Vojenská správa jednala o získání pozemku pro muniční skladiště v Chustu s komposesorátem již před stavbou tohoto skladiště, t. j. v roce 1922, 1924 a 1925. Při smíšené komisi 19. června 1922 prohlásil zástupce urbarialistů, pan M. Veličko, že majitelé jsou ochotni pronajmouti potřebný pozemek i s právem příjezdu k uvedenému skladišti a že souhlasí, aby bližší podmínky byly ujednány nájemní smlouvou.

Při místní komisi svolané před udělením stavebního povolení prohlásil zástupce, resp. předseda komposesorátu, že komposesorát se stavbou souhlasí, bude-li skladiště náležitě ohraženo, vystavěno z hmot odpovídajících předpisu a opatřeno hromosvody.

Na základě tohoto komisionelního řízení vydal hlavní slúžnovský úřad v Chustu vojenské správě povolení k stavbě na urbariálním pozemku, o čemž byl komposesorát zpraven a žádných námitek nepodal. Na základě veškerého tohoto právního a zákonného ujednání vystavěla vojenská správa na pozemku v roce 1925 muniční skladiště a nikoli skladiště ekrasitu a oplotila je, jak zástupce komposesorátu žádal.

Při dodatečném sjednávání formelní smlouvy změnil však komposesorát původní stanovisko a činil některé nové námitky. Vojenská správa nemohla však stavbu, mezitím již prováděnou, zastaviti a proto pokusila se o sjednání smírné dohody. Veškeré pokusy vyzněly však na prázdno a byl proto pozemek na návrh županského úřadu ve Velké Sevljuši vyvlastněn. Nálezem zemského úřadu pro zemi Podkarpatoruskou bylo pak užívací právo k pozemku vyvlastněno na dobu tří let.

Interpelace opakuje námitky, jež zástupci komposesorátu při komisi předcházející vyvlastňovacímu nálezu přednesli a jež všechny byly vyvráceny.

Pokud se týče nedodržení smlouvy o nájmu cvičiště lze uvésti, že veškerý výcvik až do skončení výcviku v četě koná se na pozemku pronajatém chustským komposesorátem vojenské správě. Pouze cvičení bojová konají se mimo cvičiště, ale na pozemcích takových, kde je půda hlinitá s přimíšeninou jílu a kde terén je z jedné čtvrtiny pokryt krytinami silně porostlými mechem, sporou travou a kapradím, takže celý komplex činí dojem suchopáru.

Z důvodů, kterými byly vyvráceny dříve uváděné námitky a také proto, že nelze přes veškerou ochotu vojenské správy docíliti dohody a poněvadž vojenská správa nemůže na nevhodně položených pozemcích skladiště zřizovati, zamítlo i ministerstvo vnitra výměrem z 20. listopadu 1929, č. j. 57.309/12-29 odvolání předsedy komposesorátu proti vyvlastnění pozemku pro muniční skladiště v Chustu.

K otázce, že postavení muničního skladiště na pozemku komposesorátu jest nebezpečným pro lid i dobytek, bylo dostatečně přihlíženo jak při řešení projektu, tak i při úředním řízení stavebním. Pokud se týče odškodnění za vyvlastněnou část pozemku a stanovení výše jeho, bude tato otázka řešena v řízení odškodňovacím.

Ostatní důvody, pro které bylo odvolání zamítnuto, jsou uvedeny ve výměru zamítacím. O zamítnutí odvolání vyrozumělo ministerstvo vnitra komposesorát v Chustu přípisem adresovaným k rukám předsedy advokáta dra Štěpána Budaye v Chustu.

V Praze, dne 31. března 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

Vojennoje vědornstvo velo peregovory o priobiěteniji zemeljnaho učastka dlja sklada ogněstrěljnych pripasov v Chustě s komposesoratom uže pered postrojkoju etoho sklada, t. j. v 1922, 1924 i 1925 godu. Pri směšannoj komissiji dnja 19. ijuna 1922 g. objavil predstavitělj urbarialistov, gospodin M. Veličko, čto sobstevenniki gotovi otdatj v najem potrebnyj zemeljnyj učastok i s pravom prijezda k upomjanutomu skladu i čto soglasjatsja, čtoby podrobnějšia uslovija obuslovenno v najemnom kontraktě.

Pri městnoj komissiji sozvaunoj pereci vydanijem pozvolenija k postrojkě objavil predstavitělj, ili-že predsědatělj komposesorata, čto komposesorat s postrojkoju soglasitsja, jesli sklad budět nadležaščim obrazom ogorožennyj, postrojennyj iz matěrialov sootvětsvujuščich predpisanijam i budut na něm gromootvody.

Na osnovaniji etoho komissijnaho razbiratělstva vydal glavnyj služuovskij urjad v Chustě vojennomu vědomstvu pozvolenije k postrojkě na urbarialnom zemeljnom učastku, o čěm komposesorat uvědomlěnno i on nikakich vozraženij ně podal. Na osnovaniji cělaho etoho juridičeskaho i zakonnaho ugovora postrojilo vojennoje vědomstvo na zemeljnom učastku v 1925 godu sklad ogněstrěljnych pripasov a nět magazin ekrazita i ogorodilo zaborom, kak predstavitělj komposesorata trěboval.

Pri dopolnitěljnom soglašaniji formaljnaho ugovora odnako komposesorat izměnil pervonačalnoje stanovišče i podal někotoryja novyja vozraženija. No vojennomu vědomstvu něvozmožno bylo postrojku, meždu těm uže proizvodžennuju prekratitj i poetomu staralosj soglasitj poljubovnoje soglašenije. Vsě opyty oduak ostalisj bez otvěta i poetomu zemeljnyj učastok na projekt županskaho urjada v Velikom Sevljušě ekspopriovanno. Rěšenijem krajevaho urjada dlja Podkarpatorussakaho kraja potom pravo poljozovanija zemeljnaho učastka ekspropriovano na vremja 3 godov.

Interpelacija povtorjajet vozraženija, kotoryja predstavitěli komposesorata pri komissiji predyduščoj ekspropriacijnoje rěšenije podali i kotory ja vsě oproverženno.

Naskoljko dělo kasajetsja nědoděržanija dogovoru o najmu učebnaho placa, možno privesti, čto vsje obučenije do samaho okončanija obučenija vo vzvodě sostojitsja na zemeljnom učastku vynajmlennom ot chustskaho komposesorata vojennomu včdomstvu. Toljko obučenija ratnyja sostojatsja vně učebnaho placa, no na takich zemeljnych učastkach, gde glinistaja počva s priměsom lučšaho sorta gliny i gdě poverchnostj iz 1/4 pokrytaja kryšami silno poroslymi mochom, skudnoju travoju i paporotnikom, tak čto cělyj kompleks proizvodit vpečatlěnije suchoj počvy.

Iz pričin, kotorymi oproverženno skorěje podannyja vozraženija i tože poetomu, čto nělzja vopreki vsěj ugodlivosti vojennaho vědomstva dostič soglašenija i potomu čto vojennoje vědomstvo ně možet na něuměstno ležaščich zeměljnych učastkach ustrajvatj sklady, otkazalo i ministerstvo vnutrennychh děl rěšenijem iz dnja 20. nojabrja 1929 goda, č. č. 57.309/12-29, apeljaciu predsědatělja komposesorata protiv eksproprijaciji zemeljnaho učastka dlja sklada ogněstrěljnych pripasov v Chustě.

Vopros, čto postrojka sklada ogněstrěljnych pripasov na zemeljnom učastku komposesorata opasnaja dlja ljuděj i skota, dostatočno prinimano vo vnimanije tak pri rěšeniji projekta, kak i pri rjadovom strojitělnom proizvodstvě. Naskoljko dělo kasajetsja voznagražděnija ubytkov za espropriovannuju častj zemeljnaho učastka i postanovlenija jeho vysoty, etot vopros budět rěšennyj v proizvodstvě v dělě voznagražděnija ubytkov.

Drugija pričiny, dlja kotorych apeljaciju otkazanno, privodjatsja v rěšeniji otricatělnom. Ob otkazě apeljaciji uvědomilo ministerstvo vnutrennych těl komposesorat v Chustě pisjmom adresovannym do ruk predsědatělja advokata dr. Stefana Budaya v Chustě.

V Pragě dnja 31. marta 1930 goda.

Predsědatělj pravitěljstva:

Udržal v. r.