Pan ministr národní obrany ve svém výkladu proneseném v senátě mluvil o předpokladech, v nichž lze užívati vojína v činné službě jako sluhy u důstojníků nebo u vojenských gážistů. Pan ministr jest pravděpodobně přesvědčen, že instituce vojenského sluhy zřejmě odporuje zásadám moderní demokratické armády, tím spíše, že název ťsluhaŤ byl odstraněn ve všech odvětvích státní administrace a nahrazen titulem ťzřízenecŤ, mimo to pak zájem státu vyžaduje, aby vojín konající činnou vojenskou službu nebyl v tom zkracován jinými službami.

I.

Ví pan ministr, že se k činnosti vojenských sluhů nevybírají vojíni, kteří se dobrovolně k tomu přihlásili, nýbrž že se k tomu přímo přikazují nejzpůsobilejší vojíni, kteří ukončili poddůstojnickou službu? U tom svědčí i případ vojína Štěpána Beleby, jenž sloužil u dělostřelectva ve Vranově.

Ví pan ministr, že tito vojenští sluhové jsou nuceni sloužiti i v ložnicích manželek důstojníků, což dokazuje rovněž případ vojína Beleby?

Jaká opatření učiní pan ministr, aby přísný rozkaz, vydaný kdysi v této věci, byl úplně proveden? Hodlá pan ministr učiniti opatření, aby v tomto případě byl potrestán jak podplukovník generálního štábu, Matěj Paclík, přímý představený vojína Beleby, tak též představení podplukovníka Paclíka, kteří buď věděli o tomto případě, ale nedbali ho, nebo o něm nevěděli a pak se nehodí ke svému úřadu?

Ví pan ministr, že tisíce a tisíce otců a matek ze zemědělské třídy na Podkarpatské Rusi s největšími obavami vyprovázejí své syny, nastupující vojenskou službu; neboť se obávají, že se jejich prostí, ale čistí selští synové vrátí z vojska mravně zmrzačeni vším tím, co viděli v domech svých velitelů?

Ví pan ministr, že podřízení vojenští velitelé vojenského soudu ve věci Štěpána Beleby úmyslně nedbali rozkazu o vojenských duhách, a místo aby podle §u 277 lit. e) v. t. z. podali proti podplukovníku Matěji Paclíkovi trestní obžalobu, tuto věc umlčeli a podplukovníka Paclíka odevzdali jen disciplinárnímu řízení. Tento postup jest tím smutnější, že podplukovník Paclík hrubě porušil rozkaz, jímž se zakazuje užívati vojenského sluhy v domácím hospodářství. Vojenský trestní zákon v §u 145 obsahuje těžká ustanovení na takové přečiny. Upozorňujeme, že tento přečin nebyl ještě promlčen.

Tážeme se pana ministra, jaká opatření hodlá učiniti; aby se takové případy neopakovaly a aby vojenské zastupitelství vykonalo svou povinnost vůči podplukovníku Paclíkovi?

II.

Ví pan ministr, že přímo před hlavním líčením trestní věci proti vojínu Štěpánu Belebovi před divisním soudem v Užhorodě pod č. Dtr 134/29 navštívil užhorodský divisní soud generál justiční služby Mašek od nejvyššího vojenského soudu v Praze, předseda odvolacího senátu? Ví pan ministr, že celá podkarpatoruská veřejnost bez rozdílu národnosti viděla v této návštěvě souvislost s hlavním líčením proti Belebovi? Hodlá pan, ministr vysvětliti, měla-li ťnávštěvaŤ generála Maška pouze účel inspekční, ale pak proč přijel do Užhorodu přímo před hlavním přelíčením a proč jako předseda odvolacího senátu Nejvyššího vojenského soudu dal si předložiti spisy Belebovy věci? Proč provedl tehdy inspekci v Užhorodě a vynechal jiné divisní soudy? Hodlá pan ministr vysvětliti, jaké to byly nepořádky které přinutily vojenskou správu, aby vyslala na inspekci nejvyššího úředníka justiční služby?

III.

Ví pan ministr, že vojíni v divisním vězení jsou podrobováni inkvisičním výslechům nejustičních důstojníků, kteří pak při líčení vystupují jako generální svědci obžaloby? Jak se mohlo státi v tomto případě vojína Beleby, že ho vyslýchal jakýsi kapitán Těšínský, hospodářský úředník 12. divise v Užhorodě? Jaká opatření učiní pan ministr, aby vinníci byli potrestáni a takové případy se neopakovaly?

IV.

Ví pan ministr, že vojíni, kteří za soudního vyšetřování jsou ve vojenských léčebných ústavech, podrobují se mukám středověkých katů, jak to bylo v případě vojína Beleby, jehož na psychiatrickém oddělení košické nemocnice lékař násilím svázal a ovinul mokrým plátnem, aby takovým způsobem a takovými mukami donutil Belebu, aby odpovídal tak, jak chtěli? Tato fakta s cynickou nestoudnosti byla pojata do posudku znalců, přečteného na hlavním přelíčení ve věci Beleby. Poněvadž vojenský prokurátor neučinil žádného opatření proti takovému zřejmému zneužití úřední moci, táži se:

Je-li pan ministr ochoten přikázati vojenskému prokurátorovi v Užhorodě, aby vykonal svou povinnost? Hodlá-li pan ministr učiniti opatření, aby vinníci byli potrestáni a aby se takové případy neopakovaly?

Ví pan ministr, že vojenští lékaři nemají ani způsobilosti ani praxe nutné k tomu, aby při vojenských soudech mohli působiti jako učení znalci, jak se to stalo ve věci vojína Beleby? Zde vojenští ťznalciŤ projevili naprosto kardinální nedostatek znalosti medu cinae forensis, nevědomosti o své mravní odpovědnosti a nepokoušeli se zachovávati nestrannost, neviděli před sebou otázku nebo problém lékařské vědy.

Jest pan ministr ochoten postarati se, aby divisní soudy užívaly kvalifikovaných, učených civilních lékařských znalců, kterážto žádost naprosto neodporuje vojenskému trestnímu řádu?

V.

Ví pan ministr, že hlavní přelíčení ve věci karpatoruského vojína Beleby vedlo se výlučně česky, následkem čehož vojín Beleba, jenž si za své vojenské služby osvojil jen české povely, ale česky neumí, nerozuměl soudcům, prokurátorovi, znalcům a svědkům, vyjma jednoho ruského svědka? Ví pan ministr, že po zatčení Beleby až do ukončení vyšetřování kromě vojenských osob nikoho k Belebovi nepouštěli, takže si nemohl zvoliti ruského advokáta, naopak že sám vojenský prokurátor jmenoval mu advokáta Čecha, jenž neumí rusky? Poněvadž nerozuměl česky a při přelíčení nebylo ruského tlumočníka ani ruského advokáta, Beleba při líčení odpovídal netečně, nevěda, nač se ho táží a co s ním mluví.

Ví pan ministr, že při hlavním přelíčení v trestní věci Belebově bylo naprosto zakázáno dotazovati se na poměry a styky zabité Paclíkové, že i advokát a obhájce Belebův byl po straně napomenut, aby se při líčení nedotkl osobnosti Paclíkové, následkem čehož při líčení na otázku vojenského prokurátora Belebův advokát odpověděl, že ťpokud jde o Paclíkovou, nebude se dotazovati svědkůŤ? Přece však některá fakta tajného líčení pronikla do veřejnosti a nyní ve všech obcích Podkarpatské Rusi jedná se o těchto ťtajemstvíchŤ důstojnického rodinného života, zvětšují se fakta, silně se odsuzují události při vyšetřování a při hlavním přelíčení obviňují se všechny vojenské orgány, které se účastnily Belebová procesu a odsuzuje se; že nebyla zachována nestrannost, že nebyla odhalena pravda, naopak sám rozsudek divisního soudu zdůrazňoval, že v tomto sporu na jedné straně stál podplukovník generálního štábu a dcera vládního rady a na druhé straně prostý, neznámý selský syn Podkarpatské Rusi. Nedůvěra karpatoruského lidu byla zesílena i tím, že proti demokratické novele vojenského trestního zákona z roku 1918 místo vojínů-laiků byli do senátu divisního soudu komandováni na přelíčení v Belebově věci dva důstojničtí aspiranti, doktoři práv.

Zamýšlí pan ministr učiniti všechna opatření, aby vážnost důstojníků československého vojska byla všemi způsoby zabezpečena! Hodlá reformovati vojenské soudní řízení a vojenský trestní zákon podle zásad moderního, demokratického soudnictví, a hodlá učiniti opatření, aby se vojenská zastupitelstva chovala nestranně?

Poněvadž podle novinářských zpráv osud Beleby bude v nejbližší době rozhodnut s konečnou platností, táži se: Hodlá pan ministr učiniti vše, aby k uspokojení široké veřejnosti byla v Belebově věci odhalena objektivní pravda?

V Praze, dne 24. dubna 1930.