Zákonem o dávce z majetku a z přírůstku na majetku z 8. dubna 1920 č. 309 stanoveny byly mimo jiné zásady o předmětu dávky a o její výši a sice tak, že pro výši dávkou povinného jmění jest rozhodný stav 1. března 1919 (§ 6) a že zásadně pro ocenění součástek jmění jest rozhodnou obecná prodejní cena (§ 10).

Zákonem náhradovým čís. 329 z roku 1920 bylo stanoveno v § 41, že náhradou (přejímací cenou) za převzatý pozemkový majetek jest cena jeho, vyplývající z průměru cen v letech 1913 až 1915 při prodeji statků z volné ruky v rozloze přes 100 ha.

Pro soubory přes 1000 ha stanovil zákon v § 42 srážky z takto vyšetřené ceny, jdoucí od 5% do 40%.

Tak se stalo, že pro dávku z majetku a z přírůstku mohl býti soubor pozemků odhadnut výše, nežli podle zákona náhradového. Nesrovnalost mohla záležeti v tom, že by majiteli souborů pozemkových byla vyměřena dávka z většího obnosu, nežli který měl obdržeti náhradou od státu podle zákona náhradového v ceně přejímací.

K odstranění této nesrovnalosti ustanovil zákon č. 323 z r. 1921 v § 1, že se osobě dávkou povinné odepíše poměrná část dávky, vyplývající z rozdílu mezi hodnotou, určenou podle zákona o dávce z majetku a z přírůstku a hodnotou záležející v ceně přejímací podle zákona náhradového.

Podmínkou bylo, že zabraný majetek byl státem převzat do 10 let počínajíc 8. května 1920. K částečné úhradě ztrát, které vzniknou takovými odpisy, měl podle § 5 zákona o dávce přispívati Státní pozemkový úřad do 8. května 1930 15% přejímací ceny.

Lhůta 10 let sice uplynula, ale dosud nebyl státem převzat veškeren majetek pozemkový. Kdyby lhůta nebyla zákonem prodloužena, přišel by stát jednak o 15% odváděných Státním pozemkovým úřadem k účelu dávky z majetku, jednak by majitelé souboru pozemků, které budou převzaty, po jejím uplynutí byli postiženi přísněji, nežli ti, jejichž statky byly převzaty.

Z důvodů daňové spravedlnosti a důvodů fiskálních podala vláda návrh zákona, jímž se lhůta ta prodlužuje o 3 roky v předpokladu, že do té doby bude převzetí zabraného majetku skončeno.

Výbor rozpočtový uznal navrhovanou změnu důvodnou a doporučuje poslanecké sněmovně vládní osnovu zákona beze změny ku schválení.

V Praze, dne 14. května 1930.

ze dne............. 1930,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

V § 1, odst. 1. a § 3, odst. 1. zák. č. 323/1921 Sb. z. a n. stanovená desetiletá lhůta prodlužuje se na třináctiletou.

§ 2.

Ustanovení § 5, odst. 1. zák. č. 323/1921 Sb. z. a n.. mění se tak že na místo tam stanoveného data "8. května 1930" nastupuje datum "8. května 1933".

§ 3.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 9. května 1930; provedením jeho pověřuje se ministr financí.