Hranice československé republiky, jako státu vzniklého z poslední války, byly stanoveny mírovými smlouvami versailleskou, saint-germainskou a trianonskou. Hranice oproti říši Německé, dotýkající se nového státního útvaru na západní a severní hranici historických zemí, byla dána starou předválečnou hranicí mezi německými zeměmi, Bavorskem, Saskem a Pruskem se strany jedné a zeměmi koruny české se strany druhé, až na nepatrnou část hranice, vytvořenou přivtělením Hlučínska k republice československé; naproti tomu všechny ostatní hranice byly utvořeny nově.

Je přirozeno, že mírové smlouvy mohly označiti nové hranice pauze ve velkých liniích a že musily přenechati zvláštnímu zkoumání na místě samém, jak má nová hranice býti konstruována vzhledem k daným poměrům. Tímto úkolem byly pověřeny tak zv. komise delimitační, které se tohoto úkolu zhostily po provedení velmi podrobných zkoumání.

Při stanovení nových hranic vznikla však řada sporných otázek podrobných, jichž řešením se měly také zabývati delimitační komise; avšak Československá republika se snažila upraviti tyto otázky přímou dohodou se zúčastněnými sousedními státy, jednak proto; že tato úprava je mnohem levnější, jednak však proto, že zástupcově zúčastněných států lépe znají vzájemné potřeby hospodářské i politické, intensivněji cítí nutnost vyhověti těmto potřebám a znají také právní řád těchto států lépe, nežli členové delimitační komise.

Tyto sporné otázky je možno rozděliti zhruba na dvě skupiny:

1. část našich hranic tvoří tekoucí vody. V takovém případě hranice probíhá pravidelně středem toku za určitého stavu vody. Sleduje-li hranice případné změny toku, nazývá se pohyblivou; zůstává-li nezměněna podle stavu toku v době, kdy hranice byla určena, i když tok se změnil, nazývá se nepohyblivou.

Je na snadě, že hranice pohyblivá lépe vyhovuje potřebám obyvatelstva, sousedícího s tokem, neboť změní-li se tok, aniž by se změnila hranice původně mokrá, dostává se pojednou území, uvolněné změnou toku, pod jinou svrchovanost, nežli k níž náležel dřívější břeh, takže se ztěžuje potom přístup k vodě, používání její a pod. Je proto správná snaha, aby hranice určená tokem, byla sjednána jako hranice pohyblivá. Podstatně projevem této snahy jsou - vedle smluv jiných již sjednaných - také smlouvy, jimiž se zabývá vládní návrh tisk č. 293, totiž:

a) smlouva s Německou říší o úpravě pohraničních poměrů na státní hranici, popsané v čl. 83 versailleské smlouvy ze dne 28. června 1919, podepsaná dne 3. února 1927,

b) smlouvou s týmž státem o hraničních vodních tocích a o výměně částí území v pruském díle československo-německé hranice, podepsaná dne 31. ledna 1930,

c) hraniční statut československo-rakouský, podepsaný dne 12. prosince 1928, a d) hraniční statut československo-maďarský, podepsaný dne 14. listopadu 1928.

Uskutečnění této snahy chová však v sobě možnost, že v budoucnosti změna toku přivodí změnu státní hranice. Dojde-li však k takové změně hranice v toku samém, nemůže zůstati hranice beze změny tam, kde se dosavadní mokrá hranice připojovala ve svém pokračování k nepohyblivé hranici suché i musí dojíti k přizpůsobení této suché hranice k nově vytvořené pohyblivé hranici mokré.

Umožňují-li však mezistátní smlouvy takové změny hranic, mohou býti podle našeho právního řádu (§ 3 ústavní listiny) schváleny jenom jako zákony ústavní a vyžadují proto kvalifikované většiny, potřebné pro změnu ústavy.

Hranice československo-německá ve svém pruském díle, pokud se netýká Hlučínska, byla ve svých vodních tocích nepohyblivá. Změny toků způsobily však již do dneška potíže, o nichž byla výše řeč; proto použily obě státní správy příležitosti, kdy tuto hranici přezkoumávaly, aby napravily závady již v minulosti vzniklé a provedly na některých místech účelnou menší úpravu hranic. Ba šly při tom i poněkud dále a vyměnily si navzájem různé drobné enklavy a exklavy v úhrnném měřítku 108 ha 12 a 55 m², jak jsou přesně označeny v mapách připoj mých ku smlouvě uvedené shora pod písmenou b). Podle tvrzení důvodové zprávy bylo přihlíženo nejenom k tomu, aby vyměňovaná území byla co možno stejná co do výměry, nýbrž i co do jakosti.

Také tyto změny hranice vyžadují ke svému schválení kvalifikované většiny, potřebné ke změně ústavy.

Ústavně-právní výbor doporučuje, aby poslanecká sněmovna schválila tyto hraniční změny, vycházeje z názoru, že hran nice státu není nedotknutelným a nezměnitelným sakrosanktem, nýbrž jedním z prostředků, kterým by potřeby pohraničního našeho obyvatelstva byly co nejlépe uhájeny.

Výbor proto očekává, že státní správa i při přezkoumávání dalších úseků hranice československo-německé bude se říditi zásadami, jež ovládaly přezkoumávání úseku pruského.

2. Druhou skupinu otázek tvoří problémy, týkající se úpravy právních poměrů, vznikajících při používání hraničních objektů, cest a silnic, toků vodních, železnic i dolů. Jde zejména o to, aby objekty ty byly udržovány v řádném stavu; při tam je řešiti otázky kompetence úřadů jednotlivých států, otázky nákladů udržovacích, otázky jasného označování hranic. Ale jde také o umožnění pohraničního styku, poněvadž hranice nepřerušují pro pohraniční obyvatelstvo všeho společného hospodářského života. Jde konečně o úpravu velmi důležité věci: aby pracemi na jedné straně hranic nebyla poškozována území, ležící na druhé straně hranic. To platí zejména o dílech vodních, jež by mohla buď odnímati vodu druhému státnímu území, aneb je zaplavovati, kdyby každá státní správa rozhodovala sama o sobě, nepřihlížejíc k potřebám druhého státního území. To platí o dolování na hranicích, o pracích na blízku železničních tratí a pod.

Všemi těmi otázkami se zabývají smlouvy, uvedené shora pod písmenou a), c) a d).

Jejich rozsah není stejný. Smlouva s Německou říší je mnohem jednodušší nežli s Rakouskem a Maďarskem, jež v podstatě jsou stejny. To nesouvisí s tím, že tyto dvě smlouvy jsou pozdějšího data nežli smlouva s Německem, nýbrž s tím, že oprati Německu byla hranice - až na Hlučínsko již dávno upravena a nové hospodářské podnikání už bylo přizpůsobeno státní hranici. Naproti tomu oproti Rakousku a Maďarsku nebylo dříve státních hranic, hospodářství navzájem přesahovalo nové hranice, hospodářské celky byly nově vytvořenými hranicemi často roztrhány, takže komplikace na těchto hranicích byly větší, nežli na hranici německé a vyžadovaly podrobnějšího řešení.

S druhé strany napomáhala úpravě těchto komplikovanějších poměrů okolnost; že právní řády na obou, stranách těchto hranic vyvíjely se po staletí shodně a ani po převratu nebyly tak změněny v částech, přicházejících zde v úvahu, aby rozdíly nemohly býti poměrně snadno překlenuty.

Ovšem jako všechny mezinárodní smlouvy, tak i smlouvy právě projednávané spoléhají v podstatě na dobrou vůli obou stran a na loyální způsob jich provádění.

Konkrétní zárukou pro jich zachovávání jest klausule o rozhodčích soudech, obsažená ve všech těchto smlouvách až na smlouvu, uvedenou pod písmenou b), Rozhodčí soud má rozhodovati závazně o výkladu nebo použití těchto smluv i o předběžné otázce, týká-li se spor výkladu nebo použití smluv. Rozhodčí soud bude ustaven pro každý spor tak, že každý stát bude jmenovati jednoho ze svých příslušníků rozhodčím soudcem a že obě strany zvolí za předsedu příslušníka některého státu třetího; nedohodnou-li se obě strany na volbě předsedy, požádají společně o jmenování předsedy presidenta Stálého rozhodčího dvoru v Haagu. Náklad vzniklý spolupůsobením předsedy hradí každá strana z polovice.

Ve smlouvách s Rakouskem (čl. 70) a s Maďarskem (čl. 79) je výslovně uvedeno, že výlohy, vzniklé spolupůsobením rozhodčích, hradí každý stát za rozhodčího, jejž ustanovil, a že smluvní státy mohou vymáhati na případně zúčastněných stranách soukromých náhradu útrat rozhodčího řízení. Konečně doporučují tato ustanovení smluvním státům, aby se nedovolávaly rozhodčího soudu v takových případech, kde by útraty rozhodčího řízení byly nepoměrně větší, nežli hodnota sporné věci.

Tato ustanovení chybí v článku 35. smlouvy s Německem; jsou však tak samozřejmá, že se jistě vztahují i na tuto smlouvu.

Ústavně-právní výbor navrhuje, aby poslanecká sněmovna schválila vládní návrh ústavního zákona ve znění tisku č. 293 a aby tím projevila souhlas se čtyřmi mezistátními smlouvami, k návrhu tomu připojenými.

V Praze, dne 2. dubna 1930.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tamto zákoně:

§ 1.

Národní shromáždění souhlasí:

1) se smlouvou mezi republikou Československou a Německou Říší o úpravě pohraničních poměrů na státní hranici, popsané v článku 83 Versailleské smlouvy ze dne 28. června 1919, podepsanou dne 3. února 1927,

2) se smlouvou mezi republikou Československou a Německou Říší o hraničních vodních tocích a o výměně částí území v pruském dílu československo-německé hranice, podepsanou dne 31. ledna 1930,

3) s hraničním statutem československo-rakouským, podepsaným dne 12. prosince 1928 a

4) s hraničním statutem československo-maďarským, podepsaným dne 14. listopadu 1928.

§ 2.

Změny hranic a povahy hranic sjednané smlouvami zmíněnými v §u 1, dále změny státních hranic a jejich povahy, nastalé v důsledku dohod sjednaných podle těchto smluv, jakož i změny státního území s uvedenými úpravami hranic spojené nabývají s mezinárodní účinností i účinnosti vnitrostátní.

§ 3.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zahraničních věcí a ministr veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministry.

Vládním návrhem předlohy ústavního zákona (tisk č. 293) mají býti ústavně vyřízeny, to jest schváleny Národním shromážděním nejen sama předloha ústavního zákona, nýbrž i čtyři uvedené mezistátní smlouvy, které musí býti se všemi svými předlohami jako integrujícími částmi současně uveřejněny také ve Sborníku zákonů a nařízení, aby měly zákonnou platnost, což mohlo i mělo býti uvedeno výslovně i v textu ústavního zákona u každé té smlouvy zvláště.

Podobný způsob jest jedině správný a možný, mají-li takové smlouvy míti nepochybnou účinnost jak mezinárodní, tak vnitrostátní. Mohl by se vzíti ještě v úvahu, neměla-li by býti každá taková smlouva prohlašována vždy spíše sama o sobě zákonem zvláštním, nežli hromadným, jako se stalo v tomto dnešním případě, kdy se pod jeden zákon pojímají čtyři smlouvy značně různého data i různého obsahu.

Vzhledem k dvěma místům na stránce 3. důvodové zprávy jest upozorniti, že schválení změn povahy hranic - na př. z nepohyblivé v pohyblivou nebo obráceně - není spolu schválením územních změn, jež snad nastanou v budoucnosti a že takové skutečně budoucí změny budou vyžadovati opětně zvláštního schválení Národního shromáždění ústavním zákonem, tak jako se dnes schvalují územní změny na hranici československo-německé, vyznačené vede textu slovního ještě i 23 barevnými listy.

Zahraniční výbor konstatoval rád zájem a péči, kterou československé úřednictvo tím pověřené věnovalo hned od převratu a stále věnuje hraničním otázkám a vzpomněl při tom i výslovně odborového přednosty ing. V. Roubíka, jenž zastupoval náš stát při všech čtyřech mezistátních smlouvách.

Zahraniční výbor doporučuje poslanecké sněmovně, aby hlasovala pro vládní návrh ústavného zákona, předložený jí tiskem č. 293, jímž spolu schválí i všechny dotyčné čtyři mezistátní smlouvy v návrhu uvedené pod 1), 2), 3), 4), i všechny jejich přílohy.

V Praze, dne 10. dubna 1930.