Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ustanovení mezinárodních smluv o úpravě právních a hospodářských poměrů v pohraničních územích, pokud obsahují úchylky (doplňky, změny) ad právního řádu československého, nabývají moci zákona vyhlášením těchto smluv ve Sbírce zákonů a nařízení. Vláda stanoví nařízením, čeho třeba k jejich provedení.

§ 2.

(1) Dnem, kdy území získané při úpravě hranic státních stává se součástí republiky Československé, rozšiřuje se na ně právní řád platný v oblasti, k níž se území ono připojuje.

(2) Vládním nařízením mohou býti určeny podrobnosti, jakož i stanoveny časové odchylky a vydána přechodná ustanovení.

§ 3.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni členové vlády.

Dle instrukcí velvyslanecké konference z 22. července 1920 pro mezinárodní delimitační komice, provádějící rozhraničovací práce v důsledku mírových smluv, spadalo do činnosti těchto komisí též připraviti smluvní akty, upravující veškeré právní otázky, vyvolané vedením nové hraniční čáry; tyto akty měly se však státi závaznými teprve schválením jich zúčastněnými státy. Rozhodnutím ze dne 3. října 1920 ustanovila velvyslanecká konference, že povinnost delimitačních komisí připraviti tyto akty odpadá, projeví-li interesované státy souhlasně ochotu upraviti tyto otázky přímo mezi sebou. Doplňkem k instrukcím pro delimitační komise ze dne 8. února 1922 bylo konečně stanoveno, že delimitační komise mají přikročiti ku přípravě těchto aktů toliko tenkráte, požádá-li o ta komisař aspoň jednoho ze zúčastněných států a mají-li delimitační komise za to, že budou moci upraviti příslušné otázky ku spokojenosti obou zúčastněných států.

K přípravě těchto aktů se strany delimitačních komisí však na žádné z československých hranic nedošlo, ježto z úsporných důvodů jak Československo, tak sousední státy se rozhodly upraviti tyto otázky přímo mezi sebou zvláštními smlouvami.

V důsledku toho zahájena byla se všemi okolními státy jednání o úpravě právních a hospodářských poměrů na státních hranicích, jichž podkladem byly požadavky pohraničního obyvatelstva, vyslovené při komisionelních pochůzkách konaných na hranici při, provádění delimitace. Z těchto konkrétních požadavků vyplynuly generelní otázky, jichž úprava jest obsahem omluv, k nimž vedla shora zmíněná jednání. Jsou to prozatím tyto smlouvy

1. Smlouva mezi republikou Československou a Německou Říší o úpravě pohraničních poměrů na státní hranici, popsané v článku 83 Versailleské smlouvy ze dne 28. června 1919, podepsaná dne 3. února 1927 v Berlíně;

2. smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o úpravě řeky Olše a potoka Petrůvky, podepsaná v Katovicích dne 18. února 1928;

3. smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí, podepsaná v Katovicích dne 18. února 1928;

4. smlouva mezi republikou Československou a Německou říší o hraniční Odře, podepsaná v Praze dne 22. března 1928;

5. smlouva o úpravě otázek, vyplývajících ze stanovení hranice mezi republikou Československou a královstvím Maďarským (Hraniční statut), podepsaná v Praze dne 14. listopadu 1928;

6. smlouva mezi republikou Československou a republikou Rakouskem o úpravě právních poměrů na státní hranici, popsané v čl. 27, bod 6 mírové smlouvy mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a Rakouskem, podepsané v St. Germain en Laye dne 10. září 1919 (Hraniční statut), jež byla, podepsána v Praze dne 12. prosince 1928;

7. smlouva mezi republikou Československou a republikou Rakouskem o úpravě technicko-hospodářských otázek na hraničních tratích Dunaje, Moravy a Dyje, podepsaná v Praze dne 12. prosince 1928;

8. smlouva, mezi republikou Československou a Německou Říší o hraničních vodních tocích a o výměně částí území v pruském dílu československo-německé hranice, podepsaná v Berlíně dne 31. ledna 1930.

Vedle toho projednává se ještě s Polskem, Německem a Rumunskem podobná úprava právních poměrů na hranících s těmito státy, jednání však nejsou dosud skončena.

Vůdčí zásadou při těchto smlouvách bylo zajistiti, aby vedením nové hranice byl život obyvatelstva při hranici pokud možno nejméně ztížen. Jest samozřejmo, že souvislost upravovaných poměrů se státní hranicí a nutnost stejné úpravy na obou stranách hranice vyžadovaly v některých případech, aby poměry ty byly upraveny odchylně od úpravy platné všeobecně, což má za následek, že, pokud tato všeobecná úprava stala se zákonem, vyžaduje provedení zmíněných smluv zákona, jelikož podle dosavadního právního řádu mezinárodní úmluvy, ani když byly schváleny Národním shromážděním a uveřejněny ve Sbírce zákonů a nařízení, nemají moci zákona.

Jelikož však jde zpravidla o mezinárodní smlouvy, k nimž jest třeba schválení Národním shromážděním, půjde tu při provádění těchto smluv velkou většinou o legislativní opatření, s jichž obsahem Národní shromážděni projevilo již svůj souhlas, usnesši se o schválení příslušných smluv. Aby tedy Národní shromáždění nemuselo se zabývati dvakráte týmiž věcmi; jakož i proto, aby provádění zmíněných mezinárodních smluv mohlo býti urychleno, jeví se vhodným přiznati oněm ustanovením takových smluv; jež obsahují úchylky od platného právního řádu, přímo moc zákona. K tomto cíli směřuje ustanovení § 1 osnovy úchylkami od právního řádu jest tu pak rozuměti nejen ustanovení, jež jsou přímo v rozporu splatnými předpisy, upravujíce jinak věc právním řádem československým již upravenou (změny), nýbrž i ona ustanovení, jež upravují věc, právním řádem dosud neupravenou, ku kteréžto úpravě však bylo by jinak třeba zákona (doplňky).

V důsledku ustanovení § 1 stanou se vyhlášením příslušných smluv ve Sbírce zákonů a nařízeni zákonem zejména tato ustanovení dosud jednaných smluv o úpravě právních a hospodářských poměrů na státní hranici:

Pokud jde o hraniční statuty, jsou to především ustanovení, jimiž se ukládá zdejším udržovatelům silnic povinnost udržovati spolu s udržovateli částí, ležících na území druhého státu, hraniční silnice a cesty (čl. 6 rak., čl. 6 maď. a čl. 6 něm.), jakož i silniční objekty hranicí přeťaté (čl. 7 rak., čl. 7 maď., čl. 5, odst. 2 něm.). Zákonem stanou se pak dále ustanovení hraničních statutů stanovící, že vodní práva na tocích hraničních nebo na tocích hranicí přeťatých, na těchto pokud jsou díla ta dotčena hranicí, budou oběma státy uznána jenom tehdy, mohou-li býti prokázána úředními doklady (čl. 19, odst. 1 rok.); že tatáž práva zanikají, nebudou-li prokázána do 3 a na maďarské hranici do 2 let po vyjití hraničního statutu v účinnost (čl. 19, odst. 3 rak., čl. 17, odst. 3 maď.); že vodní knihy budou do 3 let řádně doplněny zápisem těchto vodních práv a ověřené opisy zápisů budou odevzdány vodoprávnímu úřadu druhého státu (čl. 23 rak., čl. 20 maď.); že vadní práva, zapsaná v době, kdy nabude platnosti hraniční statut hlučínský, mají býti do 6 měsíců sdělena příslušným úřadům druhého státu a zápisy později provedené do 3 měsíců po zápise (čl. 15 něm.); že, jsou-li ve Vodoprávním povolení díla, která svými účinky zasahují do obou států, vyjádřeny některé závazky v peněžitých částkách předválečné měny, budou tyto vodoprávními úřady obou států v dohodě přezkoušeny a znovu vyměřeny (čl. 24 rak., čl. 21 maď.); že při rybnikářství v celním pohraničním pásmu bude podle možnosti vzat zřetel na zájmy majitelů vodních děl na dolní vodě v území druhého státu (čl. 26., odat. 2 rak.); že jest pečovati o to, aby vodní díla na hraničních tocích a na tratích toků hranici přecházejících, které jsou v její blízkostí, byla udržována a provozována podle platných závazků, a není-li udržování nějakého veřejným zájmům sloužícího díla zajištěno nebo podle původního konsensu proveditelno, že udržování díla toho bude na zakročení nájemníků upraveno nově (čl. 26, odst. 1 a 3 rak., čl. 23, odst. 1 a 2 maď., čl. 19 něm.); že při udílení nových vodních práv jest dbáti toho, aby nebylo zadáváno i ono množství vody, jehož jest třeba k zavodňování přilehlých pozemků (čl. 29, odst. 2, lit. c) rak., čl. 26, odst. 2, lit. d) maď., čl. 22, odst. 2 něm.); že veškeré regulace a stavby hrází na hraničních tocích mají býti projektovány a prováděny v dohodě obou sousedních států (čl. 26, odst. 3 maď); že vodoprávní věci na tocích hraničních mají býti s výjimkou věcí trestních vyřizovány jen v dohodě vodoprávních úřadů obou států bez ohledu na to, jsou-li tím dotčena obě státní území či nikoli (čl. 31, odst. 1 rak., čl. 31, odst. 1 maď., čl. 23, odst. 2 a 3 něm.); že nájemníkům na území druhého státu ve věcech vodoprávních přiznává se jak co do procesuálního tak i materielního práva totéž postavení, jako nájemníkům vlastního státu, a že jest je proto vždy přizvati k vodoprávnímu jednání prostřednictvím příslušného úřadu druhého státu (čl. 31, odst. 5 rak., čl. 31, odst. 4 maď.); že na hranici německé na Hlučínsku má vodoprávní úřad rozhodovati vodoprávně i o pouhém vzdutí vody, jež jest na našem území způsobeno vodním dílem, zřizovaným na území druhého státu (čl. 23, odst. 4 něm.); že, nedohodnou-li se ve věcech, jež mají býti rozhodovány v dohodě vodoprávních úřadů obou států, příslušné úřady, přechází rozhodování vždy na úřady nadřízené a, nedohodnou-li se a-ni nejvyšší úřady, přechází rozhodnutí na zvláštní rozhodčí soud (čl. 31, odst. 6 rak., čl. 31, odst. 5 maď., čl. 35, odst. 2 něm.); že vodní práva, vztahující se na díla na hraničních tocích (čl. 32 maď.), případně veškerá vodní práva udá lepá v dohodě úřadů obou států (čl. 24 něm.) nebo práva vztahující se k vodním dílům a k dílům, jimiž jsou dotčena území obou států (čl. 32 rok.), zapisují se do vodních knih obou států na základě příslušných vodoprávních nálezů nebo podle výroku rozhodčího soudu; že soukromé hraniční znaky (znaky hranic soukromého vlastnictví) smějí býti osazovány na hranici jen se souhlasem příslušných úřadů obou sousedních států (čl. 57 rak., čl. 69 maď., čl. 28 něm.); že na hranici československo-maďarské jest na určitých tocích dovolena voroplavba a plavení dříví na základě po volení uděleného úřady maďarskými, pakli se z maďarského území vypravují vary po případě dříví k plavení (čl. 36 maď.); že na téže hranici ze starých rybářských družstev, vzniklých svého času podle zák. čl. XIX/1888, utvoří se na řekách nyní hraničních vždy po dvou rybářských družstvech, po jednom ze nájemníků československých a po jednom ze nájemníků maďarských, a že tato družstva budou provozovati rybářství jednotně podle zvláštního k statutu připojeného plánu (čl. 41 maď.); že změna stanov a provozních plánů těchto družstev může se díti jen za souhlasu družstva na protějším břehu (čl. 42 maď.) a že tato družstva jsou povinna přizvati k svým valným hromadám předsedy rybářských družstev na protilehlém břehu (čl. 43 maď.); že jest zakázána močiti len a konopí v tocích hraničních a hranici přecházejících, jakož i řekách majících důležitost pro rybářství v uvedených vodách (čl. 45 rok.); že na maďarské hranici při novostavbách, přestavbách nebo jiných opatřeních v blízkostí státní hranice, jež dotýkají se zájmů železnic druhého státu, bude železniční správa tohoto druhého státu přizvána k účasti na jednání a že na její námitky bude vzat týž zřetel, jako na námitky vznesené železniční správou vlastního státu (čl. 60, odst. 2 maď.); že při provádění staveb v požárním rayonu železničních tratí ležících na území druhého státu bude postupováno tak, jako by tyto železnice byly na území státu, na jehož území se stavba provádí (čl. 60, odst. 3 maď.).

Zákonem tanou se pak dále zejména i ustanovení čl. 4, odst. 1 smlouvy československo-polské o rybolovu a ochraně ryb v hraničních vodách a ve vodách jejich povodí, obsahující zákaz lovu lososů v hraničních vodách, kde jsou lososí trdla, způsobem nesportovním, totiž sítěmi a saky mimo dobu od 15. III. do 15. VII., čl. 5, odst. 2 téže smlouvy, dle něhož dále jest zakázáno v hraničních vodách močiti len a konopí, čl. 8 téže smlouvy, stanoviti povinnost vlastníků a nájemců rybolovu v hraničních vodách zarybňovati tyto vody, pak čl. 9 této smlouvy, dle něhož rybářský lístek pro výkon rybolovu v pohraničních vodách musí býti opatřen podobenkou majitele; a konečně čl. 12 téže smlouvy, jímž se platnost úmluvy rozšiřuje na celé povodí hraničních vod.

Totéž platí i o čl. 3, odst. 2 československo-německé smlouvy o hraniční Odře, dle něhož povolení a schválení s hlediska vodní policie ve smyslu vodních zákonů mají býti na hraniční Odře udělována v dohodě příslušných úřadů obou států.

Rovněž nabude moci zákona i ustanovení čl. 19 československo-rakouské smlouvy o úpravě technicko-hospodářských otázek na hraničních tratích Dunaje, Moravy a Dyje, jímž se oba státy zavázaly učiniti potřebná opatření k likvidaci konkurence, zřízené dolno-rakouským zemským zákonem z. 10. prosince 1902, č. 4 z. z. rak. z r. 1903 a moravským zemským zákonem z 10. prosince 1902, č. 1 z. z. mor. z r. 1903, jimiž byl vydán nový statut pro konkurenci k opětnému zřízení úpravních staveb a k udržování tratě Dyje od obecní hranice Jaroslavice-Křídlovice až k dolno-rakouské zemské hranici u Starého Přerova a pobočních toků do konkurence pojatých.

Konečně stanou se zákonem i ustanovení čl. 6, 7 a 9 smlouvy s Německem o hraničních vodních tocích a o výměně částí území v pruském dílu československo-německé hranice článkem 6 této smlouvy se stanoví, že soudy a úřady, které vedly dosud pozemkové knihy a katastr, zašlou soudům a katastrálním úřadům druhého státu pozemkové knihy a katastrální aparáty se všemi doklady, týkající se oněch územních částí, jež dle této smlouvy jsou postupovány druhému státu, a že výměna území bude v pozemkových knihách a v katastru provedena z moci úřední, bez výloh, kolků a poplatků. Čl. 7 téže smlouvy stanoví, že práva a břemena váznoucí na vyměňovaných pozemcích budou přenesena do pozemkových knih nabývajícího státu, s výjimkou těch, jež podle předpisů tohoto státu nemohou býti do knih zapisována, a že zanikají práva, příslušející na těchto pozemcích odevzdávajícímu je státu, nemají-li za předmět peněžitou pohledávku nebo nezakládají-li se na soukromoprávním titulu. Čl. 9 pak obsahuje ustanovení o tom, že soudy odevzdávajícího státu podrží příslušnost ve sporech, jež jsou v běhu v době, kdy smlouva ta nabude účinnosti, a v nichž jde o práva k vyměňovanému pozemku, a že o uznání a vykonatelnosti takových rozhodnutí platí všeobecné dohody mezi smluvními státy.

Posléze zmíněnou smlouvou dohodly se smluvní státy též o výměně menších částí území při hranici z důvodu vhodnějšího a úspornějšího vedení státní hranice. Další změny hranice vyplývají již z původního určení hranice ve vodních tocích. Mezinárodní komise delimitační prohlásila totiž v důsledku čl. 30 mírové smlouvy Versalleské, čl. 30 mírové smlouvy St. Germainské a čl. 30 mírové smlouvy Trianonské státní hranici Československé republiky, pokud probíhá po délce vodními toky (hranice mokrá), v četných případech za hranici pohyblivou, což znamená, že hranice sleduje tu některé nebo všecky změny toku, jímž probíhá. Tak na hranici československo-rakouské prohlášena byla za pohyblivou hranice v mezinárodních tratích řek Dunaje, Moravy a Dyje, na hranici československo-maďarské jest hranice ve všech význačnějších přirozených vodních tocích hranicí pohyblivou a na hranici československo-rumunské stanovila delimitační komise za pohyblivou hranici v Tise. Pohyblivost hranice byla pak ještě v jistých směrech rozšířena pozdějšími úmluvami se sousedními státy (bod VII úmluvy mezi republikou Československou a republikou Rakouskou o vedení československo-rakouské hranice a některých souvislých otázkách, č. 288/1922 Sb. z: a n., čl. 54 hraničního statutu československo-rakouského, čl. 63 hraničního statutu československo-maďarského, čl. 12 hraničního statutu československo-německého pro Hlučínsko, čl. 2 smlouvy mezi Československou republikou a Německou Říší o hraničních vodních tocích a o výměně částí území v pruském dílu československo-německé hranice).

V důsledku této pohyblivosti hranice budou při změnách toků hraničních řek rovněž připadati k území Československé republiky jisté územní plochy.

Jest proto nutno odstraniti pochybnosti, jež by mohly vzniknouti o tom, který právní řád platí na nově získaném území, po případě kdy a jakým způsobem rozšiřuje se platnost právního řádu československého na nově získaná území. Za tím účelem poj ať byl do osnovy čl. 2, jenž ovšem stejně platí i pro všechny budoucí změny území a jímž se zároveň nařizovací moci ponechává určiti podrobnosti, jakož i stanoviti časové odchylky a vydati přechodná ustanovení.

Po stránce formální vláda doporučuje, aby osnova byla v obou sněmovnách přidělena výboru ústavně-právnímu k podání zprávy.

V Praze, dne 14. března 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.