Zahraničný výbor navrhuje poslaneckej snemovne, aby prijala túto osnovu zákona:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Právní pravidla obsažená v úmluvě mezi Československou republikou a královstvím Maďarským ze dne 26. května 1928 o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakouských a uherských (nadále "úmluva"), pokud upravují látku vyhrazenou zákonodárství Československé republiky, mají moc zákona.

§ 2.

(1) Platy plynoucí podle úmluvy (§ 1) Československému zúčtovacímu ústavu (nadále "ústav") tvoří společnou zúčtovací podstatu. Této podstaty jest po úhradě výloh řízení použíti k uspokojení československých věřitelů.

(2) Vláda vydá nařízením podrobnější předpisy o uspokojení věřitelů, jež zásadně stane se způsobem poměrným, přihlížejíc při tom podle potřeby ku zvláštní hospodářské povaze jednotlivých druhů pohledávek a jednotlivých skupin zájemníků, jichž může býti také použito jako výkonných činitelů ústavu.

(3) Na úhradu výloh řízení, a to jak výloh ústavu, tak výloh vzniklých z přibrání činitelů dotčených v odstavci 2. vybírá ústav poplatek podle § 3 zákona ze dne 30. června 1922, č. 207 Sb. z. a n., a způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakouskouherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a cizími. Poplatek tento stanoví se na 4% ze zůstatků připsaných československým věřitelům.

§ 3.

(1) V případech, kde úmluva (§ 1) vyhrazuje stranám rozklad k rozhodčí komisi nebo k rozhodčímu soudu, nemá místa stížnost podle § 4 zákona č. 207/1922 Sb. z. a n.

(2) Podrobné předpisy o řízení před rozhodčími komisemi a rozhodčím soudem (čl. 13., odst. 5. a 6. úmluvy) uveřejněny budou ve Sbírce zákonů a nařízení vyhláškou ministrů spravedlnosti, financí a zahraničních věcí.

§ 4.

U hypotekárních pohledávek, které podle čl. 11. úmluvy přešly na ústav, zažádá ústav pouhým padáním za poznámku v knihách veřejných, že právo zástavní za takovou pohledávku nesmí býti ani na jiného převedeno, ani zatíženo, ani vymazáno bez přivolení ústavu, jež musí míti náležitosti vkladní listiny. Soud poznámku povolí nezkoumaje, zda pohledávka přešla na ústav čili nic.

§ 5.

(1) Byl-li závazek podle této úmluvy pravoplatně zjištěn, zůstává nuceným vyrovnáním nebo soudním vyrovnáním vůči dlužníku nedotčen.

(2) Poplatky, které ústav jest oprávněn vybírati podle čl. 13., odst. 13. úmluvy (§ 1), jsou útratami podstaty podle § 46, č. 1, konkursního řádu (§ 49, č. 1-3, býv. uh. konkursního zákona) a v řízení vyrovnávacím přednostními pohledávkami podle § 23, č. 1, vyrovnávacího řádu (§ 31 býv. uh. vyrovnávacího řádu).

(3) Závazky československých dlužníků, které byly třeba jen jednou stranou přihlášeny nebo které byly pravoplatně zjištěny, může ústav přihlásiti v konkursním nebo soudním vyrovnávacím řízení ústav může do řízení kdykoliv vstoupiti za maďarského věřitele s účinkem, že od této doby jest sám jedině oprávněn o těchto pohledávkách právně jednati. Ústav má právní postavení věřitele, za něhož nastoupil, a patří mu za každou pohledávku jeden hlas. Ustanovení § 94 konkursního řádu a § 41 vyrovnávacího řádu o ústavu neplatí.

(4) Bude-li v konkursu popírána pravost pohledávky, kterou podle předchozího odstavce ústav zastupuje, bude ve všech případech na odpůrci, aby odpor uplatnil. Popření má jedině účinek, že popírajícímu (úpadci, správci podstaty, konkursnímu věřiteli) před zúčtovacími místy, před rozhodčí komisí (čl. 13., odst. 5., úmluvy) a před rozhodčím soudem (čl. 13., odst. 6., úmluvy) náleží ono místo, které by byl dlužník měl, kdyby konkurs nebyl býval vyhlášen.

(5) S platebními vyzváními a jinakými opatřeními ústavu jest nakládati podle § 110, odst. 2., konkursního řádu (§ 145, odst. 1.. a 2., býv. uh. konkursního zákona).

§ 6.

Zákon tento nabývá účinnosti zároveň s úmluvou; provedou jej ministři financí, spravedlnosti a zahraničních věcí.

Zákon tento slúži k prevedeniu úmluvy medzištátnej, podpísanej dňa 26. kvetna 1928 v Budapešti zástupcami Československa a zástupcami Maďarska, majúcej za úkol upravenie meny a kursu vzájomných súkromo-právních dlhov v smyslu mierovej smluvy Trianonskej v čl. 231, lit. d) odst. 4. a je ďalším a podstatným aktom likvidovania právnych otáziek súkromoprávnych finančného rázu, vzniklých rozdelením bývalého Uhorska. Zahraničný výbor preto doporučuje, aby osnova zákona bola prijatá v nezmenenom znení usneseníu senátu.

V Prahe, dňa 26. února 1930.

Úmluva ujednaná mezi republikou československou a, královstvím Maďarským dne 26. května 1928 upravuje vyrovnání pohledávek a dluhů ve starých korunách rakouských a uherských, spočívajících na soukromoprávních titulech, pokud vznikly před 26. únorem 1919 a trvaly ještě 1. listopadu 1924 mezi právními subjekty, které měly v rozhodný den 26. února, bydliště na území jednoho nebo druhého státu úmluva tato je obdobná s úmluvou ujednanou s republikou Rakouskou ze dne 18. května 1924 a obsahuje četná ustanovení, která byla nutno právě z toho důvodu, aby se účelu úmluvy dosáhlo, která však svým obsahem zasahují hluboko do našeho platného právního řádu a od něho se uchylují. Jsou to obsahově normy právní, kterým však schází právní relevance a tedy závaznost, poněvadž nejsou vydány orgánem ústavně k tomu povolaným, t. j. Národním shromážděním, jsouce jen obsahem mezistátní smlouvy. Výpočet těchto ustanovení obsahuje důvodová zpráva vládní (odst. 3. vládních důvodů). Paragrafem prvním navrhované osnovy zákona má uvedeným ustanovením smlouvy dodána, býti závaznost zákona (1. osnovy).

Kromě toho bylo nutno k provedení smlouvy učiniti některá opatření, na která nestačilo zmocnění dané vládě zákonem z 30. června 1922, č. 207 Sb. z. a n. o způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi dlužníky a věřiteli československými a cizími. Sem spadá ustanovení zásad pro uspokojení věřitelů československých (§ 2 odst. 1., 2. osnovy), ustanovení o úhradě výloh řízení (§ 2 odst. 3. osnovy), vyloučení stížnosti podle § 4 zákona č. 207/22 (§ 3, odst. 1. osnovy).

úmluva, s královstvím Maďarským je sice obdobná s úmluvou s Rakouskem, odchyluje se však od ní přece potud, že vyrovnání pohledávek a dluhů neprochází v této úmluvě zúčtovacím místem československým, jak - to bylo podle úmluvy s Rakouskem, nýbrž že každé zúčtovací místo československé i maďarské provádí vyrovnání pro své subjekty samostatně. Z toho vyplývá další potřeba úpravy některých poměrů vnitřním zákonodárstvím.

Nebylo proto také potřeba tuto úpravu pojímati do úmluvy. Sem patří ustanovení n způsobu vyhlášení předpisů, podle kterých bude prováděno řízení před rozhodčími komisemi a rozhodčím soudem, o postavení čsl. místa zúčtovacího v konkursu a vyrovnání soudním, ustanovení o zabezpečení pohledávek zajištěných hypotékou (§ 3, odst. 2., §§ 4, 5 osnovy). Jsou to v podrobnostech ustanovení o tom, že závazky podle úmluvy pravoplatně zjištěné nejsou dotčeny soudním vyrovnáním nebo konkursem, že vybírané na úhradu řízení poplatky v konkursu požívají práva útrat podstaty a v soudním vyrovnání jsou pohledávkami přednostními podle § 23, č. 1 vyr. ř., ustanovení o vstupu zúčtovacího ústavu do konkursu a soudního vyrovnání, vyloučení předpisů § 94 kontr. řádu a § 41 vyr. řádu na případy nabytí pohledávky po prohlášení konkursu nebo vyrovnání, a ustanovení pro případ odporu proti pravosti pohledávky v konkursu, o postavení odpůrce před rozhodčí komisí a rozhodčím soudem a konečně ustanovení, že s platebními vyzváními a jinakými opatřeními ústavu je nakládati podle § 110, odst. 2. kontr. řádu (§ 145, odst. 1., 2. býv, uh. kontr. řádu). Ustanovení tato jsou opřena o úvahu, že podle úmluvy (čl. 11., odst. V.) súčtovací místa přejímají závazky a pohledávky k vybrání a vyrovnání, že však nejsou cessionáři podle práva občanského, neboť jinak právní poměr mezi dlužníkem a věřitelem zůstává nedotčen. Z důvodu opatrnosti a na základě získaných zkušeností je pojato do osnovy zákona ustanovení § 4, zabezpečující súčtovacímu místu na pouhou žádost poznámku knihovního soudu, že zástavní právo na pohledávku sem spadající nesmí býti bez svolení súčtovacího ústavu ani převedeno, ani zatíženo, ani vymazáno. Soud není oprávněn zkoumati, zda pohledávka na ústav přešla čili nic. Je tím zabráněno podloudnému vyrovnání mezi interesenty.

Konečně v návrhu zákona je pamatováno i na to, aby při provádění súčtovacího řízení mohli spolupomáhati i jednotlivé skupiny zájemník, při čemž se myslí na Svaz slovenských peněžních ústavů a Jednotu peněžních ústavů na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jimž ovšem mimo to je zabezpečena spolupráce i v poradním sboru podle § 2 zák. 247/22.

Osnova zákona byla vládou předložena, napřed senátu a tento ji přijal v celém obsahu s nepatrnou stylistickou změnou v §u 5, odst. 2., doplniv její citací § 23, č. 1 vyr. řádu.

Ústavně-právní výbor projednal usnesení senátu Národního shromáždění dne 23, ledna a 27. února 1930 a navrhuje, aby poslanecká sněmovna osnovu zákona, kterým se provádí úmluva mezi Československou republikou a královstvím Maďarským ze dne 26. května 1928 o úpravě dluhů a pohledávek ve starých korunách rakouských a uherských, přijala ve znění; v jakém byl usnesen senátem Národního shromáždění republiky Československé dne 28. června 1929.

V Praze, dne 27. února 1930.

Vláda československé republiky předložila 28. února 1929 návrh, podle něhož senát Národního shromáždění měl schváliti provádění úmluvy naší republiky s královstvím Maďarů. Tento vládní návrh prováděcího zákona mezistátní smlouvy byl také v minulém období volebním schválen. Poslanecká sněmovna nedostala se k projednání tohoto zákona proto, že byla rozpuštěna, a teprv dnes tak činí.

Výbory: zahraniční a právní ve svých schůzích konaných 26. a 27. února 1930 projednaly tento návrh zákona. Výbor rozpočtový připojuje se k usnesením obou výborů a doporučuje, aby poslanecká sněmovna schválila usnesení senátu ve znění nezměněném tak, jako to učinily všecky tři výbory sněmovní.

V Praze, dne 12. března 1930.