklostí konsulárním funkcionářům téže hodnosti.

Před nastoupením úřadu obdrží výše uvedení konsulární funkcionáři v souhlase s všeobecnou mezinárodní zvyklostí od vlády země, do níž jsou posláni, exequatur, které může býti touto vládou odvoláno.

Vysoké smluvní strany nebudou, s výjimkou honorárních konsuli, jmenovati svými konsulárními funkcionáři osoby zabývající se průmyslem neb obchodem.

Článek IV.

Příslušníci každé z vysokých smluvních stran budou moci na území druhé strany svobodně vstoupiti neb je opustiti, budou-li míti cestovní pasy, udávající jejich národnost, vydané příslušnými úřady vlastní země a vidované příslušnými úřady země určení.

Článek V.

Příslušníci každé z vysokých smluvních stran budou, pokud jde o jejich osoby a majetek, požívati na území druhé strany úplné ochrany zákonů a nařízení. Budou míti právo, podléhajíce zákonům a nařízením země, cestovati, usazovati se, zakládati firmy, nabývati majetku do vlastnictví neb pachtem či nájmem, pracovati a zabývati se průmyslem neb obchodem ve všech místech, v nichž příslušníkům kterékoliv jiné země bude dovoleno tak činiti, a ta stejným způsobem a za týchž podmínek, jako příslušníci kterékoliv jiné země.

Článek VI.

Příslušníci každé z vysokých smluvních stran, jakož i jejich majetek budou na území druhé strany podléhati zákonům a nařízením země, jakož i pravomoci jejích soudů.

V soudním řízení budou míti příslušníci každé z vysokých smluvních stran na území druhé strany svobodný a volný přístup k soudům a budou moci svobodně přibírati advokáty neb zástupce v souhlase se zákony země, a bude-li třeba, mohou býti soudy povoláni na pomoc tlumočníci.

Článek VII.

Příslušníci každé z vysokých smluvních stran na území druhé strany budou platiti daně, dávky a poplatky v souhlase se zákony a nařízeními země. Nicméně však se rozumí, že tyto daně, dávky a poplatky nebudou jiné neb vyšší než jaké platí příslušníci vlastní.

Článek VIII.

Dělníci každé z vysokých smluvních stran budou míti bez rozdílu pohlaví, všechna ulehčení vstupu na území druhé strany a budou, podléhajíce jejím zákonům a ustanovením stejně platným pro všechny cizí dělníky, požívati téhož zacházení a ochrany jako dělníci domácí.

Článek IX.

Příslušníci každé z vysokých smluvních stran budou na území druhé strany zproštěni jakékoliv povinné vojenské služby ať v pozemním vojsku, námořnictvu, letectví, národní gardě či v milici, jakož i všech daní, rekvisicí, poplatků, nucených půjček neb kontribucí jakéhokoliv druhu, uložených náhradou za osobní službu.

Článek X.

Vláda žádné z vysokých smluvních stran nepodrobí příslušníky druhé strany osobním ani domovním prohlídkám, leč v souhlase s platnými zákony a ustanoveními.

Článek XI.

Příslušníci každé z vysokých smluvních stran budou míti právo, podléhajíce zákonům a ustanovením země, poslední vůlí neb jinak volně pořizovati o svém soukromém majetku na území druhé strany.

Zemře-li příslušník jedné z vysokých smluvních stran na území druhé strany, zpraví o tom místní administrativní úřady neprodleně nejbližšího konsulárního zástupce jeho státu. Dozví-li se zmíněný konsulární zástupce o smrti dříve, podá sám příslušnou zprávu místním úřadům.

Zemře-li příslušník jedné z vysokých smluvních stran; budou se záležitosti týkající se pozůstalosti říditi zákony jeho státu. Majetek movitý i nemovitý, zanechaný příslušníkem jedné z vysokých smluvních stran na území strany druhé, bude za pomoci místních úřadů spravován příslušným, konsulárním zástupcem neb jím ustanoveným správcem, v souhlase se zákony státu, jehož byl zemřelý příslušníkem. V případech, kde bylo s určitostí zjištěno, že zemřelý nezanechal podle zákonů svého státu dědice ani posledního pořízení, bude s majetkem naloženo podle zákonů a nařízení státu, na jehož území se nalézá. Pozůstalostní spory vzniklé ve státě, v němž se pozůstalost nachází, budou projednány soudy tohoto státu.

Svršky a cenné předměty, zanechané příslušníkem kterékoliv z vysokých smluvních stran zemřevším na moři neb při průjezdu územím druhé strany, v níž neměl stálého sídla ani trvalého bydliště, budou za účelem dalšího opatření odevzdány beze všech formalit nejbližšímu konsulárnímu zástupci státu, jehož zemřelý byl příslušníkem.

Daně, dávky a poplatky vybírané z pozůstalosti jednou z vysokých smluvních stran od příslušníků strany druhé, nebudou jiné ani vyšší než jaké platí její vlastní příslušníci za podobných okolností.

Článek XII.

Vysoké smluvní strany jsou za jedno, že celní sazebník a všechny věci sem spadající budou upraveny výlučně jejich vlastními zákony.

Dále je shoda v tom, že pokud se tyče cla a s tím souvisejícího oboru, každá z vysokých smluvních stran bude požívati na území druhé strany zacházení, které v žádném případě nebude horší než zacházení, povolené kterékoliv jiné straně.

Příslušníci žádné z vysokých smluvních stran nebudou při dovozu a vývozu pod žádnou záminkou nuceni platiti na území druhé smluvní strany vnitřních dávek a daní jiných neb vyšších, než jaké platí vlastní příslušníci neb příslušníci kteréhokoliv jiného státu.

Článek XIII.

Vlády vysokých smluvních stran nevydají pro zboží, které je jejich plodinou neb výrobkem, při dovozu do území nebo při vývozu z území kterékoliv z nich, žádný zákaz neb omezení, které by se nevztahovalo na totéž zboží, dovážené z neb vyvážené do kteréhokoliv jiného státu.

Vyhražuje se však, že obě vlády mohou kdykoliv vydati zákazy neb omezení dovozu neb vývozu, jde-li o obor související s obranou státu, veřejným zásobováním, veřejnou bezpečností, kulturou, archeologií, státními monopoly, zdravím lidí, domácích zvířat a rostlin, ochranou národního hospodářství a udržením veřejné mravnosti.

Článek XIV.

Zboží vytěžené neb vyrobené na území. jedné z vysokých smluvních stran, provážené územím druhé strany v souhlase se zákony tohoto státu, bude navzájem osvobozeno ode všech průvozních dávek, ať již prochází přímo, nebo je za průvozu skládáno, ukládáno do skladiště neb znovu nakládáno.

Článek XV.

Vnitrozemská a pobřežní plavba na území jedné z vysokých smluvních stran bude uzavřena příslušníkům druhé strany, jakož i jejich plavidlům bez újmy ustanovení mezinárodních smluv o mezinárodních řekách.

Článek XVI.

Čínská vláda dovoluje vjezd a zakotvení všech československých obchodních plavidel v přístavech na čínském pobřeží, otevřených mezinárodnímu obchodu za podmínek obsažených v zákonech čínské vlády, jakož i v přístavních řádech.

Čínská obchodní plavidla budou požívati v československých obchodních přístavech téhož zacházení.

Článek XVII.

Vláda každé z vysokých smluvních stran poskytne ochranu obchodním známkám, nákresům a modelům náležejícím příslušníkům druhé strany, byly-li zapsány u příslušných úřadů státu v souhlase s jeho zákony a nařízeními. Jakékoliv napodobení neb padělání bude zakázáno a trestáno podle zákon.

Článek XVIII.

Vysoké smluvní strany jsou za jedno, že ustanovení, obsažená v této smlouvě a týkající se práv a povinností příslušníků každé z vysokých smluvních stran, budou se též vztahovati na právnické osoby uznané jako takové zákony druhé strany, leč by práva a povinnosti, o něž jde, byly takového rázu, že by se mohly vztahovati pouze na osoby fysické.

Článek XIX.

Tato smlouva bude v platnosti po dobu tří let, počínaje 15-tým dnem od výměny ratifikačních listin. Šest měsíců před uplynutím této lhůty může kterákoliv ze smluvních stran uvědomiti druhou stranu o svém přání smlouvu revidovati nebo zrušiti. Neučiní-li tak žádná z obou smluvních stran včas, zůstane smlouva nadále v platnosti, avšak s podmínkou, že kdykoliv po uplynutí tříleté lhůty může kterákoliv strana uvědomiti druhou stranu o svém přání revidovati neb zrušiti smlouvu, která se pak stane neplatnou 6 měsíců po tomto vyrozumění.

Článek XX.

Tato smlouva je sepsána v jazycích československém, čínském a anglickém. V případě jakéhokoliv rozporu ve výkladu smysl vyjádřený v anglickém textu bude směrodatným.

Článek XXI.

Tato smlouva bude vysokými smluvními stranami v souhlase s jejich zákonnými ustanoveními pokud možno nejdříve ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Nankinu.

Čemuž na svědomí jmenovaní plnomocníci tuto smlouvu dvojmo podepsali a připojili k ní své pečeti.

Dáno v Nankinu dne dvanáctého února roku tisícího devítistého třicátého, což odpovídá dvanáctému dni druhého měsíce devatenáctého roku Čínské republiky.

L. S. JAR. HNÍZDO v. r.

L. S. CHENGTING T. WANG v. r.