Dme 25. března 1930 o půl 8. hod. ranní počalo v kolonii Zahrádky u Edenu ve Vršovicích bourání dřevěných domků kolonistů, koupených za drahé peníze a zbudovaných tvrdou prací chudých lidí. Rozkaz k bourání vyšel z pražského magistrátu. Vyslaní hasiči sekerami strhávali střechy a nábytek vyhazovali vedle zbouraných domků. Jako prvý shořen byl domek francouzského legionáře Ingorta, otce čtyř malých dětí, z nichž nejmladší je 3 týdny staré. Dále strženy domky rodinám: Špánové se dvěma dětmi (jedno 15 a druhé 3 měsíce staré), Nejdlové s jedním tříletým děckem, Babůrkové s jedním 15měsíčním dítětem, Matyldy Uljankové se dvěma dětmi (5- a 7letým), dělníka Miňase a ještě jednoho nezaměstnaného dělníka. Vršovická magistrátní úřadovna za vedení starosty čes. soc. Ulmanna pozvala si k bourání domků asistenci 150 strážníku, aby bylo každému zcela jasno, že bourání se děje na rozkaz sociálfašistů. Při bourání docházelo k nevylíčitelným scénám: když hasiči začali trhat prvý domek, jeho majitelka, matka čtyř malých dětí, skácela se v bezvědomí. Strážnici ji zvedli, vzkřísili a jako zvíře ji hodili na nákladní automobil. Když přítomné ženy proti takovému jednání protestovaly a kritisovaly způsoby sociálfašistů na radnici i ve vládě, vrhli se policisté na ně obušky, ztloukli je surově a naházeli je na nákladní auto. Ženy byly odvezeny na policejní strážnici, kde byly ponechány, ačkoliv měly doma maličké děti. Jak neurvale si strážníci počínali vůči nebohým kolonistům, je zjevno nejlépe z toho, že strážník číslo 752 vytáhl revolver a ohrožoval jim i poslance Baršu, který s kolonisty rozmlouval. Snadno si lze představiti, co dělal takový výtečník proti ťobyčejnýmŤ lidem, a dokazují to případy: Marie Kešnerová, matka tří malých dětí, byla policejními pendreky tlučena do hlavy a obličeje tak, že upadla do bezvědomí. Ve mdlobách byla hozena do auta k ostatním. Dělnice Vepřeková, matka dvou dětí, z nichž mladšímu je teprve 6 neděl byla policajty ztlučena a tak rvána za ruku, že ji druhý den měla celou oteklou; také ona byla odvezena na policii a ačkoliv děcko kojí, nikdo se o ně nestaral a bylo ponecháno na trávníku až do odpoledne, kdy soucitné sousedky odnesli je na policejní komisařství na Vinohradech. Leč se zlou se potázali; komisař obořil se tam sprostě na občana, který dítě přinesl i na poslankyni A. Hodinovou, co prý je mu do dítěte. Antonie Šváchová, tuberkulosní, matka dvou dětí dostala z rozčilení nervový záchvat, leč přes to byla odvlečena na policii a ponechána ve vazbě. Dělnice Bouřová, která je v nejvyšším stupni těhotenství, byla strážníky kopnuta do nohy a zraněna. Ruský legionář Václav Míšek byl policií do krvava zbit a zavřen proto, že volal na strážníky, aby nezacházeli tak surově se ženou, která byla i s děckem na ruce sražena k zemi. Tento legionář vypravuje: ťŠel jsem ještě dne 7. března o Masarykových narozeninách v kroji, včera jsem ale poznal na vlastním těle, co dovedou bratři sociálfašisti a za jaký režim jsem to bojovalŤ Vojín, který ujal se jedné z týraných žen, byl rovněž zatčen stejně jako akademický malíř Zapletal, Marie Mehlová, Jaroslav Sribrjak a dělnice Rejsková, která byla zatčena proto, že volala do kolonie komunistické poslance.

Kolonistky táhly s malými dětmi na rukou protestovat před radnici vršovickou, kde však byly již přivítány silnou policejní pohotovostí a rozháněny. Ženy daly svým pocitům průchod výkřiky: ťZa takovouhle republiku naši mužové bojovali? Není na tom dost, že nemáme co jíst, že jsme bez práce a teď budeme ještě bez přístřeší? Zakroutíme těm lumpům krky, jako to udělali v Rusku! Tam sociálfašistické hyeny utíkají před dělníky, ale my je brzy vykopneme i od nás!Ť Matka pěti malých dětí vyhrožuje, že zbořili jí obec domek, vezme břitvu a všechna děcka podřeže.

Český sociální demokrat Kellner utekl před deputací žen z Vršovic jako kluk, odbývaje ženy slovy: ťMně do toho nic není!Ť

Všechny rodiny, kterým byly domky strženy, byly ponechány i s dětmi po celou noc venku, bez přístřeší. Jen hromádky rozbitého nábytku bylo vše, co jim zůstalo z majetku, pořízeného těžce nastřádanými groši a krvavou prací celých rodin. Ačkoliv kolonisté protestovali na radnici jak ve Vršovicích tak v Praze, byli přece donuceni spáti na slamnících na holé zemi, nevědouce, co se stane ve dnech příštích.

Ptáme se proto:

Je pan ministr vnitra ochoten okamžitě naříditi přísné vyšetřování a nejpřísnější po trestání všech vinníků bourání kolonie Zahrádky?

Je pan ministr vnitra ochoten pohroziti nejtěžšími tresty do budoucna každému, kdo by se odvážil naříditi nebo prováděti podobné případy stěhování?

Je pan ministr vnitra ochoten postarati se, aby všem vystěhovaným kolonistům byla dána řádná náhrada nejen jejich zbouraných baráčků, ale i za škody způsobené stěhováním a policejním, surovým týráním?

Je pan ministr vnitra ochoten postarati se o bezodkladné řádné ubytování vystěhovaných kolonistů?

V Praze, dne 28. března 1930.