Není takřka dne, aby po 12 letech od skončení války příslušníci našeho státu, kteří během válečné doby upadli do ruského zajetí nevraceli se do vlasti.

Podle našich informací, jakož i vlastních šetření, jest v sovětském Rusku ještě několik tisíc našich státních příslušníků, kteří z velké většiny postrádají jakéhokoliv spojení s námi a tudíž marně se dovolávají pomoci o své vysvobození z bolševického pekla.

Tito naši lidé prohlášení doma již dávno za mrtvé, a to úředně, jsou v bolševickém ťrájiŤ postaveni na roveň otrokům musí o hladu a nevypověditelné bídě dřít i do úpadu a mnozí také tam již skonali. Jen tu a tam zdaří se jim podati svým příbuzným v republice Československé zpráv o sobě, které ale vždy končí zoufalým voláním o pomoc a o zaslání peněz, nutných k cestě do vlasti. Ti, kterým se podařilo, mnohdy na vlastní pěst a po dlouhé a vysilující cestě dosáhnouti hranic svého státu, shodně potvrzují, že v sovětském Rusku úpí a jest násilím zadržováno ještě velké množství našich státních příslušníků, kteří tam rychle hynou. Nestačí prohlásiti - jak se již stalo ústy p. ministra zahraničí - že v sovětském Rusku není již žádného Čechoslováka, ale třeba to také dokázati.

Podle výpovědi stále se navracejících našich lidí jest toto tvrzení nesprávné protože ty tisíce příslušníků našeho státu ústy svých přátel zoufale prosí nejen své příbuzné ale také i naši vládu, aby se umožnil co nejrychlejší návrat jejich do vlasti.

Podepsaní se proto táží:

1. Jest p. ministr zahraničí ochoten podniknouti ihned veškery nutné kroky u vlády sovětského Ruska, aby všichni čs. státní příslušníci Československé republiky býv. zajatci, mohli se navrátiti do své vlasti?

2. Jest p. ministr zahraničí odhodlán, nevyhoví-li Sovětská vláda - použíti jiných, ostřejších prostředků a vyvoditi náležité důsledky, aby vláda sovětského Ruska, byla donucena vyhověti této žádosti?

3. Jaká opatření hodlá učiniti p. ministr zahraničí pro zlepšení situace našich stát. příslušníků v sovětském Rusku do té doby, nežli se budou moci navrátiti do svého samostatného státu?

4. Proč p. ministr zahraničí již dříve ničeho nepodnikl k záchraně a i k ochraně těchto našich stát. příslušníků?

5. Proč p. ministr zahraničí prohlásil, že v sovětském Rusku není již Čechoslováků, když pravý opak jest pravdou?

6. Jak hodlá p. ministr zahraničí se postarati o provedení této naléhavé interpelace?

7. Jest p. ministr zahraničí ochoten sděliti podepsaným, kdy a jakým způsobem zahájí akci k vysvobození čs. státních příslušníků, býv. zajatců, z bolševického pekla?

Po stránce formální navrhujeme, aby této interpelaci byla přiznána pilnost a debata o ní byla ihned zahájena.

V Praze, dne 3. dubna 1930.