Ke konci války a po jejím skončení v době naprostého nedostatku bytů sáhlo chudé občanstvo tohoto státu ke svépomocné akci postavením vlastních obydlí. Stavba barákových kolonií prováděna byla kolem Prahy a na jiných odlehlejších místech se souhlasem úřadů. Stavebníci těchto kolonií postavili si taková obydlí, na jaká stačily jejich finanční prostředky. Na stavbu těchto malých domečků, přístřeší pracující třídy, nepřispěl ani stát, ani obce, a tak si je jejich obyvatelé postavili za úspory, získané namáhavou prací tak, jak jiní stačily finanční prostředky. Naproti tomu ovšem přispěl stát až 85% stavebního nákladu na stavby vil a činžovních domů, jak je vidno na Vořechovce. Své nádherné vily postavili si tam političtí vyšinulci. Soukup, Klofáč, Tomášek atd. Ale tentýž stát ani hlavní město Praha nepostaraly se dosud, aby byl postaven dostatečný počet domů pro nebydlící. Nepostaraly se dále ani o to, aby nebydlícím bylo umožněno bydleti v domech s prázdnými byty úpravou horentního nájemného. Naproti tom u ale město Praha dává trhati nad hlavou kolonistům, lidem, kteří vlastní prací a velmi těžce opatřili si přístřeší, jejich chaloupky. Došlo k takovému bourání již v Košířích, na Malvazinkách, na Viktorce na ťSibiřiŤ a jinde. Konečně dne 25. t. m. došlo k násilnému zboření domků v kolonii Zahrádky u Edenu ve Vršovicích. Poněvadž se jedná o chudé rodiny, které s největšími obtížemi sehnaly své příbytky a daly do stavby veškeré své úspory, nashromážděné z potu a krve za dlouhá léta, nemůžeme připustit, aby jejich celý majetek i s nábytkem byl ničen. Násilné zbourání chudých příbytků kolonistů rovná se živelní pohromě s tím ovšem rozdílem, že nebyly strašlivé důsledky způsobeny přírodou, nýbrž státními orgány a pod jejich patronací. Poněvadž se ubožákům nedostalo za zpustošený a zničený majetek žádné náhrady, navrhujeme:

Vládě se ukládá, aby zařídila:

1. Aby bylo zakázáno jakékoliv další bourání domků v koloniích, a aby kolonie byly opatřeny z veřejných prostředků všemi potřebnými zařízeními.

2. Aby všem kolonistům byly zaopatřeny byty za levné nájemné a pro nezaměstnané dělníky aby byly dány byty zdarma.

3. Aby přestěhování z kolonií dělo se dobrovolně a při tom aby kolonistům byla nahražena úplná cena nákladů za obydlí v koloniích.

4. Aby těm kolonistům, kterým už byly domky zbourány, byla poskytnuta z prostředků státních úplná náhrada škody a byly jim hraženy všechny zbouráním způsobené škody na nábytku a zařízení, jakož i za utrpěné násilí na zdraví postupem policie při bourání kolonií.

5. K náhradě škod budiž ihned poskytnuta ze státních prostředků záloha 10 milionů Kč, které buďtež opatřeny účelovou daní, která by postihla luxusní byty a přepychové paláce v takové výši, aby byla uhražena úplná potřeba náhrad a odškodnění pro kolonisty.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh přikázán byl výboru rozpočtovému se lhůtou 24 hodin.

V Praze, dne 26. března 1930.