Jak je známo, jest naše obilnářství v těžké odbytové a cenové krisi. Nejtíže snad postiženy jsou touto krisí naše zemědělci vyrábějící žito. Odbyt žita v době poválečné poklesl větší spotřebou mouky pšeničné na výrobu chleba. Má-li tato odbytová krise býti alespoň částečně zmírněna, jest nutno zvýšiti spotřebu mouky žitné na výrobu chleba. To jest v podstatě účelem osnovy, kterou předložila vláda Národnímu shromáždění. V návrhu předem upravuje se poměr dovoleného mísení mouky pšeničné s žitnou při živnostenské výrobě chleba. Podle osnovy nebude příští chléb, pokud se vyrábí z mouky žitné směti obsahovati větší množství mouky pšeničné než 15%. Bude tedy dovoleno vyráběti buď jen chléb samožitný nebo chléb ze směsi mouky žitné s pšeničnou, v níž nebude však mouky pšeničné více než 15%. Vedle toho bude ovšem lze vyráběti i nadále chléb z čisté mouky pšeničné, který konsumuje se v některých krajinách Slovenska a Podkarpatské Rusi. Rovněž bude lze nadále vyráběti t. zv. chleby dietetické, na které podle výslovného ustanovení osnova tato se nevztahuje. Ustanovení osnovy týkají se jen živnostenského vyrábění chleba, a netýkají se tedy výroby chleba pro vlastní spotřebu. Pokud však chléb po živnostensku vyrábí se pro spotřebitele, který si sám dodává na chléb mouku nebo obilí, bude platiti i pro tuto výrobu navrhovaný zákon. Aby pekaři mohli zachovati ustanovení navrhovaného zákona o dovoleném mísení mouky žitné s pšeničnou při výrobě chleba, pamatuje návrh na to, aby se jim dostalo čisté mouky žitné a čisté mouky pšeničné. Návrh totiž zakazuje míchati tyto druhy mouky ve mlýnech a nařizuje, aby mouka žitná a pšeničná do obchodu byly uváděný jen nesmíchané. Míchání těchto mouk jest dovoleno teprve u výrobce chleba, ovšem jen v poměru zákonem dovoleném. V množství od 50 kg výše bude mouka žitná a pšeničná uváděna do obchodu v obalech pevně uzavřených a opatřených údajem o jméně nebo firmě a sídle výrobce mouky, jakož i o váze s označením, zda jde o mouku žitnou, nebo o mouku pšeničnou.

Hospodářské poměry, které tento zákon vyvolaly, mohou se ovšem změniti a může nastati potřeba, aby poměr mísení stanovený v návrhu byl přizpůsoben těmto změněným poměrům. Na potřebu takovou pamatováno je v návrhu tím, že vláda jest zmocněna, aby nařízením poměr mísení obou mouk změnila. Jest možné, že ukáže se potřeba stanoviti výjimky, týkající se mísení zmíněných druhů mouky při výrobě chleba, v jednotlivých případech. Podle návrhu bude o povolení takovýchto výjimek rozhodování zúčastněnými ministerstvy.

Porušení povinností, uložených jednotlivcům navrhovaným zákonem bude stíháno jako přestupek administrativní, pokud nepůjde o čin trestný soudem. Mají tedy trestní sankce, stanovené tímto zákonem, povahu subsidierní. Navrhovaný zákon nemá v,-ý-slovného ustanovení o době účinnosti a nabude tudíž účinnosti podle všeobecných předpisů 30 dnů po svém vyhlášení.

Zemědělský výbor projednal vládní návrh 12. března 1930 a přijal jej beze změny, jenom vzhledem k tomu, že vládní návrh zákona postrádal ustanovení, jakým způsobem a kterými orgány má býti prováděna kontrola, usnesen byl nový § 8., ve kterém určeny jsou orgány kontrolu vykonávající a jejich působnost.

Zásobovací výbor změnil návrh v §u 1 a neschválil nový § 8. přijatý výborem zemědělským. Bylo proto nutno jednati o takto upraveném návrhu znovu ve výboru zemědělském, což se stalo 18. března t. r. Zemědělský výbor po novém uvažování usnesl se na původním znění § 1 vládní osnovy a neschválil tudíž změny přijaté v tomto paragrafu výborem zásobovacím. Současně usnesl se zemědělský výbor na tom, aby nový § 8, schválený v zemědělském výboru a určující orgány kontrolu vykonávající a jejich působnost, nebyl do osnovy zákona pojat a souhlasí v tomto směru s usnesením výboru zásobovacího. Výbor schválil dále dvě resoluce a doporučuje je jakož i připojenou osnovu zákona poslanecké sněmovně k ústavnímu schválení.

V Praze dne 18. března 1930.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Po živnostensku smí se vyráběti a do oběhu uváděti chléb jen z nesmíchané mouky žitné (režné) nebo z žitné (režné) mouky s přimísením nanejvýše 15% mouky pšeničné.

(2) Totéž platí i pro živnostenskou výrobu chleba, dodá-li si spotřebitel na chléb mouku nebo obilí sám.

(3) Cizozemský chléb může býti uváděn do vnitrozemského oběhu jen ve složení vyhovujícím ustanovení odst. 1.

(4) Chlebem podle tohoto zákona rozumí se poveze chléb z žitné (režné) mouky nebo ze směsi mouky žitné (režné) a mouky pšeničné.

§ 2.

(1) Míchání mouky žitné (režné) s pšeničnou smí býti prováděno teprve u výrobce chleba, za účelem jeho výroby. Mouky žitná (režná) a pšeničná smějí se uváděti do vnitrozemského oběhu jen nesmíchané.

(2) Mouku žitnou (režnou) a pšeničnou v množství od 50 kg výše lze dodávati jen v obalech uzavřených pevnou uzávěrkou a opatřených údajem o jméně nebo firmě a sídle výrobce, jakož i o váze s označením, zda jde a mouku žitnou (režnou) nebo o mouku pšeničnou.

§ 3.

Každý bochník chleba po živnostensku vyrobený musí býti opatřen značkou pekař svou, t. j. počátečním písmenem jména pekařova nebo registrovanou ochrannou známkou nebo jinou značkou. Značka musí býti vpečena do bochníku chleba tak, aby byla zřetelná.

(2) Platná ustanovení o ochranných známkách zůstavují zákonem tímto nedotčena.

§ 4.

Ustanovení tohoto zákona nevztahují se na tak zv. chleby dietetické.

§ 5.

(1) Vládním nařízením lze všeobecně změniti poměr mísení, stanovený v § 1.

(2) O povolení výjimek z ustanovení § 1 v jednotlivých případech rozhoduje ministerstvo pro zásobování lidu v dohodě s ministerstvem zemědělství, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a průmyslu, obchodu a živností, a pokud jde o zásobování vojska, též s ministerstvem národní obrany, nebo s jejich zmocněním zemské úřady.

§ 6.

Kdo poruší povinnosti uložené mu tímto zákonem, bude, pokud nejde o čin trestný soudem, stíhán okresním úřadem peněžitou pokutou do 5000 Kč nebo vězením do 14 dnů. Pro případ nedobytnosti budiž uložená pokuta přeměněna na vězení podle míry zavinění, nejvýše čtrnáctidenní.

§ 7.

Ustanovení zákona ze dne 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži, zůstávají tímto zákonem nedotčena.

§ 8.

Zákon tento provede ministr pro zásobování lidu v dohodě s ministry zemědělství, veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, průmyslu, obchodu a živností, vnitra, financí, spravedlnosti a národní obrany.

1. Vláda se vyzývá, aby předložila k ústavnímu projednání předlohu zákona o způsobu vymílání žita a pšenice.

2. Vládě se ukládá, aby učinila ve smyslu platných ustanovení zákonných vhodná opatření pro nutnou kontrolu nad prováděním tohoto zákona.

Nedostatečným odbytem našich domácích výrobků zemědělských a hlavně žita, plodiny to chudých horských krajů, poklesly ceny těchto plodin pod výrobní náklady a způsobují již delší čas těžkou krisi hospodářskou, která by se jistě za krátký čas přenesla i do jiných oborů našeho podnikání neboť nedostávalo by se prostředků 1; nákupu jiných potřeb v hospodářství i v domácnostech.

Z toho důvodu je nutno, domácí výrobu chránit před cizí konkurencí a podporovati odbyt domácího konsumu ve výrobě, která je nepostradatelná pro celý lidský život a není možno jí přezírat v době, kdy se jeví na trhu nadbytek.

Aby se částečně odpomohlo této tísnivé situaci, je nutno v prvé řadě zvýšiti konsum žitné mouky a tím podporovati odbyt žita. Tento cíl sleduje předložený vládní návrh zákona.

Zásobovací výbor projednal ve své schůzi dne 17./III. 1930 tento vládní návrh č. 249, změnil § 1. tohoto zákona a neschválil § 8., přijatý výborem zemědělským. Z této příčiny výbor zemědělský jednal dne 16. III. 1930 znovu o této předloze, neschválil změnu § 1., přijatou ve výboru zásobovacím a usnesl se na původním znění § 1. vládní osnovy a souhlasí s usnesením zásobovacího výboru, aby změna § 8. vládní osnovy, kterou by byly určeny orgány kontrolu vykonávající do osnovy zákona pojata nebyla.

Výbor zásobovací schvaluje § 1. vládní osnovy zákona č. 249 dle usnesení zemědělského výboru a doporučuje poslanecké sněmovně připojenou vládní osnovu k ústavnímu schválení beze změn se dvěma resolucemi, přijatými v zemědělském výboru, a schválenými ve výboru zásobovacím.

V Praze dne 19. března 1930.