Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

308.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne......................................................,

jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

§ 1.

§ 4, odst. 1. č. 2. se mění a zní takto:

2. Odborová organisace jest povinna vyžádati si od každého člena prohlášení je-li členem jiné odborové organisace a jeho rozhodnutí, ve které odborové organisaci chce uplatňovati nárok na státní příspěvek. Dále jest povinna vystouplému svému členu vydati členskou knížku se všemi příslušnými doklady anebo osvědčeními o době členství v této organisaci.

§ 2.

§ 6, č. 4. se mění a zní takto:

4. kdo požíval v jednom roce státního příspěvku v nezaměstnanosti po dobu 26 týdnů, vyplácí-li odborová organisace podporu v nezaměstnanosti v obdobích týdenních, anebo po dobu šesti měsíců, vyplácí-li ji v údobích měsíčních počítaje ode dne, za který byl státní příspěvek vyplacen jako za první den nezaměstnaností.

§ 3.

§ 7 se mění a zní takto:

(1) Státní příspěvek se rovná co do výše trojnásobku podpory, kterou podporovanému vyplácí odborová organisace ze svých peněz.

(2) U ženatého člena nebo provdané členky, kteří prokáží alespoň jednoroční dobu členství v odborové organisaci, dále u svobodného člena nebo členky, kteří prokáží pětiletou dobu členství v odborové organisaci, činí státní příspěvek čtyřnásobek organisační podpory. Ministr sociální péče se zmocňuje, aby v případech zřetele hodných přiřkl stejný čtyřnásobek organisační podpory svobodným členům a členkám, pečují-li o své děti a nepobírají pro ně pravidelné alimentace.

(3) ženatí členové nebo provdané členky odborových organisací mají z důvodu manželství nárok na vyšší výměru státního příspěvku podle předcházejícího ustanovení jen v tom případě, žijí-li s druhým manželem ve společné domácnosti anebo přispívají-li skutečně ze svých příjmů převážnou měrou na výživu druhého manžela. Jsou-li podporováni v jedné a téže rodině současně oba manželé, může nárok na vyšší výměru státního příspěvku uplatňovati pouze jeden z nich, a to ten, u něhož státní příspěvek by byl vyšší. Je-li v jedné a téže rodině podporován jeden manžel a je-li současně druhý manžel výdělečně zaměstnán tak, že jeho výživa jest zajištěna, nebo dostává-li druhý manžel současně nemocenské, posuzuje se prvý manžel co do nároku na vyšší výměru státního příspěvku stejně jako osoba svobodná. Osobu ovdovělé, rozloučené nebo rozvedené, pokud se nemusejí starati o děti z předchozího manželství nebo o dřívější manželku (dřívějšího manžela, posuzují se stejně jako osoby svobodné.

(4) státní příspěvek k podpoře, kterou podporovanému vyplácí odborová organisace ze svých peněz a která nesmí býti nižší nežli 0.75 Kč denně, nesmí převyšovati částku 18 Kč denně, při čemž součet podpory a státního příspěvku nesmí převyšovati dvě třetiny poslední mzdy nezaměstnaného; oč tento součet převyšuje dvě třetiny poslední mzdy nezaměstnaného, o to se sníží státní příspěvek. Při přechodném, hůře placeném zaměstnání, netrvá-li déle tří měsíců, jest při posuzování poslední mzdy nezaměstnaného říditi se mzdou zaměstnání, jež toto přechodné předcházelo.

§ 4.

§ 8 se mění a zní takto:

Nárok na státní příspěvek v nezaměstnanosti přísluší nezaměstnanému ode dne, kdy se o něj hlásil, trvá-li nezaměstnanost aspoň sedm dní jdoucích po sobě.

Čl. II.

(1) Člen odborové organisace, který svůj nárok na podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek podle dosud platných předpisů již vyčerpal, získává ode dne účinnosti tohoto zákona nárok na podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek nejdéle na dobu dalších 13 týdnů v témže podpůrném roce, při čemž za platnosti ostatních zákonných ustanovení organisační podpora nesmí činiti méně než 0.40 Kč. V tomto případě státní příspěvek činí 1.60 Kč, v případech čl. I., § 3, odst. 2. a 3. tohoto zákona 2.10 Kč; je-li organisační podpora vyšší nežli 0.40 Kč, činí státní příspěvek trojnásobek, případně čtyřnásobek (čl. I., § 3, odst. 1. až 3. tohoto zákona) organisační podpory, při čemž součet této podpory a státního příspěvku musí činiti nejméně 2.- Kč (čl. I., § 3, odst. 1.), případně 2.50 Kč (čl. I., § 3, odst. 2. a 3.); oč tento součet činí méně, o to se zvýší státní příspěvek.

(2) člen odborové organisace, který svého nároku na podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek podle dosud platných předpisů ještě zcela nevyčerpal, má nárok na podporu a státní příspěvek až do vyčerpání podle předpisů zákona č. 267/1921 Sb. z. a n. a vládního nařízeni ze dne 31. května 1929, č. 79 Sb. z. a n., jehož účinnost se pro tento případ prodlužuje do 31. července 1930, a na to získává po dobu dalších 13 týdnů v témže podpůrném roce nárok na podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek v rozsahu předcházejícího odstavce.

Čl. III.

Ustanovení pro případ mimořádné nezaměstnanosti.

(1) člen odborové organisace, který ještě nenabyl nároku na podporu v nezaměstnanosti podle stanov odborové organisace nebo nárok na podporu a státní příspěvek podle tohoto zákona již vyčerpal, a který následkem déle trvajících nepříznivých poměrů na trhu práce (mimořádná nezaměstnanost) jest bez své viny nezaměstnaným a tím ohrožen na výživě své i své rodiny, má nárok na mimořádnou podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek po dobu 13 týdnů v roce.

(2) Ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí, ministrem průmyslu, obchodu a živností a ministrem zemědělství určí den, od kterého jest považovati všeobecně nebo v některém odvětví výdělečné činnosti anebo v některém územním obvodu nezaměstnanost za mimořádnou (odst. 1.).

(3) Podpora, kterou v případě mimořádné nezaměstnanosti vyplácí odborová organisace ze svých peněz, nesmí činiti méně nežli 0.25 Kč denně a státní příspěvek k organisační podpoře 1.75 Kč, v případech čl. I., § 3, odst. 2. a 3. tohoto zákona 2.25 Kč. Je-li organisační podpora vyšší nežli 0.25 Kč, zvyšuje se tento státní příspěvek (1.75 Kč, resp. 2.25 Kč) o trojnásobek, případně čtyřnásobek (čl. I., § 3, odst. 1. až 3. tohoto zákona) tohoto zvýšení organisační podpory.

(4) Před uplatněním nároku na tuto podporu musí se nezaměstnaní hlásiti o práci u příslušné veřejné zprostředkovatelny práce. Nemůže-li zprostředkovatelna práce nezaměstnanému opatřiti přiměřené zaměstnání, vydá mu o tom potvrzení.

(5) Příslušníci cizího státu mohou obdržeti státní příspěvek k podpoře pro případ mimořádné nezaměstnanosti za týchž podmínek jako příslušníci československé republiky, má-li tento cizí stát obdobné opatření a nakládá-li s příslušníky československé republiky jako se svými státními příslušníky.

Čl. IV.

Produktivní péče o nezaměstnané.

(1) Ministr sociální péče může z prostředků určených k čelení nezaměstnanosti podporovati nouzové práce, jež podniká stát, země, okres, obec nebo veřejnoprávní osoba právnická ve veřejném zájmu. Při této práci jest především zaměstnávati osoby, které pobírají podporu a státní příspěvek v nezaměstnanosti.

(2) Na mzdu osob z nezaměstnaných k nouzové práci přikázaných nebo přivzatých bude stát přispívati veřejnému stavebníkovi částkou nejvýše 10.- Kč.

(3) Podrobnosti upraví vláda nařízením.

Čl. V.

(1) Použití úpravy státního příspěvku k podpoře nezaměstnaných podle čl. I, až III. jest vázáno podmínkou, že odborová organisace přizpůsobí podpůrná pravidla změněným předpisům. K takové úpravě podpůrných pravidel do doby jednoho roku od počátku účinnosti tohoto zákona stačí usnesení představenstva odborové organisace proti dodatečnému schválení orgánů jinak ku změně podpůrného řádu příslušných.

(2) Neprodlouží-li odborová organisace dobu nároku na podporu v nezaměstnanosti na 26 týdnů nebo šesti měsíců v podpůrném roce, jest míti za to, že se vzdala zmocnění k výplatě státního příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti dle §u 4, odst. 3. zák. č. 267/1921 Sb. z. a n.

Čl. VI.

Ministr sociální péče může přiznávati odborovým organisacím předběžné náhrady účtů za vyplacený státní příspěvek a dávati zálohy na výplaty státních příspěvků ve výši jednoměsíční potřeby.

Čl. VII.

Ministr financí se zmocňuje, aby částku potřebnou k provedení tohoto zákona opatřil úvěrovými operacemi, pokud by se nenalezla úhrada ve státním rozpočtu na rok 1930.

Čl. VIII.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1930. Provedením jeho se pověřuje ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Otázka podpor v nezaměstnanosti byla v našem státě poprve řešena zákonem ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných a ostatními k němu se vztahujícími pozměňujícími a prodlužovacími zákony. Po něm nastoupil zákon ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, jehož účinnost počala podle vyhlášky ministra sociální péče dnem 1. dubna 1925. Jím na místě státních podpor zaveden byl t. zv. gentský system ve vyplácení podpor a to tím způsobem, že nezaměstnaný může obdržeti podporu z prostředků odborové organisace a k tomu příspěvek vyplacený organisací na účet státní pokladny, pokud mu podle stanov odborové organisace takový nárok na podporu přísluší a jsou splněny ostatní předpoklady zákona.

Po této úpravě, která byla ještě podle §u 7 cit. zákona rozšířena vládním nařízením ze dne 23. prosince 1924, č. 3 Sb. z. a n. z roku 1925 a násl., stále se uvažovalo jak v zákonodárných sborech, tak i ve vládě o dalších opatřeních, aby úprava podpor nezaměstnaných vyhovovala měnlivým poměrům na trhu práce i soudobému vývoji právnímu, který zejména v sousedních státech v tomto směru značně pokročil. Byla podána řada iniciativních návrhů poslanců Hampla, Tayerle, Kleina a soudruhů, č. t. 359/II posl. sněm. z roku 1926, poslanců Aloise Tučného, Boh. Procházky a druhů, č. t. 480/II posl. sněm. z roku 1926, poslanců Aloise Petra a druhů, č. t. 614/II posl. sněm. z. roku 1926, poslanců J. Greifa a druhů, č. t. 846/II posl. sněm. z roku 1926 a návrhů poslanců O. Horpynky a druhů, č. t. 861/II posl. sněm. z roku 1927 a poslanců H. Krebse a druhů, č. t. 991/II posl. sněm. z roku 1927 na změnu zákona č. 267/1921 Sb. z. a n. o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných. O návrhu poslanců Hampla a soudruhů č. t. 359/II posl. sněm. z roku 1926 se také jednalo dne 24. a 25. června 1926 v sociálně-politickém výboru poslanecké sněmovny, avšak velké obtíže jevily se v tom, že návrh prolamoval zásadu gentského systému, neboť hodlal poskytovati státní příspěvek i těm nezaměstnaným, kteří nepožívají od své odborové organisace žádné podpory.

Také minulá vláda věnovala otázce vybudování gentského systému svoji pozornost a předložila dne 22. října 1927 pod č. t. 1226/II posl. sněm. z roku 1927 vládní návrh zákona, jímž se pro případ mimořádné nezaměstnanosti mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných. Tento návrh spočíval na zásadách gentského systému a měl platiti pouze pro ty obory výdělečné činnosti, ve kterých nastane mimořádná nezaměstnanost, a to jen po dobu této mimořádné nezaměstnanosti. Podpůrná doba se měla prodloužiti až na 6 měsíců za předpokladu, že odborové organisace budou platiti podporu sníženou na dvě třetiny dřívější organisační podpory, kdežto stát měl přispívati dvojnásobkem této snížené podpory a to nejvýše 18 Kč za den. bále pamatováno bylo v tomto návrhu na některé přechodné případy podpor nezaměstnaných, kteří již svůj nárok zcela nebo z části vyčerpali anebo kteří jsouce nezaměstnanými přecházejí do stadia, kdy v dotyčném odvětví výdělečné činnosti pominula mimořádná nezaměstnanost. O tom pak, který den sluší považovati po rozumu zákona, za počátek resp. konec mimořádné nezaměstnanosti a v kterém odvětví taková nezaměstnanost nastala, měla rozhodnouti vláda přihlížejíc ke stavu nezaměstnanosti.

Tímto mimořádným opatřením měla býti také do jisté míry vyplněna mezera v našem zákonodárství, které nemělo analogických ustanovení o nouzových podporách, jako na př. německý zákon ze dne 16. července 1927, č. 32 R. G. Bl. z roku 1927 v §u 101 (Krisenunterstützung) anebo rakouský zákon o pojištění nezaměstnaných v čl. IV novely XVIII. (Notstandsaushilfen), kterážto nesrovnalost zavdávala příčinu k hromadným stížnostem našich státních příslušníků v Německu a Rakousku, kde jim pro nedostatek vzájemných ustanovení v našem zákonodárství nebyla poskytována mimořádná nouzová podpora tak jako státním občanům německým a rakouským. K provedení tohoto vládního návrhu v poslanecké sněmovně však nedošlo.

Vzhledem k tomu, že odborové organisace zaměstnanecké již dříve se dožadovaly výhodnější úpravy podpor nezaměstnaných a že bylo třeba osnovu pokud se týče nouzových podpor přizpůsobiti ještě více cizímu zákonodárství, pracovalo se na nové textaci novely k zákonu č. 267/1921 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, kteréžto práce staly se podkladem této nové osnovy.

Vzhledem k vládnímu prohlášení ze dne 13. prosince 1929 se nyní předkládá tato osnova k ústavnímu projednání jako vládní návrh zákona, jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných.

Hlavní zásady, na nichž jest vybudována předložená osnova, jsou tyto:

Předložená osnova spočívá na zásadě gentského systému, avšak na rozdíl od předcházejícího vládního návrhu prodlužuje v čl. I. podpůrnou dobu pro všechna odvětví výdělečné činnosti na 26 týdnů nebo 6 měsíců dle toho, vyplácí-li odborová organisace podporu v nezaměstnanosti v údobích týdenních nebo měsíčních. Státní příspěvek bude činiti trojnásobek organisační podpory. Pokud se týče ženatého člena nebo provdané členky, kteří prokáží alespoň jednoroční dobu členství v odborové organisaci, dále u svobodného člena nebo členky, kteří prokáží pětiletou dobu členství v odborové organisaci, bude činit státní příspěvek čtyřnásobek organisační podpory. Ministr sociální péče bude moci v případech zřetele hodných přiznati tento čtyřnásobek také svobodným členům a členkám, kteří pečují o své děti a nepožívají pro ně pravidelné alimentace. Organisační podpora nesmí býti nižší nežli 0.75 Kč denně. Státní příspěvek nesmí převyšovati částku 18.- Kč denně. Součet podpory a státního příspěvku nesmí převyšovati dvě třetiny poslední mzdy nezaměstnaného; oč je převyšuje, o to se sníží státní příspěvek. Při přechodném, hůře placeném zaměstnání, netrvá-li déle tří měsíců, jest při posuzování poslední mzdy nezaměstnaného říditi se mzdou předcházejícího lépe honorovaného zaměstnání. Nárok na státní příspěvek vzniká dnem, kdy se oň nezaměstnaný hlásil, jestliže jeho nezaměstnanost trvá aspoň sedm dní jdoucích po sobě. Aby mohli býti účastni výhod nové úpravy podpor také ti nezaměstnaní, kteří již svůj nárok na podporu a státní příspěvek zcela nebo z části vyčerpali, poskytuje osnova i těmto prodloužení podpůrné doby o dalších 13 týdnů v témže podpůrném roce za předpokladu, že nezaměstnaný nejdříve vyčerpal nárok na podporu a státní příspěvek podle dosud platných předpisů zák. č. 267/1921 Sb. z. a n., a že při prodloužení podpůrné doby organisační podpora bude činiti nejméně 0.40 Kč a státní příspěvek k ní nejméně 1.60 Kč případně 2.10 Kč dle čl. I., § 3, odst. 2. a 3. Je-li organisační podpora vyšší než-li 0.40 Kč, činí státní příspěvek trojnásobek, případně čtyřnásobek čl. I., § 3, odst. 1. až 3.) organisační podpory, při čemž součet organisační podpory a státního příspěvku musí činiti nejméně 2.- Kč (čl. I. § 3, odst. 1.) případně 2.50 Kč (čl. I., § 3, odst. 2. až 3.); oč činí tento součet méně, o to se zvýší státní příspěvek.

Významnou novotou osnovy jest ustanovení čl. III. pro případ mimořádné nezaměstnanosti.

Podle tohoto ustanovení má nárok na mimořádnou podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek po dobu 13 týdnů v roce i ten člen odborové organisace, který ještě nenabyl nároku na podporu v nezaměstnanosti podle stanov odborové organisace nebo, který nárok na podporu a státní příspěvek již vyčerpal, jestliže jest bez své viny nezaměstnaný a tím ohrožen na výživě své i své rodiny následkem déle trvajících nepříznivých poměrů na trhu práce. I v tomto případě se zachovává princip gentského systému. Organisační podpora pak se stanoví částkou nejméně 0.25 Kč a státní příspěvek k ní částkou 1.75 Kč, případně 2.25 Kč podle čl. I., § 3, odst. 2. a 3. Je-li organisační podpora vyšší nežli 0.25 Kč, zvyšuje se tento státní příspěvek o trojnásobek, případně čtyřnásobek (čl. I., § 3, odst. 1.-3.) tohoto zvýšení organisační podpory. O datu, od kterého dne jest považovati nezaměstnanost za mimořádnou, a o rázu této nezaměstnanosti, je-li všeobecnou nebo omezenou na některé odvětví výdělečné činnosti anebo některý územní obvod, rozhodne ministr sociální péče v dohodě s ministrem financí a ministrem průmyslu, obchodu a živností a zemědělství přihlížeje ke stavu nezaměstnanosti. Tento stav nezaměstnanosti vede se v ministerstvu sociální péče ve stálé patrnosti a to netoliko po stránce všeobecné nezaměstnanosti (poměry na trhu práce), nýbrž též pokud se týče nezaměstnanosti v jednotlivých odvětvích výdělečné činnosti, v jednotlivých odborových organisacích i v územních obvodech.

Ustanovení čl. III. pro případ mimořádné nezaměstnanosti má velký význam též v tom, že se jím má zjednati podklad pro mezistátní smlouvy, jimiž aby našim státním příslušníkům bydlícím v cizině, zejména v Německu a Rakousku, mohlo býti umožněno v případě déle trvající nezaměstnanosti státi se účastnými obdobných výhod, které poskytuje cizí zákonodárství nezaměstnaným v případě mimořádné nezaměstnanosti (t. zv. Krisenunterstützung v Německu a Notstandsaushilfe v Rakousku).

Významné ustanovení obsahuje čl. IV. osnovy, označený jako produktivní péče o nezaměstnané. Ministr sociální péče bude moci z prostředků určených k čelení nezaměstnanosti přispívati na náklady nouzových prací, které stát, země, okres, obec nebo veřejnoprávní osoba právnická podniká ve veřejném zájmu, a pomáhati tak ke zmírnění nezaměstnanosti a zvýšení pracovní příležitosti pro nezaměstnané. K této práci především mají býti přikázány nebo přivzaty osoby, které pobírají podporu a státní příspěvek v nezaměstnanosti. Na mzdy bude stát přispívati veřejnému stavebníkovi částkou nejvýše 10 Kč. Nouzové práce budou míti význam preventivního opatření, jímž se bude tlumiti počínající krise na trhu práce; v době kritické nezaměstnanosti pak budou jedním z prostředků; jak tento kritický stav nezaměstnanosti zmírniti. Podobný způsob produktivní péče o nezaměstnanost obsahoval již náš zákon o podpoře nezaměstnaných ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n. v doplněném znění pozdějších dvou novel v době tehdejší kritické nezaměstnanosti a obdobná ustanovení mají též i zákony jiných státu, jmenovitě Německa (§ 139 a násl. zákona o zprostředkování práce a pojištění nezaměstnaných z 16. července 1927) a Rakouska (§ 29 zákona o pojištění nezaměstnaných ze dne 24. března 1920 ve znění XIX. novely). Náklad na podporu veřejných nouzových prací příspěvkem ku mzdě bude jednak z valné části vyrovnán úsporou ve výplatě státního příspěvku k podpoře, kterou dosud pobíraly osoby nyní přikázané nebo přivzaté k nouzové práci a jednak bude značiti positivní hodnotu při zvelebení našeho národního hospodářství. Bližší předpisy o provedení tohoto ustanovení budou stanoveny vládním nařízením.

Pro účinnost osnovy jest rozhodujícím ustanovení čl. V., dle něhož použití této úpravy státního příspěvku k podpoře nezaměstnaných podle čl. I. až III., jest vázáno podmínkou, že odborová organisace přizpůsobí podpůrná pravidla změněným předpisům a to tak, aby podpora byla vyplácena po dobu 26 týdnů a v případě mimořádné nezaměstnanosti podle čl. III. až do dalších 13 týdnů, při čemž zachovány budou aspoň minimální v osnově označené hranice výše těchto podpor. Aby se tato změna podpůrných pravidel odborovým organisacím usnadnila, stanoví osnova, že k takové úpravě podpůrných pravidel do doby jednoho roku od počátku účinnosti zákona stačí usnesení představenstva odborové organisace proti dodatečnému schválení orgánů, jinak ke změně podpůrného řádu příslušných. Kdyby odborová organisace takové změny podpůrných pravidel nepředsevzala, bude se míti za to, že se vzdala zmocnění k výplatě státního příspěvku k organisační podpoře v nezaměstnanosti podle § 4, odst. 3. zák. č. 267/1921 Sb. z. a n.

Podle dosavadní praxe vláda zmocňovala zpravidla rok od roku ministerstvo sociální péče přiznávati odborovým organisacím náhrady účtů za vyplacený státní příspěvek a dávati zálohy na výplaty státních příspěvků ve výši jednoměsíční potřeby. Aby se tudíž nemusela vláda každoročně tím zabývati, navrhuje čl. VI. z důvodu praktické účelnosti přímo v zákoně zmocnění ministerstva sociální péče k tomuto aktu.

Pokud osnova neobsahuje ustanoveni odlišných, zůstávají v platnosti předpisy zákona č. 267/1921 Sb. z. a n., se všemi k tomuto zákonu se vztahujícími předpisy. Tento stav doplňuje se nyní ještě ustanovením, že odborová organisace jest povinna svému vystouplému členovi vydati členskou knížku se všemi příslušnými doklady anebo osvědčeními o době členství v této organisaci.

Část statistická a finanční.

Finanční důsledky této osnovy byly odhadnuty na podkladě statistiky trhu práce, jakož i statistického rozboru spisového materiálu o podporách v nezaměstnanosti podle zák. č. 267/1921 Sb. z. a n. za léta 1926-1929; k výsledkům za rok 1925 nebylo možno plně přihlédnouti, ježto zákon č. 267/1921 Sb. z. a n., jenž vstoupil v účinnost teprve 1. dubna 1925, se vžíval, takže výsledky za tento rok nepodávají ještě úplného obrazu.

V uvažovaném čtyřletí projevuje se nezaměstnanost těmito čísly: v roce 1926 bylo zaměstnaneckými organisacemi předloženo ministerstvu sociální péče k vyúčtování státního příspěvku celkem 136.364 skončených případů, 96.879 případů v roce 1927, 76.591 případů v roce 1928 a 113.422 případů v roce 1929; na organisačních podporách bylo vyplaceno pro tyto případy v roce 1926 Kč 15,007.385, v roce 1927 Kč 13,289.955, v roce 1928 Kč 10,580.423 a v roce 1929 Kč 13,777.815, takže na jednotlivý případ připadalo průměrně

v roce 1926	Kč 110.05,
v roce 1927	Kč 137.18,
v roce 1928	Kč 138.14,
v roce 1929	Kč 121.47.

Podpůrná doba činila průměrně na jeden případ

33.8 dní v roce 1927,

32.0 dní v roce 1928,

28.8 dní v roce 1929

(v roce 1926 nebyl počet podpůrných dnů v knize svazů zaznamenáván). Průměrně v období let 1926-1929 byla ročně 105.814 případů s průměrnou organisační podporou 12441 Kč a průměrnou podpůrnou dobou za tříletí 1927-1929 314 dní. Tato průměrná čísla odpovídají přibližně obdobným číslům za rok 1927, nehledí-li se k roku 1929, pro nějž jsou uvedena data předběžná; byl proto materiál za rok 1927 podroben rozsáhlému statistickému zpracování, aby byly získány spolehlivé podklady pro ocenění pravděpodobného finančního vlivu jednotlivých ustanovení osnovy.

Poněvadž čl. I., § 3, odst. 1. až 3. různě vyměřuje státní příspěvek podle rodinného stavu nezaměstnaného, resp. podle jeho doby členské, bylo nutno především z uvedeného materiálu vyšetřiti složení nezaměstnaných podle těchto znaků. Bylo zjištěno, že ze všech případů v roce 1927 připadalo 75% na osoby ženaté s aspoň jednoletou a svobodné spěti a víceletou dobou členskou, jež by měly podle citovaného paragrafu osnovy nárok na státní příspěvek ve čtyřnásobné výši organisační podpory. Zbývajících 25 % jsou případy, v nichž státní příspěvek by byl vyměřován trojnásobkem organisační podpory, zatím bez ohledu na ty svobodné členy, kteří, starajíce se o své nezaopatřené děti, mají míti nárok na státní příspěvek ve výši čtyřnásobku organisační podpory podle ustanovení čl. I., § 3, odst. 2. osnovy.

Podle čl. I., § 3, odst. 4, osnovy jest horní hranice státního příspěvku stanovena na Kč 18.- denně; součet organisační podpory a státního příspěvku pak podle téhož paragrafu nesmí převyšovati dvě třetiny poslední mzdy nezaměstnaného, jinak nastává redukce státního příspěvku. Bylo zjištěno, že v roce 1927 bylo 1.05% případů, u nichž by podle ustanovení osnovy státní příspěvek činil Kč 18.- denně, jež připadají na osoby ženaté aspoň s jednoletou a osoby svobodné aspoň s pětiletou dobou členskou, kdežto z osob, jež by podle osnovy měly nárok na státní příspěvek v trojnásobné výši organisační podpory, tvořily by případy s touto maximální výměrou státního příspěvku prakticky zanedbatelnou část.

Pro odhad pravděpodobného zatížení státu vyplývajícího z této osnovy bylo předpokládáno, že v důsledku přibližného zdvojnásobení podpůrné doby dosud platné podle § 6, č. 4 zák. č. 267/1921 Sb. z. a n. sníží se dosavadní organisační podpora na polovinu, neboť vzhledem k novému vyměřování státního příspěvku činil by úhrn organisační podpory a státního příspěvku denně touž částku jako dosud, jak patrno z této úvahy:

a) činila-li dosud organisační podpora pro ženatého člena s kratší než jednoletou a pro svobodného s kratší než pětiletou dobou členskou denně p, byl státní příspěvek vyměřován ve stejné výši, takže úhrn činil denně 2p; bude-li podle předchozího předpokladu organisační podpora činiti denně p/2, jest státní příspěvek pak jejím trojnásobkem, t. j. 3p/2 takže denní výše úhrnné podpory bude opět 2p;

b) obdobně, jestliže ženatý člen aspoň s jednoroční dobou členství a svobodný člen s více než pětiletou dobou členskou pobíral organisační podporu v denní výši p, obdržel na státním příspěvku 3p/2, úhrnem tedy 2¹/₂p; při denní organisační podpoře p/2 měl by nárok na státní příspěvek ve výši jejího čtyřnásobku, t. j. 2p, takže celková podpora byla by opět 2¹/₂p denně.

Poněvadž podle ustanovení čl. I., § 3, odst. 2. může ministr sociální péče přiznati nárok na státní příspěvek ve výši čtyřnásobku organisační podpory také pro svobodné členy pečující o své nezaopatřené děti, bylo třeba odhadnouti četnost těchto případů. Vzhledem k statistickým výsledkům o přirozené měně obyvatelstva v roce 1921 a k složení rodin v dělnických čtvrtích Velké Prahy podle sčítání lidu v roce 1921, jakož i s ohledem na to, že svobodní členové s dobou členskou delší pěti let a pečující o své nezaopatřené děti mají již stejně nárok na státní příspěvek ve čtyřnásobné výši organisační podpory z titulu své doby členské, možno počítati, že těchto případů bylo 3.2% z celkového souhrnu v roce 1927.

Na základě takto zjištěných statistických podkladů možno odhadnouti zatížení státu vyplývající z dávkových ustanovení osnovy pro jeden rok za přibližně stejných poměrů nezaměstnanostních jako byly v roce 1927 a pro 100.000 případů, jež odpovídají počtu případů jak v roce 1927, tak průměrnému počtu ve čtyřletí 1926 až 1929.

Z tohoto počtu jest tedy 21.800 případů, pro něž by byl vyplácen státní příspěvek ve výši trojnásobné organisační podpory, v 76.700 případech byl by státní příspěvek čtyřnásobkem organisační podpory a v 1500 případech by činil denně Kč 18.-. Průměrná denní podpora na jeden skončený případ po vyloučení případů s maximálním státním příspěvkem činila v roce 1927 Kč 3.94; za předpokladu, že na příště bude organisační podpora činiti polovinu dosavadních sazeb, t. j. v průměru Kč 1.97, bude státní příspěvek Kč 5.91, resp. Kč 7.88. Za předpokladu průměrné podpůrné doby 33.8 dne, jak vyplynula ze statistického šetření za rok 1927, činilo by zatížení státu bez ohledu na prodloužení časové hranice podpory Kč 25,810.000.-.

Poněvadž podle čl. I., § 2 vládního návrhu prodlužuje se podpůrná doba na 26 týdnů, resp. 6 měsíců, tedy přibližně na dvojnásobnou oproti dosavadnímu stavu, nutno vyšetřiti, jak se toto ustanovení bude projevovati v celkové výši státního příspěvku. Zpracování statistického materiálu nemohlo v tomto směru přinésti podkladu, bylo tedy nutno přihlédnouti k statistickému šetření o podporách z pojištění proti nezaměstnanosti v říši německé, kde délka podpory může normálně činiti 26 týdnů v roce a k mimořádným opatřením pro případ krise. Výsledky této statistiky potvrdily zkušenost získanou již v anglickém pojištění pro případ nezaměstnanosti, že nezaměstnaná, kteří byli nuceni vyčerpati plnou zákonnou podporu v nezaměstnanosti, činí z celkového počtu podporovaných pouze malou část. Bylo vyšetřeno, že ze souhrnu osob podporovaných nejdéle 39 týdnů bylo 15. dubna 1928 přibližně 50% osob podporováno déle než 13 týdnů. Podle statistických šetření provedených v Rakousku v době od července 1928 do července 1929 bylo průměrně 57% nezaměstnaných osob podporováno déle než 12 týdnů, podle posledních šetření provedených v Anglii bylo průměrně 58% osob nezaměstnáno déle než tři měsíce v roce z celkového počtu nezaměstnaných nejdéle 9 měsíců.

Použijeme-li těchto výsledků, pak polovina ze 100.000 uvažovaných případů připadá na období od 13. do 26. týdne; předpokládáme-li, že v tomto období bude činiti průměr podpůrné doby opět 338 dne, pak činí úhrn státního příspěvku za toto období Kč 12,905.000.- a tedy celkem ročně Kč 38,715.000.-.

Podle čl. II., odst. 1. osnovy získává člen odborové organisace, který před účinností navrhovaného zákona svůj nárok na podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek již vyčerpal, ode dne jeho účinnosti nárok na podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek nejdéle po dobu dalších 13 týdnů v témže podpůrném roce. Podle odst. 2 čl. II. člen odborové organisace, který svůj nárok na podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek ještě zcela nevyčerpal, má nárok na podporu a státní příspěvek až do vyčerpání pudle dosud platných předpisů zákona č. 267/1921 Sb. z. a n., načež získává po dobu dalších 13 týdnů v témže podpůrném roce nárok na podporu v nezaměstnanosti ve výši aspoň Kč 0.40 denně, v kterémžto případě státní příspěvek činí Kč 1.60 pro osoby svobodné s dobou členskou kratší pěti let a Kč 2.10 pro osoby svobodné s členskou dobou aspoň pětiletou a pro osoby ženaté s členskou dobou aspoň jednoletou. V ostatních případech by činil státní příspěvek trojnásobek resp. čtyřnásobek organisační podpory, při čemž součet této podpory a státního příspěvku musí činiti nejméně Kč 2.-, případně Kč 2.50; oč tento součet činí méně, o to se zvýší státní příspěvek. Táž výměra organisační podpory i státního příspěvku přísluší v případech odst. 1. čl. II.

Dosavadní uvedená částka připadající na státní příspěvek k podporám v nezaměstnanosti podle čl. I, osnovy nezahrnuje nákladu vyplývajícího z právě naznačených přechodných ustanovení, který se projeví toliko v prvním roce účinnosti zákona částkou Kč 4,480.000.-; tento výpočet byl proveden k polovici roku.

Zbývá oceniti zatížení vyplývající z ustanovení čl. III. vládního návrhu, jenž upravuje nárok na státní příspěvek v případě mimořádné nezaměstnanosti. Tento nárok může uplatňovati a) člen odborové organisace, který ještě nenabyl nároku na podporu v nezaměstnanosti podle stanov odborové organisace, b) člen, který již nárok na organisační podporu a na, státní příspěvek vyčerpal a jest bez své viny nezaměstnaným v důsledku nepříznivých poměrů na trhu práce. Případy sub a) vztahují se na osoby, které do souhrnu podporovaných nově vstupují a pro něž podpůrná doba může býti nejvýše 13 týdnů. Odhad jejich počtu jest velmi obtížný, jest možno toliko přihlédnouti k pravděpodobnému vstupu mladších ročníků dělnických do organisací. Pro případy sub b) lze použíti dat jednak zmíněné říšsko-německé statistiky, podle níž ze všech osob podporovaných nejdéle 39 týdnů 5% bylo podporováno po dobu delší 26 a kratší 39 týdnů, jednak statistického šetření provedeného v Anglii v roce 1929, z něhož vychází přes 20%.

Nastane-li po období nezaměstnanosti takového stupně jako v letech 1926 až 1929 krise částečná, postihující některá výrobní odvětví (průmysl textilní a kovodělný, hornictví a sklářství), lze počítati s tím, že všechny případy nezaměstnanosti, které se vyskytly, budou pobírati podporu v dalším období. V případě, že by v průměru byla vyčerpána poloviční osnovou povolená podpůrná doba mimořádné nezaměstnanosti, činil by náklad při 74.800 případech a denní výši organisační podpory Kč -.25, na státním příspěvku Kč 7,210.000.-.

V případě trvalejší krise, kdyby byla vyčerpána celá podpůrná doba 13 týdnů, odhaduje se tento náklad při denní výši organisační podpory Kč -.25 na státním příspěvku Kč 14,420.000.-.

Nelze předvídati zatím, v jaké výši bude možno odborovým organisacím poskytovati organisační podporu, čili odhadnouti, jaká by byla v období mimořádné nezaměstnanosti průměrná denní výše její, po případě, oč by tedy převyšovala minimum 25 hal. denně.

Kdyby byla organisační podpora vyměřována výše než je minimum Kč -.25 osnovou přípustné, na př. Kč -.35, činila by celková částka na státním příspěvku pro případ trvalejší krise Kč 16,965.000.-.

Při odhadu celkového nákladu nepřihlíželo se k § 4 čl. I. osnovy, který mění dosavadní karenční dobu z osmi na sedm dní, ježto nebude míti tato změna podstatného vlivu na finanční dosah zákona.

K otázce zavedení produktivní péče o nezaměstnané se připomíná, že se vychází z předpokladu, že nevznikne pravděpodobně nové zatížení státu vzhledem k tomu, že nezaměstnané osoby k těmto pracím přikázané nebo přivzaté by beztak zpravidla obdržely státní příspěvek z titulu nezaměstnanosti. Mimo to nutno míti na zřeteli, že provedení takových nouzových prací znamená pro národní hospodářství positivní hodnotu.

Vláda projevuje přání, aby tento návrh byl v obou sněmovnách přikázán výboru sociálně-politickému a výboru rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 20. března 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

	Ministr sociální péče:
	Dr Czech v. r.