Národní shromáždění republiky Československé usnáší se takto:

ťVláda se vyzývá, aby v nejkratší době vydala vládní nařízení, kterým se lázeňské město Píšťany na Slovensku zařazuje ve smyslu odstavce 7. §u 12. platového zákona do skupiny míst B. činovného.Ť

Platovým zákonem 12. bylo provedeno nové zařazení jednotlivých obcí do čtyř skupin míst a stanovena výše činovného pro jednotlivé kategorie státních zaměstnanců. Při tomto zásadním řešení nepamatovalo se ve většině případů na lázeňská města, ve kterých jsou drahotní poměry i nájemné z bytů v důsledku přílivu lázeňských hostí zcela abnormální a zvláště vysoké, čímž především trpí veřejní zaměstnanci, kteří nemají z lázeňského ruchu žádného prospěchu, naopak se jim ukládá řada zvýšených povinností služebních i společenských.

Veřejní zaměstnanci lázeňského města Píšťan na Slovensku domáhají se již od roku 1924 zvýšení činovného (místního přídavku), s ohledem na velmi značnou a ročně se stupňující drahotu - dosud však nebyla vedeným důvodům věnována dostatečná pozornost a otázka zvýšení činovného tamních zaměstnanců zůstává stále mimo program - nevyřešena.

K náležitému odůvodnění požadavku dovolují si podepsaní uvésti následující: Zákonem 103/1926 Sb. z. a n., § 12 odst. 5/2. byly Mariánské Lázně zařazeny do skupiny 13. činovného, ač čítají pouze 6.909 obyvatel. Lázně Píšťany zněly v roce 1921 celkem 9.321 obyvatel, ale koncem roku 1929 vykazují již okrouhlých 13.000. Naproti tomu byla daleko menší města zařazena do skupiny B., ze kterých jmenujeme: Vrkoslavice u Jablonce n. N. (2.259), Mšeno n. N. (2.812), Františkov (2.388), Čtyři Dvory u Českého Brodu (3.233), Bukov (3.062). Nebude jistě pochybnosti o tom, že největší slovenské lázně Píšťany, které jsou vyhledávány zahraničními i domácími hosty v měřítku daleko vyšším než Lázně Mariánské, mají býti ohodnoceny aspoň ve stejné míře, ale jistě měřítkem příznivějším, než uvedená celkem málo významná města a veřejným zaměstnancům v lázních světových má býti měřeno aspoň tak. Jako v místech co do významu stelně hodnotných. Státní pokladna má z lázeňského ruchu v Píšťanech značný prospěch, proto je také povinností veřejné správy především však vlády samotné, aby věnovala zvýšenou pozornost veřejným zaměstnancům takového významného města, které svou prací zajišťuje zvýšené příjmy pro státní pokladnu a jich oprávněným požadavkům vyhověla aspoň tak, jak učinila v městech jiných.

Popřevratový rozmach města i lázní samotných vyžadoval rozšíření, případně nové zřízení úřady (berní úřad, finanční expositura, okresní soud), takže město se stává centrem širokého okolí.

Počet lázeňských hostí od roku 1918 (kdy vykazoval 11.592) stále stoupá a roku 1929 vykazuje již celkového počtu 23.324 lázeňských hosté a všechny známky nasvědčují tomu, že ještě dále poroste. Proto se stále nově staví a staré domy se přestavují, aby nával hostí mohl býti umístěn. Poptávka po bytech je velmi značná a mnohý majitel domu vůbec nepronajme své místnosti stálým nájemníkům proto, že za lázeňskou sezonu získává mnohem více od lázeňských hostí, než při nájmu trvalém. V městě platí se z pokoje (zařízeného) až 4.000 Kč, při bytech o dvou či více pokojích až 12.000 Kč ročně. Na periferii je nájemné sotva o 10% nižší. Světový význam lázní stále roste, takže se drahotní a bytové poměry spíše dále zhoršují, čímž zaměstnanci služebně ustanovení v lázních Píšťanech stále více trpí.

Jistě uvedené důvody postačují, aby vláda byla upozorněna na neudržitelný stav činovného ve světových lázních Píšťanech a otázku zvýšení příznivě řešila.

V Praze, dne 2. května 1930.