Příloha C.
SMLOUVA
MEZI REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU
A REPUBLIKOU RAKOUSKEM
O ÚPRAVĚ PRÁVNÍCH POMĚRŮ NA STÁTNÍ HRANICI
popsané
v článku 27, bod 6 mírové smlouvy
mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Rakouskem
podepsané v St. Germain en Laye dne 10. září 1919.
(HRANIČNÍ STATUT.)
Smlouva
mezi
republikou Československou
a
republikou Rakouskem
o úpravě právních poměrů na státní hranici popsané v článku 27, bod 6 mírové smlouvy mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Rakouskem podepsané v St. Germain en Laye dne 10. září 1919.
(Hraniční statut.)
Po ukončení prací československo-rakouské rozhraničovací komise, která se ustavila na základě článku 55 mírové smlouvy podepsané v St. Germain en Laye dne 10. září 1919, dohodli se
president republiky Československé
s jedné strany
a
spolkový president republiky Rakouska
se strany druhé
ve snaze, upraviti otázky související s novým vedením hranice, že ujednají smlouvu o úpravě právních a hospodářských poměrů na státní hranici popsané v článku 27, bod 6 mírové smlouvy podepsané v St. Germain en Laye dne 10. září 1919, a
jmenovali proto svými zmocněnci:
president republiky československé:
inženýra Václava Roubíka,
komisaře pro stanovení státních hranic,
spolkový president republiky Rakouska:
Alberta Mella,
odborového přednostu ve spolkovém úřadě kancléřském,
kteří, sdělivše si navzájem své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních
I. HLAVA.
Určení a dokumentace státní hranice.
Článek 1.
Státní hranice mezi republikou československou a republikou Rakouskem, popsaná v článku 27, bodu 6 mírové smlouvy podepsané v St. Germain en Laye, byla v letech 1920 až 1923 rozhraničovací komisí na místě určena, vymezníkována a zaměřena. Výsledek určení a zaměření jest obsažen ve třech souhlasných dokumentárních dílech, z nichž po jednom bylo předáno Konferenci Velvyslanců a vládám smluvních států.
Článek 2.
(1) Pokud dokumentární díla (článek 1) neurčují průběh hraniční čáry ve všech podrobnostech, jsou směrodatnými výsledky zaměření vyznačené v polních náčrtcích. Těchto výsledků zaměření bude výhradně upotřebeno i v oněch případech, ve kterých by mělo býti použito údajů sloupce 9 oné části dokumentárního díla, která jest označena jako "Plan d'Ensemble à l'échelle 1:2880 et Descriptions détaillée de borne à borne avec repérage de la frontière entre l'Autriche et le Tchécoslovaquie".
(2) Polní náčrtky, vyhotovené svého času společně oběma správci pracovních skupin a jimi jakož i komisary zúčastněných států a presidentem rozhraničovací komise podepsané, jsou uloženy se strany československé v archivu ministerstva veřejných prací v Praze, se strany rakouské u spolkového úřadu pro cejchovnictví a zeměměřictví ve Vídni.
Článek 3.
(1) Nesouhlasí-li hraniční popis a mapy dokumentárního díla s polními náčrtky, rozhodují polní náčrtky.
(2) Nesouhlasí-li polní náčrtky s mírami vyšetřenými na místě, ač hraniční znaky nebyly přemístěny aniž na nich bylo co měněno, pak jsou směrodatny výsledky místního přezkoušení. V takových případech bude sepsán protokol, jak stanoveno v článku 62, odstavec 3, a doložen polním náčrtkem.
Článek 4.
Hraniční čára na povrchu zemském ohraničuje též výsostní oblast pod zemí i nad zemí.
II. HLAVA.
Právní poměry na veřejných silnicích a cestách na hranici.
Článek 5.
Smluvní státy budou pečovati o to, aby silnice a cesty, které vedou přes státní hranici, byly i s objekty v jejich průběhu udržovány těmi, kdož jsou k tomu podle zákona nebo jinak povinni, tak, jak to odpovídá potřebám dopravy.
Článek 6.
(1) Silnice a cesty ve tratích, jichž střední čára tvoří státní hranici (hraniční silnice, hraniční cesty), budou společně udržovány těmi, kdož jsou k tomu povinni buď podle předpisů platných v dotyčném státě nebo na základě zvláštních ujednání. O jednotném provádění tohoto udržování a o rozdělení nákladů jest sjednati dohodu mezi povinnými.
(2) Prohlásí-li jeden ze smluvních států, že nemá již zájmu na dalším udržování určité hraniční silnice nebo hraniční cesty, budiž mezi smluvními státy sjednána dohoda o další povinnosti ji udržovati. Nebude-li takováto dohoda uskutečněna do jednoho roku od doby, kdy bylo učiněno prohlášení, zanikne povinnost společného udržování a bude na smluvním státu, v jehož zájmu to jest, aby sám pečoval o další udržování takové hraniční silnice nebo hraniční cesty v celé její šířce.
(3) Hraniční silnice a hraniční cesty, kterých jako takových nebude nadále třeba, budou po vzájemné dohodě zrušeny a hraniční označení na nich vhodně změněno.
Článek 7.
Silniční objekty, které jsou z části v jednom, z části v druhém státním území (hraniční mosty a pod.), budou udržovány podle článku 5 případně 6. Bude-li to však účelno, může býti udržování přeneseno na jednoho z povinných. O způsobu provádění a o rozdělení nákladů jest sjednati dohodu mezi povinnými.
Článek 8.
O dopravě na hraničních silnicích, hraničních cestách a hraničních ranostech (silniční policie) sjednají smluvní státy zvláštní dohody.
Článek 9.
(1) K používání hraničních silnic a hraničních cest v jejich celé šíři není zapotřebí průkazů, jichž jest třeba k přestupu hranice.
(2) Při používání hraničních silnic a hraničních cest v jejich celé šířce mohou úředníci a zřízenci konající podle svého pravidelného služebního určení veřejnou bezpečnostní, hraniční strážní, celní, poštovní nebo telegrafní službu nositi služební oděv, případně s poboční zbraní, při výkonu své služby případně též střelné zbraně.
(3) Úřední orgánové mohou konati úřední jednání na hraničních silnicích a hraničních cestách v celé jejich šířce. Při tom budiž při úředních jednáních oproti příslušníkům druhého státu postupováno podle možnosti v dohodě s orgány tohoto státu. Bude-li nutno někoho zatknouti, musí zadržený, je-li příslušníkem druhého státu, býti bezodkladně a bez výjimky odevzdán příslušným orgánům tohoto státu. Nepřísluší-li zadržený do žádného z obou smluvních států, jest povolán, aby zakročil úřad jeho bydliště, je-li toto v jednom z obou smluvních států; není-li tomu tak, jsou příslušny ony úřady, jejichž orgánové vykonali úřední jednání.
(4) úřední jednání na cizím státním území mimo hraniční silnici nebo hraniční cestu mohou úřední orgánové konati pouze na základě zvláštních dohod smluvních států.
Článek 10.
(1) Oddílům branné moci obou států nebo vojensky ozbrojeným osobám není dovoleno používati hraničních silnic a hraničních cest. Jednotlivým vojenským osobám jest dovoleno používati hraničních silnic a hraničních cest jen tehdy, nejsou-li ozbrojeny.
(2) Ustanoveními odstavce 1 nejsou dotčena ustanovení článku 9, odstavce 2.
Článek 11.
zboží dopravované po hraničních silnicích a hraničních cestách mezi různými místy téhož státu jest při použití polovice silnice nebo cesty ležící mimo území tohoto státu posuzovati tak, jako by bylo dopravováno uvnitř tohoto státu.
Článek 12.
Vedou-li silnice nebo cesty několikráte přes státní hranici, budou i s objekty udržovány těmi, kdož jsou k tomu povinni podle článku 5, a to i tehdy, slouží-li silniční trať výhradně spojení dvou osad druhého státu a nemá-li tudíž ten, kdo jest k udržování povinen, na udržováni silnice zájmu. Tato povinnost trvá však jen dotud, pokud na území interesovaného státu nebude zřízeno náhradní spojení nebo pokud jím nebude zastavena volná doprava po dosavadní komunikaci.
Článek 13.
Periodické revise hraničních mostů provádí každý z obou států na, celých objektech-podle svých vlastních předpisů, uvědomí však pokaždé o výsledku druhý stát.
Článek 14.
Nová mýtní práva mohou býti zřízena a dosavadní mýtní práva prodloužena nebo zrušena, dále mohou býti zavedeny nebo změněny mýtní nebo jiné poplatky za užívání hraničních mostů a hraničních přívozů jen tehdy, sjednají-li o tom smluvní státy dohodu způsobem každému z nich ústavou předepsaným.
Článek 15.
(1) Nové silnice a cesty, mosty a přívozy všeho druhu přes hranici mohou býti zřizovány jen v dohodě příslušných úřadů smluvních států.
(2) Podmínky užívání a sazby budou upraveny pokud možno jednotně; totéž platí pro prodloužení povolení dosavadních přívozů.
Článek 16.
Štěrk k udržování silnic a cest může býti, jako dosud, dobýván v lomech v obou celních pohraničních pásmech. Pro dopravu štěrku a jiných hmot potřebných k udržování silnic v celních pohraničních pásmech poskytnou si smluvní státy co možno největších úlev.
Článek 17.
Smluvní státy postarají se o to, aby ti, kdož jsou podle předchozích ustanovení udržováním povinni, dostáli svým povinnostem podle ustanovení této smlouvy.
Článek 18.
Úřady obou států, pověřené udržováním a rekonstrukcemi hraničních silnic, hraničních cest a hraničních mostů jakož i jejich novostavbami, mohou si v těchto věcech též navzájem přímo dopisovati.
III. HLAVA.
Právní poměry na vodách na hranici.
Díl I.
Dosavadní vodní práva a vodní díla.
Článek 19.
(1) Pravoplatně nabytá vodní práva a k nim patřící vodní díla na tocích, pokud jimi po délce probíhá státní hranice (hraniční toky), nebo na tocích hranicí napříč přeťatých (toky hranici přecházející) - na těchto potud, pokud jsou průběhem hranice dotčena budou oběma státy uznána pravoplatnými, mohou-li tato práva býti prokázána úředními doklady. Takový průkaz může býti podán u příležitosti určitých případů, bude však pokládán za provedený i tehdy, jestliže dotyčné vodní právo bylo jakožto po právu stávající prokázáno nejpozději tím, že jest obsaženo jak ve vodních knihách, které budou úředně doplněny podle článku 23, odstavec 1, tak i v opisech vodních knih, jež budou odevzdány.
(2) Ustanovení odstavce 1 bude použito na vodoprávní povolení udělená před účinností této smlouvy, na ta však, u nichž příslušné vodní dílo není ještě vybudováno, jen tehdy, bylo-li se stavbou již započato nebo bude-li stavba ve lhůtě konsensem předepsané zahájena a bude-li v obou případech ve stavbě řádně pokračováno.
(3) Vodní práva druhu označeného v odstavci 1, která jsou zájemníky tvrzena, avšak která nebudou prokázána do tří let od účinnosti této smlouvy (článek 23, odstavec 1), budou pokládána za neplatná a jest k nim třeba výslovného propůjčení. Pro řízeni a příslušnost jsou směrodatna ustanovení III. dílu této hlavy.
Článek 20.
(1) Pokud jde o vodní práva, jež byla v době mezi státním převratem (28. října 1918) a konečným převzetím správy československými úřady udělena úřady v této době činnými, vyhrazuje si republika Československá uznati tato práva nebo odepříti jich uznání.
(2) Tato výhrada neplatí však pro vodoprávní povolení, která v územích dříve dolnorakouských a na základě mírové smlouvy podepsané v St. Germain en Laye republice Československé postoupených byla pravoplatně udělena sice po státním převratu, avšak před odevzdáním těchto území (30. července 1920).
Článek 21.
Dosavadní soukromoprávní ujednání o užívání vody mezi majiteli vodních děl a jinými zájemníky zůstávají, pokud nejsou v rozporu se zákonnými předpisy jednoho z obou států, nadále v platnosti i tenkrát, nastala-li vytýčením hranice změna ve státní příslušnosti některé ze zúčastněných osob.
Článek 22.
Udržovací povinnosti, služebnosti a jiné závazky vyplývající z vodních práv uvedených v článku 19 zůstávají i nadále v platnosti bez ohledu na státní příslušnost osob zavázaných nebo oprávněných jakož i bez ohledu na to, je-li vodní dílo, k němuž vodní právo se pojí, na území jednoho nebo druhého státu.
Článek 23.
(1) Smluvní státy zařídí, aby do tří let od účinnosti této smlouvy byly vodní knihy podle ustanovení vodních zákonů řádně doplněny zápisem vodních práv a vodních děl zmíněných v článku 19 a aby ověřené opisy těchto zápisů byly odevzdány vodoprávnímu úřadu druhého státu.
(2) Spisová rozluka podle ustanovení mírové smlouvy podepsané v St. Germain en Laye není tím dotčena.
Článek 24.
Jsou-li ve vodoprávním povolení vodního díla, které svými účinky zasahuje do obou států, vyjádřeny některé závazky v peněžitých částkách předválečné měny, budou platy na žádost některého ze zájemníků příslušnými vodoprávními úřady obou států v dohodě přezkoušeny a vyměřeny, a to vždy ve měně státu, na jehož území toto vodní dílo jest. V této měně konají se také veškeré platby.
Článek 25.
Majitelům děl uvedených v článku 19 budou po bližším dorozumění příslušných úřadů smluvních států a za šetření předpisů platných pro pohraniční styk poskytnuty podle možnosti úlevy při překračování státní hranice k obsluze a k udržování vodních děl.
Článek 26.
(1) Smluvní státy budou pečovati o to, aby vodní díla na hraničních tocích a na tratích toků hranici přecházejících, které jsou v její blízkostí, byla udržována a provozována padla platných závazků a aby opatřeními na vlastním území samovolně učiněnými nebyly působeny poruchy v provozu takových děl ležících na území cizího státu. Přechodné nevyhnutelné poruchy, na př. při opravách, vyklizovacích pracích a pod., musí však býti trpěny.
(2) Při rybníkářství v celním pohraničníma pásmu bude podle možnosti vzat zřetel na zájmy majitelů děl nalézajících se na dolní vodě v území druhého státu; zvláště buďtež - neodporují-li tomu prokázaná práva majitelů rybníků vyplývající z konsensu nebo ze starého stavu - rybníky napájeny za velkých anebo vyšších středních vod a vypouštěny mírnou rychlostí, a to teprve po odklizeni otav a po včasném předchozím uvědomění obecního úřadu hraniční obce na druhém státním území.
(3) Není-li řádně zajištěno udržování nějakého veřejným zájmům sloužícího díla (na př. mostu nebo provedené úpravy vodního toku) nebo není-li toto udržování podle původního konsensu se zřetelem na vytýčení hranice již účelně proveditelným, budu udržování na zakročení zájemníků v každém jednotlivém případě upraveno podle ustanovení III. dílu této hlavy.
Článek 27.
(1) Smluvní státy budou pečovati o to, aby vadní díla zřízená na tocích hranici přecházejících a touto hranicí dotčená byla provozována a udržována tak, aby prospěch vyplývající z vodního díla podle konsensu zůstal nezkráceně zachován i zájemníkům na území nyní cizího státu, jakož i aby bylo zabráněno každému poškození těchto zájemníků. Příslušnost k cizímu státnímu území nezbavuje však dotyčné zájemníky povinností vyplývajících pro ně z titulu díla, z jeho udržování.
(2) Smluvní státy budou také pečovati o to, aby byly udržovány způsobem odpovídajícím platným závazkům rybníky a umělé toky nalézající se na vlastním území, slouží-li podle konsensu jako náhony nebo odpady pro vodoprávně povolená a na území státu sousedního zřízená vodní díla a je-li udržování těchto vodních děl v dobrém stavu zajištěno příslušným vodoprávním konsensem.
Díl II.
Udělování nových vodních práv a zřizování nových vodních děl.
Článek 28.
(1) Každý z obou států má v hraničních tocích v zásadě právo volně nakládati polovicí protékající vody. Zvětší-li se v hraničních tratích řek Dyje nebo Moravy přítok malé vody zřízením nádrží, připadne prokazatelný přírůstek vody - pokud zvláštními úmluvami nebude jinak stanoveno - k dobru onomu státu, jehož nákladem byla nádrž vybudována. Při výkonu oprávnění příslušejících podle předchozího smluvním státům zůstanou nabytá vodní práva zachována.
(2) Pro využití vodní síly řeky Dyje v hraniční trati od Čížova (Zaisa) až k Podmolí (Baumöhl) platí ustanovení úmluvy mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení československo-rakouské hranice a některých souvislých otázkách, podepsané v Praze dne 10. března 1921.
(3) Mohla-li by býti způsobena nějakým dílem značnější nebo trvalá změna odtokových poměrů některého hraničního toku nebo toku hranici přecházejícího, vezmou smluvní státy podle možnosti zřetel na oprávněné zájmy obyvatelů druhého státu.
Článek 29.
(1) Smluvní státy budou podporovati stavby, které zajišťují hraniční tok a přilehlé inundační území proti škodám způsobovaným velkými vodami, které slouží k odvodňování a zavodňování přilehlého území případně zjednávají vodě odpad, které zásobují pohraniční obce vodou a které konečně slouží využití vodní síly hraničních toků.
(2) Aby bylo umožněno účelné a odborně dokonalé provádění takových staveb, shodují se smluvní státy na těchto zásadách:
a) Stavby toliko na jednom břehu přijdou v úvahu zvláště tam, kde jest jich třeba k zajištění břehů, k odstranění průtrží a k ochraně pozemků proti záplavám, případně k účelům melioračním.
b) Při systematické úpravě hraničního toku (úpravě říčního koryta) bude dbáno toho, aby bylo podle možnosti docíleno neškodné odvádění středních (letních) velkých vod v tratích volných a odvádění nejvyšších velkých vod v územích zastavěných. Při úpravách bude dále dbáno toho, aby nenastalo přesušení pozemků na jedné nebo na druhé straně a aby bylo umožněno jejich zavodňování okalovými vodami a zavlažování v době sucha.
c) Při povolování nových vodních práv bude dbáno toho, aby nebylo zadáváno i ono množství vody, jehož jest třeba k hnojivému povodňování a k letnímu zavlažování přilehlých pozemků.
Díl III.
Úřady a řízení.
Článek 30.
Všecky vodoprávní věci, jež se týkají hraničních toků nebo toků hranici přecházejících, budou posuzovány výhradně podle zákonů onoho státu, na jehož území vodní dílo leží nebo má býti zřízeno.
Článek 31.
(1) Vodoprávní věci týkající se hraničních toků budou, s výjimkou trestních věcí, vyřizovány zásadně pouze dohodou vodoprávních úřadů obou států bez ohledu na to, jsou-li tím dotčena obě státní území či nikoliv. Je-li nebezpečí v prodlení, může býti započato s jednostrannými ochrannými opatřeními ještě před dosažením uvedené dohody. Zároveň budiž však o tom zpraven příslušný vodoprávní úřad druhého státu za účelem dodatečného sjednání dohody.
(2) Rozhodovati ve vodoprávních věcech týkajících se toků hranici přecházejících jest příslušným pouze úřad vlastního státu.
(3) Jde-li v případech uvedených v odstavcích 1 a 2 o stavby, které mají býti zřízeny na územích obou států, udělí každý z obou vodoprávních úřadů povolení pro část díla zřizovanou na vlastním území, při čemž budiž dle možnosti a účelnosti přihlíženo k tomu, aby řízení byla provedena současně nebo alespoň souvisle, a oba úřady nechť se dohodnou, aby byla zabráněno rozporům v obsahu obou povolovacích nálezů.
(4) Přívozy a mosty jakéhokoliv druhu přes hraniční toky smějí býti zřizovány jen v dohodě příslušných úřadů smluvních států. Podmínky, jež mají býti předepsány pro provoz přívozů a pro používání mostů, jakož i sazby buďtež stanoveny pokud možno jednotně. Stejně budiž postupováno i při prodlužování dosavadních povolení přívozů.
(5) Ve vodoprávních věcech, jimiž jsou dotčena práva nebo zájmy stran na území druhého státu, a ta i jde-li o jiná vodoprávně chráněná práva než ona uvedená v článku 19, odstavec 1, mají tyto strany jak co do materielního, tak co do procesuálního práva totéž postavení, jako strany toho státu, na jehož území dílo jest anebo má býti zřízeno. Úřad příslušný k projednání věci jest povinen tyto zájemníky přizvati prostřednictvím příslušných úřadů druhého státu k účasti na vodoprávním řízení stejně jako zájemníky na území vlastního státu.
(6) Nebude-li v záležitostech obsažených v III. hlavě dosažena dohody mezi vodoprávními úřady obou států v prvé stolici, bude věc předložena příslušným vyšším úřadům obou států. Nedohodnou-li se ani nejvyšší úřady, dojde případně k rozhodčímu řízení, o němž jest řeč v článku 70, před rozhodčím soudem tam uvedeným.
(7) Mají-li zamýšlená vodní díla nebo jiná s těmito související opatření za následek změnu státní hranice, mohou úřady uvedené v odstavci 6 nebo rozhodčí soud rozhodnouti teprve tehdy, byla-li změna hranice schválena oběma smluvními státy ústavní cestou.
(8) Ustanovení odstavce 1 věty první a odstavce 5 nelze použíti při vodních dílech, o jichž zřízení bylo mezi smluvními státy již docíleno dohody.
Článek 32.
Všecka vodní práva vztahující se k vodním dílům na hraničních tocích anebo k dílům, jimiž jsou dotčena území obou států, zapíší se do vodních knih smluvních států na základě rozhodnutí vodoprávních úřadů nebo na základě provedeného rozhodčího výroku rozhodčího soudu, o němž jest řeč v článku 70.
Článek 33.
Za vodoprávní úřad ve smyslu této smlouvy pokládá se úřad, který jest povolán podle platných předpisů svého státu, aby uděloval vodoprávní povolení.
Článek 34.
Vodoprávní úřady smluvních států mohou si ve věcech vodoprávních, upravených touto smlouvou, navzájem též přímo dopisovati.
Článek 35.
Byla-li v době od státního převratu do účinnosti této smlouvy provedena opatření na vodních stavbách nebo udělena vodoprávní povolení, při nichž nebylo dbáno zásad této smlouvy, zůstává smluvním státům vyhrazeno navázati případ od případu jednání o tom, bylo-li by možno odstraniti nebo omeziti škody tím případně způsobené, aniž by však byla dotčena snad nastavší pravoplatnost rozhodnutí.
Díl IV.
Zvláštní ustanovení.
Článek 36.
Policii vodní vykonává každý stát na svém území. V hraničních tocích spáchané vodní pychy budou vzájemně oznamovány příslušným správním úřadům.
Článek 37.
Ustanovení této smlouvy o používání vody vůbec obdobně platí i při používání vodních toků pro plavení dříví.
Článek 38.
Ustanovení této hlavy platí též pokud jde o řeky Dunaj, Moravu a Dyji, nestanoví-li jinak zvláštní úmluvy, které o těchto tocích budou sjednány.
IV. HLAVA.
Úprava rybolovu a rybochovu na mokrých hranicích.
Článek 39.
V běžném nájemním období nenastanou v nájemních poměrech změny. Po uplynutí tohoto běžného nájemního období budou pro nájemní poměry platiti zákony příslušného státu.