Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	2. zasedání.

441.

Vládní návrh,

jímž předkládají se Národnímu shromáždění

Dohody a Ujednání podepsané dne 20. ledna 1930 v Haagu.

Návrh usnesení.

Národní shromáždění Československé republiky souhlasí s těmito Dohodami, podepsanými dne 20. ledna 1930 v Haagu:

1. Dohodou s Německem,

2. Dohodou s Rakouskem,

3. Dohodou s Československem.

Důvodová zpráva.

Na základě usnesení zástupců Velké Britanie, Francie, Italie, Belgie, Japonska a Německa ze 16. září 1928 v Ženevě byl ustaven výbor znalců, který měl zkoumati možnosti konečné finanční likvidace války. Výbor ten sešel se v Paříži v únoru roku 1929, skončil své práce dne 7. června 1929 a předložil svoji zprávu, která jest nazývanou "plánem Youngovým". Ježto tento plán byl jen nezávazným projevem názorů finančních znalců, bylo třeba, aby byl přijat zúčastněnými vládami a tak tvořil právní základ zamýšlené finanční likvidace války. Proto byla svolána konference do Haagu, jíž zúčastnily se však nejen shora uvedené Mocnosti zvoucí, nýbrž byly k ní přizvány i všechny druhé Mocnosti, které měly finanční pohledávky z mírových smluv druhých, aby tak rázem byly vyřízeny všechny finanční otázky, vyplývající z mírových smluv. První konference v Haagu usnesla se sice na zásadním přijetí Youngova plánu, nemohla však pro krátkost času vyříditi všechny složité otázky související s finanční likvidací války. Proto byla svolána v lednu 1930 druhá konference do Haagu, která skončila své práce dne 20. ledna 1930 podpisem těchto Dohod a Ujednání:

1. Dohody s Německem,

2. Dohody s Rakouskem,

3. Dohody s Československem,

4. Dohody s Bulharskem,

5. Ujednání mezi Mocnostmi věřitelskými (Německo),

6. Ujednání mezi Mocnostmi věřitelskými (Rakousko, Maďarsko, Bulharsko, poplatek za osvobození).

1. Dohoda s Německem tvoří s plánem Youngovým ze dne 7. června 1929 a s protokolem I. konference v Haagu ze dne 31. srpna, 1929 dohromady t. zv. "Nový plán", jenž znamená úplné a konečné vyřešení všech finančních otázek vzniknuvších pro Německo z války. Platy, jež se Německu tímto plánem ukládají, jsou forfaiterní, takže nad ně od Německa z titulu mírových smluv již ničeho více nemůže býti požadováno. Čl. III B, b) obsahuje všeobecnou renunciaci signatárních mocností na jakékoliv pohledávky, jež by mohly býti proti Německu uplatňovány mimo platy shora uvedené a čl. III. C, a) obsahuje zřeknutí se práva na další likvidaci německého majetku, pokud ve smyslu bodu d) téhož článku nebyl výkon likvidačního práva upraven úmluvou zvláštní.

Přílohy I. až XI. se nedotýkají v ničem práv a zájmů Československé republiky. Příloha XII. však obsahuje předpisy o rozhodčím řízení, jež může se státi praktickým nejen v poměru mezi Československem a Německem, ve kterém se takto mimo všeobecné řízení rozhodčí stanovené odst. 2., čl. 1, lokarnské úmluvy zavádí rozhodčí řízení zvláštní, ale i v poměru k Rakousku, Bulharsku a Maďarsku, pro nějž obdobně platí.

2. Článek I. Dohody s Rakouskem obsahuje definitivní škrtnutí rakouských reparací a všech jiných z mírové smlouvy St. Germainské vyplývajících závazků s výhradou ustanovení čl. IV., jakož i zrušení generálního zástavního práva zajištěného podle čl. 197 St. Germ. na veškerém majetku a příjmech Rakouska.

Článek II. prohlašuje za skončené vztahy mezi reparační komisí a Rakouskem ode dne, kdy Dohoda stane se účinnou. Rakousko bude nadále osvobozeno od placení příspěvků na vydržování reparační komise. Reparační účet rakouský se uzavře a odpadá nadále. Na tomto reparačním kontě měla býti, jak známo, Rakousku připsána k dobru hodnota převzatých státních statků podle čl. 208 St. Germ.

Článek III. obsahuje likvidaci minulosti: všechny dosud nevyrovnané vzájemné pohledávky vyplývající z mírové smlouvy St. Germ., z příměří nebo z válečných opatření v poměru mezi Rakouskem a signatárními mocnostmi nebo mezi příslušníky rakouskými a mezi signatárními mocnostmi a navzájem mezi příslušníky těchto mocností a Rakouskem prohlašují se za navzájem vyrovnané. Jsou to především t. zv. dluhy administrativní bývalého eráru, o jejichž placení bylo s Rakouskem po celá léta, posledně v Paříži a Haagu, bezvýsledně jednáno. Nyní je Rakousko definitivně zbaveno povinností tyto dluhy platiti. Ovšem vzájemné pohledávky mezi příslušníky rakouskými a příslušníky signatárních mocností nejsou touto Dohodou dotčeny.

Článek IV. tvoří výjimku z ustanovení čl. I. potud, že ponechává v platnosti dohody sjednané mezi Rakouskem a signatárními mocnostmi podle mírové smlouvy a smluv ji doplňujících jakož i pohledávky z nich vyplývající. Jsou to zejména úmluvy: o poštovní spořitelně vídeňské, o pensích o nadacích a kolektivitách, o ústavech sociálního pojištění atd. Tyto úmluvy budou provedeny.

Článek V. zastavuje další účinnost čl. 249 mírové smlouvy St. Germ. o právu vítězných mocností likvidovati t. zv. nepřátelský majetek, t. j. soukromý majetek rakouských příslušníků. Pokud tedy tento majetek v době účinnosti Dohody nebude ještě likvidní nebo zlikvidovaný, bude uvolněn.

V článku VI. je vyslovena zrušení (anulace) všech pohledávek, které měly proti sobě navzájem bývalé ústřední mocnosti (Rakousko, Německo, Maďarsko a Turecko) a které podle čl. 213 St. Germ., 261 Vers., 196 Trian. a 145 Neuilly byly povinny postoupiti vítězným mocnostem.

Podle článku VII. není Dohoda na újmu ujednáním o rakouské sanační půjčce z roku 1923, ani t. zv. rakouským pomocným bonům za reliefní dluhy, ani čl. 203 St. Germ. o předválečných dluzích.

Případné spory mezi smluvními stranami přiděluje článek VIII. rozhodčímu soudu zřízenému haagskou dohodou s Německem z 20. ledna 1930 a tou obměnou, že na místa německého soudce nastoupí soudce rakouský.

3. Dohodou (arrangement) mocností spojených a přidružených ze dne 10. září 1919 podepsanou v St. Germainu současně s mírovou smlouvou St. Germainskou, bylo Československu, Polsku, Rumunsku a Jugoslávii uloženo zaplatiti. jakožto příspěvek na náklady spojené s osvobozením území bývalého mocnářství rakouskouherského (contribution aux dépenses de libération) částky, jejichž výše nepřekročí 1.500,000.000 franků ve zlatě. Podíly na jednotlivé státy vypadávající nebyly tam ještě stanoveny; bylo jen řečena, že budou určeny podle analogie čl. 203 mírové smlouvy St. Germainské, t. j., že měřítkem budou průměrné státní důchody příslušných území ve finančních letech 1911-1913. Československu však nesmělo býti uloženo v žádném případě více nežli....... 750,000.000 zlatých franků. Separátním ujednáním s Italií z téhož dne bylo uloženo i Italii zaplatiti jistou, zatím číselně neurčenou část tohoto příspěvku.

Přesné podíly příspěvku (v praksi vešel ve zvyk ne zcela případný název liberační poplatek čili poplatek za osvobození) určila reparační komise podle kriterií shora uvedených teprve rozhodnutím ze dne 4. listopadu 1924, č. 2991, vyměřivši Československu plných 750,000.000-, Polsku 225,495.000-, Rumunsku 235,140.000-, Jugoslávii 178,035.000 a Italu 59,252.000 zl. franků.

Čl. 3. Dohady z r. 1919 stanovil možnost kompensace tohoto příspěvku a hodnoty za státní majetek (čl. 208 St. Germain, 191 Trianon) S reparačními nároky příslušných států.

Na konferenci v Haagu byl Polsku, Rumunsku, Jugoslávii a Italu příspěvek úplně zkompensován (odepsán) s reparačními nároky těchto států, Československu byl dohodou z 20. ledna 1930 snížen na roční anuitu 10 milionů zlatých marek (okrouhle 80 milionů Kč) placenou po 37 let. První anuita je splatna celá dne 15. března 1930, další anuity pak jsou splatny v půlročních splátkách po 5 milionech marek dne 1. července a 1. ledna každého roku, poslední dne 1. ledna 1906. Dnešní hodnota těchto anuit činí při 6% diskontu 147,367.803 Mk čili (kurs 807) 11893 mil. Kč čili. (kurs 66) okrouhle 181 milionů zl. franků, při diskontu 5% pak 167,112.873 Mk, čili 13486 miliónů Kč čili okrouhle 200 milionů zl. franků.

Lze tedy říci, že původní příspěvek byl snížen na 25% resp. na 27%.

Anuity budou placeny v librách sterlingů podle středního kursu ze tří dnů přede dnem splatnosti u Banky pro vyrovnání mezinárodních platů (Banque des Réglements internationaux), která je připíše k dobru státům majícím právo na reparace podle ustanovení příslušných dohod haagských.

Čl. 3. Dohody zakládá jednostrannou renunciaci věřitelských mocností vůči republice Československé na všechny pohledávky, jež by z titulů mírových smluv, dohody z 10. září 1919 a všech smluv je doplňujících mohly býti proti ČSR uplatňovány.

4. Dohoda s Bulharskem určuje výši jeho reparačních platů až do roku 1966; rozvrženy jsou takto:

1. dubna 1930:5,000.000.- zl. franků,

od 1. dubna 1930 do 31. března 1940 ročně 10,000.000.- zl. fr.,

od 1. dubna 1940 do 31. března 1950 ročně 11,500.000.- zl. fr.,

od 1. dubna 1950 do 31. března 1966 ročně 12,515.238.- zl. fr.

Generální zástavní právo na všechny statky a příjmové zdroje Bulharska se ruší a zavádí se pouze služba zvláštních záruk, jež mají krýti 150%, částek nutných k zaplacení každé roční splátky. V případě sporu o výkladu a provádění této Dohody platí obdobně ustanovení přílohy XII Dohody s Německem.

5. Ujednání mezi věřitelskými mocnostmi o rozdělení německých reparací opakuje znovu zásadu o forfaitu německých reparačních platů. V dalším pak řeší všechny dosud pendentní otázky vznikající z provádění mírové smlouvy Versailleské a Dawesova plánu a obsahuje přechodná ustanovení nutná k hladkému převodu reparačních platů na nový system daný Novým plánem.

6. Ujednání mezi věřitelskými mocnostmi o tak zv. východních reparacích obsahuje především osvobození od jakéhokoliv placení náhrady za nabyté státní statky a za dodávky in natura. Mírové smlouvy ustanovily (čl. 208 St. Germain, čl. 121 Trianon, čl. 256 Vers.), že státy přejímající území bývalého mocnářství Rakousko-uherského a říše Německé nabývají s tímto územím i všech na něm ležících statků a všeho majetku vlády rakouské, uherské, německé i států německých, počítajíc v to všechny statky korunní i soukromý majetek bývalých panovnických rodin. Avšak hodnota těchto statků a majetků po srážce všech dluhů zajištěných a jisté části (kterou měla určiti komise reparační) dluhů nezajištěných měla býti vyceněna komisí reparační a připsána k tíži státu nabývajícího a k dobru Rakouska, pokud se týče Maďarska a Německa na reparačním účtu.

Reparační komise pověřila provedením ocenění statků (evaluace) zvláštní výbor (Comité des biens cédés) v Paříži pozůstávající ze zástupců Anglie, Francie, Italie a t. zv. zástupce společného (délégué commun), který hájil zájmy států cessionářských. Předsedou byl Francouz. Komité provádělo ocenění státního majetku převzatého cessionářskými státy z území bývalého Rakousko-Uherska za účasti cessionářských států i Rakouska a Maďarska počínajíc r. 1921 a skončilo svoje práce r. 1925. Nedospělo však k u nesení jednomyslnému. Byly odhady tři: odhad většiny (anglo-francouzský), odhad italský (minoritní votum doporučující odhad vyšší) a odhad delegáta společného který podal minoritní votum za státy cessionářské. Odhad většiny komitétu nebyl ještě definitivní; byl to jen návrh podaný reparační komisi, která měla rozhodnouti, jak o něm, tak i o námitkách cessionářských států a o vyšším odhadu delegáta italského. česko slovensko odhadu většiny (ovšem ani italského) nikdy neuznala a reparační komise se k rozhodnutí již nedostala.

Oceněním státního majetku, jehož nabylo Polsko a Československo na území převzatém od říše Německé, nezabývalo se jmenované komité, nýbrž komise reparační, resp. její právní odbor (service juridique). Tento odbor ocenil podle čl. 256 Versailles převzatý státní majetek na území Hlučínska částkou 6,518.028 zl. marek. Také toto ocenění nebylo definitivní; reparační komise o něm nerozhodla, ale zatížila republiku Československou předběžně částkou určenou právním odborem na tak zv. vyčkávacím účtu (compte d'attente) ve prospěch reparací německých.

Vedle tohoto břemene evaluačního byla československo na témže vyčkávacím účtu zatíženo ještě dalšími dluhy z titulu dodávek (livraison en nature)

a) za labský, oderský a dunajský lodní park převzatý od Německa podle čl. 339 Versailles částkou zl. M. 10,256.476.90;

b) za železniční materiál (armističní) dodaný před 1. květnem 1921 částkou zl. M. 6,848.295.30.

Na konferenci haagské byly dluhy států cessionářských z titulu evaluace a dodávek bezvýjimečně škrtnuty.

V dalším pak Ujednání mezi věřitelskými Mocnostmi o t. zv. východních reparacích rozvrhuje jednak poplatek za osvobození uložený Československu ve výši 10,000.000 zl. M. ročně, jednak reparační platy maďarské a bulharské. Z obou posledních nabývá Česko slovenská republika 1%. Ujednání zdůrazňuje, že placení jest forfaitérní a zprošťuje povinnosti jakéhokoliv dalšího placení z titulu mírových smluv.

V Dohodě s Německem, Rakouskem a Československem byly převzaty některé závazky, o nichž mohlo by býti sporno, zda z nich neplynou břemena ve smyslu § 64, bod 1, věta třetí Ústavní listiny; proto se předkládají Národnímu shromáždění k projevení souhlasu. U Dohody s Bulharskem a u obou Ujednání mezi věřitelskými Mocnostmi není těchto podmínek; předkládají-li se i tyto smlouvy, činí pse tak jen se zřetelem na souvislost s ostatními předloženými akty a k jich bližšímu vysvětlení.

Vláda vyslovuje přání, aby tento vládní návrh byl v obou sněmovnách přikázán výboru zahraničnímu a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší, ježto ratifikace těchto Dohod a Ujednání se strany Československé republiky v době nejkratší jest žádoucí, aby Nový plán stal ae co nejdříve mezinárodně účinným.

V Praze, dne 15. května 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Příloha k číslu 441

DOHODY A UJEDNÁNÍ

PODEPSANÉ V HAAGU

DNE 20. LEDNA 1930

MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ V PRAZE

A. PŮVODNÍ TEXTY

B. ČESKÝ PŘEKLAD

AGREEMENT.

The Representatives of Germany, Belgium, France, Great Britain, Italy and Japan, meeting at Geneva on the 16th September, 1928, expressed their determination to make a complete and final settlement of the question of reparations and, with a view to attaining this object, provided for the constitution of a Committee of Financial Experts.

With this object the Experts met at Paris and their report was made on the 7th June, 1929. Approval in principle was given to this report by The Hague Protocol of the 31st August, 1929.

The duly authorised representatives of the Government of the German Reich, the Government of His Majesty the King of the Belgians, the Government of the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland, the Government of Canada, the Government of the Commonwealth of Australia, the Government of New Zealand, the Government of the Union of South Africa, the Government of India, the Government of the French Republic, the Government of the Greek Republic, the Government of His Majesty the King of Italy. the Government of His Majesty the Emperor of Japan, the Government of the Republic of Poland, the Government of the Republic of Portugal, the Government of His Majesty the King of Roumania, the Government of the Czechoslovak Republic and the Government of his Majesty the King of Jugoslavia.

Have reached the following agreement:

Article I.

The Experts Plan of the 7th June, 1929, together with this present Agreement and the Protocol of the 31st August, 1929 (all of which are hereinafter described as the New Plan) is definitely accepted as a complete and final settlement, so far as Germany is concerned, of the financial questions resulting from the War. By their acceptance the Signatory Powers undertake the obligations and acquire the rights resulting for them respectively from the New Plan.

The German Government gives the Creditor Powers the solemn undertaking to pay the annuities for which the New Plan provides in accordance with the stipulations contained therein.

Article II.

As from the date when the New Plan is put into execution as provided in the final clause of this present Agreement, Germanys previous obligation is entirely replaced, except in respect of the German External Loan 1924, by the obligation laid down in the New Plan. The payment in full of the annuities there mentioned, in so far as the same are due to the Creditor Powers, is accepted by those Powers as a final discharge of all the liabilities of Germany still remaining undischarged, referred to in Section XI of Part I of the Dawes Plan as interpreted by the decisions of the Interpretation Tribunal set up under the London Agreement of the 30th August, 1924.

Article III.

A. The signatory Governments recognise that the accounts between the Reparation Commission and Germany relating to transactions prior to the period of the Dawes Plan, together with all accounts involving credits to Germany, either now or in the future, against the original capital debt are henceforth obsolete and without practical effect and declare them closed in their present condition.

B. (a) In execution of paragraph 143 of the Experts Report of the 7th June, 1929, on the understanding that the following declaration is to be considered as a full compliance with the requirements of that paragraph as to a waiver, Germany declares that she waives every claim as defined by the following list, whether for a payment or for property, which she may have addressed or might hereafter address to the Reparation Commission or to any Creditor Power signatory of the present Agreement for any transaction prior in date to the signature of this Agreement, connected with the World War, the Armistice Conventions, the Treaty of Versailles or any agreements made for their execution:

(1) claims relating to property or pecuniary rights of prisoners of war in so far as they have not already been settled by special agreements;

(2) claims seeking to obtain the reimbursement of payments made under paragraph 11 of the Annex to Article 296 of the Treaty of Versailles;

(3) claims relating to loans issued by the former German Colonies;

(4) any claims, whether for a payment or for property, which the German Government has presented or might present for its own account other than State claims notified, under the clearing procedure provided for under Articles 296 and 72 of the Treaty of Versailles, by the Creditor to the Debtor Office.

(b.) By way of reciprocity the Creditor Powers accept in conformity with the recommendation of paragraph 96 of the Experts Report of the 7th June, 1929, the payment in full of the annuities fixed thereby as a final discharge of all the liabilities of Germany still remaining undischarged and waive every claim additional to those annuities, either for a payment or for property, which has been addressed or might be addressed to Germany for any past transaction falling under the same heads of claim as those appearing under (1) to (4) above.

(c.) The provisions of the present Article do not affect the execution of agreements later in date than the 10th January, 1920, for the abandonment of the liquidation of German private property, rights or interests or the restitution either of those properties, rights or interests or the proceeds of their liquidation.

C. (a.) The Creditor Governments undertake, as from the date of the acceptance of the Experts Report of the 7th June, 1929, to make no further use of their right to seize, retain and liquidate the property, rights and interests of German nationals or companies controlled by them, in so far as not already liquid or liquidated or finally disposed of, including the rights of the signatory Creditor Powers under Article 306, paragraphs (5), (6) and (7) of the Treaty of Versailles.

(b.) The execution of this undertaking twill be regulated by special agreements between the German Government and each of the Governments concerned.

(c.) The Signatory Governments will use every effort to clear up definitely all outstanding questions relating to the execution of this undertaking within one year after the coming into force of the New Plan.

(d.) This undertaking has no application in cases where special settlements have already been made.

D. All or some of the questions mentioned in the present Article as to the waiver of claims and the cessation of liquidation are governed, as between the German Government on the one hand and the following Governments respectively on the other hand, by the Agreements concluded on the following dates, that is to say: Belgium, 13th July, 1929 and 16th January, 1930; Great Britain, 28th December, 1929; Canada 14th January, 1930; Commonwealth of Australia, 17th January, 1930; New Zealand, 17th January, 1930; France, 31st December, 1929; Italy, 20th January, 1930; Poland, 31st October, 1929.

Article IV.

From and after the date on which the New Plan comes into force, the Office for Reparation Payments and the organisations in Berlin connected therewith shall be abolished and the relations with Germany of the Reparation Commission shall come to an end.

Under the regime of the New Plan only those of the functions of these organisations the maintenance of which is necessitated by the New Plan will continue in existence; these functions will be transferred to the Bank for International Settlements by the "Small Special Committee"; the Bank for International Settlements will exercise them within the conditions and limits of the New Plan in conformity with the provisions of its Statutes.

Under the regime of the New Plan the powers of the Creditor Powers in relation to Germany will be determined in accordance with the provisions of the Plan.

In regard hereto the Representatives of the Belgian, British, French, Italian and Japanese Governments and the Representatives of the German Government have made the declarations contained in Annex I.

The other measures necessary in view of the change from the present system to that of the New Plan, are those provided for in Annex II.

Article V.

The annuities mentioned in the present Agreement include the amounts required for the service of the German External Loan, 1924. These annuities do not include the amounts which the Experts Plan of the 7th June, 1929, assigns to the United. States of America.

Article VI.

The Contracting Parties recognise the necessity, with a view to putting into force the New Plan, of the constitution of the Bank for International Settlements. They recognise the corporate existence of the Bank to take effect as soon as it is constituted in accordance with the Statutes annexed to the law incorporating the Bank which is the subject of the Convention concluded with the Government of the Swiss Confederation.

Article VII.

The Government of the Reich will deliver to the Bank for International Settlements, as Trustee for the Creditor Powers, the Debt Certificate referred to in Annex III.

Further, the German Government guarantees that the German Railway Company (Deutsche Reichsbahngesellschaft) will deliver to the Bank for International Settlements the Certificate mentioned in Annex IV.

Article VIII.

With a view to facilitating the successful working of the New Plan the German Government declares spontaneously that it is firmly determined to make every possible effort to avoid a declaration of postponement and not to have recourse thereto until it has come to the conclusion in good faith that Germanys exchange and economic life may be seriously endangered by the transfer in part or in full of the postponable portion of the annuities. It remains understood that Germany alone has authority to decide whether occasion has arisen for declaring a postponement as provided by the New Plan.

Article IX.

The German Government undertakes to take the measures necessary for the enactment of the special laws required for the application of the New Plan, that is to say

(a) the law for the amendment of the Bank Law of the 30th August, 1924, in accordance with Annex V;

(b) the law for the amendment of the law of the Deutsche Reichsbahngesellschaft, in accordance with Annex VI.

These laws may only be amended in the conditions and in accordance with the procedure laid down by Annexes Va and VIa.

The German Government further undertakes to apply the provisions contained in Annexes VII and XI relating to the assignment of the proceeds of certain taxes by way of collateral security for the service of the several parts of the German annuities.

Article X.

The Contrancting Parties will take in their respective territories the measures necessary for securing that the funds and investments of the Bank, resulting from the payments by Germany, shall be freed from all national or local fiscal charges.

The Bank, its property and assets, and also the deposits of other funds entrusted to it, on the territory of, or dependent on the administration of, the Parties shall be immune from any disabilities and from any restrictive measures such as censorship, requisition, seizure or confiscation, in time of peace or war, reprisals, prohibition or restriction of export of gold or currency and other similar interferences, restrictions or prohibitions.

Article XI.

The Governments of the Creditor Powers have settled the text of a Trust Agreement, appearing in Annex VIII, for the receipt, management and division of the German annuities.

The Bank for International Settlements upon its establishment will be invited to give its adhesion to the Agreement, and the Governments referred to will appoint Delegates with the powers necessary to sign.

The German Government declares that it has been informed of the text of the Agreement.

Article XII.

The system of deliveries in kind will be governed by the provisions contained in Annex IX hereto and in the second Annex to the Protocol of the 31st August, 1929.

The methods of administering the law of Great Britain entitled "The German Reparation (Recovery) Act 1921" and the levy on German imports into France have been settled by Agreements between the German Government on the one hand and the British and French Governments respectively on the other; the text of these Agreements is set out in Annex X.

Article XIII.

The German Government confirms all the priorities, securities and rights hitherto created for the benefit of the German External Loan, 1924, and declares that nothing in the New Plan or in consequence of the termination of the Dawes Plan, diminishes or varies the nature and extent of its prior obligations and engagements assumed under the General Bond securing said Loan, all of which are preserved in their integrity. The Governments of the other Signatory Powers similarly confirm and recognise the absolute prior position of the service of the German External Loan, 1924, and declare, in so far as they are concerned, that all the priorities, securities and rights hitherto granted said Loan remain unimpaired including those under the London Protocol dated 30th August, 1924. In particular, but without limiting the foregoing general declarations, the Governments of the German Reich and of the other Signatory Powers recognise that the specific first prior charge for the benefit of the said Loan continues to attach to all payments hereafter to be made by Germany for Reparation or other Treaty costs, including not only the non-postponable portion of the German annuities to be paid into the Annuity Trust Account but also the postponable portion of the German annuities to be paid into the Annuity Trust Account; and the said Powers accordingly agree that the amounts currently required for the service of said Loan shall be paid out of said annuities to, or upon the order of, the Trustees of said Loan in priority to any other disbursements made therefrom. The Government of the German Reich further accepts and confirms the provisions for the security of the German External Loan, 1924, which are contained in Annex XI, of which the English text is alone authentic.

Article XIV.

The Creditor Powers recognise that their acceptance of the solemn undertaking of the German Government replaces all controls, special securities, pledges or charges existing at the present time, with the exception of those specially mentioned in Article XIII and in Annexes VI. VII and XI.

Article XV.

1. Any dispute, whether between the Governments signatory to the present Agreement or between one or more of those Governments and the Bank for International Settlements, as to the interpretation or application of the New Plan shall, subject to the special provisions of Annexes I, Va, VIa and IX be submitted for final decision to an arbitration tribunal of five members appointed for five years, of whom one, who will be the Chairman, shall be a citizen of the United States of America, two shall be nationals of States which were neutral during the late war; the two other shall be respectively a national of Germany and a national of one of the Powers which are creditors of Germany.

For the first period of five years from the date when the New Plan takes effect this Tribunal shall consist of the five members who at present constitute the Arbitration Tribunal established by the Agreement of London of the 30th August, 1924.

2. Vacancies on the Tribunal, whether they result from the expiration of the five yearly periods or occur during the course of any such period, shall be filled, in the case of a member who is a national of one of the Powers which are creditors of Germany, by the French Government, which will first reach an understanding for this purpose with the Belgian, British, Italian and Japanese Governments; in the case of the member of German nationality, by the German Government; and in the cases of the three other members by the six Governments previously mentioned acting in agreement, or in default of their agreement, by the President for the time being of the Permanent Court of International justice.

3. In any case in which either Germany or the Bank is plaintiff or defendant, if the Chairman of the Tribunal considers, at the request of one or more of the Creditor Governments parties to the proceedings, that the said Government or Governments are principally concerned, he will invite the said Government or Governments to appoint-and in the case of more Governments than one by agreement-a member, who will take the place on the Tribunal of the member appointed by the French Government.

In any case in which, on the occasion of a dispute between two or more Creditor Governments, there is no national of one or more of those Governments among the Members of the Tribunal, that Government or those Governments shall have the right to appoint each a Member who will sit on that occasion. If the Chairman considers that some of the said Governments have a common interest in the dispute, he will invite them to appoint a single member. Whenever, as a result of this provision, the Tribunal is composed of an even number of members, the Chairman shall have a casting vote.

4. Before and without prejudice to a final decision, the Chairman of the Tribunal, or, if he is not available in any case, any other Member appointed by him, shall be entitled, on the request of any Party who makes the application, to make any interlocutory order with a view to preventing any violation of the rights of the Parties.

5. In any proceedings before the Tribunal the Parties shall always be at liberty to agree to submit the point at issue to the Chairman or any one of the Members of the Tribunal chosen as a single arbitrator.

6. Subject to any special provisions which may be made in the Submission provisions which may not in any event affect the right of intervention of a Third Party-the procedure before the Tribunal or a single arbitrator shall be governed by the rules laid down in Annex XII.

The same rules, subject to the same reservation, shall also apply to any proceedings before this Tribunal for which the Annexes to the present Agreement provide.

7. In the absence of an understanding on the terms of Submission, any Party may seize the Tribunal directly by a proceeding ex parte, and the Tribunal may decide, even in default of appearance, any question of which it is thus seized.

8. The Tribunal, or the single arbitrator, may decide the question of their own jurisdiction, provided always that, if the dispute is one between Governments and a question of jurisdiction is raised, it shall, at the request of either Party, be referred to the Permanent Court of International justice.

9. The present provisions shall be duly accepted by the Bank for the settlement of any dispute which may arise between it and one or more of the signatory Governments as to the interpretation or application of its Statutes or the New Plan.

Final Clause.

M. Henri Jaspar, Prime Minister of Belgium, as Chairman of the Hague Conference of 1930, will deliver to each of the signatory Governments a certified copy of the present Agreement (which expression here, and in all places where the context admits, includes the Annexes hereto) immediately after signature. The French and English texts are both, in the absence of special provision to the contrary, authentic, provided that, for the Certificates mentioned in Article VII and the German Laws mentioned in Article IX of the present Agreement the German text, and for the provisions of Annex XI the English text, alone will be authentic.

The present Agreement shall be ratified and the deposit of ratifications shall be made at Paris with the French Government. The Powers of which the seat of government is outside Europe will be entitled merely to inform the French Government through their diplomatic representatives at Paris that their ratification has been given; in that case they must transmit the instrument of ratification as soon as possible.

The New Plan will come into force and will be considered as having been put into execution on the date on which the Reparation Commission and the Chairman of the Kriegslastenkommission have agreed in reporting:

(1.) The ratification of the present Agreement by Germany and the enactment of the German laws in accordance with the relative Annexes.

(2.) The ratification of the present Agreement by four of the following Powers, that is to say, Belgium, Great Britain, France, Italy and Japan.

(3.) The constitution of the Bank for International Settlements and the acceptance by the Bank of the undertakings by it for which the present Agreement provides, and also its receipt of the Certificate of the German Government and the Certificate of the German Railway Company as provided in Annexes III and IV.

The report of the Reparation Commission shall require a unanimous vote of the members of the Commission as constituted for the purposes of the Treaty of Versailles when a question concerning Germany is under consideration, the Japanese Delegate nevertheless taking part in the discussion and giving his vote.

The report of the Reparation Commission and the Chairman of the Kriegslastenkommission will be notified to all the Powers signatory of the present Agreement.

Provided always that the substitution of the obligations and annuities of the New Plan for those of the Experts Plan of the 9th April, 1924, shall date from the 1st September, 1929, regard being had to the provisions of The Hague Protocol of the 31st August, 1929, and of Annex II to the present Agreement.

The present Agreement will come into force for each Government other than the four of those mentioned above by name who first ratify, on the date of notification or deposit of ratification.

Provided always that any such ratification shall have the same effect as if it had taken place before the report of the Reparation Commission and the Chairman of the Kriegslastenkommission.

The French Government will transmit to all the signatory Governments a certified copy of the proces-verbaux of the deposit.

Done in a single copy at The Hague, the 20th day of January, 1930.

CURTIUS.

WIRTH.

SCHMIDT.

MOLDENHAUER.

HENRI JASPAR.

PAUL HYMANS.

E. FRANCQUI.

PHILIP SNOWDEN.

PETER LARKIN.

GRANVILLE RYRIE.

E. TOMS.

PHILIP SNOWDEN.

PHILIP SNOWDEN.

HENRI CHÉRON.

LOUCHEUR.

N. POLITIS.

J. G. POLITIS.

A. MOSCONI.

A. PIRELLI.

SUVICH.

M. ADATCI.

K. HIROTA.

J. MROZOWSKI.

R. ULRICH.

TOMAZ FERNANDES.

G. G. MIRONESCO.

N. TITULESCO.

J. LUGOSIANO.

AL. ZEUCEANO.

Dr. EDUARD BENEŠ.

STEFAN OSUSKÝ.

Dr. V. MARINKOVITCH.

CONST. FOTITCH.