Zahraničný výbor doporučuje poslaneckej snemovne Národnieho shromaždenia republiky Československej, aby sa usniesla, že súhlasí s Úmluvou touto.

V Prahe, 26. února 1930.

Po delších obtížných jednáních, která začala již v roce 1921, a po předběžných ujednáních soupisových a po provedeném soupise došlo 26. května 1928 mezi republikou československou a královstvím Maďarským k úmluvě, která upravuje vyrovnání vzájemných dluhů-a pohledávek ve starých korunách rakouských a uherských, ve smyslu článku 231, lit. d) mírové smlouvy Trianonské, pokud dluhy a pohledávky ty spočívají na soukromoprávních titulech z doby před měnovou rozlukou, t. j. před 26. únorem 1919 a ještě trvali 1. listopadu 1924, pokud byly sjednány nebo platily mezi osobami soukromoprávními ať fysickými nebo právnickými a pokud jedna strana měla své bydliště v rozhodný den na území republiky československé. (československý dlužník nebo věřitel), druhá na území království maďarského (maďarský dlužník, resp. věřitel), článek I., oddíl I.

Další ustanovení oddílu I., čl. 2.-7. úmluvy vymezují přesněji zásady, uvedené v čl. I., odst. 1. Oddíl II. (článek 7.) obsahuje pohledávky a dluhy, z úpravy vyloučené. Oddíl III. úmluvy (čl. 8. a 9.) obsahuje ustanovení, které dluhy a za jakých podmínek jest považovati za vyrovnané. Oddíl IV. úmluvy (čl. 10.) jedná o peněžních platech se opakujících podle úmluvy a o závazcích, závislých na splnění výminky.

Jádro úmluvy spočívá v oddílu V. článek 11. až 19., a obsahuje zásady vzájemného vyrovnání. Je to především zásada vnitřního clearingu. Dlužníci českoslovenští platí podle relace, 1 stará koruna rovná se 1 Kč, do súčtovacího místa československého a jejich platy spolu se saldem, které odvede súčtovací místo maďarské československému, tvoří úhradu pro československé věřitele, jichž podíl na úhradě určí vnitřní naše zákonodárství. Naopak zase platy maďarských dlužníků tvoří úhradu pro věřitele maďarské. Relaci staré koruny pro maďarské dlužníky a věřitele ustanoví zákonodárství maďarské s tím omezením, že nemůže býti větší než 0.10 Kč. Poněvadž maďarských dluhů do československo je více než maďarských pohledávek, vznikne saldo, jež bude odvedeno súčtovacímu místu československému v poměru 1 koruna rovná se 0.07 Kč. Dluh zanikne placením súčtovacímu místu, pohledávka je uhrazena zaplacením, jež súčtovací místo provede.

Další zásada úmluvy - na rozdíl ad obdobné úmluvy s republikou Rakouskou je oddělení obou súčtovacích míst, jejichž spolučinnost se omezuje na zjištění pohledávek a dluhů, načež nastává úplné osamostatnění obou míst. Tím je poskytnuto také širší pole pro úpravu poměrů mezi dlužníky a věřiteli vnitřním zákonodárstvím.

Spory, které vzejdou zřízením súčtovacím mezi stranami nebo súčtovacími místy, rozhodují dvoučlenné paritní komise a, nedocílí-li se narovnání, tříčlenné rozhodčí soudy. Povinnost dlužníků se určuje platebními příkazy, jež vydá súčtovací místo, v příp. padání odporu Rozhodčí komise a Rozhodčí soud. Platební příkazy jsou zásadně vykonatelny v obou státech.

Oddíl V. úmluvy obsahuje další podrobnosti o splatnosti, kompensaci, úrokování, o lhůtě přihlášek, o nákladech na rozhodčí soudy a o zproštění podání a příloh od poplatků kolkových.

Oddíl VI. úmluvy jedná o hypotečních pohledávkách a lombardních pohledávkách rakousko-uherské banky, odstoupených za její likvidace Československu a Maďarsku a ustanovuje, že hypoteční pohledávky dlužníci maďarští plní v relaci 1 stará koruna rovná se 0.10 Kč a půjčky lombardní, že se vyrovnají podle ustanovení oddílu V.

Oddíl VII. obsahuje ustanovení, jímž se zakazuje soukromé vyrovnání plateb spadajících pod úmluvu a vylučuje se jakékoliv soudní jejich uplatňování.

Konečně oddíl VIII. obsahuje všeobecné ustanovení o pohledávkách, přešlých podle mírové smlouvy na stát československý nebo osobu jím určenou a ustanovuje pro československého dlužníka zásadní povinnost, platiti v poměru 1 Kč za jednu korunu starou.

Závěrečný zápis obsahuje některá ustanovení, která pro určité druhy osob interpretují pojem bydliště ve smyslu úmluvy.

Uvedenou úmluvou byl upraven důležitý výsek vzájemných poměrů mezi republikou Československou a královstvím Maďarským, resp. jejich státními příslušníky, poměrů, jež mají vznik v mírových smlouvách, v roztržení bývalého jednotného území a v rozdílném právním a hospodářském vývoji nových států. Úmluva řeší tyto poměry pro státní občany republiky československé způsobem naprosto uspokojujícím a je dalším článkem likvidace minulosti.

Ústavně právní výbor projednal uvedenou úmluvu ve své schůzi dne 27. února 1930 a navrhuje, aby Poslanecká sněmovna ve smyslu vládního návrhu, tisk čís. 177, se usnesla, že s úmluvou ve znění, jak byla sněmovně poslanecké předložena, souhlasí.

V Praze, dne 27. února 1930.

Vláda československé republiky předložila sněmovně návrh úmluvy mezi českoslovanskou republikou a královstvím Maďarským o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakouských a uherských, podepsané v Budapešti 26. května 1928 a závěrečný zápis k této smlouvě rozdané tiskem sněmovním pod číslem tisku 177.

Tato úmluva podrobena byla jednání ve výborech: zahraničním a ústavně-právním: Oba výbory doporučily úmluvu v nezměněném znění schváliti.

Rozpočtový výbor připojil se svým usnesením ve schůzi konané dne 12. března, k usnesení obou výborů výše jmenovaných a doporučuje Úmluvu ze dne 26. května 1928 v Budapešti uzavřenou k ústavnímu schválení.

V Praze, dne 12. března 1930.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s

Úmluvou mezi republikou československou a královstvím Maďarským o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakouských a uherských, podepsanou v Budapešti dne 26. května 1928, a závěrečným zápisem k této úmluvě.