Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n. o dani z masa se zrušuje.

§ 2.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr financí.

Poměry nynější, za kterých řeznictvo a uzenářstvo s napjetím posledních sil svou existenci hájí, dospěly do takového stadia, že boj existenční stává se řezníkům a uzenářům nemožným.

Řezníci a uzenáři jsou obviňováni, jako by oni byli vinni drahotou masa a poukazuje se často na velké rozpjetí mezi cenou živého dobytka a masa. Zapomíná se však na celou řadu poplatků a dávek, které musí řezník zaplatiti, než maso může prodati aneb zpracovati.

Řeznictvo, které již z dějin je známo jako stav proslulý vlastenectvím, až dosud s vynaložením posledních sil a prostředků snažilo se dostáti svým stavovským povinnostem a chce tak činiti i nadále, musí však žádati, aby bylo zbaveno celé řady daní; které jej tíží a jež mají nemalý vliv na drahotu masa.

Jedním z takových břemen je daň z masa, jejíž vybíráni pohlcuje největší část vybrané daně a proto jsme přesvědčeni, že úbytek, který tím státu vznikne bude nepatrný, ač výnos této daně činí přibližně Kč 116 mil. Úbytek takto vzniklý uhradí státní pokladna úsporami jiných rozpočtových položek a netřeba tudíž navrhovati úhrady.

Návrh budiž přikázán výboru živnostensko - obchodnímu a rozpočtovému.

V Praze dne 10. března 1930.