HLAVA ŠESTÁ.

O daňových a poplatkových úlevách.

§ 52.

Dočasné osvobození od domovní daně a přirážek přísluší:

1. stavbám uvedeným v § 134 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. na dobu 15 let,

2. stavbám domů s malými byty a malými provozovnami uvedeným v § 136 cit. zákona na dobu 25 let,

budou-li dokončeny do konce roku 1932.

§ 53.

Úpravám celých budov dosud neobytných nebo neobytných částí budov k účelům obývacím, provedeným v letech 1931 nebo 1932, přísluší dočasné osvobození od domovní daně a přirážek na dobu 15 let.

§ 54.

(1) Stavby osvobozené od daně domovní podle § 52 jsou osvobozeny od dávky z nájemného nebo z používaných místností

na dobu 10 let, jde-li o stavby uvedené v § 1 34 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n., a

na dobu 20 let, jde-li o stavby uvedené v § 136 cit. zákona.

(2) Úpravám uvedeným v § 53 přísluší osvobození od dávky z nájemného nebo z používaných místností na dobu 10 let.

§ 55.

Převody pozemků, uskutečněné v letech 1930 nebo 1931, kterých bylo nebo bude užito v plné výměře podle rozhodnutí stavebního úřadu přípustné ke stavbám domů s malými byty a malými provozovnami a ke stavbám budov určených pro veřejnou potřebu, dokončeným do konce roku 1932, jsou osvobozeny od dávky z přírůstku hodnotu nemovitosti.

§ 56.

(1) Převádí-li úplatně obec nebo jiná veřejnoprávní korporace dokončenou stavbu, na kterou byla udělena podpora podle ustanovení hlavy páté tohoto zákona, nebo převádí-li takovou stavbu na svého člena stavební sdružení, které bylo ministerstvem sociální péče uznáno za obecně prospěšná, jest tento převod osvobozen od poplatku převodního.

(2) Stejné osvobození přísluší jinému stavebníku pro první úplatný převod v době 3 let od dokončení stavby, na kterou byla udělena podpora podle ustanovení hlavy páté tohoto zákona.

(3) Ustanovení odst. 1. jest užíti také na převody staveb, na které byla nebo bude do 31. prosince 1931 udělena záruka státního bytového fondu podle zákona č. 98/1919 Sb. z. a n.

§ 57.

Ustanovení § 56, odst. 1, a 2., jest použíti obdobně i na novostavby a úplné přestavby domů, začaté po 30. dubnu 1927 a dokončené do konce roku 1932 bez podpory podle ustanovení hlavy páté, jde-li o stavby domů s malými byty a malými provozovnami po rozumu § 136 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n.

§ 58.

(1) Převádějí-li se stavby, na něž se osvobození podle §§ 56 a 57 vztahuje, společně se stavbami, na něž se toto osvobození nevztahuje, platí toto:

1. jsou-li všechny stavby podrobeny jen domovní dani činžovní, vyšetří se hodnota staveb, na něž se osvobození vztahuje, tím způsobem, že se hodnota všech převedených staveb rozdělí podle poměru celoroční, třebas nesplatné daně činžovní, připadající jednak na stavby, na něž se osvobození vztahuje, jednak na stavby ostatní;

2. jsou-li všechny stavby podrobeny jen domovní dani třídní nebo domovní dani činžovní a třídní, vyšetří se hodnota staveb, na něž se osvobození vztahuje, způsobem uvedeným pod čís. 1., při tom se však za základ položí sazby domovní daně třídní, které připadají na tyto stavby podle katastru;

3. nelze-li ustanovení čís. 1. a 2. použíti, vyšetří se hodnota staveb, na něž se osvobození vztahuje, soudním odhadem (v zemi Slovenské a zemi Podkarpatoruské úředním odhadem), jejž jest povinen dáti na své útraty provésti poplatník, leč by se dříve s finanční správou o hodnotě dohodl;

4. ustanovení čís. 1. až 3. platí bez zřetele k tomu, zdali a jak byla hodnota staveb společně převedených mezi smluvními stranami rozdělena.

(2) Ustanovení odstavce 1., č. 3, a 4., platí obdobně i tenkráte, převádějí-li se stavby, na něž se osvobození vztahuje, společně s jinými nemovitostmi, které nejsou stavbami.

§ 59.

(1) Převezme-li stát záruku podle tohoto zákona za zápůjčku na stavby nájemních domů obcí nebo jiných veřejnoprávních korporací neb obecně prospěšných stavebních sdružení, jsou od poplatku osvobozeny:

1. dluhopisy a knihovní zápisy, týkající se zápůjček státem zaručených;

2. úvěrní listiny, dluhopisy a knihovní zápisy, týkající se úvěru a zápůjček na provedení stavby, které knihovním pořadím předcházejí zápůjčky státem zaručené;

3. kvitance o úplném nebo částečném zaplacení zápůjček od poplatků osvobozených.

(2) Ustanovení odst. 1. jest užíti také na převzetí záruky státním bytovým fondem podle zákona č. 98/1919 Sb. z. a n.

(3) Žádosti o státní záruku a jejich přílohy jsou prosty kolků.

HLAVA SEDMÁ.

Změna, dočasná a dílčí bezúčinnost stavebních řádů a statutů.

§ 60.

(1) Po dobu účinnosti ustanovení tohoto zákona pozbývají s obmezeními podle § 71 účinnosti předpisy všech stavebních řádů a statutů, pokud jsou nahrazeny ustanoveními této hlavy. Povinnost stavebních úřadů hájiti v mezích předpisů stavebních řádů a statutů zájmy veřejné se nemění.

(2) Po dobu účinnosti této hlavy nepůsobí § 106, pokud se týká zřizování nových obytných budov, ležících zcela mimo obvod obce, a staveb nad propůjčenými důlními měnami, pak § 25, odst. 2., a § 102, odst. 7., stavebního řádu pro Slezsko ze dne 2. června 1883, č. 26 z. z.

(3) Stavební-m úřadem pro řízení a rozhodování o stavbách nad propůjčenými důlními měnami jest i v území, pro které platí stavební řád pro Slezsko č. 26/1883 z. z., obec. Ke každé stavební komisi o stavbě nad důlními měnami musí býti zváni kromě ostatních interesentů také majitel důlního pole, zástupce revírního horního úřadu, a nemá-li obec svého technického úředníka, kvalifikovaného jako stavebního inženýra nebo stavitele, i technik příslušného okresního úřadu.

§ 61.

(1) Na pozemcích, jež nebyly pojaty do polohových plánů, a v obcích, které neopatřily si polohových plánů, lize stavěti, byly-li pozemky buď pravoplatně parcelovány, a-nebo byla-li pro ně, pokud jsou i jinak k zastavění způsobilé, určena pravoplatně čára stavební, úroveň, a dá-li se pro stavby takto vznikající dosíci v souvislosti se zastavěnými čtvrtěmi snadné, nepříliš nákladné a třebas jen prozatímní komunikace, jejíž udržovací náklady nebudou požadovány od obce, nýbrž budou jinak zabezpečeny.

(2) Ti, kdo hodlají žádati za vyvlastnění pozemku podle hlavy prvé tohoto zákona, mají právo žádati, aby jim bylo s podmínkou, že vyvlastnění bude pravoplatně povoleno, dáno povolení k parcelaci, anebo byla sdělena stavební čára a úroveň, aniž musí prokazovati svolení vlastníka pozemku. Vlastník má v řízení před úřady povolanými k rozhodování podle stavebních řádů nebo statutů postavení strany.

§ 62.

(1) Žádosti za povolení stavební buďtež stavebními úřady rozhodnuty nejdéle do 14 dnů.

(2) Nevydá-li stavební úřad rozhodnutí v předepsané lhůtě, provede řízení a rozhodne s konečnou platností k žádosti strany na náklad obce zemský úřad, který musí zachovati stejnou lhůtu.

(3) Pokud tento zákon mluví a obcích a stavebních úřadech obecních, platí ustanovení jeho i o městech se zvláštními statuty.

(4) Stížnosti při stavbách podle tohoto zákona povolovaných jest podati nejdéle v osmi dnech po doručení rozhodnutí prvé instance u ní k zemskému úřadu, který jest povinen rozhodnouti ve 14 dnech po předložení stížnosti instancí prvou.

(5) Obec jest povinna stížnost u ní podanou předložiti do 14 dnů zemskému úřadu.

§ 63.

Do tří dnů po doručení stavebního povalení jest stavební úřad prvé stolice povinen vytýčiti stavební čáru a stanoviti úroveň nebo vydati žadateli k tomu potřebné pomůcky, dotýká-li se stavba čar uličních nebo silnice. Jinak tak učiniti může na nebezpečí a náklad obce stavebník, přibera oprávněného technického znalce.

§ 64.

(1) Za konstruktivní provedení, bezpečnou obyvatelnost a zdravotní nezávadnost ručí před úřady osoba stavbu provádějící, zodpovědná podle platných stavebních řádů a statutů.

(2) Stabilita stavebního projektu předloženého k úřednímu schválení za účelem povolení stavby budiž doložena řádnými výpočty podle předpisů o přípustném zatížení konstrukcí stavebních a dovoleném namáhaní hmot.

§ 65.

(1) Každý dům budiž stavebním celkem pro sebe s vlastními zdmi štítovými. Při současné stavbě sousedních domů může stavební úřad dovoliti štítové zdi 15 cm silné.

(2) Volba stavebních hmot jest ponechána volnému uvážení stavebníka, nesmí však býti na újmy trvanlivosti a vzhledu budovy i jejího okolí. Krytí slamou při souvislých stavbách není dovoleno.

§ 66.

(1) Domy obytné mohou býti povoleny o pěti patrech, ač není-li to závadné z ohledů veřejných, anebo pravoplatné zastavovací podmínky jinak neustanovují; světlou výšku lze snížiti v nich pro místnosti obytné a pracovní až na 2 m 60 cm, v podkroví až na 2 m 40 cm.

(2) Při nástavbách smějí býti schody v nejvyšších dvou patrech 1 m 10 cm široké.

(3) Pokud platné stavební řády a statuty obmezují výšku obytných domů jiným způsobem než přípustným počtem pater, zůstávají taková ustanovení nezkráceně v platnosti.

§ 67.

V podkrovních bytech dovoluje se zatížení podlahy pouze 150 kg na 1 m² a lze užíti vazných trámů jako stropnic, při čemž budiž účelně a vhodně bráněno šíření požáru.

§ 68.

(1) Klosety přípustno zřizovati v koupelnách, jsou-li tyto z předsíně přístupny a přímo větrány.

(2) Tam, kde není soustavné kanalisace, dovolena jest dočasně soustava žumpová.

§ 69.

V domcích rodinných netřeba zřizovati schodiště i chodby ohnivzdorné a uzavřené. Jich šířky i výšky mohou uchylovati se od předpisů dosavadních stavebních řádů a statutů.

§ 70.

Zřizování chodníků a dvorů dlážděných jest na žádost stavebníka odročiti na dobu pozdější.

§ 71.

(1) Ustanovení předchozích paragrafů této hlavy vztahují se jen na stavby obytných domů, které se provádějí s podporou podle ustanovení hlavy páté a na stavby, pro které se stavebník dožaduje úlev podle této hlavy.

(2) Kdo nechce užíti úlev této hlavy, jest povinen provésti stavbu podle předpisů stavebních řádů nebo statutů.

(3) Na stavby obytných domů, prováděné s podporou podle ustanovení hlavy páté, jest vždy užíti ustanovení §§ 62 a 63; ke stavební komisi o nich musí obec, nemá-li sama technického úředníka., kvalifikovaného jako stavebního inženýra nebo stavitele, zváti jako stavebního znalce stavebního inženýra nebo stavitele nebo mistra zednického, byl-li by sám oprávněn stavbu prováděti. Ustanovení § 60, odst. 3., jest užíti na všechny stavby nad propůjčenými důlními měrami, vyjímajíc stavby státní a zemské (§ 102, odst. 1., stav. řádu pro Slezsko č. 26/1883 z. z.).

(4) Pro jiné stavby zůstávají v platnosti předpisy stavebních řádů a statutů.

§ 72.

(1) Stavby podle ustanovení hlavy páté podporované podřizují se evidenci, ústřednímu dozoru a rozhodování ministerstva veřejných prací a ministerstva sociální péče.

(2) O stavbách, stížnostech a stavebních záležitostech podle tohoto zákona vůbec prováděných a posuzovaných rozhodují zemské úřady jako konečná a výlučná instance odvolací. Těmto úřadům náleží ovšem povinnost uložená stavebním úřadům, aby v mezích stavebních řádů a statutů hájily zájmy veřejné.

§ 73.

Zemským úřadům náleží, aby vhodnou organisací práce, výroby stavebních hmot a jiných stavebních potřeb, jakož i organisací stavebního podnikání napomáhaly k rychlé, účelné a hospodárné výstavbě obytných a jiných ve veřejném zájmu nutných budov.

§ 74.

(1) Zemské úřady nahou od majitelů, uschovatelů nebo výrobců stavebních hmot a jiných k provedení stavby nutných dotřela tyto předměty kdykoli požadovati, když je zřejmo, že jsou udržovány z ohledů spekulačních, a mohou před svým rozhodnutím učiniti opatření, aby předměty byly zabezpečeny.

(2) Aby opatřiti mohly stavební hmoty a jiné k provedení stavby nutné potřeby, mají též právo kdykoli prohlížeti všechny podniky, které vyrábějí, dodávají nebo dopravují stavební hmoty anebo jiné k provedení stavby nutné potřeby, šetříce ústavního zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n.

HLAVA OSMÁ.

Ustanovení všeobecná.

§ 75.

(1) úmluvy, které směřují ke společnému stanovení nepřiměřených cen za stavební hmoty a dovoz jejich, jsou zakázány.

(2) Ustanovení obsažená ve smlouvách o dodání stavebních hmot, jimiž se určují ceny, zakládající se na úmluvách uvedených v odst. 1., jsou neplatná.

§ 76.

Obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

Ustanovení závěrečná.

§ 77.

Na úhradu osobního a věcného nákladu spojeného s prováděním tohoto zákona bude pamatováno potřebnou částkou v rozpočtu na rok 1931.

§ 78.

Vládním nařízením budou vydána bližší pravidla o provedení hlavy páté tohoto zákona.

§ 79.

Ustanovení hlavy první, třetí, čtvrté, páté, šesté a osmé tohoto zákona nabývají účinnosti dnem vyhlášení, ustanovení hlavy druhé a sedmé dnem 1. ledna 1931.

§ 80.

Ustanovení hlavy druhé a sedmé tohoto zákona pozbudou účinnosti dnem 31. prosince 1932.

§ 81.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministři sociální péče, financí a veřejných proti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva.

Účinnost platného zákona o stavebním ruchu ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., byla prodloužena částečně zákonem ze dne 21. března 1929, č. 32 Sb. z. a n., a částečně opatřením Stálého výboru ze dne 11. října 1929, č. 155 Sb. z. a n. Podle těchto norem lze pouze do 31. března 1930 vyvlastňovati pozemky a státní záruku udíleti jenom na stavby do tohoto termínu začaté; všechna ostatní ustanovení platného zákona, pokud jsou časově obmezena, přestanou působiti dnem 31. prosince 1930.

Stavební podnikání, ať výdělečné soukromých podnikatelů, ať nevýdělečné, zejména obcí a obecně prospěšných stavebních družstev, neobejde se dosud bez mimořádné podpory, obsažené v dosavadním zákonu o stavebním ruchu, má-li znatelněji přispěti ke zmírnění nedostatku bytů. To platí zejména o daňových, poplatkových a o stavebních úlevách platného zákona o stavebním ruchu. Obecně prospěšné stavební podnikání, najmě obcí a stavebních družstev, potřebuje nadto ještě zvláštní podpory, má-li plniti své poslání, opatřovati byty pro méně zámožné vrstvy obyvatelstva za nájemné, které je pro osoby byt u nich hledající hospodářsky únosné. Stavební podnikání obecně prospěšné povahy nemůže zejména postrádati podpory dosavadního zákona ve způsobě státní záruky, která jedině umožňuje mu financování stavby úvěrem i do druhého knihovního pořadí a která na druhé straně otevírá peněžním a jiným ústavům, poskytujícím hypotekární úvěry na sirotčí jistotu, možnost investovati větší prostředky do stavebního podnikání pomocí úvěru nejen do prvého, nýbrž i do druhého knihovního pořadí.

Zkušenosti získávané s prováděním obou posledních zákonů o stavebním ruchu č. 44/1927 a č. 43/1928 Sb. z. a n. ukazují však čím dále tím zřetelněji, že podpora ve způsobě prosté státní záruky po rozumu obou těchto zákonů nedostačuje, jde-li o zřízení bytů pro osoby nezámožné, najmě v domech nájemních, jak je staví hlavně stavební družstva a obce. Ukazuje na to nápadný pokles družstevních a obecních projektů ucházejících se o státní záruku. Příčinu toho sluší hledati netoliko v stále ještě veliké drahotě vlastního stavebního nákladu, ale zhusta a zejména ve velkých městech také v cenách stavebních pozemků bezdůvodně předražených. Vysoký stavební náklad novostavby podmiňuje, že vlastní prostředky stavebníkovy, dosavadním zákonem požadované, dosahují výše, na kterou zejména u stavebních družstev nestačí úspory členů, hledajících byt v družstevní novostavbě, zvláště nepodaří-li se družstvu opatřiti si hypotekární úvěr do plné, podle zákona přípustné výše. Vysoký stavební náklad novostavby je v přímém poměru s nájemným, má-li výnos na nájemném zabezpečovati výnosnost domu ve smyslu soukromohospodářském, bez níž ani není možné udělení státní záruky. Nájemné tak vysoké je však neúnosné pro většinu osob, hledajících byty v družstevních neb obecních nájemních domech. Družstevní i obecní stavební podnikání, pokud má za předmět opatřování nových bytů pro osoby méně zámožné, hledá z této nouze východisko ve stavbě nejmenších bytů, pravidelně o 1 pokoji a kuchyni, jejichž rozsah a výprava bývá často už v rozporu se zásadami bytové hygieny. Než i nájemné u takových nejmenších bytů sotva stačící k úhradě nezbytných skutečných výloh s domem spojených, bývá tak vysoké, že jen vybrané osoby je mohou platiti. Družstevní i obecní stavební podnikání je v krisi a je vážné nebezpečí, že bez pomoci státu ustane docela. Spoléhati, že pak úkol stavebních družstev a obcí splní výdělečné soukromé stavební podnikání, ubylo by nezodpovědným opominutím státní správy.

Nápravu poměrů právě vylíčených slibují si mnozí znalci našeho hospodářského života teprve od úplného, třebas pozvolného zrušení ochrany nájemníků a od záměrné její zákonné úpravy, směřující k vyrovnání nájemného ve starých domech s nájemným v nových domech, vystavěných beze vší mimořádné podpory z veřejných prostředků. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona o ochraně nájemníků, současně Národnímu shromáždění předloženému, jsou naznačeny důvody, pro které podobná úprava ochrany nájemníků v rámci dlouhodobého zákona není té doby proveditelná. Tak si nutno také vysvětliti, že i tento návrh zákona o stavebním ruchu - podobně jako vládní návrh zákona o ochraně nájemníků - je zase jen krátkodobý, a že dlouhodobá úprava stavebního ruchu je vyhrazena jednotnému bytovému zákonu.

Krátkodobá povaha návrhu zákona o stavebním ruchu se jeví hlavně v tom, že jeho ustanovení, jež jsou nejvýznamnější pro stavební podnikání obecně prospěšného rázu, zejména o státní záruce a o novém způsobu podpory, o státním příspěvku, o němž je dole obšírněji řeč, jsou účinná pouze do 31. prosince 1931 a ustanovení o vyvlastňování pozemků dokonce jenom do 31. března 1931. Účinnost ustanovení o státní záruce a o státním příspěvku nemůže býti jiná než krátkodobá, poněvadž otázku trvalé úhrady státních výdajů spojených se státní podporou obojího způsobu bude lze účelně řešiti v rámci dlouhodobého bytového zákona. Odchylkou od dosavadních zvyklostí jsou ustanovení návrhu, jednající o daňových a stavebních úlevách a ustanovení o rozhodčích soudech mzdových, účinná až do konce roku 1932, to proto, aby stavební podnikání získalo bezpečný podklad pro kalkulaci výnosnosti stavby. Tím vyhovuje návrh zákona přáním zejména stavitelských organisací.

Po věcné stránce budiž k jednotlivým hlavám návrhu zákona uvedeno ještě toto:

Ustanovení hlavy prvé o opatření stavenišť byla ponechána bez věcné změny, ač některá ustanovení podle zkušeností získaných prováděním zákona nevyhovují. Změna těchto ustanovení je chystána teprve v rámci dlouhodobého bytového zákona.

Hlava druhá o rozhodčích soudech mzdových je převzata úplně beze změny.

Hlava třetí s novým nadpisem "O bytové péči o státní zaměstnance" souvisí věcně s dosavadní hlavou třetí s nadpisem "O použití výnosu státní losové výpůjčky" a s dosavadní hlavou čtvrtou s nadpisem "O bytové péči o státní zaměstnance" potud, že do 31. prosince 1929 nepoužitý výnos státní losové výpůjčky, s nímž nebylo v dosavadních zákonech ještě disponováno, a jehož výše bude teprve konečným vyúčtováním ke dni 31. prosince 1929 zjištěna, přikazuje se na vystavění obytných budov pro státní a jiné veřejné zaměstnance po rozumu dosavadní hlavy čtvrté. Tento zbytek bude pravděpodobně činiti okrouhle 7 milionů korun čsl.

Hlava čtvrtá s nadpisem "O státním bytovém fondu" provádí usnesení vlády ze dne 20. března 1928, č. 4187, aby státnímu bytovému fondu byly přikázány pohledávky bývalého rakouského fondu pro péči bytovou o státní zaměstnance, dotovaného roku 1907 částkou 4,000.000 Kč, pokud jsou zajištěny na nemovitostech, ležících v území státu Československého. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku bylo pomocí zápůjček z tohoto fondu vystavěno stavebními družstvy státních zaměstnanců celkem 67 nájemních domů s 658 byty o úhrnném stavebním nákladu 5,900.143 K. Fondovní zápůjčky na těchto domech činily 2,057.558 K. Pohledávkami tohoto fondu, váznoucími na domech v území republiky, může vláda volně nakládati na základě ustanovení mezistátní smlouvy Československa s Rakouskem ze dne 7. prosince 1925, již ratifikované.

Hlava pátá obdržela nový nadpis "O podpoře stavebního ruchu" a obsahuje v §§ 30 až 32 ustanovení společná oběma způsobům podpory, totiž státní záruce, o níž jednají §§ 33 až 46, a státním příspěvku, který je nově upraven v §§ 47 až 51.

Ustanovení společná obsažená v §§ 30 až 32 návrhu jsou totožná s dosavadními §§ 30, 31 a 46 až na to, že do § 30 byl vsunut nový odst. 2., vypočítávající způsoby podpory podle nových ustanovení návrhu zákona.

Z dosavadních ustanovení o státní záruce byla převzata beze změny ustanovení §§ 34, 35, 37 a. 38, pak §§ 40 až 45 a dosavadní § 47, nyní § 46.

Ustanovení § 33 návrhu je proti dosavadnímu znění § 32 rozšířeno potud, že v odst. 1. kladou se obci na roveň jiné veřejnoprávní korporace a že státní záruka může býti poskytnuta také zemědělcům na stavbu bytů pro zemědělské dělnictvo.

Ustanovení § 36 návrhu je rozšířeno a nové odstavce 2. a 3., jednající o domech s nejmenšími byty. Odstavec 2. zvyšuje u domů s nejmenšími byty, k nimž se výslovně počítají také svobodárny a noclehárny, přípustnou míru státní záruky z normálních 40% na 50% a přípustnou míru celkového zatížení z dosavadních 85% na 90% stavebního nákladu. Odstavec 3. určuje pojem domu s nejmenšími byty. Za v dům s nejmenšími byty jest považovati dům, obsahující výlučně nebo převážně byty o kuchyni a jedné obytné místnosti s podlahovou plochou dohromady nejvýše 40 m². Dům s nejmenšími byty může ovšem obsahovat i malé provozovny.

Zvýšení jednak přípustné maximální výše státní záruky a jednak hranice celkového zadlužení v § 30, odst. 2., návrhu má za účel snížiti kvotu vlastních prostředků obce nebo stavebního družstva a má svůj důvod v poměrech, vyplývajících z drahoty vlastního stavebního nákladu a stavebních pozemků, o kterých byla nahoře řeč ve všeobecné části důvodové zprávy, jimž v zájmu udržení stavebního podnikání zejména obcí a stavebních družstev nutno a možno jen těmito prostředky čeliti. Risiko ze zvýšené záruby u domů s nejmenšími byty ve skutečnosti nevzejde, neboť stavba domů s nejmenšími byty má býti podporována netoliko ve způsobě státní záruky, nýbrž i ve způsobě státního příspěvku podle ustanovení §§ 47 až 51 návrhu zákona.

Pro stanovení úhrnné sumy státních záruk v § 39 částkou 350,000.000 Kč byla rozhodnou úvaha; že z úvěru 20,000.000 Kč, navrhovaného v § 51 na úhradu výloh spojených ročně s podporou ve způsobě státního příspěvku, lze vystavěti staveb s nákladem skoro 900,000.000 Kč. Při průměrné výši záruky 40% bylo by u těchto staveb nutno zaručiti okrouhle 350,000.000 Kč.

Následující §§ 47 až 51 jednají o novém způsobu státní podpory, nazvané státním příspěvkem. Tento způsob podpory záleží v tom, že stát bude přispívati vlastníku domu obsahujícího jen nejmenší byty pronajímané osobám nemajetným, po obmezenou dobu - podle návrhu pravidelně jen po dobu 10 let - k částečné úhradě úroků hypotekárních zápůjček na domě vtělených. Účel tohoto způsobu podpory je vykalkulovati nájemné, které by bylo únosné pro nájemníka. Na platební schopnosti nájemníkově a na výši výloh s domem spojených, zejména na výši anuity z hypotekárního úvěru, bude záležeti, jak velikého státního příspěvku bude u konkretní stavby v daný čas zapotřebí. Státní příspěvek bude tudíž odstupňován. Návrh zákona obmezuje pouze jeho maximální výši na 2¹/₂% zápůjčky.

Nový způsob podpory je určen jen pro domy s nejmenšími byty ve prospěch osob nemajetných. Pojem osoby nemajetné lze zákonem určiti. Osobou nemajetnou bude při provádění zákona jistě rozuměti osobu neschopnou vůbec placení jakéhokoli nájemného, ale zajisté i osobu neschopnou podle svých důchodů k placení nájemného žádaného v novostavbách. Podle účelu zákona osoby zcela nemajetné mají míti přednost. Za dnešních hospodářských a sociálních poměrů lze stavbu domů s nejmenšími byty, určenými pro osoby zcela nemajetné, očekávati především od obcí, výjimečně také od stavebních družstev, a od zaměstnavatelů zemědělského dělnictva. Bude záviseti na finančních možnostech obce, jaké břemeno bude moci na sebe vzíti z budování nájemních domů pro osoby zcela nemajetné. Na domky rodinné bude lze podporu ve způsobě příspěvku udíleti i nemajetným jednotlivcům, pokud nebude pro ně stavěti obec, družstvo nebo zaměstnavatel zemědělec.

Obmezení státního příspěvku v návrhu zákona na 10 let má důvod svůj právě v tom, že nelze předvídati, jak se utváří důchody nájemníků v budoucnosti. Návrh zákona ponechává možnost tuto lhůtu podle potřeby prodloužiti.

Státní příspěvek podle návrhu zákona liší se od podpory ve způsobě příspěvku na zúročení a úmor stavebního nákladu, poskytovaného podle zákonů o stavebním ruchu č. 100/1921, 45/1922, 35/1923 a 58/1924 Sb. z., a n. hlavně v tom, že nemá povahu reálného práva spojeného s vlastnictvím domu, že nepřechází sám s sebou na singulárního nástupce ve vlastnictví domu a že smí býti postoupen nebo zavazen jen se svolením ministerstva sociální pere a jen věřiteli zápůjčky, na jejíž zúročení byl poskytnut.

K jednotlivým paragrafům jednajícím o státním příspěvku dostačí snad uvésti

K § 47: příspěvek může býti poskytnut ke každé hypotekární zápůjčce, ať je zaručená podle § 34 návrhu zákona nebo nezaručená. Leží na bíledni, že příspěvek bude poskytován jen k zápůjčkám solidních věřitelů, u nichž naprosto není obavy, že výhoda skýtaná příspěvkem bude ztracena zvýšením úrokové míry nebo vedlejších poplatků.

K § 49: Při prodloužení doby pro placení příspěvku bude možno uvážiti, nelze-li výměnou nájemníků nebo zvýšením nájemného dosavadním nájemníkům docíliti výnosnosti domu.

K § 51: S ročním příspěvkem 20,000.000 Kč lze zříditi za předpokladu, že celkový náklad jednoho nejmenšího bytu činí 40.000 Kč, že z hypotekárních zápůjček ve výši 90% stavebního nákladu platí se 7% anuita, že vlastní prostředky v částce 10% stavebního nákladu se zúročují 5% ale výlohy spojené se správou a udržováním bytu činí 1% stavebního nákladu, okrouhle 22.000 bytů s ročním nájemným 2200 Kč.

Hlava šestá o daňových a poplatkových úlevách zůstala beze změny, nehledíc k prodloužení dosavadního osvobození od domovní daně a ad dávky z nájemného nebo z používaných místností na stavby dokončené do konce roku 1932 (§§ 52-54 návrhu, dříve §§ 49-51) a k prodloužení dosavadních poplatkových výhod ca do dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí (§ 55 návrhu, dříve § 52) a co do převodního poplatku u staveb domů s malými byty vystavěných bez státní, podpory (§ 57 návrhu, dříve § 54), na stavby dokončené do honce roku 1932. Ustanovení § 56, odst. 1., návrhu (dříve § 53, odst. 1.), bylo jenom přesněji stylisováno.

Hlava sedmá o změně, dočasné a dílčí bezúčinnosti stavebních řádů a statutů (§§ 60 až 74 návrhu, dříve §§ 57-74) zůstala taktéž bez věcné změny. Vypuštění dosavadních §§ 72 až 74 a dosavadního § 77 z ustanovení všeobecných má svůj důvod v tom, že agendu dřívějších samostatných oddělení pro stavební ruch převzaly zatím zemské úřady.

Hlava osmá o ustanoveních všeobecných (§§ 75 a 76 návrhu) je totožná s dosavadním ustanovením §§ 75 a 76.

Mezi ustanoveními závěrečnými bylo v novém § 77 pamatovati na úhradu osobního a věcného nákladu spojeného s prováděním zákona v roce 1931.

Ustanovení § 78 návrhu je totožné s ustanovením dosavadního § 48.

Ustanovení §§ 79 a 80 návrhu; dříve §§ 78 a 79, jednající o účinnosti ustanovení jednotlivých hlav návrhu zákona, obsahují změny, o nichž byla již vpředu řeč.

Vláda navrhuje, aby návrh zákona byl přikázán v obou sněmovnách Národního shromáždění výborům sociálně-politickému a rozpočtovému k podání zprávy.

V Praze dne 14. března 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Ministr sociální péče:

Dr Czech v. r.