Vládní osnova zákona má za účel přispěti ke zmírnění těžké situace naší produkce obilné. Zemědělská krise, která doléhá na celou řadu odvětví naší zemědělské výroby, postihuje nejostřeji právě naše obilnářství, které se nachází již druhé hospodářské období v krisi cenové i odbytové. Pokles cen obilí možno posouditi z následujícího výkazu průměrných cen za měsíc srpen od roku 1926 až do roku 1930 (za březen)

Výkaz státního úřadu statistického za březen roku 1930 uvádí tyto indexy velkoobchodních cen: u pšenice 612, u žita 521, u ječmene 797 a u ovsa 694. Při porovnávání těchto indexů s indexem domácích průmyslových látek a výrobků za březen 1930, který obnáší 963, jeví se rozdíl: u pšenice 351, u žita 442, u ječmene 166 a u ovsa 269.

Z těchto výkazů jest zřejmo, že pokles cen obilí jest zcela abnormální a zmařil rentabilitu našeho obilnářství. Tato produkce zahrnuje přes 55% orné půdy a představuje nejdůležitější odvětví naší výroby rostlinné. Proto jest zajisté důležitým úkolem národohospodářským, aby stát poskytl tomuto odvětví náležitou podporu a ochranu.

Osnova zákona sleduje především účel zvýšiti celní ochranu našemu obilnářství pro dobu cenové krise a dále napomáhati částečnému stabilisování cen obilních. V souvislosti s tím upravuje se též zvýšená ochrana pro průmysl mlynářský, který se nachází rovněž ve vážné krisi v důsledku velkého dovozu mouky z ciziny, a vyslovuje se zákaz chemicky bílených mouk.

Řešení tohoto úkolu provádí se zvláštním systémem celních přirážek, který má býti doplňkem ke stávajícím clům pevným. Tento nový systém celních přirážek jest podstatně zdokonalen oproti dřívějším clům pohyblivým, jaká byla u nás zavedena v r. 1925. Rozdíl spočívá v tom, že základem celní ochrany obilní jsou dosavadní cla perná, platící pro normální poměry cenové a odbytové. Pro dobu cenové krise, kdy běžné ceny klesnou pod určité ceny směrné, nastoupí účinnost těchto celních přirážek, jejíž úprava směřuje k větší stabilisaci. Běžné ceny budou zjišťovány vždy za období 3 měsíců, platnost přirážky potrvá nejméně 1 měsíc a výše přirážky bude vždy zvlášť stanovena, tak aby odpovídala cenovému rozdílu mezi cenami běžnými na trhu a cenami směrnými. Těmito opatřeními má býti postaráno o to, aby tento systém nemohl býti zneužíván nějakou spekulací.

Ceny směrné neboli základní budou vypočteny jako průměr bursovních cen příslušného domácího zboží podle záznamů plodinové bursy v Praze za pětiletí 1925 až 1929 pro zdravé zboží parita bursa, snížený o 11%, jakožto výraz abnormálního poklesu cen. V důvodové zprávě vládní osnovy se uvádí, že tato základní cena bude obnášeti u pšenice Kč 191.84 a u žita Kč 165.32 a podobným způsobem bude zjištěna též pro ječmen, oves, mouku a mlýnské výrobky.

Průměrná běžná cena bude zjišťována, vždy po uplynutí každého kalendářního měsíce za uplynulé čtvrtletí způsobem, který bude blíže upraven vládním nařízením. Za průměrnou cenu mouky a mlýnských výrobků se považuje průměr z cen mouky pšeničné a žitné, při čemž zajisté bude se jednati o průměr vážený, zjištěný s náležitým zřetelem na poměr vymílání. Tímto opatřením bude postaráno o ta, aby pro všechny druhy mouky a mlýnských výrobků byla vždy zaváděna jednotná přirážka, poněvadž i celní sazba jest jednotná.

Celní přirážka není stanovena pevnou sazbou, nýbrž-toliko nejvyšší hranicí, která obnáší: u pšenice 25.- Kč, u žita Kč 50.-, u ječmene Kč 36.-, u ovsa Kč 34.- a u mouky a mlýnských! výrobků Kč 75.-. Jestliže průměrná cena za čtvrtletí jest nižší nežli základní cena za pětiletí, určí vláda celní přirážku ve výši, rovnající se rozdílu mezi těmito cenami, nejvýše však v hranici zpředu uvedené. Dle propočtu uvedeného v důvodové zprávě vládní osnovy obnášela by přirážka ta u pšenice Kč 19.- a u žita Kč 50.-.

Celní přirážky zavedené vládou budou se vztahovati k celním sazbám jak všeobecným, tak i smluvním. Přirážce nepodléhá semolina, která se dováží v rámci stanoveného kontingentu pro průmyslové závody za sníženou sazbu celní.

Dále vyslovuje zákon zákaz chemického upravování mouky, jakož i je jí uvádění do obchodu, nebo dovážení z ciziny. Opatření toto bude míti velikou důležitost nejen hospodářskou, ale i s hlediska zdravotního. Výjimky mohou býti připuštěny toliko ohledně zásob, pocházejících z doby před účinností tohoto zákona.

Se zřetelem k tomu, že zákon činí zvláštní opatření pro dobu mimořádného poklesu cenového, stanoví se zároveň, že jeho ustanovení nemohou býti měněna obchodními smlouvami. Pokud se týče stávajících obchodních smluv, jest v obchodní smlouvě s Maďarskem vázána celní sazba u pšenice, žita a mlýnských výrobků, a proto nebude možno aktivovati celní přirážky u tohoto zboží před obchodně-politickým projednáním této záležitosti. Jinak zákon nabude účinnosti 15. dnem po vyhlášení.

Zemědělský výbor při projednávání osnovy přijal 2 pozměňující návrhy:

v § 1, odst. 1. ve třetí řádce má se vypustiti "(odst. 3.)", aby bylo jasno, že tento odstavec 3. má se vztahovati též na průměrnou cenu za pětiletí; dále v odst. 4. termín "1. prosince 1929" se mění na "1. ledna 1930". Dále schválil zemědělský výbor resoluci, připojenou k této zprávě. Všechny ostatní návrhy a resoluce byly zamítnuty. Během jednání bylo vysloveno též přání, aby prováděcí vládní nařízení k tomuto zákonu bylo předloženo zemědělskému výboru k posouzení.

Zemědělský výbor projednal tuto osnovu zákona na svých schůzích dne 3. a 4. dubna 1930, a uznávaje její důležitost pro zmírnění zemědělské krise, usnesl se na tom doporučiti ji poslanecké sněmovně ku schválení dle vládní osnovy s uvedenými změnami a připojenou resolucí.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Jestliže průměrná cena pšenice, žita, ječmene nebo ovsa, nebo průměrná cena mouky a mlýnských výrobků z pšenice a žita bude v jednom čtvrtletí nižší než průměrná cena příslušného domácího zboží, vypočtená dle záznamů plodnavé bursy v Praze za pětiletí 1925-1929 pro zdravé zboží (pokud jde o obilí, s vyloučením výběru), parita bursa a zmenšená a 11%, zavede vláda nařízením k celním sazbám uvedeným ve čl. I. a II. zákona ze dne 22. června, 1926, č. 109 Sb. z. a n., na obilí jmenovaných druhů a mouku a mlýnské výrobky všeho druhu celní přirážku. Přirážce nepodléhá semolina dovážená pro průmyslové závady za sníženou sazbu k výrobě těstovin podle poznámky za č. 33 celního sazebníku.

(2) Přirážku jest stanoviti v celých korunách ve výši rovnající se rozdílu mezi pětiletým podle odst. 1. vypočteným a sníženým průměrem a průměrnou cenou čtvrtletí, při čemž celní přirážka nesmí býti vyšší

(3) Za průměrnou cenu mouky a mlýnských výrobků (odst. 1) se považuje průměr z cen mouky pšeničné a žitné.

(4) Čtvrtletím podle odst. 1. a 2. se rozumí období tří kalendářních měsíců předcházejících opatření vlády. Pro prvé opatření vlády podle odst. 1. a 2. jest vzíti za základ čtvrtletý, počínající dnem 1. ledna 1930.

(5) Způsob, jakým se vypočte průměrná cena dle odst. 1. a 2., určí se vládním nařízením. Po uplynutí každého kalendářního měsíce vyšetří se průměrná cena jednotlivých druhů zboží za uplynulé čtvrtletí. Jestliže rozdíl mezi touto cenou a základní průměrnou cenou (odst. 1) se změnil alespoň o celou korunu, upraví vláda přirážku pro dotyčný druh zboží nebo ji zruší, jestliže průměrná cena za uplynulé čtvrtletí byla vyšší než základní průměrná cena.

§ 2.

(1) Jakékoliv chemické upravování mouky (jako bílení a pod.), aby dodáno bylo jí lepšího vzhledu než má mouka vyrobená obvyklým mechanickým způsobem, jest považovati za falšování. Upravovati takto mouku a uváděti ji do oběhu jest trestné podle zákona ze dne 16. ledna 1896, č. 89 ř. z. z r. 1897, o obchodu potravinami a některými předměty užitnými, pokud se týče podle zák. čl. XLVI/1895, o zákazu falšování plodin, výrobků a potřeb polního hospodářství. Rovněž jest zakázáno takovou mouku dovážeti za účelem prodeje nebo živnostenského zpracování.

(2) Vláda stanoví nařízením výjimky, pokud jde o zásoby takové mouky z doby před účinností tohoto zákona.

§ 3.

Obchodními smlouvami nemohou býti ustanovení tohoto zákona změněna.

§ 4.

Zákon nabude účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. Provede jej ministr financí v dohodě s ministrem průmyslu, obchodu a živností, zemědělství, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a pro zásobování lidu.

Vláda se vyzývá, aby s největším urychlením připravila revisi našeho autonomního celního tarifu.

V Praze dne 4. dubna 1930.

Naše obilní výroba stále stupňovaná intensivní prací zemědělce docílila v našem samostatném státě takových výsledků, že vznikla nadprodukce těchto plodin, která přivodila snížení a pokles cen do takové míry, že ceny nekryjí výrobní náklady a způsobují katastrofální krisi v zemědělství jak cenovou, tak odbytovou.

Krise tato nejeví se svými důsledky jako krise přechodného rázu, ale jsou zde zřejmé úkazy, že krise tato při normální úrodě může býti rázu trvalého a proto je nutno chrániti naše zemědělství před touto katastrofou, která by ještě měla za následek krisi i v jiných výrobních odvětvích.

Z plodin zemědělských nejvíce postiženy jsou na ceně obilniny, které pěstuje zemědělec v chudších horských krajích a proto vláda osnovou zákona snaží se pomoci těmto statisícům zemědělců v krisi nastalé zvýšenou ochranou celní ve formě přirážky celní k dosavadním clům dle zákona ze dne 22. června 1926 č. 109 Sbírky zákonů a nař. Zákon tento bude přispívati k vyřešení zemědělské krise jistě jen částečně při zlepšení cen za obilniny jmenované, kdežto jiné zákony vládou připravované budou řešiti a podporovati odbyt těchto produktů obilních, jakož i ochranu produktů zvířecích t. j. masa, tuku, másla, vajec, mléka a t. p.

Zemědělství jest v krisi odbytové i cenové nejen u nás, ale i za hranicemi a každý stát napomáhá domácí výrobě jak ochranou tak usnadněním odbytu. Je nutno, aby i našemu zemědělství tohoto uznání se dostalo; tak bude posílením domácí výroby zemědělské zabezpečen i konsum průmyslových výrobků na domácím trhu, což je nejspolehlivější základnou našeho národního hospodářství.

Osnova zákona také vyslovuje zákaz chemického upravování mouky, jakož i dovážení takové mouky z ciziny. Toto opatření jest jak v zájmu výrobců, tak konsumentů.

Zásobovací výbor projednal tuto osnovu zákona na schůzi své dne 9. dubna 1930 a usnesl se doporučiti ji poslanecké sněmovně ku schválení dle vládní osnovy s uvedenými změnami a resolucí dle zprávy výboru zemědělského.

V Praze, dne 9. dubna 1930.