Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.


396.

Návrh

poslanců Jos. Netolického, V. Mikuláše a druhů

na změnu zákona čís. 338/1921 o dani z vodní síly.

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne...........

kterým se mění zákon čís. 338/1921 o dani z volní síly.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Paragraf 1. zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 338 Sb. z. a n. mění se takto:

Z vodní síly, použité k pohonu a měřené na hřídely poháněcího zařízení podle §u 2, platí se daň 1 hal. za 1 koňskou sílu (ks efektivní) a hodinu.

§ 2.

Platnost zákona čís. 338/1921 přestává dnem, kdy bude zrušena daň uhelná.

§ 3.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Důvodová zpráva:

Zákon o dani z vodní síly ze dne 12. srpna 1921 čís. 338 Sb. z. a n. byl vydán - jak se výslovně konstatuje v příslušné důvodové zprávě - za tím účelem, aby se zavedla rovnováha mezi zdaněním energie, vyrobené z kaloritských zdrojů, a energie vodní. Zákonodárce měl na mysli zatížení parního pohonu dávkou uhelnou, zavedenou zákonem z 19. dubna 1920. Zmíněná důvodová zpráva uvádí, že tato dávka z uhlí obnášela tehdy, t. j. v roce 1921 až 43% z ceny, která zůstane podnikateli dolů a že příslušné zdanění dávkou uhelnou činí na 1 hodinovou koň. sílu 15-45 hal. podle toho, jak dokonale se využije tepelné energie, obsažené v uhlí.

Aby také energie vyrobená při vodním pohonu byla zdaněna, byl přijat v r. 1921 zmíněný zákon o dani z vodní síly a zavedená sazba této daně činila 4 hal. základní sazby a 4 hal. přirážky, celkem tedy 8 hal.

Jak patrno, byla zavedená sazba daně z vodní síly značně nižší, nežli odpovídající daň uhelná. Toto opatření nebylo nahodilé, nýbrž odpovídalo vůli zákonodárcově, neboť důvodová zpráva z 13. ledna 1921 podepsaná tehdejším správcem ministerstva financí Drem Englišem, praví výslovně toto:

ťVzhledem k dávce uhelné jest tedy navržená daň z vodní síly velice nízkou; vláda tak činí úmyslně z toho důvodu, že jde o daň zcela nového rázu, dále že výměra daně i při nejliberálnějším postupu nebude se ve všech případech moci říditi jen podle skutečného zužitkování vodní síly, ale bude závislou též od vnějších znaků, a že část podniků, pracujících vodní silou, musí vykoupiti výhody vodní síly její nestálostí, odlehlostí od dráhy a jinými nevýhodami.Ť

Průběhem let změnil se však od základu poměr obou daní. Kdežto v roce 1921 činilo zatížení jedné hodinové koňské síly daní z vodní síly 8 hal. proti 15 až 45 hal. daně uhelné na touž jednotku energie, jeví se dnes zcela obrácený poměr, neboť průměrné zatížení jedné hodinové koňské síly činí při dani uhelné necelý 1 hal., naproti tomu však dnešní sazba z vodní síly činí stále ještě 5 hal. na touž jednotku. Činila-li tudíž daň z vodní síly v r. 1921 1/5 daně uhelné, jest dnes pětinásobkem této daně.

Tato úplná změna poměru vysvětluje se tím, že průběhem let dávka uhelná byla postupně snížena z původních 43 % podle zákona z 9. dubna 1920 čís. 260 Sb. z. a n. až na pouhých 10, resp. 7 % podle zákona z 21. prosince 1923 čís. 1 Sb. z. a n. z r. 1924, jak výslovně konstatuje též zpráva rozpočtového výboru poslanecké sněmovny ze dne 6. prosince 1923 a zpráva rozpočtového výboru senátu z 18. prosince 1923 (tisk čís. 1764) vztahující se k uhelnému zákonu. Další značnou měrou přispěl ke snížení daně uhelné též pokles cen uhlí, jímž tato daň se automaticky snížila.

Původní úmysl zákonodárce nesl se k tomu, aby vzhledem k nevýhodám vodních sil při porovnání s parním pohonem zdanil vodní sílu co nejmírněji a hlavně za tím účelem, aby byla evidence těchto sil a vodních práv, jak výslovně konstatuje zpráva výboru rozpočtového a zpráva výboru pro dopravu a veřejné práce o vládním návrhu o dani z vodní síly (tisk čís. 2639 z r. 1921). Zákon o dani z vodní síly nedosáhl však tohoto účelu, ku kterému byl určen, neboť následkem všeobecného paušalování daně není trvalé evidence využitkované síly vodní a vodních práv vůbec.

V tomto ohledu zákon selhal úplně, ač toto stanovisko vedlo též k tomu, že daň byla rozdělena z části na daň stálou a z části na přirážku, která měla býti pohyblivá se zřetelem na eventuelní změny daně uhelné, takže i po eventuelním zrušení celé přirážky byla by zůstala základní sazba 4 haléře, která za tehdejších poměrů byla by bývala nepatrným zlomkem daně uhelné.

Jak patrno přivodila uvedená již změna poměrů též úplný převrat v poměru obou daní a v neprospěch vodních sil, jichž konkurenční schopnost k národohospodářské škodě celku byla tím oslabena. Stal se tudíž pravý opak toho, co měl na mysli zákonodárce při zavádění daně z vodní síly.

Zdánlivá výhoda vodních děl, spočívající v tom, že nekupují pohonnou energii, jest paralysována jednak vysokými pořizovacími náklady na vodní sílu oproti pohonu parnímu, jednak vysokými udržovacími náklady. Pořizovací náklady na jednu vybudovanou koňskou sílu při vodním pohonu, jak byly zjištěny statistickými dotazníky Vodohospodářského svazu, pohybují se mezi 3760 Kč - 23.500 Kč investic na jednu HP. Proti tomu nutno uvésti náklad investiční na jednu HP při parním pohonu který činí pouze 1.500-1.800 Kč dle místních poměrů, při čemž podnik s parním pohonem lze umístiti dle potřeby přímo v centru bydliště a se zaručeným výkonem, kdežto vodní síla bývá zcela pravidelně nucena uchýliti se do odlehlých míst a její výkon kolísá ve značné míře, ba často klesá téměř až na nulu, ježto jest odvislý od průtokových poměrů vodního toku.

Rovněž udržovací náklady vodních děl jsou nepoměrně větší než obdobné náklady u parního pohonu, jak vyplývá z přirozeného působení vody na součásti vodního díla. Dlužno uvážiti, ze žádná součást parního podniku netrpí ani z daleka tou měrou, jako na př. jez, náhon, turbina, a jiné součásti vodního díla. Příloha čís. 2 obsahuje tabulku nákladů na opravy vodního zařízení a z ní jest nejlépe patrno, jakých ohromných částek dosahují tyto náklady u porovnání s celkovou cenou vodní síly.

K těmto nepříznivým okolnostem přistupuje ještě nepoměrně vysoké zatížení výrobků daní z vodní síly. Nejcitelnější jest toto zatížení v průmyslu dřevoviny, lepenkářském, papírenském a mlýnském. Tak na př. činí daň z vodní síly 8-10% z ceny dřevoviny dle jemnosti výbrusu, jak plyne z výsledků šetření, předloženého Stálé komisi pro zjištění veřejného zatížení. Rovněž průmysl mlýnský vykazuje veliké zatížení daní z vodní síly. Příloha čís. 1. vykazuje výsledek šetření ve 41 mlýnských závodech a průměrné zatížení činí zde 7.3%, což jest zatížení ohromné, uvážíme-li, že se vztahuje na hrubou mzdu, takže zatížení čistého výtěžku bylo by mnohem větší.

Hydroelektrárny pracující pro všeužitečné podniky, dostávají za KW hodinu také i 13 hal., ano i méně, a přesto musí platit daň z vodní síly za KW hodinu 75 hal., což odpovídá 60% prodejní ceny proudu. Všeužitečné podniky odůvodňují tyto nízké ceny za 1 KW hodinu tím, že tepelná energie i s dovozem uhlí a daní uhelnou je nestojí více než 10-13 hal. za 1 KW hod., které při dodávce proudu hydroelektrárnami ušetří.

Mimo tyto okolnosti, mluvící pro novelisaci dosavadního zákona o dani z vodní síly, nutno uvážiti také sociální nespravedlnost dosavadního zákona, spočívající v tom, že podle stylisace paragrafu 1, dle níž lze snižovati pouze přirážku a nikoliv základní sazbu, byly účastnv na výhodě snížení daně z 8 na 5 haléřů pouze podniky o větším výkonu než 5 koňských sil, kdežto podniky malé, které by právě vzhledem k větší režii potřebovaly jistých ohledů, byly z výhody té vyloučeny.

Nutno také upozorniti na tu okolnost, že přikázáním výnosu daně z vodní síly k účelům obou vodohospodářských fondů by snaha po úpravě této daně byla do budoucnosti ztížena.

Uvedené nesrovnalosti v poměru daně z vodních sil a daně uhelné vyžadují novelisace podle připojeného návrhu. Nepoměr ve zdanění obou druhů energie odstraňuje paragraf 1 připojené osnovy.

Analogie daně z vodních sil s daní uhelnou vyžaduje, aby obě daně i v budoucnosti zůstaly ekvivalentními. Tomuto požadavku vyhovuje ustanovení paragrafu připojené osnovy.

Příloha č. 1.

Zatížení mlýnu paušálem daně z vodní síly.

Procento zatížení vztahuje se ke hrubé mzdě za mletí, ze které sražena odměna chase dle směrnic Zemských Jednot mlynářských společenstev, t. j 25% hrubé mzdy. (U malých podniků vlivem menší zaměstnanosti jest odměnu chase percentuelně vyšší, na což však zřetel nevzat.) Množství semletého obilí a mzda jsou uvedeny dle vyplněných dotazníků, rozeslaných Vodohospodářským svazem. Statistika týká se let 1926 a 1927.

Číslo podniku

Semelek q

Mzda za 1 q Kč

Mzda úhrnem Kč

Odměna chase Kč

Zůstatek hrubé mzdy Kč

Daň z vod. síly Kč

Procent hrubé mzdy

1

1707

16.-

24.312.-

       
 

216

8.-

1.728.-

       
     

29.040.-

7.260.-

21.280.-

1.080.-

5

2

1762

18.-

31.716.-

       
 

212

9.-

1.908.-

       
     

33.624.-

8.406.-

25.218.-

900.-

3.6

3

2255

15.-

33.825.-

       
 

750

6.5

4.875.-

       
     

38.700.-

9.675.-

29.025.-

1.526.20

5.3

4

2416

17.5

42.280.-

       
 

684

6.5

4.446.-

       
     

46.726.-

11.657.-

35.068.-

1.617.80

4.6

5

1122

15.5

17.391.-

       
 

151

6.5

981.5

       
     

18.372.5

4.593.-

13.579.-

1.313.28

9.7

6

7600

16.5

125.400.-

31.350.-

94.050.-

5.000.-

5.3

7

54000

20.-

1,080.000.-

270.000.-

810.000.-

32.000.-

4

8

9800

13.-

127.400.-

31.850.-

75.550.-

5.000.-

6.65

9

6566

19.-

124.754.-

31.189.-

93.565.-

5.333.-

5.8

10

18000

18.-

324.000.-

81.000.-

243.000.-

12.000.-

5

11

142500

20.-

2,850.000.-

712.500.-

2,132.500.-

206.730.-

9.6

12

7200

20.-

144.000.-

36.000.-

108.000.-

4.920.-

4.6

11

1400

18.-

25.200.-

6.300.-

18.900.-

992.-

5.2

14

7215

17.-

122.655.-

30.665.-

91.990.-

5.198.45

5.6

11

4296

18.-

77.128.-

19.282.-

57.846.-

3.193.22

5.6

16

900

16.-

15.400.-

3.850.-

11.650.-

520.-

4.6

17

4500

18.-

81.000.-

20.250.-

60.750.-

3.500.-

5.6

18

900

18.-

16.200.-

4.050.-

12.150.-

1.000.-

8.25

19

800

18.-

14.400.-

3.600.-

10.800.-

620.-

5.7

20

3984

14.-

55.776.-

13.944.-

41.832.-

1.800.-

4.4

21

1160

18.-

20.880.-

5.220.-

15.660.-

2.000.-

13.-

22

3850

16.-

61.600.-

15.400.-

46.200.-

1.600.-

3.5

 

3780

18.-

68.040.-

17.010.-

51.030.-

5.263.60

10.3

24

17300

18.-

311.400.-

77.850.-

233.550.-

8.961.64

3.8

25

22600

19.-

429.400.-

107.350.-

322.050.-

19.171.21

6

26

10000

15.-

150.000.-

37.500.-

112.500.-

7.960.-

7

27

6000

15.5

93.000.-

23.250.-

69.750.-

5.875.20

8.4

28

211245

16.-

3,379,920.-

844.980.-

2,534.940.-

77.802.12

3

29

4700

13.-

70.500.-

17.625.-

52.875.-

2.880.-

5.1

30

1400

20.-

28.000.-

7.000.-

21.000.-

1.000.-

7.5

31

922

12.-

11.064.-

2.765.-

8.299.-

700.-

8.4

32

1200

16.-

19.200.-

4.800.-

14.400.-

691.20

4.8

 

1102

20.-

22.040.-

5.510.-

16.350.-

2.301.20

14

34

1480

15.-

22.240.-

5.540.-

16.660.-

4.56

3.3

35

6600

18.-

118.800.-

29.700.-

89.100.-

2.904.-

3.3

36

2800

10.-

28.000.-

7.000.-

21.000.-

3.328.-

15.8

37

1500

16.-

24.000.-

6.000.-

18.000.-

920.-

5.1

38

2350

18.-

42.300.-

10.575.-

31.725.-

1.120.-

3.5

39

510

20.-

10.200.-

2550.-

7.650.-

2.400.-

31

40

2414

18.-

43.452.-

10.862.-

32.590.-

1.333.44

4.1

41

79

20.-

1.580.-

395.-

1.185.-

280.-

24


Průměr zatížení činí 299:41 = 7,3%.

 

Příloha č. 2.

Tabulka nákladů na opravy vodního zařízení.

Číslo běžné

Označení závodu

Datum poškozen. roku

Náklad na opravy vod. zařízení Kč

Velikost vodní síly v koň. sil.

Přibliž. cena vodní síly (za předpokl. 1 HP = 1000 Kč) Kč

Náklad na opravy činí v procent. ceny vodní síly %

Největší výkon HP

Prům. roč. výk. HP

1.

Mlýn na říčce Bělé

1919-1921

32.100.-

4.9

4.7

4.700

684

2.

Mlýn na potoku Mastníku

1919-1922

2.824.-

7

4

4.000

70

3.

Mlýn na Želivce

1922

11.000.-

86

50

50.000

22

4.

Mlýn na Otavě

1922-1923

162.000.-

32

-

32.000

507

5.

Mlýn na potoku

1919

950.-

3.3

-

3.300

29

6.

Mlýn na Vltavě

1921-1922

150.000.-

80

20

20.000

750

7.

Mlýn na potoku

1922

72.536.38

60

40

40.000

181

8.

Mlýn na Úhlavě

1918

8.000.-

31

15

15.000

53

9.

Mlýn na potoku

1923

10.000.-

-

20

20.000

50

10.

Mlýn a pila na Vltavě

1922

89.000.-

-

15

15.000

593

11.

Mlýn na potoku

1922

32.000.-

7

ca 7

7.000

458

12.

Mlýn na řece Moravě

1922

31.020.95

40

20

20.000

155

13.

Papírna na Vltavě

1920-1922

866.000.-

5000

2200

2,200.000

39

14.

Elektrárna na Sázavě

1922

12.000.-

150

70

70.000

17


Poznámka: Cena vodní síly, uvedená v předposledním sloupci, značí srovnávací hodnotu, kterou nutno upraviti pro každý jednotlivý případ, protože cena vodní síly kolísá nejen s ohledem na místo, ale i s ohledem na dubu. Dnes činí průměrně asi šestinásobek uvedených hodnot.

V Praze, dne 10. dubna 1930.

Netolický, Mikuláš, Šmejcová, Hatina, Sladký, Langr, inž. Záhorský, Malý, Tučný, dr. Moudrý, Pechmanová-Klosová, Vaněk, B. Procházka, Stejskal, Špatný, dr. Patejdl, Slavíček, O. Svoboda, Richter, Polívka, Lanc, Knejzlík.

 


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP