Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	2. zasedání.

430.

Zpráva

výboru sociálně-politického rozpočtového

a) k usnesení senátu (tisk sněm. 421)

o vládním návrhu (tisk sen. 165 a 184) zákona,

kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů jakož i pozůstalých po nich, jakož i

b) k usnesení senátu,

kterým byla zamítnuta poslaneckou sněmovnou schválená osnova zákona (tisk sněm. 1413 a 1452-II), kterým se mění §§ 2 a 5 zákona čís. 194 z ruku 1920 o zaopatřovacích nárocích bývalých vojenských gážistů a §§ 3 a 16 zákona čís. 288/1924 o změně některých předpisů o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich.

I.

Sociálně-politický výbor pojednal o předloze zákona schválené senátem tisk č. 421. Předloha ta splňuje konečně tužbu tak zv. staropensistů, aby jejich odpočivné a zaopatřovací platy upraveny byly na míru, jaká vyplývá z nových platových zákonů. Tužba tato nesplňuje se ovšem pro všechny jedním rázem, nýbrž děje se tak v etapách poněvadž prostředky, které by taková celková úprava vyžadovala částkou přes 317,000.000 Kč ročně, nelze uvolniti najednou. Přes to bude již v prvním roce účastno výhod zákona asi 46% staropensistů.

Celkový náklad na novou úpravu se rozděluje takto:

Odpočivné a zaopatřovací

platy	počet osob	Kč
administrativní..	23.397	87,063.800
vojenské...	13.350	38,200.280
státních podniků..	74.779	111,074.960
učitelské....	16.275	80,832.820
Úhrnem...	127.801	317,171.860

Základní myšlenky pro způsob, jakým převedeni budou staropensisté do nových platů, vyjadřuje jednak předloha sama, jednak důvodová zpráva vládního návrhu.

Předloha týče se těch osob, jichž by se byly dotýkaly nové platové zákony, kdyby se těchto zákonů byly dočkaly v činné službě a dále pozůstalých po takových osobách.

Ostatní ustanovení kromě ustanovení, že nové celkové platy nemají býti nižší než které by příslušely podle dosavadních předpisů, o srážce při pobytu v cizině, osvobození od kvitančního kolku - jsou rázu více administrativního týkajíce se exekuce a opravných prostředků.

Při příležitosti projednávání osnovy o úpravě požitků staropensistů vyřídil senát zároveň usnesení poslanecké sněmovny o osnově zákona, kterým se mění § § 2 a 5 zákona o zaopatřovacích nárocích bývalých vojenských gážistů (Sb. č. 194/1920) a §§ 3 a 16 zákona o změně některých předpisů o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich (č. Sb. 288/1924).

Vzhledem k té skutečnosti, že věc této předlohy řešena je vládní předlohou o úpravě požitků všech staropensistů jako celku, uznal senát zmíněné usnesení poslanecké sněmovny bezpředmětným a usnesl se osnovu zákona přijatou posl. sněmovnou zamítnouti.

Sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny shledal tyto důvody senátu správnými, připojil se k nim a usnesl se ve své schůzi dne 9. května 1930 doporučiti poslanecké sněmovně:

1. aby schválila připojenou, senátem schválenou osnovu zákona, kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i pozůstalých po nich, a to ve znění shodném s usnesením senátu;

2. aby projevila souhlas s usnesením senátu ze dne 7. května 1930, aby osnova zákona, kterým se mění §§ 2 a 5 zákona ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n., o zaopatřovacích nárocích bývalých vojenských gážistů a §§ 3 a 16 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 288 Sb. z. a n. o změně některých předpisů o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich, přijatá poslaneckou sněmovnou dne 10. února 1928, byla zamítnuta;

3. aby přijala též resoluce přijaté senátem (č. 1-8) a resoluci výboru sociálně-politického (č. 9).

Tím vyřizují se současně iniciativní návrhy tisk 23, 76, 78, 87, 119 a petice čís. 4, 9, 17; 42, 50, 78, 123, 170, 200, 215, 244, 245, 246, 247, 248 a 249.

V Praze, dne 9. května 1930.

Tučný v. r.,	Boh. Procházka v. r.,
místopředseda.	zpravodaj.

Zákon

ze dne....................

kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i pozůstalých po nich.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Pro státní zaměstnance uvedené v § § 1 a 2 zákona ze dne 24. června 1926, č.103 Sb. z. a n. (platový zákon), na něž by se zákon ten vztahoval, kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby buď před jeho účinností nebo sice po jeho účinnosti, avšak podle § 13 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., platí ode dne určeného v § 10 ustanovení §§ 153 až 156 a §§ 158 až 160 a §§ 162 až 164 platového zákona č.103/1926 Sb. z. a n., mají-li podle platných pensijních pravidel nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy.

(2) Ustanovení odst. 1. platí obdobně také pro osoby uvedené v §§ 16 a 97, odst. 2., zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., a platí i pro osoby uvedené v § 1, odst. 4. a 5., zákona ze dne 24. května 1928, č. 80 Sb. z. a n. U osob, na něž se vztahovala ustanovení §§ 2 a 5, zákona ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n., pokud se týče § 3, zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 288 Sb. z. a n., platí omezení tam co do výše stanovená i pro určení pensijní základny podle tohoto zákona. V těchto posléze uvedených případech uděluje zvýšení pense vláda na žádost podle volného uvážení. Osobám uvedeným v § 10, odst. 2., a § 11, odst. 2., zákona č. 288/1924 Sb. z. a n. sníží se odpočivné a zaopatřovací platy o 25%, nikoli však pod nejnižší výměru vyplývající z ustanovení § 155 platového zákona.

(3) Ustanovení odst. 1. platí pro osoby uvedené v § 211 platového zákona. Totéž platí obdobně také pro nestátní profesory středních škol, učitelských ústavů a jiných vyšších učilišť na Slovensku a Podkarpatské Rusi, mající nárok na odpočivné platy ze zemského pensijního a zaopatřovacího fondu zřízeného zák. čl. XXVII/1894 a zák. čl. XXXVI/1914, i pokud budou přeloženi do výslužby po účinnosti tohoto zákona.

§ 2.

(1) Pro učitele uvedené v § 1, odst. 1., a v §§ 13 a 14, zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n. (učitelský zákon), na něž by se zákon ten vztahoval, kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby buď před jeho účinností nebo sice po jeho účinnosti, avšak podle § 27 zákona č. 286/1924 Sb. z. a n. obdobou ustanovení § 13 téhož zákona, platí ode dne určeného v §u 10 ustanovení §§ 32 až 34 učitelského zákona č. 104/1926 Sb. z. a n., mají-li podle platných pensijních pravidel nárok na odpočivné platy.

(2) Do doby zmíněné v § 1, odst. 2., učitelského zákona č. 104/1926 Sb. z. a n. platí pro učitele tam zmíněných ostatních veřejných škol obecných a občanských ustanovení předchozího odstavce obdobně.

§ 3.

(1) Pro obecní (městské) a obvodní lékaře, na něž by se vztahoval zákon ze dne 24. června 192.6, č. 105 Sb. z. a n., kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby buď před jeho účinností nebo sice po jeho účinnosti, avšak podle § 16 zákona č. 286/1924 Sb. z. a n. obdobou § 13 téhož zákona, platí ode dne určeného v § 10 ustanovení §§ 2 a 3 zákona č. 105/1926 Sb. z. a n., jestliže nabyli nároku na odpočivné platy podle zákonů ze dne 13. července 1922, č. 236 Sb. z. a n. nebo č. 237 Sb. z. a n. a trvá-li tento nárok podle pensijních pravidel pro ně platných.

(2) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro lékaře, jimž přiznány odpočivné platy podle § 8, odst. 9., zákona č. 236/1922 Sb. z. a n.

§ 4.

Ustanovení §§ 1 až 3 platí také pro pozůstalé jak po osobách tam uvedených, tak po takovýchto osobách, které zemřely v činné službě před účinností zákona č. 1-03/1926, č. 104/1926 a č. 105/1926 Sb. z. a n., mají-li podle platných pensijních pravidel nárok na zaopatřovací platy.

§ 5.

Vláda se zmocňuje, aby stanovila předpisy pro určení pensijní základny, příslušných přídavků na děti a doplňovacího přídavku ženatých osobám, na něž se vztahuje tento zákon (§§ 1 až 4), podle služebního poměrů zaměstnancova (učitelova) v den skončení činné služby způsobem nepřesahujícím míru stanovenou předpisy pro převod do nových platů podle části sedmé platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n., pokud se týče dílu V., 1. učitelského zákona č. 104/1926 Sb. z. a n., nebo předpisy zákona č. 105/1926 Sb. z. a n.

§ 6.

(1) Odpočivné (zaopatřovací) platy podle tohoto zákona nastupují na místo všech dosavadních odpočivných (zaopatřovacích) požitků a všech přídavků (drahotních požitků, příplatků, doplňků a pod.), povolených na základě zákona, vládního nařízení neb usnesení vlády, jakož i všech individuelně udělených přídavků. Přídavky podle § § 66 až 75, 85 zákona č. 76/1922 Sb. z. a n. a obdobných ustanovení zákona ze dne 4. července 1923, č. 153 Sb. z. a n., jakož i přídavky podle § § 35 až 46, 9 až 98 zákona ze dne 27. prosince 1875, č. 158 ř. z. zůstávají nedotčeny.

(2) Celkové odpočivné (zaopatřovací) platy nesmějí býti nižší než celkové odpočivné (za opatřovací) požitky, jaké příslušely v den před dosažením nároku na odpočivné (zaopatřovací) platy podle tohoto zákona. Zmenší-li se počet oprávněných rodinných příslušníků, jest srovnávati celkové odpočivné (zaopatřovací) platy s celkovými odpočivnými (zaopatřovacími) požitky, určenými podle změněného rodinného stavu. Rozdíl náleží jako přídavek k odpočivným (zaopatřovacím) platům.

§ 7.

(1) Odpočivné a zaopatřovací platy, které byly povoleny podle zákonů č. 103/1926, 104/1926 a 105/1926 Sb. z. a n., snižují se od 1. ledna 1930 po dobu povoleného pobytu mimo území republiky Československé o 10%, nikoli však pod nejnižší výměru stanovenou v příslušném pensijním předpise. Toto snížení neplatí pro dočasný pobyt mimo území republiky, který nepřesahuje doby tří měsíců.

(2) Přeplatky vzniklé důsledkem předchozího ustanovení za dobu před prvním dnem měsíce následujícího po vyhlášení tohoto zákona, nebuďtež vymáhány.

(3) Ustanovení odst. 1, platí ode dne určeného v.§ 10 i pro odpočivné a zaopatřovací platy podle tohoto zákona.

§ 8.

(1) Ustanovení § 150 platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n., po případě § 29 učitelského zákona č. 104,/1926 Sb. z. a n. platí ode dne určeného v § 14 i pro osoby, na něž se vztahuje tento zákon.

(2) Ustanovení §§ 151 a 200 platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n., po případě §§ 30 a 44 učitelského zákona č. 104/1926 Sb. z. a n. platí od vyhlášení tohoto zákona obdobně pro zaměstnance (učitele) ve výslužbě a pro pozůstalé, jichž se týče zákon č. 103/1926 Sb. z. a n. nebo č. 105/1926 Sb. z. a n., po případě č. 104/1926 Sb. z. a n.

(3) Ustanovení odst. 2. platí ode dne určeného v § 10 i pro osoby, na něž se vztahuje tento zákon.

§ 9.

(1) Osoby uvedené v §§ 1 až 4 jsou osvobozeny od povinnosti platiti kolkové poplatky z kvitancí na předem stanovené stálé odpočivné (zaopatřovací) příjmy.

(2) Ustanovení odst. 1. platí také pro zaměstnance (učitele) ve výslužbě a pro pozůstalé, jichž se týče zákon č. 103/1926 Sb. z. a n. a č. 105/1926 Sb. z. a n., po případě č. 104/1926 Sb. z. a n., jakož i pro poživatele darů a pensí z milosti.

§ 10.

(1) Odpočivné (zaopatřovací) platy podle tohoto zákona příslušejí oprávněným zaměstnancům narozeným v roce 1865 nebo dříve od 1. ledna 1930, narozeným v letech 1866 až 1869 od 1. ledna 1931, narozeným v letech 1870 až 1874 od 1. ledna 1932 a narozeným v roce 1875 nebo později od 1. ledna 1933.

(2) Zaopatřovací platy podle tohoto zákona příslušejí oprávněným vdovám narozeným v roce 1870 nebo dříve od 1. ledna 1930, narozeným v letech 1871 až 1874 od 1. ledna 1931, narozeným v letech 1875 až 1879 od. 1. ledna 1932 a narozeným v roce 1880 nebo později od 1. ledna 1933, jestliže měly 1. ledna 1930 nárok na zaopatřovací požitky; zároveň příslušejí oprávněným dětem příspěvky na výchovu podle tohoto zákona. Totéž platí pro oprávněné pozůstalé po zaměstnancích, jestliže těmto zaměstnancům nepříslušely odpočivné (zaopatřovací) platy podle tohoto zákona vzhledem k ustanovení odst. 1.

(3) Oprávněným pozůstalým po zaměstnanci, kterému příslušely odpočivné (zaopatřovací) platy podle tohoto zákona, příslušejí od prvního dne měsíce následujícího po dni jeho úmrtí zaopatřovací platy podle téhož zákona.

(4) Oprávněným dětem, které mají nárok na sirotčí pensi, příslušejí zaopatřovací platy podle tohoto zákona od 1. ledna 1930, po případě od pozdějšího dne, od kterého přísluší sirotčí pense.

(5) Pro předky podle §§ 63 až 65 zákona č. 76/1922 Sb. z. a n. platí obdobně ustanovení odst. 1.

§ 11.

Nárok na odpočivné (zaopatřovací) platy podle tohoto zákona musí oprávněná osoba nebo její dědicové uplatniti nekolkovanou přihláškou, doloženou potřebnými průkazy, u úřadu, který vyměřil dosavadní odpočivné (zaopatřovací) platy.

§ 12.

(1) Vláda se zmocňuje, aby užila zásad tohoto zákona na tyto zaměstnance, kteří nespadají pod služební pragmatiku

a) zaměstnance státních úřadů, ústavů, fondů a podniků státních nebo státem spravovaných,

b) pensisty dráb sestátněných,

c) župní zaměstnance, obecní a obvodní notáře na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kterým byly upraveny odpočivné (zaopatřovací) požitky podle zákona ze dne 19. prosince 1924, č. 310 Sb. z. a n.,

d) na pozůstalé po zaměstnancích uvedených pod pístu. a) až c),

mají-li podle pensijních pravidel pro ně platných nárok na odpočivné (zaopatřovací) požitky.

(2) Podmínkou jest, že by se byl na zaměstnance a pozůstalé uvedené v odst. 1. vztahoval zákon č. 103/1926 Sb. z. a n., případně předpisy vydané podle § 210, odst. 1., zákona č. 103/1926 Sb. z. a n., kdyby k odchodu zaměstnance do výslužby nebylo došlo buď před účinností právě zmíněných předpisů nebo sice po jejich účinnosti, avšak podle § 16 zákona č. 286/1924 Sb. z. a n., obdobou jeho § 13, nebo kdyby úmrtí zaměstnancovo v činné službě nebylo nastalo před účinností předem zmíněných předpisů.

(3) Rovněž se vláda zmocňuje, aby platnost ustanovení §§ 7 až 9 rozšířila i na zaměstnance ve výslužbě a na pozůstalé, jimž byly vyměřeny odpočivné (zaopatřovací) platy podle předpisu vydaných na základě zákona č. 103/1926 Sb. z. a n.

(4) Úprava běžných darů z milosti, zastupujících řádné odpočivné a zaopatřovací platy, kterých požívají bývalí zaměstnanci státních a sestátněných drah, jakož i jejich pozůstalí, vyhrazuje se ministerstvu železnic.

(5) Vláda se zmocňuje, aby způsobem nepřesahujícím míru stanovenou tímto zákonem užila zásad zákona ze dne 25. června 1926, č. 122 Sb. z. a n., pro odpočivné platy duchovních, pro něž by byl právě uvedený zákon platil, kdyby nebyli bývali přeloženi do výslužby před jeho účinností, mají-li podle pensijních pravidel pro ně platných nárok na odpočivné platy. Totéž platí pro pozůstalé po jmenovaných duchovních a po takovýchto duchovních, kteří zemřeli v činné službě před účinností zákona č. 122/1926 Sb. z. a n., mají-li podle pensijních pravidel pro ně platných nárok na zaopatřovací platy.

§ 13.

(1) Vyšší náklad spojený s prováděním tohoto zákona (vyjímajíc § 1, odst. 3., §§ 2, 3 a - pokud jde o pozůstalé po osobách zmíněných v ustanoveních právě uvedených - též § 4, dále § 12, odst. 5.), bude v roce 1930 uhrazeni jednak z celkových úspor rozpočtu vlastní státní správy, po případě rozpočtovým přebytkem aneb jejími vyššími volnými příjmy dosaženými v témže rozpočtovém roce, jednak jednotlivými státními podniky. Počínajíc rokem 1931 budiž vyšší roční potřeba zařazena do rozpočtu vlastní státní správy a rozpočtu jednotlivých státních podniků.

(2) Náklad, který vznikne prováděním § 1; odst. 3., §§ 2, 3 a - pokud jde o pozůstalé po osobách zmíněných v ustanoveních právě uvedených - též § 4, dále § 12, odst. 5., uhradí příslušní vydržovatelé.

§ 14.

Zákon tento nabývá účinnosti, pokud v něm není jinak stanoveno, dnem 1. ledna 1930 a provedou jej ministr financí a v dohodě s ním zúčastnění členové vlády.

Resoluce.

1. Vláda se vybízí, aby učinila opatření, aby byly zvýšeny zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, upravené zákonem ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., tak, aby tyto požitky rovnaly se nejméně požitkům inclusive drahotních přídavků, jež jsou vypláceny fondem pro zaopatření zaměstnanců velkostatků.

2. Vláda se vybízí, aby nařízením stanovila toto:

"Poukazující úřad nechť doručí oprávněným osobám přihlašovací formuláře".

3. Vláda se vyzývá, aby vládní nařízení ze dne 5. března 1927, č. 15 Sb. z. a n., bez prodlení podrobila revisi a aby podle výsledků této revise provedla co nejdříve úpravu odpočivných a zaopatřovacích platů kategorií zaměstnanců uvedených v §u 12 předlohy.

4. Pense z milosti a dary z milosti povalené presidentem republiky na dobu nezaopatřenosti příjemce zanikají, jakmile příjemce dosáhne jinakého vlastního příjmu 4000 Kč. Tato hranice platí i pro nárok na výchovné, přídavky na děti a doplňovací přídavky ženatých podle § § 144, 192, 193 a 194 platového zákona a obdobných předpisů a to po tak dlouho, dokud nebude vydáno k těmto ustanovením vládní nařízení ve smyslu § 206, odst. 1. platového zákona. Hranice 4000 Kč odpovídá jinakému příjmu 11 Kč denně. Tuto částku nelze za dnešních drahotních poměrů pokládati za zaopatření.

Navrhujeme proto tuto resoluci:

Vláda se vybízí, aby zvýšila hranici jinakého příjmu u příjemců pensí z milosti a darů z milosti, stanovenou v § 5 vládního nařízení č. 234/1921 Sb. z. a n. částkou 4000 Kč na částku 7200 Kč.

5. Ministerstvu veřejných prací a ministerstvu financí se ukládá, aby co nejdříve a pokud možno nejvydatněji zlepšila výslužební a zaopatřovací požitky provisionistů státních hutních a báňských podniků, a to pokud možno do té výše, jaká platila do 31. července 1926.

6. Vláda se vyzývá, aby v nejkratší době předložila osnovu zákona, kterou pozměňují se §§ 17 a 18 zákona ze dne 22. prosince 1924 o úsporných opatřeních ve veřejné správě čís. 286 Sb. z. a n. jednající o kumulaci požitků a to tím způsobem, že odpočivné onoho pensisty, jenž v mimostátním zaměstnání získal na požitcích důchodové dani podléhajících 60.000 neb více Kč ročně, snižuje se na polovinu.

7. Vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila Národnímu shromáždění republiky Československé osnovu zákona, jíž by se upravily požitky československých soudců tak, jak se na tom v minulém volebním období usnesly výbory senátu totiž výbor ústavně-právní a rozpočtový (tisk 952).

8. Ministerstvo železnic se vybízí, aby provedlo době přiměřené zvýšení důchodů těch železničních úrazových důchodců, vdov a sirotků, kteří nebéřou žádné pense.

9. Vláda se vyzývá, aby přistoupila v dober nejbližší k řešení otázky odpočivných požitků samosprávných pensistů.

10. Vládá se žádá, aby jakmile ta dovolí finanční situace, státu ihned předložila návrh na neprodlení zrovnoprávnění trvale bezmocných (slepotou, ochrnutím, choromyslností atd.).

II.

Rozpočtový výbor poslanecké sněmovny pojednal ve své schůzi dne 14. května t. r. o citovaných usneseních senátu. Uvítal některé změny, které provedl senát na původním vládním návrhu, zejména rozšíření I. etapy o rozené v r. 1865. Po tomto doplnění připadlo by do I. etapy (splatné k 1. lednu 1930) 58.369 osob a náklad činil by 175,284.190 Kč. Do II. etapy (splatné k 1. lednu 1931) 15.207 osob, náklad 31,870.140 Kč. Do III. etapy (splatné k 1. lednu 1932) 16.461 osob; náklad 34,797.130 Kč. Do IV. etapy splatné k 1. lednu 1933) 37.764 osob, náklad 75,310.400 Kč. Celková úprava vyžádá si částku 317,000.000 Kč, kteráž bude přirozeným odpadem stále se zmenšovat. Vyšší náklad, spojený s prováděním tohoto zákona, bude v roce 1930 uhrazen jednak z celkových úspor rozpočtu vlastní státní správy, po případě rozpočtovým přebytkem aneb jejími vyššími volnými příjmy dosaženými v tomto roce, jednak budou si své vyšší náklady uhrazovati státní podniky samy. Rozpočtový výbor připojil se k oběma usnesením senátu a odporučuje poslanecké sněmovně aby schválila senátem schválenou osnovu zákona, jak uvedeno sub 1. ve zprávě sociálně-politického výboru, dále aby projevila souhlas s usnesením senátu, citovaném sub 2. ve zprávě sociálně-politického výboru, konečně aby přijala resoluce přijaté senátem (č. 1 až 8), resoluci výboru sociálně-politického posl. sněmovny (č. 9) a resoluci (č. 10) rozpočtového výboru.

V Praze, dne 14. května 1930.

Dr. Černý v. r.,	Fr. Ježek v. r.,
předseda.	zpravodaj.