Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tamto zákoně:

§ 1.

(1) V úřadech, podnicích, ústavech a zařízeních státu, zemí, okresů, obcí a jiných právnických osob veřejnoprávních, jakož i v podnicích, ústavech a zařízeních jimi spravovaných, smí býti spotřeba obilí, mlýnských výrobků, luštěnin (mimo proso a lupinu), bramborů (s výjimkou raných bramborů v době od 1. dubna do 31. května), masa, mléka a mléčných výrobků, vajec, ovoce, zeleniny, jakož i pícnin, hrazena jen zbožím domácího původu, dobré jakosti.

(2) Ustanovení odst. 1. netýká se zboží, jež se v tuzemsku nevyrábí; ani příležitostných poměrně masných koupí od případu k případu.

(3) Jde-li o dodávky, jichž se týká ustanovení odst. 1., jest ve smlouvě výslovně vyhraditi dodání zboží domácího původu a dodavatelé jsou povinni dodati jen takové zboží.

§ 2.

(1) Orgánům, pověřeným podle dosavadních předpisů dozorem na hospodaření úřadů, podniků, ústavů a zařízení, uvedených v § 1, odst. 1., se ukládá za povinnost dozírati na to, zda tyto úřady, podniky, ústavy a zařízení zachovávají ustanovení tohoto zákona.

(2) Dodavatelé (§ 1) jsou povinni pode obiti se kontrole okresních úřadů, jakož i dozorčích orgánů v předchozím odstavci označených, zda zboží, dodané pro účely uvedené v § 1, jest domácího původu a dobré jakosti. Jsou povinni orgánům kontrolou pověřeným a řádně legitimovaným dáti žádaná vysvětlení a původu zboží, dovoliti jim, aby vstupovali clo obchodních a provozovacích místností a skladišť a nahlíželi do příslušných záznamů. Orgánové tito mají povinnost šetřiti výrobního a obchodního tajemství. Znalostí takto získaných nesmí býti použito k účelům daňovým.

§ 3.

(1) Vládním nařízením mohou býti stanoveny všeobecné úlevy z ustanovení § 1.

(2) O povolení výjimek v jednotlivých případech zvláštního zřetele hodných rozhoduje ministerstvo pro zásobování lidu v dohodě s ministerstvem zemědělství, průmyslu, obchodu a živností a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, nebo, s jejich zmocněním zemské úřady.

§ 4.

(1) Smlouvy, příčící se ustanovením tohoto zákona, jsou neplatné.

(2) Ustanovení toto nedotýká se platnosti smluv sjednaných do dne vyhlášení tohoto zákona.

§ 5.

Nezachovávají-li orgánové úřadů, podniků, ústavů a zařízení uvedených v § 1, odst. 1., ustanovení tohoto zákona, podléhají, bez újmy stíhání podle zákonů trestních, disciplinárním a donucovacím předpisům pro ně platným.

§ 6.

(1) Dodavatel, který poruší povinnosti uložené mu tímto zákonem, bude, bez újmy stíhání podle zákonů trestních, stíhán okresním úřadem pokutou do 20.000 Kč, nebo vězením do dvou měsíců. Pro případ nedobytnosti budiž uložená pokuta přeměněna na vězeni podle míry zavinění, nejvýše dvouměsíční.

(2) Stejně stíhá se dozorčí orgán, který poruší povinnost šetřiti výrobního a obchodního tajemství, stanovenou v § 2, odst. 2.

(3) Přestupky tohoto zákona promlčí se ve lhůtě jednoho roku.

§ 7.

Ustanovení zákona ze dne 15. července 1927, č. 111 Sb. z. a n., proti nekalé soutěži, zůstávají tímto zákonem nedotčena.

§ 8.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení; platnost jeho pomine po 2 letech účinnosti. Provedou jej všichni členové vlády.

Je všeobecným přesvědčením, že zemědělskou krisi nutno řešiti na odborném podkladě v celém rozsahu neboť jde o nejdůležitější problém národního hospodářství celého státu. Vedle zákroků legislativních nutno učiniti vše, aby byl zlepšen odbyt zemědělských výrobků v prvé řadě tím, že pozvedne se jejich domácí konsum. Řada států vyřešila tuto otázku dávno před námi a uplatnila v životě veřejném zásadu, že domácí výrobky nutno kupovati důsledně, při čemž ústavy státní a všechny jiné právnické osoby veřejnoprávní jdou příkladem vstříc.

Jak je u nás? Není pomalu obchodu, kde by se neprodávala tak zv. uherská mouka, ačkoliv její jakost mnohdy se nevyrovná jakosti z obilí našeho. Ale konsument a s ním celá řada ústavů a podniků zvykala si na cizí výrobky snad jen proto, že znají dobrou reklamu a tak vydává se ročně sta milionů do ciziny, zatím co u nás doma prožíváme nejtěžší krisi odbytovou. Týká se to mouky, luštěnin, masa, mléka, mléčných výrobků a všech druhů zeleniny. Za účelem odstranění zemědělské krise dlužno vítati každý návrh, který má pomoci zemědělcům a tedy i vládní návrh o odběru některých druhů zboží veřejnými podniky, ústavy a zařízeními. Opatření toto nikoho nic nestojí, nikomu neublíží, ale prospěch z takového zákona budou míti nejen zemědělci, ale i naše obchodní bilance, nehledě ani k značnému morálnímu významu věci, spočívajícímu ve zvýšení respektu k domácí práci.

Zemědělský výbor posl. sněmovny projednal vládní návrh zákona (tisk 248) ve schůzi 12. března 1930. V §u 1 vsunul mezi zboží vyjmenované k spotřebě v podnicích, ústavech a zařízeních států, zemí, okresů, obcí a jiných právnických osob veřejnoprávních, jakož i v podnicích, ústavech a zařízeních jimi spravovaných i "vejce".

V témže paragrafu, odst. 2., doplnil zemědělský výbor ustanovením, že při koupích příležitostných od případu k případu může jíti jen o koupě "poměrně malé", aby tak ustanovení odst. 1. nemohlo býti obcházeno.

Pokud jde o kukuřici (§ 1) byla tato zemědělským výborem dodatečně pojata do návrhu zákona s ohledem na Slovensko a Podle. Rus, kde se větší měrou pěstuje a bývá, také předmětem dodávek.

V ostatních ustanoveních schválil zemědělský vy bor vládní návrh zákona beze změny a přijal resoluce níže uvedené. Zásobovací výbor provedl v návrhu zákona některé další doplňky a zaujal stanovisko k výše uvedeným usnesením výboru zemědělského. Výbor zemědělský ve schůzi 18. března t. r. objednal o změnách usnesených výborem zásobovacím a schválil, aby do titulu zákona i do jednotlivých paragrafů vloženo bylo slovo "v úřadech" po případě "úřadů". Výbor zemědělský pojednala dále o §u 4 jak se na něm původně usnesla rozhodl, aby § 4 zněl takto: "Smlouvy, příčící se ustanovením tohoto zákona, jsou neplatné. Ustanovení toto nedotýká se platnosti smluv sjednaných do dne vyhlášení tohoto zákona." V důsledcích toho upravena byla první věta §u 8 takto: "Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení." Jinak schválil zemědělský výbor osnovu zákona tak, jak se na ní usnesl ve schůzi 12. března 1930 a doporučuje takto upravený návrh ústavnímu schválení.

V Praze dne 18. března 1930.

1.

V zájmu podpory domácích oborů lnářských se ukládá vládě, aby učinila vhodná opatření v tom směru, by při veřejných dodávkách byla dávána přednost lněným výrobkům vyrobeným z domácí suroviny, pokud to připouští kvalita zboží.

2.

V zájmu zmírnění zemědělské krise ukládá se vládě, aby vhodnými prostředky, zejména účelnou propagací, pečovala o zvýšený odbyt domácích zemědělských výrobků mezi spotřebiteli.

3.

Vláda se vyzývá, aby bylo dbáno toho, aby ve všech podnicích, ústavech a zařízeních státu, zemí, okresů, obcí a jiných právnických osob veřejnoprávních, jakož i v podnicích, ústavech a zařízeních jimi spravovaných hrazena byla potřeba vína, jen vlny domácího původu, při čemž výjimka má se činit u vín medicinálních v léčebných ústavech a cizích vín v podnicích živnostensky provozovaných.

Zásobovací výbor pojednal ve své schůzi, konané dne 19. března 1930, o předloze shora jmenované a změnách provedených zemědělským výborem a usnesl se připojiti se ke zprávě výboru zemědělského.

V Praze, dne 19. března 1930.