Im Monate Juni 1929 gelangte auf Grund der öffentlichen Ausschreibung an der deutschen Knaben- Volks- und Bürgerschule in lglau die Schulwartstelle zur Besetzung. In den Ausschreibungsbedingungen war, für eine deutsche Schule selbstverständlich, die Kenntnis der deutschen Sprache in Wort und Schrift verlangt worden. Aus mehreren Gesuchen von Legionären ging hervor, daß sie dieser Bedingung nicht entsprachen, da die Gesuche in einem höchst mangelhaftem Deutsch verfaßt waren. Diese Gesuche konnten daher nicht berücksichtigt werden und wurde die Stelle mit einem ortsansässigen deutschen 40% Invaliden besetzt. Auf Grund der Beschwerde eines Legionärs erhielt der Ortsschulrat nun vom Mähr. Landesschulrat mit Erlaß vom 26. September 1929, Z. 55.988 die Verständigung daß das Ministerium für Nationalverteidigung, Kanzlei der čechoslovakischen Legion, vom Ministerium für Schulwesen und Volkskultur unter Berufung auf die Bestimmungen des § 13 des Ges. v. 24. Juli 1919, Z. 462 die Ungültigkeitserklärung dieser Besetzung und die Entlassung des Nichtlegionären verlange. In dem abverlangten Berichte über den Sachverhalt legte der Ortsschulrat seinen Standpunkt überzeugend dar, indem er ausführte:

Unter den Bewerbern waren wohl auch Legionäre, doch kamen sie überhaupt nicht in Betracht, weil aus ihren Gesuchen deutlich zu ersehen war, daß sie der deutschen Sprache nicht mächtig sind also den Ausschreibungsbedingnissen nicht entsprachen.

Die Beschwerde des Legionärs Thomas Suchy aus Battelau mit Berufung auf die Bestimmung des § 13 des Ges. v. 26. Juli 1919, Z. 462, ist überdies unbegründet, da dieses G setz auf die Besetzung dieser Stelle überhaupt keine Anwendung findet, da nach § 4 dieses Gesetzes für die Legionäre alle Diener und Aufsichtsposten bei staatlichen Behörden, Straf- und anderen Anstalten, bei letzteren aber nur insoferne, als deren Aufwand ganz oder teilweise vom Staate getragen wird, ebenso solche Stellen in den Diensten der Landes Bezirks- und Gemeindebehörden und in Ämtern öffentlicher Fonds vorbehalten sind.

Eine öffentliche Volks- und Bürgerschule ist in sachlicher Hinsicht einer Anstalt der Gemeinde oder eines in der Schulgemeinde vereinigten Komplexes von Gemeinden gleichzuhalten, für deren Erhaltung eine gesetzlich genau geregelte Schulkonkurrenz aufkommt und das R. V. Sch. Gesetz bezeichnet auch die Volksschule ausdrücklich als eine öffentliche Anstalt.

Sie ist also eine Anstalt der Gemeinde oder der Gemeinden und es kann auf die Dienerstellen bei einer solchen Schule der § 4 des Ges. v. 24. Juli 1919, Z. 462, keine Anwendung finden, denn nach der im Erkenntnis des Obersten Verwaltungsgerichtes vom 20. Juni 1927, Z. 24.372/1926, Boh. 6655, ausgesprochenen Rechtsansicht sind nach § 4 des bezogenen Gesetzes als Stellen ťin Diensten der GemeindebehördenŤ nur die Stellen im Gemeindedienste mit Ausschluß der Stellen bei den Gemeindeanstalten und Unternehmungen zu verstehen, d. h. also nur die Stellen bei der Verwaltung der allgemeinen Gemeindeangelegenheiten, die nicht organisatorisch ausgeschieden, sondern im Gemeindeamte lokalisiert sind. Es sind daher nur die Stellen der Diener und Aufseher bei dieser Zentralverwaltung den Legionären vorbehalten, die Stellen bei Gemeindeanstalten nur dann wenn der Staat den Aufwand derselben ganz oder zum Teile trägt, was wohl bei Schulen, welche auf Grund des Ges. v. 13. Juli 1922, Zl. 226 errichtet sind, nicht aber bei allgemeinen öffentlichen Volksschulen der Fall ist. Es kann daher zu einem Vorbehalte zu Gunsten der Legionäre nach § 4 des zit. Gesetzes bei Schuldienerstellen an öffentlichen Volks- und Bürgerschulen nicht gesprochen werden. Daraus geht hervor, daß die Beschwerde des Legionärs Thomas Suchy durch den Wortlaut des Ges. v. 24. Juli t 91 9 nicht gedeckt ist, ja direkt im Widerspruche zu demselben steht und aus den angeführten Gründen abzuweisen ist.

Trotz der klaren Begründung erklärte das Ministerium für Schulwesen und Volkskultur mit Erlaß vom 3. Feber 1930, Z. 8321/30 die Besetzung für ungültig und verfügte die augenblickliche Entlassung des aufgenommenen Nichtlegionär Schuldieners.

Diese getroffene Maßnahme mußte besonders von dem Schuldiener Schütz äußerst schwer empfunden werden. Schütz hatte den Weltkrieg an der russischen Front mitgemacht, wurde im Jahre 1916 und 1917 schwer verwundet und schließlich als Invalide mit 95% erwerbsunfähig entlassen. In der Folgezeit besserte sich sein Gesundheitszustand, so daß er bei späteren Musterungen höher und zuletzt mit 45% qualifiziert wurde. Nach dem ärztlichen Befunde ist er aber fähig, d ie ihm verliehene Schuldienerstelle zu versehen.

Die Dürftigkeit der Familie des Bewerbers Schütz, sowie der Umstand, daß er in seinem bürgerlichem Gewerbe keinen ausreichenden Verdienst finden konnte und infolge seiner Invalidität keine andere Verdienstmöglichkeit hat, bestimmte den Ortsschulrat zur Anstellung des Genannten. Nun aber wird er wieder einem ungewissen Schicksal preisgegeben. Seine Stelle soll ein čechischer Legionär einnehmen

Die Gefertigten fragen daher dem Herrn Minister für Schulwesen und Volkskultur, ob er bereit ist, diesen Vorfall untersuchen zu lassen und zu verlangen, daß Schuldiener Schütz auf seinem Posten bleiben kann, da es doch unbillig ist, die Schuldienerstelle an einer deutschen Schule mit einem čechischen Legionär zu besetzen?

Prag, am 2. April 1930.

V červnu 1929 mělo býti veřejnou soutěží obsazeno místo školníka na německé chlapecké škole obecné a občanské v Jihlavě. V podmínkách soutěže se žádalo, jak jest to na německé škole samozřejmé, aby uchazeč uměl německy slovem i písmem. Z několika žádostí legionářů bylo zřejmo, že této podmínce nevyhovovali, poněvadž jejich žádosti byly sepsány nanejvýš vadnou němčinou. Těmto žádostem nebylo tedy lze vyhověti a místo dostal místní Němec, 40%ní invalida. Poněvadž si jistý legionář stěžoval, vyrozuměla moravská zemská školní rada výnosem ze dne 26. září 1929, č. 55.988 místní školní radu, že ministerstvo národní obrany, kancelář československých legií dovolávajíc se ustanovení §u 13 zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n., žádá od ministerstva školství a národní osvěty, aby toto obsazení prohlásilo za neplatné a aby nelegionář byl propuštěn. V žádané zprávě o stavu věci místní školní rada vyložila přesvědčivě své stanovisko uvádějíc:

Mezi uchazeči byli sice i legionáři, ale nepřicházeli vůbec v úvahu, poněvadž z jejich žádostí bylo zřejmé, že neumějí německy, nevyhovují tedy podmínkám soutěže.

Stížnost legionáře Tomáše Suchého z Batelova, která se dovolává ustanovení §u 13 zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n., jest mimo to neodůvodněná, poněvadž se tento zákon vůbec nevztahuje na obsazení tohoto místa, neboť podle §u 4 tohoto zákona jsou legionářům vyhražena všechna místa sluhů a dohlížitelů u státních úřadů, trestnic a jiných ústavů, u těchto však jen potud, pokud stát nese buď celý náklad nebo jeho část, rovněž tak ve službách zemských, okresních a obecních úřadů a veřejných fondů.

Veřejnou školu obecnou a občanskou jest po věcné stránce považovati za rovnou ústavu obce nebo několika obcí spojených ve školní obec, za jejíž vydržování ručí školní konkurence zákonem přesně upravená a říšský zákon o obecných školách výslovně označuje i obecnou školu jako veřejný ústav.

Jest tedy ústavem obce nebo obcí a na zřízenecká místa na takové škole nemůže se vztahovati § 4 zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n., neboť podle právního mínění vysloveného v nálezu nejvyššího správního soudu ze dne 20. června 1927, č. 24.372/1926, Boh. 6655, dlužno podle §u 4 uvedeného zákona za místa ťve službách obecních úřadůŤ považovati jen místa v obecní službě s vyloučením míst u obecních ústavů a podniků, t. j. tedy jen místa při správě všeobecných obecních věcí, které nejsou organisačně vyloučeny, nýbrž jsou soustředěny v obecním úřadě. Jsou tedy místa sluhů a dozorců u takové ústřední správy vyhražena legionářům, ale místa v obecních ústavech jen tehdy, nese-li stát jejich náklad zcela nebo z části, což jistě jest u škol zřízených podle zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., ale nikoliv u všeobecných veřejných obecných škol. Nelze tedy mluviti o výhradě ve prospěch legionářů podle §u 4 uvedeného zákona u školnických míst na veřejných obecných a občanských školách. Z toho vyplývá, že stížnost legionáře Tomáše Suchého není odůvodněna zněním zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n., naopak přímo mu odporuje a z uvedených důvodů dlužno ji zamítnouti.

Přes toto jasné odůvodnění prohlásilo ministerstvo školství a národní osvěty výnosem ze dne 3. února 1930, č. 8321/30, obsazení za neplatné a nařídilo, aby přijatý školník, který není legionářem, byl ihned propuštěn.

Toto opatření musí zvláště těžce pocítiti i školník Schütz. Schütz prodělal světovou válku na ruské frontě, byl v letech 1916 a 1917 těžce raněn a konečně propuštěn jako invalida s 95%ní výdělečnou neschopností. Později zlepšilo se jeho zdraví, takže při pozdějších prohlídkách byl kvalifikován výše a konečně se 45%. Ale podle lékařského posudku jest schopen zastávati pro půjčené mu místo školníka.

Chudoba rodiny uchazeče Schütze, jakož i to, že ve svém občanském zaměstnání nemohl najíti dostatečného výdělku a pro svou invaliditu neměl možnosti jinak vydělávati, pohnula místní školní radu, aby ho jmenovala. Nyní však bude zase vydán všanc ne jistému osudu. Jeho místo má zaujmouti český legionář.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten dáti tento případ vyšetřiti a požádati, aby školník Schütz mohl zůstati na svém místě, neboť přece není slušné aby místo školníka na německé škole bylo obsazeno českým legionářem?

V Praze, dne 2. dubna 1930.