Výbor zahraniční projednal shora jmenovanou úmluvu ve své schůzi dne 26. února 1930 a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně ke schválení následující usnesení.

Národní shromáždění republiky československé souhlasí s

1. úmluvou mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě pensí zemských, obecních a okresních, sjednanou ve Vídni dne 30. listopadu 1923 a

2. Dodatečnou úmluvou mezi československou republikou a republikou Rakouskou k úmluvě pod 1. uvedené, podepsanou ve Vídni dne 3. února 1929.

V Praze, dne 26. února 1930.

Uvedená úmluva z 30. listopadu 1923 upravuje zásady o placení t. zv. pensí autonomních (pensí zaměstnanců zemských, okresních a obecních), pokud jde o zaměstnance, kteří podle mírových smluv se stali státními občany jiného státu, než ke kterému autonomní svazek, u něhož sloužili, patří, po případě, kteří své místo v důsledku nabytí nového státního občanství ztratili, nebo konečně, kteří sloužili svazku územní samosprávy, který není v území státu, jehož jsou státními občany. Poměry tyto potřebovaly mezinárodní úpravy, poněvadž takovým zaměstnancům zákonodárství vnitřní neposkytovalo pensí. Pokud svazy, územní samosprávy zůstaly mírovými smlouvami neroztrženy, platí zásada teritoriality (služebního místa), t. j. pensi platí ten svazek, jehož byl pensista zaměstnancem, podle předpisů, platných pro zaměstnance, příslušníky vlastního státu (článek I.). Pokud ale území oněch svazků bylo rozděleno v důsledku mírových smluv, přejímá placení pensijních požitků správa té části obvodu, ke které pensista v důsledku nabytí státního občanství podle mírových smluv náleží, resp. jde-li o státního občana třetího státu, kde si dotyčný vysloužil největší po čet služebních let poněvadž mezi republikou Československou a Rakouskou vznikl rozpor o výklad ustanovení čl. II. byla ujednána dodatečná úmluva z 3. února 1929, která řeší poměry dotčených osob individuelně. Jde tu o 70 osob, z nichž polovinu přejímá republika Československá a druhou polovinu republika Rakouská. Pensijní poměry autonomních pensistů jsou tímto vyřešeny. Účinnost smlouvy je závislá na ratifikaci. Podle §u 64 č. 1 ústavní listiny, jest pro tuto smlouvu třeba schválení Národního shromáždění.

Ústavně-právní výbor projednal nahoře uvedené úmluvy ve své schůzi dne 27. února 1930 a navrhuje, aby poslanecká sněmovna se usnesla, že s úmluvami těmi, jak jsou uvedeny ve vládním návrhu tisk 178 ve smyslu navrhovaného usnesení, projevila souhlas.

V Praze, dne 27. února 1930.

Výbor rozpočtový projednav tuto předlohu, připojuje se k usnesení výboru zahraničního, jakož i výboru ústavně-právního a doporučuje ji k ústavnímu schválení.

V Praze, dne 12. března 1930.