Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období. |
2. zasedání. |
381.
Usnesení senátu
Národního shromáždění republiky Československé
o usnesení poslanecké sněmovny (tisk sen. 2 a 114)
k vládnímu návrhu zákona (tisk 1685-II a 2046-II posl.),
kterým se doplňují a mění některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním.
Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal ve 29. schůzi dne 4. dubna 1930 tuto osnovu zákona:
Zákon
ze dne.............................................1930,
kterým se doplňují a mění některá ustanovení zákonů o soudním řízení ve věcech občanských a o řízení exekučním.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zrušuje se ustanovení čl. VIII., č. 2, zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 110 ř. zák. kterým se uvádí zákon o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů ve věcech občanských (jurisdikční norma).
Čl. II.
Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů ve věcech občanských (jurisdikční norma) se mění takto:
1. Poslední odstavec §u 7 upravený novelou na úlevu soudům ze dne 1. června 1914, č. 118 ř. z., zní:
"Vyřizovati věci řízení nesporného, čítajíc k nim věci amortisační, věci knih pozemkových a věci firemní, vyřizovati návrhy na vydání platebních příkazů v řízeni rozkazním a platebních a zajišťovacích příkazů v řízení směnečném, jakož i vyřizovati věci exekuční náleží u sborových soudů první stolice členu sborového soudu, určenému v ročním rozvrhu práce, jako samosoudci."
2. První odstavec §u 100, upravený zák. č. 161/1921 Sb. z. a n., zní:
"Žaloby proti příslušníkům československého státu o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné a jiné žaloby o nároky nikoli ryze majetkové z poměru mezi manžely anebo mezi rodiči a dětmi mohou býti v tuzemsku podány, není-li tu pro ně ani obecný ani zvláštní soud, u obecného soudu žalobcova a, není-li ho, u soudu, v jehož obvodu je obec, ve které mají obě strany nebo některá z nich právo domovské."
3. § 105 zní: "Pozůstalosti projednává okresní soud, u kterého zemřelý měl svůj obecný soud ve věcech sporných."
4. Zrušuje se poslední věta §u 106 a celý § 110.
5. § 106 doplňuje se tímto ustanovením: "Není-li tu žádného z těchto předpokladů, jest příslušný okresní soud, v jehož obvodu jest obec, ve které měl zůstavitel domovské právo."
6. § 107 zní: "Nemovitou pozůstalost cizince, která jest na území, na kterém platí tento zákon, přísluší projednati okresnímu soudu, v jehož obvodu jest nemovitost nebo větší část nemovité pozůstalosti."
7. Druhá věta §u 109 zní: "Zříditi poručníka nebo opatrovníka československému státnímu příslušníku, který nemá v tuzemsku obecného soudu ve věcech sporných, jest příslušný okresní soud, v jehož obvodu jest domovská obec poručencova nebo opatrovancova."
8. První odstavec §u 114 zní: "Povoliti dobrovolný rozvod jest příslušný okresní soud, u kterého má manžel svůj obecný soud; není-li v tuzemsku takového soudu, pak okresní soud, v jehož obvodu má obecný soud manželka, a není-li ani toho, okresní soud, v jehož obvodu jest domovská obec manželů."
Čl. III.
Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských právních rozepřích (civilní řád soudní) se mění takto:
1. První odstavec §u 279 zní: "Vadí-li provedení důkazu překážka neurčitého trvání, je-li pochybno, zdali vůbec bude možno provésti důkaz, o nějž jde, nebo má-li býti proveden důkaz v cizině, ustanoví rozhodující soud na návrh nebo z úřední moci v průvodním usnesení nebo kdykoli později lhůtu, po jejíž marném vypršení bude v řízení pokračováno, nepřihlížejíc k tomu, že důkaz nebyl proveden."
2. Druhý odstavec §u 332 zní: "Jestliže by záloha nebyla složena včas, lze od obeslání svědka upustiti a v řízení pokračovati, nepřihlížejíc k tomu, že důkaz nebyl proveden (§ 279)."
3. První věta prvního odstavce §u 335 zní: "Když se soud marně pokusil svědka vyslechnouti a jest obava, že by opakováním pokusu byla rozepře protahována, ustanoví rozhodující soud na návrh nebo z úřední moci lhůtu ku provedení důkazu; prošla-li lhůta marně, budiž v řízení pokračováno, nepřihlížejíc k tomu, že nebyl svědek vyslechnut."
4. Třetí odstavec §u 440 zní: "Jsou-li strany zastoupeny advokáty, může soud, jde-li o přednesení značného rozsahu, při prvním roku nebo při prvním ústním jednání stranám naříditi, aby skutkový podklad sporu i nabízené důkazy uvedly v přípravných spisech, a ustanoviti jim k tomu lhůtu, zpravidla nepřesahující dva týdny. Nejsou-li strany zastoupeny advokáty, může soud ve sporech takových ku přípravě ústního jednání slyšeti strany a sepsati o tom protokol."
Čl. IV.
Zák. čl. I/1911, civilní řád soudní, mění se takto:
1. K §u 596 připojuje se tento další odstavec:
"Po uplynutí lhůty ustanovené ku podání odporu má platební příkaz, jemuž nebylo odporováno, stejnou účinnost jako pravoplatný rozsudek a jest proti němu přípustna obnova sporu podle všeobecných pravidel."
2. Druhý odstavec §u 605 se zrušuje.
Čl. V.
(1) Spory o příslušnost mezi řádnými a mimořádnými soudy a soudy rozhodčími (rozhodci) rozhoduje sborový soud druhé stolice, v jehož obvodu mají sídlo, anebo nejvyšší soud, jde-li o spor mezi soudy (rozhodci) v obvodech různých sborových soudů druhé stolice. Rozhodl-li již v tom kterém případě sborový soud druhé stolice k rozhodnutí sporu o příslušnost povolaný anebo nejvyšší soud o otázce příslušnosti, jest jejich rozhodnutí závazné. Ustanovení čl. XXIV zák. č. 112 ai 1895 ř. z. a §u 24 zákona o soudech živnostenských z 27. listopadu 1896, č. 218 ř. z. jsou nedotčena.
(2) Neuplynula-li promlčecí lhůta ve příčině nároku uplatňovaného ve věcí, ve které spor o příslušnost vznikl, dříve než byla podána žaloba u soudu, který byl pak uznán příslušným, nepromlčí se nárok dříve, nežli za 30 dnů ode dne, kdy byl oprávněný o rozhodnutí spor u o příslušnost vyrozuměn.
Čl. VI.
Soudní exekucí jsou vykonatelna pravoplatná rozhodnutí a opatření státních úřadů správních, jimiž se ukládá peněžité plnění nebo vydání movitých věcí, a to i když není soudní exekuce zvláštním zákonným předpisem připuštěna.
Čl. VII.
Zák. čl. LX /1881, exekuční zákon, mění se takto:
1. Poslední odstavec §u 2 zní: "Pokud není ustanoveno v zákoně jinak, povoluje vůbec exekuci okresní soud, kterému náleží exekuci vykonati (exekuční soud)."
2. První odstavec §u 6, ve znění upraveném §em 34, zák. čl. LIV/1912, zní:
"Povolení exekuce lze navrhnouti písemně nebo ústně do protokolu. Písemný návrh buď podán v tolika stejnopisech, aby jeden stejnopis mohl býti ponechán při soudních spisech a aby každému dlužníku mohl býti s povolením exekuce jeden stejnopis návrhu doručen. Pro vyrozumění vymáhajícího věřitele a při exekucích na pohledávky i pro vyrozumění poddlužníka jest připojiti rubriku. Není-li exekuční titul založen ve spisech povolujícího soudu, buď k návrhu na povolení exekuce připojen v prvopise."
Čl. VIII.
(1) Ustanovení čl. I. až III. neplatí na Slovensku a Podkarpatské Rusi, ustanovení, čl. IV. a VII. pak neplatí na ostatním státním území.
(2) Ustanovení čl. III., č. 4, pozbudou účinnosti dnem 31. prosince 1935.
Čl. IX.
Tento zákon provede ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr Soukup v. r.,
předseda.
Dr Šafařovič v. r., |
Dr J. Karas v. r., |
tajemník senátu. |
zapisovatel. |